Můj dům studio

O moderní dřevostavbě se zajímavým interiérem jsme si povídali v další části Můj dům Studia s Ing. arch. Helenou Dařbujánovou, autorkou návrhu interiéru. Rozhovor mezi šéfredaktorkou časopisu Můj dům a architektkou se odehrává v malebné městské čtvrti v jižních Čechách, kde společně navštívili zajímavý projekt architektů Kováříková-Lohniský. V rámci projektu je prezentován komplex čtyř staveb s vlastními vstupy, propojenými terasami a zahradami. Dům, který je energeticky úspornou dřevostavbou, vyniká jednoduchou a účelnou dispozicí, s orientací na východ a jih. Kryté parkování a promyšlený design podtrhují moderní pojetí tohoto projektu.

Solitérní stavba, která vznikla v obci Sedlečko u Soběslavě použila jako základní materiál cihly od firmy Heluz. Realizace projektu je od počátku s firmou konzultována. Před začátkem stavby došlo po dohodě s projektanty k optimalizaci projektu. Místo vnějšího izolantu stavebník zvolil kvalitnější cihlu. Obrovskou výhodou je těžký strop, který na tomto domě bude v podstatě představovat jednu parcelu navíc. Marketingový a obchodní ředitel firmy Heluz Petr Porubský provede diváky celým domem a představí detaily stavby. Obsah: [minutovnik time="0m20s" class="test-class" autoplay="1"]Krátké představení domu v Sedlečku u Soběslavě[/minutovnik] [minutovnik time="3m00s" class="test-class" autoplay="1"]Obvodové stěny, jednovrstvé stavění, izolant ani či ne, iniciativa Smysluplný celek[/minutovnik] [minutovnik time="17m40s" class="test-class" autoplay="1"]Těžký strop versus lehký strop, výhody a nevýhody, vnitřní klima cihlového domu[/minutovnik] [minutovnik time="25m45s" class="test-class" autoplay="1"]Těžký strop svrchu, jeho skladba, postup realizace a možnosti využití[/minutovnik] [minutovnik time="27m31s" class="test-class" autoplay="1"]Jaké výhody stavebníkům nabízí firma Heluz[/minutovnik] [minutovnik time="28m31s" class="test-class" autoplay="1"]Rozloučení[/minutovnik] [lock]

Česká firma Heluz přišla na trh s bezkonkurenční novinkou – s doživotní zárukou na své výrobky. Jako jediný výrobce na trhu nabízí stavebníkům unikátní možnost získat na hrubou stavbu svého rodinného domu záruku do konce života. Nabídka je výjimečná tím, že se týká hrubé stavby jako celku, nikoliv pouze jednotlivých výrobků, jak je běžné. Plně rozvíjí filozofii značky, která vnímá dům od návrhu až po realizaci jako smysluplný celek. Kvalita materiálů s dlouhou životnostní je neoddělitelně spjatá s kvalitami výrobní a montážní technologie. Doživotní zárukou dokazuje společnost HELUZ kvality komplexního zdicího systému s perspektivou pro budoucí generace. Více o tématu řekl v podcastu Můj dům studia marketingový a obchodní ředitel Petr Porubský. Obsah: [minutovnik time="0m53s" class="test-class" autoplay="1"]Situace ve stavebnictví[/minutovnik] [minutovnik time="1m45s" class="test-class" autoplay="1"]Turbulentní trh[/minutovnik] [minutovnik time="4m00s" class="test-class" autoplay="1"]Situace firmy Heluz po covidu[/minutovnik] [minutovnik time="7m45s" class="test-class" autoplay="1"]Je výstavba rodinných domů drahá[/minutovnik] [minutovnik time="14m00s" class="test-class" autoplay="1"]Jednovrstvé zdění[/minutovnik] [minutovnik time="18m40s" class="test-class" autoplay="1"]Těžké stropy+ vzdělávání stavebníků[/minutovnik] [minutovnik time="26m00s" class="test-class" autoplay="1"]Revoluční technologie ve stavebnictví[/minutovnik] [minutovnik time="30m00s" class="test-class" autoplay="1"]Doživotní záruka[/minutovnik] [lock] Přepis rozhovoru: Vítejte v Můj studiu. Naším hostem je dnes inženýr Petr Porubský, obchodní a marketingový ředitel firmy Heluz. Ahoj, vítám tě tady. Ahoj, díky za pozvání. Pojďme začít ten náš podcast, trošku z obecna. Mě by zajímalo a možná, že i naše diváky a posluchače, jak si vlastně teď stojí trh se stavebninami. Protože on prodělal dost, se dá říct, turbulentní změny někdy od roku 2020. My jsme tu měli nejdřív covid, pak jsme tady měli vysokou inflaci, která vznikla řekněme, že vyhazováním levných peněz za vlády pana Babiše. Pak jsme tu měli drahé energie, válka na Ukrajině. Jak si stojí teď? Daří se mu stavebnictví dostávat zpátky do svých původních kolejí anebo to vůbec nejde takhle brát? [lock] No tak po těch extrémech, které ty jsi tady zmínil, tak vlastně pokračuji úplně stejně další extrém, a to je na úrovni toho, že to stavebnictví se v podstatě pozastavilo, zamrzlo. Ano, díky nějakým příznivějším úrokovým sazbám, které teďka ČNB poskytuje a má to vliv i na to, že ty hypotéky se stávají dostupnějšími pro ty budoucí stavebníky, tak je tady výhled pozitivní, jako výhled do toho, že by to mělo, řekněme, pomalu stabilizovat. Ale nemůžeme říct, že bychom byli na nějaké přijatelné úrovni, kde bychom se mohli plácat po ramenou. Výrobní závody stojí, pomalu se spouští. Ta situace ještě není stabilizovaná. A existuje vůbec ve stavebnictví něco, čemu by se dalo říkat, stabilizovaná situace? Není vlastně tento segment průmyslu vždycky takový nahoru dolů? Tak ten optimální bod se hledá nejenom ve stavebnictví, ale v jakýmkoliv odvětví v ekonomice. Pořád kolem něj běháme, takže je to tak. Řekl bych, možná za ty poslední roky, těch posledních 5 let, dochází k tomu, že ten extrém od toho zlatého středu je pořád větší a větší, že ta vybrat se jako víc rozvibrovává. Věřím v to, že se to opět zklidní a budeme se moci bavit o nějakým stabilnějším trhu v rámci stavebnictví, v rámci ekonomiky jako takové. Máte třeba nějaké srovnání se zahraničím? Mě by zajímalo třeba jako v rámci třeba střední Evropy nebo ve západní Evropy, jestli třeba do toho vstupují nějak státy formou subvencí, když vidí, že třeba to stavebnictví je nějak na štíru, nebo to se to řeší jenom vyloženě tím způsobem jako omezováním nebo zvyšováním úrokových sazeb těch hypoték? Sledujete nějak tyhle trendy? Určitě je sledujeme, protože společnost Heluz nedodává jenom na český trh, ale v podstatě i na ty okolní státy. Dodáváme, umíme dodat i do Anglie, je to v podstatě o zájmu toho zákazníka. Ale ty primární trhy, nebo sekundární trhy, na kterých se pohybujeme, což je Slovensko, Rakousko, Německo, Polsko, tady ty země kolem nás, tak vnímáme, ano, tam ta podpora v rámci stavebnictví je, pak je otázka, jaká je tady a jaká byla zase v jiné době, když byla tam. Z našeho pohledu vnímáme to, že ta podpora v zahraničí je větší, než je na českém trhu. Ta ochrana výrobců na českém trhu je třeba konkrétně oproti tomu Německu opravdu jako velmi na míle vzdálená. My i dodávat do Německa máme velmi jako složitý proces. Němci můžou dodávat do Česka bez problému, což sebou samozřejmě nese vyšší náklady pro nás, pak se to odráží v té ceně, v celém tom systému, v celé té nabídkové fázi. Není to jednoduchý, je to náročné v Česku. My jsme tady v rámci těch podcastů v době, kdy ty ceny energií strašně stoupaly nahoru, měli nějaké vaše kolegy a jeden nám tady třeba říkal, že si myslí, že to úplně jako klekne, že hrozí tomuto průmyslu obecně, že prostě může spadnout do takových obrovských problémů, že bude propouštět, že bude muset prodávat různý aktiva. Jak na tom byla firma Heluz? Zvládala to v době ty zvýšený ceny energií, že jste museli propouštět? Vzhledem k tomu, že u nás nahlížíme opravdu na každý ten rok jako v globále v součtu všech těch dalších let předchozích. Jsou roky, kdy se nám dařilo, řekněme, výborně, zvláště ten rok třeba 22, ale pak přijdou roky jako 23, potažmo 24, nebo ty roky předtím a je zapotřebí případné zisky rozložit v tom čase, v dlouhodobém hledisku. Naším cílem bylo udržet si zaměstnance, to se podařilo, udržet ten servis, udržet kvalitu výrobků, ale opravdu je to vlastně dotováno ze zisků předchozích let a s tímto pracujeme. Není to u nás o tom, začíná rok, začínáme s nulou a na konci musíme nějak skončit. Takže je to náročné, možná i proto těch výrobců dneska na tom českém trhu je tak málo a uvidíme, kam to celé dál bude směřovat. Mě by zajímalo třeba vedle tyhle turbulentní časy, které jsme teď prožili, řekněme, k fixaci nějaké u lidí jakoby skepsi, že je větší opatrnost dneska stavět. Víte, co si lidi říkají? To, co jsme teď prožili, co ještě může přijít, nepočkáme ještě s tím stavěním. Já nevím, to je opravdu fabuluji. Nevnímáte to? Tak vnímáme to. Pak je otázka, do jaké míry ty lidi jsou i, řeknu, gramotní v rámci investic. Na jednu stránku si řeknete vysoká úroková sazba, ale řekněme, teď jsou nějakým způsobem přijatelné a dumpingové ceny na tom trhu. Ty ceny tady nemůžou být věčně. Ve chvíli, kdy ta poptávka vzroste, porostou ty ceny. Pak je to o tom si propočítat. Mám si vzít teď úrokovou sazbu 5 % nebo hypotéku za 5 % a nakoupit levněji materiál, anebo počkat, až to budou 4 %. No ale ten materiál služby, nejenom ten materiál výrobce, ale cokoliv dalšího. Ta práce, ty zedníci, oni budou chtít prostě víc peněz. Ta inflace tady je. A to