Ing. Jana Nováková, permakulturní designérka
Udržitelná, nebo také permakulturní zahrada je pohodlná, ale také užitečná, krásná a chutná. Na jakém typu a velikosti pozemku ji lze založit a jak se postarat o bohatou úrodu a můžeme si pomoct hnojivy?
Obsah:
[minutovnik time="00m30s" class="test-class" autoplay="1"]Definice permakultury[/minutovnik]
[minutovnik time="04m30s" class="test-class" autoplay="1"]Potřebuje permakulturní zahrada velkou péči?[/minutovnik]
[minutovnik time="07m30s" class="test-class" autoplay="1"]Patří chemická hnojiva do permakulturní zahrady a jak se jim vyhnout[/minutovnik]
[minutovnik time="10m30s" class="test-class" autoplay="1"]Mizení hmyzích druhů z přírody[/minutovnik]
[minutovnik time="13m00s" class="test-class" autoplay="1"]Jak zakládat permakulturní zahradu[/minutovnik]
[minutovnik time="15m00s" class="test-class" autoplay="1"]Jedlé květiny na zahradě[/minutovnik]
[minutovnik time="23m50s" class="test-class" autoplay="1"]Pozná se permakulturní zahrada na první pohled?[/minutovnik]
[minutovnik time="26m45s" class="test-class" autoplay="1"]Inspirace permakulturní designérky Jany Novákové[/minutovnik]
[lock]
Přepis rozhovoru:
Dobrý den, vážení diváci, posluchači našeho Můj dům studia. Naším dnešním hostem je paní inženýrka Jana Nováková, permakulturní designérka.
Dobrý den.
To jsme tady ještě neměli, prosím Vás, řekněte nám na úvod, co to vlastně je permakultura?
Permakultura je směr, v mém případě tedy zahradničení, který vlastně vychází ze slov permanent agriculture, což vlastně bylo takové, jako mínilo se trvalé, udržitelné zemědělství. Je to směr, který vlastně kopíruje procesy, které probíhají v přírodě, snaží se je napodobit, tím pádem vlastně nám může ušetřit na zahradě práci, pokud tyto procesy respektujeme. A jde nám vlastně o to, abychom se postarali o sebe, o nějaké potraviny třeba pro sebe, abychom poskytli potravu a prostředí pro život třeba ptáků, hmyzu, obojživelníků a podobně. A abychom také nějak pečovali o půdu, aby vlastně zůstala úrodná a byla čím dál vlastně lepší v průběhu dalších let.
A prosím vás, jaká je historie permakultury? Ještě mě zajímalo, jestli se nějak liší třeba s biodynamickým zemědělstvím, jestli tam jsou nějaké odlišnosti. A jaká je její historie? Přišlo to jako s módou třeba posledních desetiletí nebo je to...?
No ona permakultura vlastně vznikla tak v druhé polovině minulého století, nevznikla u nás. Vlastně je to původně vlastně australský a americký koncept, takový ti zakladatelé Bill Mollison a tak, tak to jsou původně Australané, kteří vydali takové ty základní vlastně učebnice. Ale jde o to, že vlastně my můžeme použít některé ty základní myšlenky nebo principy, ale nemůžeme použít úplně všechny postupy vlastně, které oni navrhují, protože u nich v té Austrálii, v té Americe jsou vlastně podmínky úplně jiné a my musíme vycházet z podmínek, jaké máme my tady u nás, teda v České republice, a ještě konkrétně na každé té zahradě, protože v Polabí, v Nížinách, a tak vlastně máme jiné podmínky než na Šumavě, takže podle toho vlastně musíme s tou zahradou zacházet a vlastně tak jí vymýšlet, tak jí přizpůsobit.
Říkáte, že v určitých částech této země jsou různé odlišné postupy, třeba máte Polabí a máte třeba Podkrkonoší nebo tak, tak to znamená, že vy máte jakoby představu o tom, co tam roste, musíte si nějak nastudovat ty biotopy a podle toho to nabízíte klientům?
V podstatě ano, v podstatě ano, protože samozřejmě v tom Polabí je jiný reliéf, jiné teplotní podmínky, jiné vlhkostní podmínky a takže, takže tam vlastně jsou doma jiné druhy rostlin, než v těch vyšších polohách a jiným druhům rostlin se tam dobře daří, tak aby, tak aby bylo jim dobře a byli zdraví, že jo. Tam vlastně jeden z takových principů permakultury je, že je dobře sázet ty rostliny, kterým se u mě daří, protože ty porostou hezky, budou zdravé a odolné, zatímco ty, kterým se tam nedaří a který třeba pocházejí z nějakých jiných krajů, které jsou odlišné svými podmínkami, tak bych pro ně musela ty podmínky vlastně nějak upravovat a už by mi to dalo jako příliš práce, starostí, a tak a vlastně pořád bych se o ty rostliny starala, zatímco mým cílem je vybrat tak, aby se staraly sami o sebe a bylo jim dobře.
To znamená, jestli to dobře chápu, že permakulturní zahradu, když správně nastavíte, tak se o ní minimálně staráte nebo vůbec?
No vůbec ne, protože kdybych se o ní nestarala vůbec, tak tam budu mít za pár let hezký smíšený les u nás v našich podmínkách. Ale je pravda, že když ty druhy vyberu dobře, když je zasadím na správná místa, když mezi nimi vytvořím vlastně vztahy, které jim budou ku prospěchu, takže ta péče jde velmi omezit.
Kde vy jste se poprvé s permakulturou setkala?
No, poprvé asi někde jsem objevila na internetu články a pak jsem objevila vlastně web mého pana učitele Jaroslava Svobody, od kterého tady mám vlastně tuhle tu knihu, což je vlastně taková...
Takhle ukážeme na kameru.
Jedna z velice hezkých a velice vlastně i čtivých a zábavně psaných učebnic permakultury, kterou bych doporučila. No a potom jsem u ní teda vystudovala kurz v roce 2009 a od té doby se permakultuře věnuji.
A čím vás to zaujalo? Vy jste se léta věnovala ochraně životního prostředí a lesu. Čím vás zrovna zaujala ta permakultura? Co byl ten iniciační moment?
No právě tím, že je blízká přírodě, že vlastně tam jde o pěstování v souladu s přírodou. Já jsem vlastně vystudovaný zemědělec, takže jsem byla učena takové ty umělá hnojivá a chemické postřiky a takové věci, jenomže toho tady máme všude kolem prostě příliš, že jo. A když člověk vlastně chce zeleninu a ovoce vlastně pro sebe a pro svou rodinu, tak si ji chce vypěstovat bez těch chemických přípravků vlastně, protože kdybych nechtěla, tak si ji můžu koupit, že jo. Já si ji vypěstuji bez toho a lépe a budu ohleduplná k přírodě, jo.
Nebudu tam stříkat si na zahradě nějakými pesticidy, kterými sice odstraním třeba jeden organismus, ale tím, že třeba odstraním nějaký druh hmyzu, tak vlastně poškodím celý ten potravní řetězec, všechny ty další druhy, které jsou na něj vázané. Jo, zatímco třeba letos, jo. Letos je takový rok, kdy je hodně mšic a vlastně já tam vidím, že je tam hodně mšic, ale v přírodě vlastně fungují zpětný vazby, takže když je hodně mšic, tak tak vidím, že už teďko se mi namnožilo hodně slunéčka sedmitečného a že všude tam, kde byly ty mšice, takže už mi běhají ty larvičky vlastně slunéčka, který vlastně ty mšice vysbírají sežerou.