bude dražší. A za mě rozdíl 1 % v rámci té hypotéky není tak zásadní. Oproti tomu, jak draž nakoupím tu práci nebo ten materiál, tam jediný problém, který k tomu nastává, je, jestli já svým příjmem dosahuji na tu hypotéku, kterou potřebuji pro realizaci toho svého domu. Tam každý si musíme trošku sáhnout do svého, že už nebudeme stavit domy, které budou mít plochu 200 m², čtyři záchody, a saunu, a zakrytý bazén, a protiproud, a já nevím, co všechno. Ale vrátit se do nějakého zdravého normálu a žít spokojený s tím, že ty záchody stačí dva. Dávám příklad. To je jedno s druhým. Ale zároveň je s tím i spjato to, aby ta investice, kterou dělám, tak aby byla nějakým způsobem dlouhodobá. Aby to nebyla investice, teď jdu něco postavit a za deset roků to musím zbourat, protože to nefunguje. Nebo to musím nějakým způsobem sanovat, rekonstruovat, vyměnit okna, zateplit barák a dělat prostě nějaké další kroky, nebo měnit ty technologie, které mě to celé dohání. Ale jít opravdu tou cestou, super, jdu stavět, stojí to nějaké peníze, nikdo nejsme tak bohatý, abychom si kupovali levné věci. Tak to, co na tom baráku nemůžu změnit, tak ať prostě postavím jako rozumně a ať mi to přinese ten efekt na x, x, x let, na desítky, stovky let. Ono určitým řešením firmy Heluz bylo založení iniciativy Smysluplný celek, ale k ní se ještě dostaneme, ponechme jich velkou stranou. Mě by se ještě zajímaly dvě témata. Za prvé, podle průzkumu, které bylo opakovaně, máme v Česku vysoké vlastnické bydlení. Prostě pořízení domu nebo bytu je obrovsky drahé, je to čím dál tím dražší. Je to problém i pro vás, nebo se to týká opravdu bytový výstavby a rodinných domů se tento trend tolik netýká? Tak nevím, v jakém směru teď to myslíš, jestli se nás to týká. Jestli i výstavba rodinných domů je opravdu jeden z nejdražších v Evropě? To úplně nedokážu soudit, protože za mě provoz rodinného domu není jenom o té výstavbě, pozemek, výstavba a provoz toho baráku. Pokud tady energie dnes stojí plácnu 5500Kč/MWh, k tomu distribuce a někde jinde bude stát 1000Kč/MWh, tak já úplně jinak mám ty celkové náklady na ten provoz toho rodinného domu. A pak to je, co by bylo asi jako důležité vyhodnotit mezi těmi státy navzájem, ať už poplatky z nemovitosti, daně, cokoliv dalšího máme. Takže za mě je to celý balíček. A v tomto ohledu je úplně jedno, jestli jsem já vlastník nebo jsem v nájmu. Pokud je potřeba bydlet a lidi chtějí bydlet, tak pak se jenom rozhoduji. Čím víc budeme v nájmu, tím budou vyšší nájmy, budou růst, ten zájem o ně bude a budou chtít lidi vlastnit dům. Když budou drahý mít ten dům jako vlastník, tak jdou ty lidi do nájmu. Krásný ekonomický efekt. Jenom co k tomu můžu přidat, rozhodně co vidíme, změn trendu v rámci těch developerů, kdy developer ví, že za ten barák, který bude pronajímat, nebo postaví dům a chce ho pronajímat, a ví, že v té lokalitě může nájem činit 10 tisíc, 20 tisíc korun. Ale dnes si ten developer velmi uvědomuje to, že ten nájemník, jestli je schopný utratit 20 tisíc za nájem, tak pak je otázkou, za co těch 20 tisíc vlastně utrácí. Utrácí za provoz toho baráku. Jaký podíl činí provoz a jaký podíl činí ten komfort, ta stálost té budovy. Mě jako investora budu tlačit na to, aby z těch 20 tisíc, který je ten zákazník ochoten mi zaplatit, tak aby 18 zůstalo o mě a 2 tisíce jsem zaplatil energie, vodu. Když to řeknu obrazně než to, že 20 tisíc, vím, že v té lokalitě mi nikdo víc jako nezaplatí, ale já z těch 20 tisíc musím dát 10 tisíc na provoz tepelných čerpadel a já nevím jakých dalších věcí. A 10 tisíc zůstane u mě. Už dnes opravdu nahlíží na to, postavit ty domy kvalitně, efektivně, trvanlivě. To dneska už je vnímáno. Dřív to tak nebylo. Postavme rychle, dejme nájemníky dobrý. Ale pak je otázka, co od těch nájemníků dostanu, co zůstane u mě a co musím posunou dál. Tak tam ten rozdíl je. Prosím tě, řekni mi jako laikovi, jaká je vazba mezi realitním trhem a stavebnictvím? Jsou to dvě misky jedné váhy? Nebo se to vzájemně ovlivňuje, že když realitní trh začne být přehřátý, takzvaně jak se používá, začnou růst ceny, tak se to zobrazí i na vás? Nebo vy ovlivňujete ten realitní trh? Ovlivňujeme se navzájem. Samozřejmě takto. My jsme malý střípek v celé té stavbě, to zdivo, konkrétně za Heluz tam činí někde 5 až 10 % v průměru kolem 8 % hodnoty té stavby, k tomu ještě přičtěme pozemek, takže je nás tam dost, kteří ovlivňují realitní trh. Ale je to propojený navzájem. Pokud je tady nedostatek bydlení, cena na realitním trhu roste, samozřejmě stává se nedostupný i ten materiál. Pokud je to příliš drahý, zase snižuje se zájem. Je to opravdu provázaný navzájem. Jdou si proti sobě vlastně. Určitým způsobem. Smysluplný celek. Já jsem to tady už naznačil. Vy máte za sebou už téměř více jak rok této iniciativy. No mě by zajímalo tak, jaké jsou výsledky. Chválíte si to? Je to něco, co znova dokázalo, nebo ne znova, ale nastartovalo Heluz k nějakému dalšímu marketingovému směru. Tak já, když to vezmu, Smysluplný celek, Heluz nabízí od začátku, co Heluz Heluzem je. Prostě zaměření je nabídnout ucelený systém. Nejenom to, že z toho, co ten zákazník potřebuje, nabídnu tu jednu nejčastější věc, ale dáváme k tomu doplňkové cihly atd. Dneska Smysluplný celek stavíme na čtyřech pilířích. Ve finále jsme víc vyzdvihli to, co vždycky k cihlám Heluz patřilo. A Smysluplný celek říká více jak rok, více na veřejnost. Jsou tady čtyři hlavní pilíře, na kterých to stavíme. První pilíř, který říká, máme ucelený systém, stavební systém, skládačku, z které postavíte tu hrubou stavbu, příčky, zdivo, stínicí technika, stropy nebo překlady pro stínicí techniku, stropy. Prostě opravdu postavím tu hrubou stavbu a mám to od jednoho dodavatele. Jeden systém. Druhá věc říká, když už ten systém kupuješ, tak ten druhý pilíř staví na těch vlastnostech, které ty cihly mají. Tím, že jsme před více jak deseti lety investovali do výrobního závodu ve Vlíně, nová lokalita, nejmodernější výrobní závod ve střední Evropě, opravdu jako unikát, tak se nám daří na tomto výrobním závodu vyrábět produkty, které patří ke špičce v rámci toho evropského trhu. Nestydíme se za to, jsme na to hrdí a rádi to těm zákazníkům poskytneme. Takže, jak jsem říkal, první věc stavebnice, druhá věc stavebnice, která má výborné vlastnosti, pevnost, akumulace, akustika, tepelně izolační vlastnosti a tak dále. Třetí věc a třetí pilíř, který na tom staví, jsou služby. Byť ten zákazník vlastně nekoupil jenom produkt, ale zároveň k tomu dostal i nějaký servis, který začíná už před tou samotnou výstavbou, takže být na začátku, už při té projektové fázi, vypomáhat, podporovat, mít vlastně jakýkoliv další manuály, mít k tomu výkresy, detaily, mít ansámbl, který pomůže, ať už projektantovi, ať už tomu stavebníkovi, ten baráček si navrhnout co nejlépe. Během té výstavby, pomoci, proškolit na té stavbě, a i po té výstavbě přijít, ptát se, co a jak, jestli všechno proběhlo tak, jak mělo, jestli je někde nějaký problém. Takže to jsou služby, je třetí pilíř. A pak je čtvrtý pilíř, který říká o té trvanlivosti, o tom, že když už jsem ten barák postavil, vybral jsem si Heluz, vybral jsem si Smysluplný celek, tak jsem si vybral něco, co je tady na desítky, stovky let, a ne něco, co tady budu muset za třicet roků celý změnit. O tom je naše iniciativa, proč lidi si mají vybrat cihlu jako takovou. Je to stovky let, nebo tisíce let prověřený stavební materiál po celém světě. Tak to už samo o sobě o něčem vypovídá. No a do toho spadá i jednovrstvé stavění, které firma Heluz prosazuje a ví proč, protože nabízíte produkt, který to splňuje vlastně ty parametry, vlastně de facto, dá se říct, i nejpřísnější normativní momentálně parametry. Můžete o tom něco říct? Tak můžeme. Právě díky tomu novému výrobnímu závodu, kde můžeme tu směs připravit natolik dokonale, že dokážeme připravit výrobky se stejnou pevností, s lepšími tepelně izolačními vlastnostmi, tak dneska není problém postavit barák v jednovrstvé konstrukci. Tím, že k tomu navíc vyrábíme ty doplňkové cihly, které vlastně celý ten systém jako takový dotvoří. Já nejdu stavit barák, abych polovinu z toho materiálu rozřezal a vyházel na bok. Takže doplňkové cihly napomáhají ke zjednodušení té výstavby, umí tam tvořit až 10 % toho obvodového zdiva třeba. Takže daří se nám to, dává to smysl, máme to samozřejmě všude, nebo každou věc, kterou dneska tvrdíme a říkáme, tak je vyzkoušená v laboratořích, vyzkoušená i na stavbách, abychom si ověřili, že to, co děláme, pod co se podepisujeme, je naprostou pravdou. Dneska stavit nový barák ve vícevrstvé konstrukci je zbytečný. Setkáváš se nebo vaše firma ještě s takovým tím předsudkem, že my si od vás vezmeme cihlu, ale stejně ho oplácáme tím izolantem, protože takhle to je odjakživa. Já se totiž s tím setkávám třeba u projektantů, do kterých bych to neřekl, že mi budou tvrdit, že ne, toto nikdy nemůže tak dobře fungovat, dej si tam ten izolant. Tak je to kus od kusu. Jsou prostě lidi, kteří jsou přesvědčení o tom, že to funguje takhle, jiní říkají, že to funguje jinak. Ve finále samotná ta životnost té stavby, nebo když se na tu stavu potom člověk dojede podívat, a pokud má příležitost ochutnat, jak se bydlí v jednovrstvé konstrukci vs. jak se bydlí v nějaké sendvičové konstrukci, tak to pozná, ale je na to zapotřebí nějaká zkušenost. Bohužel, člověk, který jde stavit svůj první barák, tak vlastně neví, do čeho jde, on má jenom jeden pokus. A já vždycky říkám, že je velká škoda se zbavovat příležitosti už na samotném začátku. Proč bych už na začátku měl eliminovat to, že nepoužiji jednovrstvou konstrukci? Pokud mě ta jednovrstvá konstrukce opravdu nebude fungovat, a já říkám, že bude, ale nebude, tak já mám příležitost to teda zateplit. Ale ve chvíli, kdy zateplím barák, tak jakou mám další příležitost? No už nemám. A pokud, tak bude velmi drahá. Pokud mám příležitost postavit jednovrstvou konstrukci, která tady bude na desítky, stovky let, anebo mám udělat sendvičovou, která má životnost velmi krátkou, super bydlení pro ptáky a jiný věci, dobře, eliminujeme tady ty provokativní věci, ale proč bych se měl o ty příležitosti připravovat? Když můžu mít barák, který líp dýchá, protože ten střep cihelný funguje velice dobře s vlhkostí, velice dobře akumuluje do sebe teplo, je to opravdu takový ten zlatý střed, tak proč se mám přijít o tuto příležitost? To je věc, která mi nedává smysl. Často se bavím s investory, říkám a proč se připravujete o ty příležitosti, proč se připravujete o to, že si nemůžete, byť je to drobnost na ten parapet položit kytku, protože to okno musíte vtáhnout víc do interiéru, pak vás to trápí, ale už je pozdě, vy už nemáte příležitost to spravit, nepřipravujte se o to. A zvlášť ne, když vím, že ty parametry toho baráku jako takového jsou srovnatelné ne-li lepší, tak pak se omlouvám, ale proč to ty lidi dělají? Je to ze zvyku, je to z nějakých jako tradic, které tady byly, ano, dřív ta možnost nebyla, ale dneska ty možnosti jsou, tak jestli dneska umíme přesednout do lepších aut, tak proč nepřesedneme do lepších baráku? Firma Heluz je poměrně známá tím, že vy se věnujete osvětě, a mě ze všech těch věcí zaujaly především dvě, a první je ta, že vy těm stavebníkům vždycky říkáte, nepodceňujte projektovou přípravu, vezměte si projektanta, jo? Byť na tom vašem byznysu, vy z toho víc peněz nemáte, ale tak stejně prostě pro toho stavebníka to říkáte, a je to velmi důležitý. A druhá věc je, že na ně apelujete, aby si dávali těžký stropy. Vy určitě vysvětlíte, proč, ale nicméně ta osvěta je asi jeden z výrazných pilířů jakoby firmy Heluz. Tak určitě. Vlastně my tu osvětu schováváme do toho pilíře těch služeb. Věnujeme se hodně školám, máme interaktivní příručku stavebnice, která je volně ke stažení pro školy, pro kohokoliv. Je to takový náš závazek sociální, prostě edukovat i ten trh, aby to nebylo o tom, zdíme tady jeden druh cihly a na maltu a takhle se to dělá, dělali jsme to 150 let, tak to budeme dělat dál, jo? Takže to je naším cílem. A teď jsem trošku jako ztratil asi notu, na co ses mě ptal na začátku. Promiň. Jde o to, že... Mluvil jsem o tom, že Heluz má tu osvětu a ty věci hodně těch projektantů, protože... Ano, jo, děkuji. Já to ještě uvedu tak, že mi přijde zvláštní a vnímal jsem to, když jsem se s tím profesně setkával, a nevím, jestli to není tím obdobím toho komunismu, kdy bylo takový to kutilství, kdy jsme si ty baráky vlastně tak nějak... Přišlo se z práce, sundali se montérky, vzali si jiný montérky a šlo se něco kutat na barák, že spoustu lidí opravdu jako podceňuje tu fázi přípravy. Projektant, architekt... Podceňují to, ano. V podstatě je to takový ten první finanční náklad, který máš a ve finále moc toho nevidíš. Ten člověk chce vidět už ten barák, že roste, že opravdu jako investoval peníze do něčeho. A v té projektové fázi, každý to jako, nebo ne každý, ale velká část lidí to vnímá jako dobrý, tak musím udělat něco, nějaký papír, abych dostal razítko a mohl jít konečně stavit ten barák. Vlastně to vnímají jako překážku. Ve větší míře než jako příležitost na to se, co nejlépe připravit na tu samotnou realizaci. A pokud tady ta investice neproběhne, pokud se tomu nedá dostatečný prostor, tak pak ta samotná realizace je velmi jako těžká. Já taky dneska nepůjdu uvařit, nevím, guláš, protože nejsem jako denně v kuchyni, abych vařil. Když už bych to měl jít udělat, tak si vezmu tu kuchařku a podívám se na ten návod. Tam mi přesně říká, co mám udělat. Jestli mám míchat doleva nebo doprava v uvozovkách. A tak je to i s tou stavbou, i s tou projektovou dokumentací. My v tomto směru právě podporujeme, máme po České republice, nejenom v Česku, ale v rámci společnosti Heluz máme technické poradce, kteří pomůžou právě už před tou samotnou stavbou, konzultují tu konkrétní stavbu, buď s tím investorem, nebo společně i s projektantem. A říkají, ano, toto, ale pojďte vyřešit tímto způsobem, tady si pomozte tímto způsobem, tady máme tyhle řešení, tady je tahle příležitost, tady je tahle možnost. Máme zkušenosti takové a makové. To je to na čem to my dnes stavíme, nebo nejen dnes, ale dlouhodobě, přinést té stavbě víc než jenom samotnou cihlu. A úplně stejně pak to jako vyústí v to, že říkáme, no jasně, jako těžký strop je správně. Akumulace, akustika, a já teda nevím, ale ta parcela taky stojí nějaké peníze, tak proč nemít ten dům připravený na další patro. Já, když tam ten těžký strop neudělám, vždyť to je vlastně další parcela. A nákladově těžký strop vs. lehký strop není žádný jako rozdíl. Ono to finančně vyjde na stejno. Ale tady za stejný peníze já si vlastně vytvořím nad celým barákem potenciálně další parcelu. Když půjde do tuhého a ty parcely nebudou, to je omezený statek, tak já můžu pro své děti říct, ok, tak si to prostě jdeme o štok vejš, říkala Helča Růžičková. Když vy, tak my o štok. A to je přesně ono. Proto se ty baráky takhle dřív pokud byla možnost, stavěly. Dnes honem splácáme to, ono to nějak jako bude a jdeme bydlet. A pak nastane ten provoz a člověk už nemá tu příležitost té nějaké opravy. Nebo když, tak je to strašně nákladné. No to je třeba říct, že vlastně ta investice je pak jako obrovská. Protože ve chvíli, kdy na to nejsou uzpůsobený i ty zdi. A já třeba bydlím v baráku, který je z první republiky a tam se nepočítalo, že bude podkroví jakoby zabydlený čili tam je úplně tenounkej strop, opravdu abyste tam mohli pověsit prádlo. Ta investice dneska, aby se to udělalo jakoby obytný, je neskutečná, to je jak stavba nového domu. Protože vy to celý musíte zpevnit. Spousta lidí si to neuvědomí. Takže mě to taky jako překvapuje, když někdo řekne, ne, ne, ne, my určitě budeme bydlet sami, stačí lehký strop. A to je zase, já se vracím možná k tomu slovu, ta příležitost. A ty lidi se tímto svým jako rozhodnutím, byť vlastně si říkají, já to nevyužiji, ale připravují o nějakou příležitost. Říkám, vždyť to nedělejte, to vás nebude stát ani korunu navíc. Je to jenom o tom, že tam nebudete mít třeba sádrokartony a jako tuhle kombinaci toho stropu, tak si dejte těžký. Použijte jak vložky, použijte nosníky nebo použijte panely, ať to máte rychlejší tu výstavbu, ale máte těžkej strop. Prospívá to i té stavbě, i v rámci statiky, pěkně zatížím tu stavbu. Prostě má to plno výhod, ale hlavní, je ta příležitost, to je to, co ty říkáš. Teď najednou, jak máme postavit další patro? No musíme začít úplně někde odspodu, bude to stát nesmysl peněz. A přitom stačilo málo, nebo dneska stačí málo, možná dřív asi to tak nebylo, ale dnes. Mně ti ještě přijde, že v tom musí hrát roli nastavení v té hlavě, že jako máme vlastně, že ta planeta je jako nafukovací, že máme ty nevyčerpatelný zdroje, ale ono i my dva za život a to zažijeme, že opravdu jako koupit novou parcelu, jako prázdnou, no to bude obrovský problém. To se budou kupovat parcely, kde zboříš původní stavení, ale na zelený louce to bude čím dál tím větší problém, a velký parcely tuplem. Máme problém někde zaparkovat natož, abychom sehnali parcelu na barák. A to je přesně ono. A ještě atraktivní parcelu. A ještě atraktivní. A jestli ten barák bude výměrou 150 m², já jenom svým vhodným rozhodnutím vlastně vytvořím 150 m² plochy. A to je úplně jedno na co, jestli tam jednou bude někdo bydlet nebo ne. Ale já jsem si vytvořil parcelu 150 m², protože jsem udělal těžký strop. Proč ne? Cena za postavený barák nebude klesat? Nebude a jenom to podtrhnu, to, co říkáš, ať se potká jako opravdu odborníci na slovo vzatí, a ty ať dají hlavy dohromady. Ano, mělo by to začít u toho projektanta. Investor by měl říct nějaké své očekávání a ten projektant by ho měl vést. A pak obrátit se opravdu na ty jednotlivé odborníky, na to poradenství, kteří řeknou na základě