Takže tím mi zredukují tu populaci, no a až zase bude nízko populace těch mšic, tak zase nebudou vlastně mít slunéčka tolik potravy, takže se nebudou zase tolik množit slunéčka. Ono je to takový, ty kontrolní vlastně zpětné vazby v přírodě, takhle krásně fungují a vlastně já si myslím, že je fajn je využít, a ne s tou přírodou bojovat.
Mně by zajímalo třeba, jaký vůbec, jestli volíte nějaký hnojení, protože já mám třeba na zahradě nádhernou jasmínu, ale každý rok mi jí sežerou mšice. A ještě jsem se neodhodlal k tomu, že bych ji hnojil chemickýma hnojivama, ale z těch, který byly dostupný jako přírodě blízký, zatím se mi nepodařilo se nikdy zbavit. Vždycky ve stejné období jí prostě obsadí mšice a sežerou ji dřív než stačí, stačí vykvést. Takže chci se zeptat, existují nějaké hnojiva nebo nějaké postupy, který vy doporučujete, anebo když je ta zahrada správně založená, tak ona si právě, jak říkáte, dokáže ty mšice zredukovat prostě sama.
Měla by, protože jednak teda tam máte vlastně hmyz, který ty mšice vlastně sbírá, můžete to podpořit tak, že tam vytvoříte biotopy nebo nějaké i třeba umělé domečky, prostě hmyzí hotely, že jo, takové ty květináčky se slámou a podobně, kde třeba ty škvoři nebo slunéčka nebo zlatoočky můžou žít. Potom vlastně vám taky pomůžou ptáci, protože ty také sbírají hmyz, vrabci, že jo, ty, nasbírají spoustu hmyzu nejrůznějšího, takže můžete vlastně instalovat ptačí budky, můžete třeba sázet živé ploty volně rostoucí z domácích dřevin, kde můžou vlastně hmyzožraví ptáci hnízdit, no anebo můžete potom použít nějaký přípravky, který vlastně podpoří imunitu nebo vlastně životaschopnost těch rostlin.
To jsou vlastně různé probiotické přípravky vlastně, které se vyrábějí, který se dají použít. Nebo se dají použít třeba takový vlastně domácky vytvořené přípravky typu kopřivové jíchy, jo, což je vlastně svým způsobem hnojivo, vzniká to asi, ono je to asi hodně známý, ale vlastně dělá se to tak, že vezmete kopřivy, nasekáte je na kousky, zalijete vodou, necháte vlastně kvasit párkrát promícháte, po čuchu poznáte, že už je hotovo. No, není to úplně jako asi vhodný ke dveřím někam do obývacího pokoje nebo do blízkosti verandy, protože je to cítit docela hodně. No, ale když je ta jícha hotová, tak ji naředíte, tak třeba jedna ku deseti a zalíváte s tím. A působí to jako hnojivo, ale i to vlastně posiluje ty rostliny vlastně. Pomáhá jim to se vyrovnat třeba s chorobama, se škůdcema, podporuje to jejich životaschopnost.
Mimochodem zmínila jste třeba škvora. To byl hmyz nebo zvířátko, který za mého dětství se jezdilo na letní tábory, tak to bylo postrach. Já jsem neviděl dneska škvora ani nepamatuji. Spoustu druhů hmyzu prostě jako mizí, ale jako naprosto, jako dramatickým tempem.
Je to pravda a z krajiny mizí opravdu hodně. Je to tím, jak se hospodaří v krajině, že jednak chemické postřiky, jednak prostě mizí biotopy, spousta nebo velká rozloha krajiny je prostě vybetonovaná, vyasfaltovaná, zastavěná. Mizí takový ty biotopy, ty pomalý loučky nebo nějaký meze a takhle. Tak to je pravda. A tomu aspoň třeba na té zahradě
můžeme pomoct. Aspoň vlastně ta naše zahrada může být takový ten kousek přírody, kde můžou mít útočiště právě nejen hmyz, nejen ptáci, ale třeba užovky a slepýši a ještěrky a žáby různého typu. Máme rosničky na zahradě třeba, tak to je velká radost.
Jaká byla vlastně cesta českého uživatele permakulturní zahrady vůbec jako k tomu se dopracovat? Protože tady je pořád ještě takový trend, který vidíme kolem měst, kde jsou ty satelitní výstavby, tak tam jsou všude takovýhle trávníčky, anglický trávník, potom možná nějaký stroj na barbeque a k sousedovi musí být túje, který u nás v naší krajině vůbec nemají co dělat, ale všude jsou, aby tam nebylo vidět a nepadá z toho listí a tak. Mění se tedy nějak, už začínají chápat i u nás v Čechách lidé, že prostě opravdu ta zahrada je jako chrám, který by neměl takhle vypadat jako anglický trávník.
Já bych řekla, že čím dál víc, že čím dál víc si lidi uvědomují, že tohle to je, že tak by to asi úplně nemuselo být, že by bylo vlastně pro přírodu a vlastně i pro nás, protože my jsme taky součást přírody, takže by bylo líp, kdyby to vypadalo jinak. A kdyby třeba naše děti viděli, jak vypadá ta žabka a jak roste ten rybíz a že maliny nerostou v támhle v tácku v hypermarketu.
Pojďme si tedy říct, jak to konkrétně vypadá. Řekněme, že máte téměř prázdnou zahradu nebo ona není málo kde prázdná. Většinou tam pár ovocných stromů je, který předpokládám, že vy tam necháte, i když třeba už nejsou v nejlepší kondici. A jak potom ten proces vypadá a jak následně docházíte vy k tomu klientovi a dál se mu o ní staráte nebo pomáháte mu s tím nebo vytvoříte mu nějaký jakoby jízdní řád toho, jak se o ní starat.
V podstatě ano. Pokud na té zahradě už nějaké stromy jsou, tak to je vždycky dar, ať to jsou jakékoliv stromy, protože to už vlastně poskytuje stín, poskytuje místo k životu prostě různým živočichům, i když třeba je to starý strom, který má dutiny, tak to je vlastně v dnešní době už úplně jako nedostatkový zboží pro různý netopýry a pro podobné živočichy. Takže ty samozřejmě necháme a doplňujeme.
No a jinak já na tu zahradu chodím určitě víckrát, dvakrát, třikrát, čtyřikrát v různou dobu, abych vlastně viděla, jak to tam vypadá na jaře, v létě, na podzim, za sucha, za slunka, kde jsou místa, které hodně vysychají, kde jsou místa, kde se nejdéle drží sníh a podobně. A na základě toho teda vytváříme potom nějakej projekt, taky podle toho, co ten klient chce, kolik má na tu zahradu času, jak se o ní chce nebo nechce starat, protože zahrada má být pro radost, a ne ke vzteku, takže aby potom jako nebyl nucený se o ní starat a jako vůbec o to třeba nestál.
Může být permakulturní zahrada i ve městě? Není to problém?
Určitě. Ne, ne, není. Dokonce ne úplně asi u nás, ale znám případy třeba z Ameriky a podobně, kde mají permakulturní zahrady na střechách vysokých domů. Samozřejmě ty stromy jsou tomu přizpůsobený, nemají tam takový ty ohromný stromy, jako máme tady v alejích, ale třeba spíš ovocný stěny, nebo se tam používají techniky prostě vyvýšený záhony, hydroponie a tak, ale určitě prostě dá se v různých podmínkách.
Vaší specialitou jsou i nejenom tedy jaksi stromy, které plodí jako plody, ale i jedlé květiny. Řekněte nám o tom něco, to je pořád trošku takový novum, jedlé květiny.