zkušeností, na základě nějakých těch know-how, který mají k tomu oboru, tak udělají ty svoje doporučení. Jinak to asi pak bude kočko-pes. Ty baráky. Všechno je to o nějakých vstupech a výstupech. My taky prostě neumíme prodávat levněji, než vyrobíme. To prostě nejde. Jestli budeme mít vysoké vstupy, ať už v rámci energií, ať už v rámci dopravních nákladů, mzdových nákladů, odvody daní, ten celý balíček. Tak jak to máme tomu zákazníkovi nabídnout levněji? Prostě je to začarovaný kruh. Pokud na to ten zákazník nedosáhne svým příjmem, tak my nemáme pro koho vyrábět. Nebudeme vyrábět, no nemáme pro toho člověka výplatu a zase se vrátím, krásná houpačka to zhoupne zpátky na druhou stranu a řekne hm, ale vlastně ty si ji ani nemáš za co koupit. Tady je zapotřebí pořád to hledání optimálního středu. A do jaké míry dneska by měl každý vlastnit barák, to je otázkou. A pak do jaké míry by měl každý být v nájmu, je druhá otázka. Je to propojené. Myslíš, že se může očekávat, a to je hodně futuristická otázka, nějaká revoluční technologie, která by třeba zlevnila výstavbu rodinných domů? Tak chybí ty ruce, tak se hledá zjednodušení té výstavby. Já si myslím, že to zásadní už nastalo. Zrovna co se cihel týká, tak jsou to broušené cihly. Dřív se zdilo na nebroušené, takže tam byla jedna velká míchačka, nějaká kopa písku a cement a tak dál. A mraky chlapů a mraky bas piv. Aby se prostě to postavilo. Dneska ta hrubá stavba z těch cihel je velmi rychlá. A to jako do týdne, pokud nevymýšlím příliš, tak mám tu hrubou stavbu nebo to zdivo vyhnané až po korunu. Není s tím žádný problém. Navíc jsou tady doplňkové cihly, takže odpadá řezání. To tady vůbec není zapotřebí. Ale už to, co tady padlo, pokud mi to dobře navrhne projektant a pojede v tom systému, v tom modulovém systému toho výrobce, a pokud my máme modul 25 čísel a on nenavrhne barák 10 metrů, 10 centimetrů a půjde v deseti metrech, tak o to jednodušeji se mi staví, jak dám ty okna. Takový jako balíček. Ale už takhle ta výstavba je velmi rychlá. Pak je otázkou, do jaké míry ještě do toho zasáhnou technologie, jak moc se to ještě bude robotizovat a tak dále v rámci těch staveb. Tam si myslím, že velkou výhodou zrovna u cihelných staveb a u toho stavebnictví je, že ještě pořád se netrefujeme projektová dokumentace vs. realita na milimetry. A dokud to tam nebude, tak ty roboti s tím budou mít problém. Prostě na té stavbě to pořád žije. Člověk najednou zjistí, hele supr, ale já vlastně... tuhle příčku pojďme posunout víc vpravo, protože tady chci něco dát jako jiného. To se během té výstavby trošku rozmyslí na něco jiného. A to už je problém. Pro tu robotizaci. Takže ten zdravý lidský rozum podle mě tam bude muset být pořád. Takže se neobáváte toho, že by jednou třeba nějaký rodinný dům vytiskli na 3D tiskárně? A tak dít se to může, ale pakje otázka, jakou to bude mít přidanou hodnotu, protože stejně na ten rodinný dům v 3D tiskárně zase musí přijít lidi naprogramovat to, celé to udělat, připravit. Ty peníze to bude stát úplně stejně jako ta stávající situace, akorát se to celé bude odehrávat někde jinde. Pak někdo přijde, takhle to jako secvaká dohromady, nebo nechá něco tisknout, ale stejně musí přijít lidi a přidělat zámek na dveře bude muset udělat člověk, to robot neudělá. My jsme na začátku už o tom mluvili a nevím, jestli jsme trošku od toho neutekli a sice k tomu Smysluplnému celku ohledně nějakých výsledků. Už jste si to nějak bilancovali, nebo to neřešíte takhle, že byste si dělali bilanci iniciativy, která běží rok? Já osobně to bilancuji tak, že více a více na trhu z jakýchkoliv kanálů slyším význam slova, hele to musí dávat smysl a musí to být smysluplný celek. A to je úplně jedno, kam jdu. Tak teď nevím, jestli je to tím, že ho máme evokovaný nebo ho často někdo přebírá tím, jak jsme ho do toho trhu víc pustili, ale určitě to má svůj efekt, a právě proto jdeme teď v téhle fázi podpořit ještě ten čtvrtý pilíř. Pak je otázkou, jestli ho tady chceme zmínit, co má být to zásadní. Za mě by to za to stálo. Já myslím, že pojďme na to a já bych si hádal, že to je doživotní záruka. Ano, děkuji. Je to tak, my v podstatě budeme v následných týdnech, měsících nebo v krátké dohledné době spouštět doživotní záruku na cihelný systém Heluz. Proč doživotní záruku? My jsme si opravdu těmi našimi výrobky na tolik jisti a tolik přesvědčeni o tom, že můžeme těm lidem poskytnout záruku, která bude delší, než oni sami se dokáží dožít. Doživotní záruka bude poskytnutá až na 148 let. Proč 148 let? No 148 let zpátky od tohoto roku datujeme první zmínku o cihlařině v Dolním Bukovsku v rámci rodiny Heluzu neboli Řehořu. Když půjdu v té hierarchii dál, je to 148 let a toto jsme se rozhodli poskytnout. Pokud ta stavba bude splňovat podmínky typu dodržení těch technologických postupů, že použiju cihlu tak, jak mám, řeknu neotočím ji naopak a takové věci, to teď trošku zlehčuji, ale opravdu člověk, který se rozhodne pro stavební systém Heluz, může si zažádat o doživotní záruku, ta záruka je nad rámec zákonných povinností, to znamená viditelné vady 2 roky, skryté vady 5 let, my říkáme 148. Trošku rozdíl. A teď mi řekněte, proč mi nestačí normální záruka? Proč nestačí normální záruka, tak ať to zkusí jiní, kde ta stavba prostě takové roky nevydrží. Cihelná stavba tady bude stovky let, pokud se vyloženě někdo nerozhodne jí zbourat. Teď jsme tady v Praze, je tady plno staveb, které jsou prostě z cihly a stojí tady do teď. Jak je to možné? Ta cihla prostě vydrží. My si zatím stojíme, naše výrobky vydrží a že to jiní jako nezvládnou, no vím, ona nemá ty jiné materiály, nemají takovou životnost, jako má životnost cihly. A předpokládám, že to je podmíněné nějakým technologickým postupem? Tak určitě ano. Za prvé, už dopředu bych měl oznámit, že budu chtít žádat o doživotní záruku na té konkrétní stavbě. To znamená, předložím projektovou dokumentaci, doložím to, že jsem použil cihelný systém Heluz, dodržím vlastně to zdění, jako takové v souladu s technologickými postupy společnosti Heluz. Dodržím to, co bych normálně běžně měl udělat na jakékoliv stavbě. Dojede potom náš člověk, odkontroluje to. Ano, vidíme, že opravdu je to v souladu s tím, co je. Poskytujeme certifikát na doživotní záruku a v případě, že by se opravdu něco stalo, tak ten dotyčný uživatel toho rodinného domu může přijít a říct, hele, tady se něco děje a je to chyba cihel. My jsme si natolik jisti, že ta chyba cihel nebude. Takže tam je nezbytně nutné dodržovat přesný postupy při té stavbě? Ale nejenom při doživotní záruce, to je důležité při čemkoliv. Já teď trošku narazím na to téma, kdy často slyším, my to chceme zateplit, abychom schovali ty chyby. Říkám, tak pardon, jestli vám někdo řekl, zateplíme to, abychom schovali ty chyby, tak už ho vyžeňte z té stavby. Nestavíte barák proto, abyste schovávali chyby. To je už samotný prvopočátek špatně. Takže dodržovat věci, to, že projektant řekne, použijte tady cihly pevnost P10 a někdo tam dá prostě P6, protože je levnější o 10 korun a dotáhl ji někde zvenku, tak se pak nemůže divit, že mu ten barák nebude správně fungovat. Čtvrtý pilíř Smysluplného celku říká, naše stavby, naše cihly, pokud je použijete, jsou trvanlivé, jsou tady na stovky let. A toto, tím to jenom ještě víc podtrhneme a tu záruku těm lidem a takovým stavbám rádi dáme. Já, když jsem si dělal domácí přípravu na ten náš podcast, tak musím říct, že jsem nenašel vůbec žádný produkt nebo firmu, která by řekla, my na svoje zboží máme doživotní záruku, jestli možná nejste vůbec první na světě. Je to možné, pokud budeme první na světě, tak o to víc hurá, ale my jsme rádi jako v něčem napřed. O tom to u nás je, pokud ta možnost tady je, pokud nám na to síly stačí, tak se snažíme opravdu to posouvat to stavebnictví, to bydlení jako do vyšších úrovní. Protože jak říkám, ono to tady padlo, ty lidi dneska mají problém dosáhnout na ty finance, tak můžu postavit jednoduchý barák, ale pak ho musím vytunit mnoha technologiemi, aby nějak fungoval. Ty technologie rozhodně nemají životnost toho baráku. Ty technologie na tom baráku vyměním za tu dobu několikrát. Anebo prostě postavím super barák v rámci obvodového zdiva, v rámci zasklení. Vždyť i ty skla tam dělají nějaký dost velký objem procent toho pláště. Takže pokud toto všechno dobře sladím, tak jaký technologie potřebuji na to, aby dohnali ty nedostatky té stavby. A zase, příležitosti, zase se bavíme o tom stejným. A lidi se často ubírají o příležitosti na úkor nějakého sdělení já si myslím, říkám my si nemyslíme, my víme. A to je zásadní rozdíl. Petře, já ti děkuji za tohle krásné povídání, bavili jsme se tady o Smysluplném celku, a především o doživotní záruce, kterou vy dáváte na vaše výrobky. Já ti přeji hezký den a přeji si hlavně, ať je co nejvíc lidí, který můžou dosáhnout na vlastní bydlení. Děkuji, díky za pozvání.