No, no, jedlé květiny, no ono, myslíte, ty plané, anebo ty pěstované, oni jdou jíst obojí, spousta květin, který pěstujeme na zahradě, mají nějaký části jedlé, většinou teda asi se myslí na květy, květy třeba denivek jsou úžasný, výborný, květy pupalky, květy bohyšky, ale jsou jedlé i jiné části, jsou často jedlé třeba listy různých druhů, jsou jedlé třeba takové ty jarní výhonky, denivky nebo bohyšky, ty se vlastně dají jíst klidně jako chřest spařený, že jo, jenom s máslem, nebo obalený ve slanině, osmažený, nebo potom se dají jíst i různý oddenky a podobně.
No a pak je spousta druhů jedlých vlastně planých rostlin, což si myslím, že je důležitý, protože teďko, když vidíme, jak to počasí vypadá, že chvíli je prostě horko, sucho, všechno pěstované uschne, nebo potom prostě přijde taková bouřka kroupy a zase všechno pěstované se utluče, tak vlastně ty planý rostliny tady jsou pořád a myslím, že je docela fajn vědět, že třeba kopřiva, nebo bršlice, nebo česnáček, že se dají jíst, že to jsou vlastně výborné, nebo listy stromů třeba i lesních, že jo, takové ty mladé listy, lípy, úžasný na salát, zasyrova, výborný.
Musíte někdy překonávat nedůvěru těch klientů, že třeba o tom slyšeli poprvé, že by se dali jíst třeba listy mladého stromu, no, já jsem to taky slyšel poprvé.
No, tak já to nenutím, já tak spíš třeba hlídám, abych třeba nesázela takový ty hodně jedovatý keře, který mají bobule, jo. Ono sice většinou na zahradě máte spoustu jedovatých druhů a ani to jako nevíte. Ale třeba není potřeba to řešit, že jo, protože proč by dítě šlo okusovat vlastně kůru nebo listy nějakého keře, který vůbec nejsou dobrý. Ale něco jiného jsou ty bobule, protože když mám na zahradě třeba rybí, angrešt, hlošinu a podobně, vlastně podobný druhy s jedlýma bobulkami, tak si dávám pozor, abych tam nesázela třeba brslen, nebo tis, nebo tak, který mají taky červený bobulky, jedlý a aby prostě to dítě nesnědlo tohle to, jo. Ale to většinou prostě o to bývám žádána, že teda tam jako klienti takové rostliny nechtějí a jako už jsem naučena, že takové druhy ani vlastně nesázím, i když třeba jsou pro přírodu fajn.
A i jsou mnohdy jako krásný od pohledu, že jo.
No, no. Tak ono, potom se to ty děti naučí taky, že jo, protože vlastně nežijeme nikde v kleci a potom, když jdou někde do přírody, do lesa nebo tak, tak jako, tak tam se s těmi druhy vlastně setkají taky, ale tak tam už jim to ty rodiče můžou říct, ukázat a tak. Ale vycházím z toho, že když mám to dítě vlastně na zahradě, takže jako, že jsem ráda, že je tam v bezpečí a…
Setkáváte se i s tím, že dnešní děti vědí mnohem míň o tom, co se dá třeba sníst v přírodě? Já si pamatuji, že v dětství jsme určitý věci, vyběhli jsme do lesa a věděli jsme, co můžeme sníst. Dneska už mám pocit, že se trošku tápe, že na opatrnost.
Určitě, no. My jsme jedly jako děti šťaveli, že jo, takové věci, a to si myslím, že už se moc nejí, no. Bukvice, úžasný, no.
Řekněte mi, vyžaduje permakulturní zahrada více časů nebo méně, než klasická zahrada?
No, podle toho, jak se k tomu postavíte a co tam máte, ale obecně bych řekla, že méně, protože spoustu činností se dá omezit, jo. Když někdo třeba každý tři dny vlastně seká trávník na takový ten anglický, a ještě ho třeba hnojí, že jo, a v létě zavlažuje a tak, tak mu to určitě dá víc času, než když já na té zahradě mám louku a posekám si třeba jenom kousíček kolem terasy a pak si prosekám cestičku prostě ke kompostu a prostě do nějakých míst, kde chodím, a to ostatní sekám třeba třikrát do roka, jo, tak to je třeba o něčem jiným.
Nebo jinou péči vyžaduje třeba nějaký tvarovaný živý plot z habru nebo prostě z buxusu nebo tak a volně rostoucí živý plot vlastně z našich dřevin, kterýho si buď nevšímám vůbec anebo třeba jednou za tři, čtyři roky, když už je moc velký, tak ho teda nějak jednorázově prořežu. Jo, to samé vlastně, když má někdo záhonky, který vlastně klasicky pleje, tak mu to dá víc práce, než když používá mulčování, který jednak teda omezí vypařování z té půdy, takže nemusí případně zavlažovat a jednak vlastně ještě omezí růst plevelu, takže nemusíte tak často plít, no.
Zeptám se Vás, vy sama máte permakulturní zahradu někde, kam jezdíte, kde se doučujete, máte někde, pro sebe?
Já mám takovou, no, částečně permakulturní, částečně experimentální, protože si tam prostě pěstuji různé druhy, které třeba bych klientům úplně jako nedávala, ale chci vědět, jak se tady u nás v našich podmínkách chovají a chci si je osahat, takže, no, mám, mám fíkovníky, mám tomely, já mám prostě takové věci v našich 550 metrech nad mořem na České Sibiři, což bych jako úplně asi nedoporučila, protože většinou jako doporučuji sázet takový ty věci, kde je jistější výsledek.
No a co bychom tedy doporučili začínajícímu klientovi permakulturní zahrady, kdyby chtěl začít, má se obrátit na někoho jako jste vy, nebo si může načíst něco na internetu a zkusit to sám, co byste jim radila?
Tak asi oboje je cesta, to záleží na to, kolik má odvahy, kolik má času, že jo. Něco hledat nebo něco studovat je samozřejmě fajn, a když to, když jako to má člověk rád, tak ho to bude i bavit, to já bych vůbec jako neodsuzovala. Objednat si někoho, ať už mě, nebo prostě nějaký kolegy na konzultaci, tak to je samozřejmě taková jako zkratka, že to máte rychlejší, no, že vám jako řeknu tohle, to můžete, anebo tak jsou vlastně některé prvky, které si můžete cvičně vlastně vybudovat, jo, nějaký prostě bylinkové záhony, že jo, kolem terasy, který, což je vlastně krásný přírodní prvek, který kromě toho, že máte vy ty bylinky, tak je to vlastně úžasná věc pro hmyz, pro včely, čmeláky, motýly.
Vlastně kterákoliv bylinka, nebo když vysadíte vlastně volně rostoucí živý plot, tak tím jako taky nemůžete vůbec nic zkazit, že jo na to asi taky nepotřebujete žádného odborníka, to jde udělat bez pomoci. No, potom třeba s dřevinama už bych asi, to už bych si asi studovala pečlivěji, nebo se někoho zeptala, protože jednak jde o výběr druhu odrůdy, výběr podnože taky, jak chci, aby ten strom byl velkej, že jo, a potom taky jde o nějakou péči vlastně v začátcích.
Jasně. Kdo jsou vaši klienti? Jsou to spíš lidé, který třeba požadují jednorázovou konzultaci nebo více konzultací, nebo někdo, kdo chce založit celou zahradu jakoby od začátku?
No, já mám vlastně všechno, no. Já mám vlastně i lidi, kteří chtějí jednotlivou konzultaci poradit, co jak, pak mám, pak mám klienty, ke kterým chodím několikrát za rok, že tu zahradu projdeme, že jim řekneme, jako toto je dobrý, tady by chtělo udělat vlastně, provést tenhle ten zásah, sem by se dalo dosadit něco, tadyhle té rostlině se úplně nedaří, ta by něco potřebovala, jo, a tohle to je fajn, to takhle nechte, a to takhle může být.