Lukáš Černík, jednatel společnosti LUCERN dřevostavby a Jitka Pálková, šéfredaktorka časopisu Můj dům „Dřevostavby jsou srdeční záležitost“, říká Lukáš Černík ze společnosti Lucern dřevostavby. Výsledky čtenářské ankety o titul Dům roku to jasně dokazují. Obsah: [minutovnik time="0m54s" class="test-class" autoplay="1"]Předání ocenění[/minutovnik] [minutovnik time="1m14s" class="test-class" autoplay="1"]Proč zrovna dřevostavby?[/minutovnik] [minutovnik time="1m42s" class="test-class" autoplay="1"]Je zájem o dřevostavby?[/minutovnik] [minutovnik time="1m58s" class="test-class" autoplay="1"]Počet realizovaných domů[/minutovnik] [minutovnik time="2m10s" class="test-class" autoplay="1"]Používané technologie, parametry stavěných domů[/minutovnik] [minutovnik time="3m58s" class="test-class" autoplay="1"]Katalogové domy vs. individuální výstavba ve společnosti LUCERN[/minutovnik] [minutovnik time="4m58s" class="test-class" autoplay="1"]Důvody úspěchu vítězného domu[/minutovnik] [minutovnik time="6m17s" class="test-class" autoplay="1"]Jak se mění nabídka typových domů, návrhy řešení, studie[/minutovnik] [minutovnik time="7m10s" class="test-class" autoplay="1"]Druhý oceněný dům v Hřebči[/minutovnik] [lock] Přepis rozhovoru: Dobrý den, milí čtenáři a diváci. Dovolte, abych vás seznámila s výsledky naší čtenářské soutěže o titul Dům roku, kterého se účastní všechny domy, které jsme v uplynulém roce v našem časopise zveřejnili. V letošním roce měla soutěž dvě kategorie, to jsou zděné domy, dřevostavby a pak ještě další kategorii, katalogové domy, v kterých jsou projekty, ale i realizované domy katalogů a developerských společností. Takže dovolte mi, abych u nás přivítala pana Lukáše Černíka, jednatele společnosti Lucern Dřevostavby, která získala první místo ve čtenářské soutěži v kategorii Dřevostavby a první místo v sekci katalogové domy do 4 milionů korun. Dobrý den, děkuji za pozvání. Já vám blahopřeju. Se vás zeptám, proč dřevostavby? Co vás vedlo k rozhodnutí stavět dřevěné domy? Tak dřevostavby byla vždycky má srdcová záležitost, už když jsem byl před 20 lety na Novém Zélandu na brigádě a viděl jsem, s jakou láskou tam ty domy staví. Samozřejmě je to i krásná čistá práce u nás v České republice, takže pro mě to byla jasná volba, a i v dřevostavbě samozřejmě bydlím. Roste zájem u nás o dřevostavby? Ano, zájem opravdu roste, ten podíl se zvětšuje, alespoň teda u nás ve firmě vidím, že těch zájemců je čím dál tím víc a dřevostavby jsou čím dál víc populárnější. Kolik jich ročně postavíte? My postavíme něco mezi 90 a 110 domy za rok a ten trend si nějak plus mínus teď držíme. Jaké technologie používáte? My jdeme metodou two by four, to znamená sloupková konstrukce. Ty stavby si předem u nás na hale připravujeme, takže to je taková čistější práce na té stavbě. A bavíme se, že děláme buďto difuzně otevřený nebo difuzně uzavřený konstrukce. Záleží samozřejmě, co ten klient požaduje. Předpokládám, že ty domy mají dnes parametry pro pasivní stavby. Jak jsou požadovány? Docílit pasivní stavby je v tuto dobu opravdu těžké, takže my se bavíme spíš o standardu nízkoenergetických domů. Ty domy jsou samozřejmě v nějakém A, B, ale ten pasivní standard je velice těžký. Nicméně my opravdu dbáme na to, aby naše domy měly tepelná čerpadla, voda-vzduch s teplovodním podlahovým vytápěním. Nedílnou součástí u nás ve standardu je rekuperace, která si myslím je už absolutním standardem pro komfort. A je to tak komplikované kvůli těm velkým proskleným plochám? Nebo jsou i jiné faktory? Ne, ne, ne. Ty prosklený plochy nám pomáhají. My spíš musíme, jako tomu energetickému štítku, ty okna stínit kvůli přehřívání toho domu. Takže další věc je mít nutnost předokenních žaluzií. Ale spíš se bavíme, že tam je teď podle té nové legislativy opravdu nutná správná orientace na jih. Ale co máme dělat s klienty, který mají krásný pozemek s krásným výhledem na sever. Do toho samozřejmě velké požadavky na zateplení. Z mého pohledu úplně nepřináší tolik výsledný kvality, jako efektivity v tý úspoře, ale hodně to sahá do peněženky. Vy stavíte jak katalogové domy, tak vlastně domy, které navrhujete individuálně. Proč jste si rozhodli jít dvěma cestami? Není to obtížnější, než kdybyste jenom realizovali nějaké katalogové projekty? Tak za prvé, my samozřejmě jsme větší firma, takže typové domy máme, protože nás z větší části živí. To znamená, 75 až 80 % našich klientů tvoří upravené typové domy. Nikdy jsme nepostavili stejný typový dům. Všechny jsou individualizované pro klienta, tomu pozemku. A tím, že máme spoustu šikovných architektek, tak každá architektka by chtěla mít svůj krásný, hezký dům postavený. Tak my jsme chtěli, abychom i naše firma stavili ty individuální domy, protože je máme moc rádi. A takových 20 domů postavíme za rok individuálních, přímo klientovi na míru, který se vůbec nepodobá našim katalogovým domům. Na prvním místě v čtenářském hlasování byl dům označený D 118. Proč si myslíte, že se tak líbil? Tak klientům se podle mě líbil, protože má velice chytře udělanou vnitřní dispozici. Je to dům o třech ložnicích, respektive dvou dětských pokojích, jedné ložnici a obývacího pokoje. Já osobně teď vidím, že klienti se hodně směřují k těm dřevěným pohledovým prvkům na fasádě, což tenhle dům krásně splňuje. Mají rádi sedlovou střechu. Je to i krásně oddělený dům, kdy obývací část má jinou změnu střechy, jiný sklon. Takže za mě vidím, že 118 je typový dům velice populární, a proto asi i vyhrál tuto soutěž. Kolik těchto domů jste asi tak postavili? Dokážete to specifikovat? Myslím si, že jelikož máme asi 50 typových domů, tak tento typový dům si vezme tak 10 klientů za rok. Takže troufám si říct, že těchto domů máme třicet. To je poměrně hodně. A když jich tedy postavíte tolik, tak měníte nějak postupně na základě zkušeností z praxe třeba některé řešení? Ano, takže my doplňujeme neustále typové domy, ale velkou výhodou je, že k nám přijde za rok kolem 300 klientů. Z toho 120 klientů podepíšeme. Se zbytkem buďto ještě jednáme, nebo se klienti z nějakého důvodu rozhodli s námi nepodepsat. Ale důležitý je, že pro ty klienty vznikly studie. A my ty studie neustále používáme i pro další klienty, abychom jim ukázali možnosti. Takže my máme 118 v 60 různých variantách. A těm klientům dokážeme rovnou na našich studiích ukázat, co jsme udělali a jaké změny možné jsou. Takže tady je velká variabilita. Dalším úspěšným účastníkem soutěže byla realizace domu v Hřebči, která vychází z dalšího typového domu. Takže můžete okomentovat i tento příklad. Rozdíl mezi těmito domy je hlavně takový, že ještě když se vrátím k té 118, tak ta má oddělenou obytnou část oproti Living Zone. Zatímco 116 je oblíbená u jiných klientů, kteří mají rádi žití v pohromadě. To znamená, že z obytné části můžete krásně chodit do jednotlivých pokojů a celá rodina žije pohromadě v obytné části. Takže výhoda je, že tam není tolik chodeb. Všechno se směřuje do obytné části. A proto vlastně ta užitná plocha vs cena je velice výhodná. Takže je to velice oblíbený dům u mladých lidí, kteří nechtějí chodit dál z té obytné části. A ještě nakonec se zeptám. Klienti, kteří k vám přicházejí, tak jsou to lidé, kteří chtějí primárně opravdu dřevostavbu? Ano. To musím říct, že ne úplně ze 100 %, ale drtivá většina už opravdu za námi jde, jako za určitou značkou vědí, že děláme pouze dřevostavby. Ví, v jaké kvalitě ty dřevostavby provádíme. Takže tady už není žádné přemlouvání, vysvětlování. Jsou už osvíceni. Tak já vám děkuji a přeji hodně dobrých klientů a krásných dalších domů. Mockrát děkuji za pozvání. Související články: [wp_show_posts id="135144"][wp_show_posts id="135255"]