No a pak mám klienty, kterým teda vytvářím nějaký, ať už skicu nebo projekt a buď jim to odevzdám a oni si to potom jako realizují sami s tím, že třeba potom se na mě obracejí s nějakými dotazy, no a pak mám pár klientů, ale to mám jenom pár, protože vlastně jsem firma sama si o sobě a jedny ruce, kterým jsem tu zahradu realizovala a kterým se o ní vlastně ještě jezdím třeba jednou měsíčně starat.
Když jdete takhle po ulici, poznáte na první pohled permakulturní zahradu? Třeba u nějaký zanedbaný, která zůstala tak jako ladem.
No, asi jo, tak zanedbaná.
To je nejlepší, já mám nejradši zanedbaný zahrady.
No, no, a tak ona permakulturní zahrada nemusí být úplně nutně zanedbaná, jo. Ono, jako no, je pravda, že si to lidi takhle představujou, že ta permakulturní zahrada to je taková ta buš a tak, ale tak ono to, jako můžete mít permakulturní zahradu takovou jako hodně divokou, hodně zarostlou a můžete mít i permakulturní zahradu jako poměrně hezky úhlednou, jo, s takovými těmi prvky, na který je člověk jako zvyklý, ale v tom permakulturním provedení, no, takže jako to může i velice hezky vypadat.
Já jsem četl takovou hypotézu nedávno o tom, že se neustále bojuje s těmi deštnými pralesy, aby se nekáceli a tak, že oni ty místní obyvatele, ne ti, kteří tam žijou, ty ne, ty k tomu mají vztah k tomu deštnému pralesu, ale ti obyvatelé, co tam žijou teď, ty Brazilci a Kolumbijci, že oni jako za ně je to, z jejich pohledu je to křoví a nemá to žádnou jakoby hodnotu, že my jako z Evropy je musíme vlastně motivovat nějak finančně a jinak, aby to přestali vypalovat a kácet a byla tam taková úvaha, že člověk má v sobě po staletí to, že pro něho je ideální kultura taková ta savana, kde je ojedinělej strom, ojedinělej keř, je to přehledný, takže člověk vidí potenciální predátory a tak. Nevím, jestli to je pravda, ale nicméně je to třeba tak, že váš klient řekne jako, právě vám řekne, jako já bych chtěl permakulturní zahradu, ale musí být jako přehledná, musím jako vidět a nechci moc velký, jako křoví tam a tak. Projevuje se tenhle moment v tom?
No většina klientů teda většinou chce takový ty spíš nepřehledný zahrady, jo. Je fakt, že já se na tohle ptám, protože hlavně u klientů, který mají malý děti a který třeba chtějí, že jo, když je maminka v kuchyni a něco tam vaří a chce prostě kouknout z okna a mít jako přehled, kde to dítě je, jo, takže spíš takhle. Anebo vymýšlíme nějaký třeba sukcesní design, že vlastně prvních pár let, než dítko poporoste, takže je ta zahrada vlastně přehlednější a potom, že se řekne ano a potom se dosadí tohle, tohle, tohle, no. Ale je fakt, že se sázejí i nějaký prvky třeba vyloženě jako schovávačky pro děti, že jo, takový ty klasické, ty vrbičkové, prostě iglú a týpí, anebo různý týpí vlastně z prutu popnutý fazolema a podobně, no, což je taky fajn, protože to máte vlastně i schovávačku vlastně stín, že jo, pro to dítě a no.
Já jsem miloval v dětství, když jsme měli pomlázku, když jsme jí zapíchli tu pomlázku, do toho otočili a ona opravdu jako vyrostla, zezelenala, to byl pro mě jako zázrak pro kluka, já miluju teda nepřehledný zahrady. Paní inženýrko, vy máte ještě nějakou literaturu? Můžeme tedy ukázat, ještě nám říct, co jste nám přinesla, kromě té knihy, kterou už jsme tady viděli, která je teda zásadní, co tam máte ještě další, no?