Ing. arch. Marian Gombarček a Jitka Pálková, šéfredaktorka časopisu Můj dům Atypická dřevostavba kombinovaná s betonovou konstrukcí zaujala odbornou porotu. Rozhovor s autorem návrhu, architektem Marianem Gombarčekem. Obsah: [minutovnik time="0m36s" class="test-class" autoplay="1"]Představení ateriéru[/minutovnik] [minutovnik time="1m01s" class="test-class" autoplay="1"]Rozsah výstavby[/minutovnik] [minutovnik time="1m25s" class="test-class" autoplay="1"]Oceněný dům[/minutovnik] [minutovnik time="3m11s" class="test-class" autoplay="1"]Konstrukční řešení domu - beton a dřevo[/minutovnik] [minutovnik time="4m09s" class="test-class" autoplay="1"]Jaká vznikal návrh domu[/minutovnik] [minutovnik time="4m59s" class="test-class" autoplay="1"]Jak se v domě bydlí[/minutovnik] [lock] Přepis rozhovoru: Milí čtenáři a diváci, vítám vás u vyhlášení výsledků naší soutěže o titul Dům roku, ve kterém vy svými hlasy vybíráte nejkrásnější dům z těch, které jsme v uplynulém roce uveřejnili v našem časopise. Ta soutěž má dvě části, jednu čtenářskou a jednu, v které vybírá nejlepší domy odborná porota. A já tu mám dnes pana architekta Mariana Gombarčeka, který získal první místo v hlasování odborné poroty v kategorii dřevostavby. Poprosím vás, abyste se našim čtenářům představil a představil váš ateliér. V první řadě děkuji za pozvání. Zakládal jsem ateliér GMB jako malý ateliér v Bratislavě, kde se snažíme pracovat na různorodých projektech, většinou rezidenčních a podobně. Snažíme se samozřejmě mít i velmi široké portfolio. Kolik projektů tak ročně realizujete? To je velmi těžká otázka, mnohokrát se ta práce rozmáhá na více let a podobně. Momentálně máme na stole tak 5-6 projektů, rozpracovaných v různých stádiích. Rodinný dům, který jsme uveřejnili u nás a který vlastně získal cenu, tak je trochu atypický. Nachází se na zajímavém místě. Jakým způsobem jste získali tuto zakázku? Zakázku jsem získal... Klient mě oslovil na základě společných známých, na základě nějakých kamarádských referencí. On je trošku atypický, protože se nejedná o čistou dřevostavbu, on je kombinovaný s betonem, s betonovou konstrukcí. Můžete nám trochu popsat, proč toto řešení? Řešení celého domu v podstatě vycházelo z nějakých predispozic, hlavně toho pozemku, jak je osazený ve velmi svažitém terénu. Potřebovali jsme některé jeho časti osadit pod terénem, tak nám velmi rychle vyplynulo, že budeme používat beton jako jeden ze základních prvků, nebo základních materiálů v rámci té stavby. Do toho ale vstoupil klient s požadavkem na řešení samotného domu, jako dřevostavby z montovaných CLT panelů. Celý ten proces byl založený na spojení těchto dvou materiálů, které jsou v zásadě sice přírodní, ale trošku v kontrastu vůči sobě. Jak je to konstrukčně vyřešené, to spojení betonu a dřevostavby? Dům se dělí na dva hlavní prvky, to je železo-betonová vana, která tvoří takovou podstavu. Ta je právě založená v tom terénu. Do té vany vkládáme ten samotný objekt, který je právě řešený jako dřevostavba. V zásadě spolu komunikují na pár místech, které byly nevyhnutelné, materiály všechny přiznáváme. Vzniká taková kompozice těchto dvou materiálů, která se vlastně prolíná exteriérem a interiérem v rámci stavby celého domu. Byly různé alternativy návrhu, nebo jste měli jedno řešení, které jste třeba nějak upravovali? Právě ty existující predispozice nám velmi určovali nějaký koncept toho domu. Samozřejmě nějaké dílčí změny se vždy odehrávaly, ale klient měl v podstatě velmi jasno, co tam chce dokázat. Jeho orientace toho domu reaguje přímo na svah, na výhledy. Snažili jsme se to celé investovat do těchto základních elementů, takže už velmi brzy jsme měli dost jasně nastavený koncept. Máte nějakou zpětnou vazbu, jak ten dům funguje, sledujete, jak se tam bydlí? Když jsme potom ještě spolupracovali s investorem na jiných projektech, tak sem tam dostávám nějaké pikošky ohledně bydlení a zatím jenom dobré, naštěstí. Takže realizujete další dřevostavby poté, co jste tady úspěšně postavili, takový poměrně atypický projekt? Dřevostavby vlastně málokdy. Mám pocit, že stále se u nás ta tradice nějak nevybudovala. I když stále to přichází do popředí, ale většina staveb je stále zděných. Tak já vám blahopřeju k vítězství a dovolte, abych vám předala cenu. Děkuji moc. Související článek: [wp_show_posts id="135143"]

Martin Protiva, obchodní ředitel, místopředseda představenstva ve společnosti Ekonomické stavby a Jitka Pálková, šéfredaktorka časopisu Můj dům Bungalovy patří u nás k nejžádanějšímu stylu bydlení. V letošním ročníku soutěže o titul Dům roku v kategorii Katalogové domy bodovaly hned dvakrát. Obsah: [minutovnik time="0m33s" class="test-class" autoplay="1"]Předání diplomů za oceněné domy[/minutovnik] [minutovnik time="1m28s" class="test-class" autoplay="1"]Představení společnosti Ekonomické stavby[/minutovnik] [minutovnik time="2m10s" class="test-class" autoplay="1"]Katalog a rozsah nabídky domů[/minutovnik] [minutovnik time="2m36s" class="test-class" autoplay="1"]Vývoj strategie nabídky domů[/minutovnik] [minutovnik time="3m35s" class="test-class" autoplay="1"]Jak vznikají varianty jednotlivých řad domů[/minutovnik] [minutovnik time="4m47s" class="test-class" autoplay="1"]Jaké domy jsou nejžádanější?[/minutovnik] [minutovnik time="5m58s" class="test-class" autoplay="1"]Specifika řady domů Lukáš[/minutovnik] [minutovnik time="7m27s" class="test-class" autoplay="1"]Technologické vybavení domů[/minutovnik] [lock] Přepis rozhovoru: Dobrý den, milí diváci a čtenáři. Já vás vítám u vyhlášení výsledků naší čtenářské ankety o titul Dům roku, které se účastní domy uveřejněné v našem časopise v uplynulém roce. Tato soutěž má tři kategorie a my se nyní budeme zabývat kategorií katalogové domy. Jedná se o katalogové domy a projekty rozdělené podle cenových kategorií, a to domy do 4 mil. korun, 4 až 6 mil. korun a domy za cenu nad 6 mil. korun. A nyní u nás vítám pana Martina Protivu, který je místopředsedou představenstva společnosti Ekonomické stavby. Společnost Ekonomické stavby získala první místo v kategorii domy nad 6 mil. korun za dům Lukáš č. 60 a druhé místo v kategorii domy za cenu 4 až 6 mil. korun za dům č. Lukáš 53 B. Takže já vám blahopřeju, dovolte, abych vám předala ocenění. Já moc děkuji, také zdravím diváky. Děkuji vám, odložím ocenění. Naši věrní čtenáři vaši společnost znají, nicméně vás poprosím o krátké představení. Určitě, Ekonomické stavby jsou tradičním stavitelem rodinných domů. Zaměřujeme se na zděné nízkoenergetické rodinné domy. Rodinné domy stavíme od roku 1997, to znamená jsme na trhu už 27 let. A Ekonomické stavby jsou unikátní svojí nabídkou, protože máme ucelený servis pro klienty. Není to tedy jen o té projekční části, o těch domech, ale samozřejmě domy stavíme a děláme i přípravu staveb a financování a záruční, pozáruční servis. Vidím, že váš katalog je stále mohutnější a mohutnější. Kolik projektů dnes nabízíte? Je to tak, že my v katalogu máme pouze výběr projektů. Máme zde 100 řešení, které si myslíme, že ten daný rok má smysl prezentovat. A na našich webových stránkách máme dalších 730 řešení domů. A jakým způsobem vlastně ty jednotlivé typy domů vznikají? Děláte si nějaký průzkum trhu nebo z čeho vycházíte? Tak to mělo trošku historický vývoj. Jak jsme na trhu dlouhou dobu, tak ze začátku jsme sbírali ty nejlepší řešení, které jsme realizovali pro naše klienty. A dělali jsme z nich potom typizované řešení, které jsme nabízeli dalším našim klientům. Zhruba tak před 12 lety se ta strategie změnila. My jsme začali spolupracovat v projektu Mladých očí architektury s mladými architekty. A ty domy, které jsou oceněné, a které poslední dobou prezentujeme, tak jsou výstupem z téhle spolupráce. To znamená, jsou to domy, které jsou tvořeny mladými architekty, kterým my dáváme prostor, aby se mohly realizovat, aby mohly dobře nastartovat svoji kariéru. Mě zaujalo, že každý ten typ domu má řadu variant, které se někdy i na pohled liší. Že by člověka ani nenapadlo, že se jedná o stejný typ domu. Jak toto vzniká? Je to tak, že my jsme tu naši nabídku pro přehlednost rozřadili do řad domů. A ty řady jsme potom pojmenovali jmény. Ty jména většinou byly ty první klienti nebo klientky, pro které jsme ten dům stavěli. A většinou je to tak, že řada těch domů nějakým způsobem charakterizuje ten typ toho domu. To znamená, že jsou to přízemní domy o nějaké dispozici, o nějaké velikosti, s nějakým charakterem. Typicky domy, které tady byly oceněné z té řady Lukáš, jsou přízemní domy o dispozici 3KK až 5+KK se zastavenou plochou nejčastěji okolo 100 metrů čtverečních. A v té řadě Lukáš jsou převážně moderní řešení domů. To znamená s plochou střechou nebo s pultovou střechou. Můžete nějak specifikovat, které domy jsou nejžádanější? Poslední dobou jsou to určitě přízemní domy, bungalovy. On je to trend nejenom posledního roku, ale posledních několika let. Když se podívám těch 30 let zpátky, tak ono to zase mělo vývoj. V těch 90. letech a na začátku milénia se hodně stavily patrové domy, pak postupem doby začaly získávat na oblibě přízemní domy. Myslím si, že to okolo roku 2018-2020 nejvíce gradovalo. A teď je ten poměr takový, že se staví 70 % přízemních domů a 30 % domů patrových. Myslím si, že ten trend se bude trošku otáčet. Bude to dáno určitě cenou pozemků, která roste. Pozemky jsou dneska nedostatkové zboží. U pozemků, které se nabízí, tak je většinou menší rozloha. A pak na tu menší rozlohu nejsou přízemní domy úplně vhodné. A jsou spíš vhodnější patrové domy. Tak, již jsme zmínili určitou charakteristiku těch domů Lukáš, co byste k nim ještě dodal? Proč si myslíte, že jsou tak oblíbené? Já myslím, že tyhle dispoziční řešení domů reflektují trošku změnu, která nastala na trhu v tom posledním roce. Hodně se začaly stavět přízemní domy o té dispozici 3+KK, které jsou dobře vyřešené, jsou prostorné a mají v sobě dobře vyřešené úložné prostory a dobře řešenou třeba garáž jako součást toho objektu. A to vlastně oba dva tyhle domy reprezentují. Z toho stavebního trhu se hodně stáhly rodiny s dětmi, které měly trošku jiné požadavky. Je to dané zase nějakými souvislostmi s financováním, s nedostupností hypoték. A naopak hodně začaly stavět spíš starší ročníky, kteří chtějí ochránit svoje investice, ochránit svoje peníze anebo řeší svůj dům na stáří. Potom, co se třeba odstěhují děti, už nepotřebují velké domy, tak ty velké domy pak vyměňují za nějaké dobře řešené přízemí řešení domu, které má i třeba atraktivní fasádu a moderní prvky. Ještě se zeptám na technologie. Jedná se vesměs o zděné domy. Jakým způsobem tam jaksi naplňujete současné požadavky na pasivní domy a na energetické úsporné a ekologické technologie, jako je fotovoltaika, tepelná čerpadla a tak dále? Rozumím. Je to tak, že my dlouhodobě stavíme nízkoenergetické domy. Myslím si, že naše domy splňovaly ty nízkoenergetické standardy třeba už deset let zpátky. Dnes máme v nabídce, jak tu nízkoenergetickou skladbu, tak i pasivní skladbu. To je i v návaznosti na to, že se dá poměrně dobře čerpat dotace z dotačního programu Nová zelená úsporám. Stavebníci mají možnost dnes získat až 535 tisíc na pasivní řešení domu. S tím, že technologie, jak se vyvíjí, tak klesají ceny za ty technologie a myslím si, že už dnes vážně se u některých typů domů vyplatí uvažovat o pasivním provedení. Co se týká těch technologií, které jste zmiňovala, my dlouhodobě děláme sandwichovou konstrukci. To znamená, že děláme zděné jádro a k tomu zateplovací plášť. Používáme izolační minerální vaty do střechy, používáme okna s izolačním trojsklem. Dlouhodobě řešíme vytápění podlahovým vytápěním a u velkého množství domů se doplňuje tepelné čerpadlo jako zdroj vytápění. Uvažujete také třeba o stavbě z jednovrstvého zdiva s integrovanou tepelnou izolací? Zkoušeli jsme to, měli jsme i tuto technologii v nabídce, ale překvapivě o ní není, tak velký zájem jako o tu sandwichovou konstrukci. My, protože v Ekonomických stavbách stavíme velké množství domů, tak sbíráme pak i zpětné vazby od klientů a ukázala se nám ta současná skladba jako nejvýhodnější v poměru cena výkon. Jsme Ekonomické stavby, tak bychom měli stavit ekonomicky. Tak vám přeju hodně dalších krásných domů a děkuji vám za rozhovor. Já děkuji za pozvání a mějte se krásně. Související články: [wp_show_posts id="135134"][wp_show_posts id="135256"]

Ing. arch. Adam Jirkal a Jitka Pálková, šéfredaktorka časopisu Můj dům Krásná krajina a unikátní řešení jsou hlavní znaky domu s výhledem na Jizerské hory. O tom, jak projekt vznikal, s námi hovořil architekt Adam Jirkal z ateliéru SAD. Obsah: [minutovnik time="0m33s" class="test-class" autoplay="1"]Předání ocenění[/minutovnik] [minutovnik time="1m04s" class="test-class" autoplay="1"]Představení Ateliéru SAD[/minutovnik] [minutovnik time="2m24s" class="test-class" autoplay="1"]Krédo a principy výstavby[/minutovnik] [minutovnik time="2m56s" class="test-class" autoplay="1"]Atypičnost oceněného domu[/minutovnik] [minutovnik time="4m28s" class="test-class" autoplay="1"]Jaká je konstrukce domu?[/minutovnik] [minutovnik time="5m40s" class="test-class" autoplay="1"]Zakládací podmínky ve svahu[/minutovnik] [minutovnik time="6m23s" class="test-class" autoplay="1"]Technické detaily domu[/minutovnik] [minutovnik time="8m02s" class="test-class" autoplay="1"]Korek - netradiční materiál fasády[/minutovnik] [minutovnik time="11m16s" class="test-class" autoplay="1"]Jak se v domě bydlí?[/minutovnik] [lock] Přepis rozhovoru: Dobrý den, milí čtenáři. Dovolte, abych vás seznámila s výsledky naší každoroční čtenářské soutěže o titul Dům roku, ve které soutěží domy, které jsme uveřejnili v časopise Můj dům a Rodinný dům krok za krokem v uplynulém roce. Letos soutěžili zděné domy a dřevostavby. A kromě vás, čtenářů, kteří posíláte své hlasy, tak domy hodnotila také odborná porota. Ve studiu s námi je teď pan architekt Adam Jirkal z ateliéru SAD, který získal první cenu v kategorii zděné domy v hlasování odborné poroty. Takže já vám chci ze naší redakci poblahopřát. Děkuju vám. A poprosím vás, abyste nás seznámil s vaším ateliérem. Tak my jsme ateliér, který pracuje od roku 2004. V podstatě jsme ho založili s mým kolegou, architektem a designerem Jerrym Kozou. A postupně k nám přibyl i náš kolega Tomáš Kalhous, což byl stavební inženýr, a jeho bratr Martin. V tuto chvíli jsme ateliér, který má asi 10 architektů, celkem včetně nás. V podstatě zaměřujeme se především na nějakou individuální výstavbu, ale ta šíře je poměrně veliká. Navrhujeme od rodinných domů, bytů přes nějaké atypické věci, jako jsou třeba čerpací stanice. Teď se zabýváme přístřešky pro nabíjecí stanice. Realizovali jsme i nějaké komplikovanější věci, jako mosty, lávky, ale i věci výtvarného charakteru, nějaké soutěže na památníky a takovéhle věci. Poslední dobou se věnujeme hodně i urbanismu, to znamená navrhování nějakých větších celků, ne ani tak územním plánům, jako spíš nějakým zástaveb rodinných domů a nějakých částí menších měst. A když navrhujete stavby pro bydlení, máte nějaké krédo nebo nějaký princip, ze kterýho vycházíte? V té individuální výstavbě máme takový princip, myslíme si, že by to mělo bavit nás i naše klienty. To je asi takový základní předpoklad, protože pak, když nás to nebaví a naše klienty taky ne, tak si myslím, že ten výsledek nemůže být dobrý. Takže taková architektura hrou, jestli tomu dobře rozumím. Částečně. Tak dům, o kterém se bavíme, je pro naše podmínky poněkud netypický. Má sice zdánlivě tradiční tvar. Já se zeptám, jestli můžete trošku popsat situaci a proč má vlastně stoupající nebo klesající hřeben střechy, což u nás není zrovna obvyklé. Jedná se o takový podlouhlý pozemek podél komunikace, která vede pod ještědským hřebenem. Je