No, mám tady jeden sborníček vlastně, který vydává Permakultura CS, je to celá vlastně takováhle řada. Ostatní díly se věnujou třeba trvalkám, nebo potom uchování úrody, nebo potom třeba živočichům v permakulturní zahradě. A to je vlastně takové dílo, které postupně vlastně svazek po svazku vychází. No a pak jsem vzala ještě na ukázku jeden, vlastně jednoho klasika ze zahraničí. To je pán, který hospodaří vlastně v Rakousku v horách. Má tam úplně jiný podmínky, ale má prostě takový úžasný různý postupy, který si myslím, že některý z nich by třeba u nás ve vyšších polohách klidně, klidně šli použít a vlastně obdivuju jeho velkorysost a odvahu, s kterou on se pouští vlastně do formování krajiny tam u něj.
A samozřejmě já dodám, že paní inženýrka má svůj web, který se jmenuje janinyzahrady.cz, kde spoustu těch věcí, co jsme tady říkali, tam je plus mnoho dalších věcí, které by vás mohli při založení takové zahrady zajímat. Vy se samozřejmě na paní inženýrku můžete obrátit, kontakt tam na ní je. Já Vám mockrát děkuji za tu návštěvu, za to všechno, co jste nám řekla, i za ty knihy, které jste nám ukázala. Přeji Vám hodně štěstí a přeji, ať máme co nejvíc krásných permakulturních zahrad.
Děkuji. Já bych to přála teda nám a naší přírodě taky.
Děkuji. Na shledanou.
Na shledanou.
Může vás také zajímat:
Co to znamená, když se řekne “jedlá zahrada”?
Jedlá, nebo též užitková zahrada je nejstarší známý typ zahrady. V minulosti byly nedílnou součástí především venkovských zahrad hlavně užitkové výsadby. Kromě ovocného sadu sem patřily i plochy pro pěstování vlastní zeleniny nebo rovnou polnosti. Na nějakou dobu to vypadalo, že „jedlou“ zahradu vyměníme jen za ryze okrasnou s tvarovanými živými ploty a nízce sečeným trávníkem, současné trendy to ale úplně vyvracejí. I na té nejmenší zahradě se většinou najde alespoň jeden ovocný stromek, několik keřů drobného ovoce nebo menší záhonek, na kterém si majitelé pěstují sezonní zeleninu. Tento typ zahrady se snažte umístit ve větší vzdálenosti od vzrostlých stromů. Občasný stín sice není až tak moc na překážku, ale větším problémem bude prokořenění půdy a hlavně to, že pěstované rostliny budou se stromy bojovat o vodu i živiny.
Co opravdu patří do kompostu
Jako bioodpad můžeme zjednodušeně označit všechny organické zbytky neboli odpad z domácnosti, který je rozložitelný. Většinu z nás asi napadnou především různé slupky a okrájené části ovoce a zeleniny nebo zvadlé květiny, patří sem ale také třeba posekaná tráva nebo plevel, listí a drobné větvičky ze zahrady. V kompostu najdou své místo také skořápky od vajec, čajové sáčky a kávové sedliny. Všechny tyto věci se výborně rozloží, vrátí se jako výživný humus zpět do přírody a vám na zahrádce pomohou třeba vypěstovat kvalitní úrodu.
Co to znamená "spárování" rostlin
Společné pěstování má hodně výhod. Některé květiny přitahují opylovače, jiné odpuzují škůdce a další odradí plevel. Nepřehlédnutelným benefitem je neuvěřitelná pestrost míchaného záhonku.
Rostliny pro společné pěstování: Afrikány ochrání rajčata, levandule a máta odpuzují mšice a slimáky, měsíček lékařský přiláká opylovače, heřmánek pravý odláká mšice od zeleniny, tymián zažene slimáky, slunečnice zastíní i velkou plochu záhonu.
Související články:
[wp_show_posts id="94505"]