tam nádherný výhled do kraje. V podstatě je tam vidět skoro celá republika. Za dobrých podmínek, jako slunečních, je krásně vidět téměř do Prahy nebo i dál. Takže ten výhled byl jedno z hlavních kritérií. Zároveň ten pozemek je tím, že tam je ten násep komunikace poměrně strmý. A ten dům se nachází pod tou komunikací. Takže my jsme potřebovali vyřešit i třeba parkování těch aut, abychom tam nemuseli dělat nějaké velké terénní úpravy. Takže my jsme to parkování dali na střechu přízemí toho domu. Zároveň jsme chtěli, aby to přízemí bylo spojeno s tou zahradou. Ale místní regulace stanovila, že by tam měl být nějaký sklon střechy 45 až 30 stupňů. A my jsme využili teda oba dva ty úhly. Takže v té jedné části toho domu je to 30 stupňů, tam, kde to využíváme jenom jako jednopodlažně. A v té druhé části, kde je vlastně nástup z toho parkingu, tak máme těch 45 stupňů, aby ten prostor byl využitelný v obou podlažích. Ani ta konstrukce není úplně obvyklá, není to běžný zděný dům. Má betonovou konstrukci, ocelovou konstrukci. Proč to? Je to poměrně komplikovaná konstrukce na to o jak malý objekt se jedná. Nicméně klientem byla naše kamarádka, která je vlastně interiérový designér. A měla poměrně jasnou představu o tom, jak v tom domě chce žít a jak by měl fungovat. Takže i třeba ta láska k tomu pohledovému betonu, nebo ta potřeba to takhle odhalit, vznikla z nějakého dialogu s tou klientkou. Co se týče konstrukce, tak samozřejmě už jenom to, že jsme v tom svahu, to znamená jedna část toho domu, je v podstatě přímo pod terénem, tam je nasypán ten terén, tak vyžaduje určitou pevnost a stabilitu. A ve spojení s tou estetikou toho pohledového, jsme se nakonec rozhodli pro to udělat železobetonovou konstrukci. I ten strop, na kterým stojí ta vozidla, potřebuje určitou nosnost. Takže zvítězil beton. Byly tam nějaké složité zakládací podmínky nebo nějaká komplikace při realizaci stavby? Až tak ne. Zakládací podmínky byly standardní, je to teda ve svahu. Byla tam nějaká drobná zvýšená voda, ale to na svazích je celkem obvyklé. Taková perlička narazili jsme při výkopech na uhlí. Ne samozřejmě velkého rozsahu, je to taková zábavná část do toho komplexu materiálu, který se tam používají na tom domě. Takže asi tak. Je to hodně prosklené. Pak jsou tam takové zajímavé technické detaily, kde ty ocelové profily přecházejí z interiéru do exteriéru. Jak jste se tam vyrovnali s tepelnými úniky? Ten dům se nachází pod Ještědem. Ty podmínky toho kraje jsou poměrně takové, že je tam zvýšený vítr, povětrnost, je tam poměrně často mlha, prší. Takže bylo pro nás důležité, aby část té terasy byla zastřešená. Proto jsme tu hmotu toho domu přetáhli oproti interiéru dál. A vlastně chtěli jsme smazat rozdíl mezi interiérem a exteriérem, těmi velkými prosklenými plochami. Takže je tam taková nestandardní situace, kdy jsou tam dvě velká posuvná okna, které se rozjíždí v rohu. Takže kdy v tom rohu se nenachází sloupek. To znamená, pokud se ty dveře otevřou, tak se naprosto propojí ten interiér s tím exteriérem v té části toho otevřeného rohu. A člověk se vlastně i v tom interiéru ocitne jako součást té okolní krajiny. A jinak se jedná o nějaké poměrně kvalitní hliníkové profily s trojsklem, s vysokým tepelným odporem, takže ani s tepelnými úniky žádný velký problém nemáme. A kde se vzal korek na fasádě? To u nás taky moc často nevidíme. Korek na fasádě nemá žádnou lokální spojitost. A je to pouze materiál, který nám přišel zajímavý. Setkali jsme se s ním právě v Portugalsku. Ten korek není čistá podoba korku, ale je to zbytkový materiál při výrobě podlah a korkových zátek, kdy zbylé části korku se rozemelou na takovou drť a ta se potom při teplotě asi 190 stupňů speče a ten korek udělá něco podobného, jako udělá kukuřice v popcornu. Prostě se nafoukne a expanduje a pokud ho zavřete do nějakého omezeného prostoru, tak vytvoří spojitou strukturu. A v Portugalsku se tenhle materiál používá právě pro stavění, používá se i pro izolace. Má velmi zajímavé vlastnosti, protože tím, jak je spečen na tu vysokou teplotu, tak není přívětivý pro žádný hmyz ani žádné škůdce. Zároveň vydrží nějakou míru povětrnosti a zároveň slouží jako tepelná izolace. Takže lze spojit několik faktorů dohromady. Je nyní potřeba řešit nějakou klasickou provětrávanou fasádu a za ní tepelnou izolaci, ale je to sice vícevrství sandwich, ale není to větraný. Je to jako kontaktní zateplení fasády v jedné vrstvě a plní to zároveň tu roli toho povrchu odolného povětrnosti. Bude to nějak přirozeně stárnout nebo budou na to působit naše klimatické podmínky? Přece jenom u nás je to trošku jinak než v Portugalsku. Já na těch příkladech právě v Portugalsku jsem se s tím materiálem setkal a viděl jsem ho tam v mnoha podobách. Ne přímo na domech, ale na nějakých jiných stavbách a bylo vidět, že odolává, pokud není trvale pod vodou, pokud se do něj nepustí nějaký mech. To je asi jediné nebezpečí, které by tomu mohlo vadit. Pokud by byl trvale pod vodou nebo u vody, tak by se do něj pustil mech. A jinak odolává velmi dobře. I tady na Rašovce už nějakých pár let je a žádný problém zatím nenastává. Pokud ho nezačne někdo mechanicky poškozovat v rámci nějaké hry nebo něco takového, tak se s ním neděje zatím vůbec nic. Barevně se neustále proměňuje. To je zajímavá jeho vlastnost, že na začátku on je takový tmavě hnědý, až černý, voní kouřem, potom spečení, časem vlastně vybledne, ale zase právě podle toho, jaká je vlhkost vzduchu, jestli na něj svítí slunce nebo ne, tak neustále trošičku proměňuje svoji barvu. Máte nějakou odezvu, jak se v domě bydlí? Určitě. Já jsem s majiteli neustále v kontaktu, neustále si dům užívají trošku děláme nějaké drobné úpravy, protože přesto, že si to přáli, ten rozměr toho domu, tak naráží trošku na jeho velikostní limity, by si tam přáli ještě nějaký další pokoj pro hosty, takže děláme drobné úpravy, že z místnosti, která původně měla sloužit jako sklad, jsme udělali pokoj, a naopak budeme na zahradě dělat nějaké další objekty pro skladování a saunu. A dům vlastně obývají téměř každý víkend a mají ho velmi oblíbený. Tak já vám děkuju a přeju vám hodně dalších osvícených klientů a pěkných zakázek. Děkuji mnohokrát. Na shledanou. Související článek: [wp_show_posts id="135133"]

Ing. arch. Roman Voborník a Jitka Pálková, šéfredaktorka časopisu Můj dům Našim čtenářům se nejvíce líbí útulné a praktické domy s nadčasovou moderní architekturou. Rekreační dům v Posázaví, který navrhl architekt Roman Voborník, získal titul Dům roku 2024. Obsah: [minutovnik time="0m45s" class="test-class" autoplay="1"]Předání ocenění a titulu Dům roku[/minutovnik] [minutovnik time="1m38s" class="test-class" autoplay="1"]Jaké bylo seznámení s pozemkem a úvodní vize pana architekta?[/minutovnik] [minutovnik time="3m10s" class="test-class" autoplay="1"]Jak se řešilo umístění stavby vůči pozemku?[/minutovnik] [minutovnik time="4m20s" class="test-class" autoplay="1"]Proč zděný dům mezi dřevostavbami?[/minutovnik] [minutovnik time="5m42s" class="test-class" autoplay="1"]Proč bylo vybráno dřevo pro opláštění domu?[/minutovnik] [minutovnik time="6m26s" class="test-class" autoplay="1"]Jak je ošetřena dřevěná fasáda?[/minutovnik] [minutovnik time="9m40s" class="test-class" autoplay="1"]Funkce shrnovací stěny[/minutovnik] [lock] Přepis rozhovoru: Dobrý den, milí čtenáři. Dovolte mi, abych vás seznámila s výsledky naší každoroční soutěže o titul Dům roku, ve které soutěží domy, které jsme uveřejnili v časopise Můj dům a Rodinný dům krok za krokem v uplynulém roce. V letošním roce jsme soutěžící domy rozdělili do kategorie zděný dům a dřevostavba a o vítězi soutěže, který získává titul Dům roku, rozhodují čtenářské hlasy. To znamená, vítězný dům je držitelem nejvyššího počtu čtenářských hlasů, ale zároveň také soutěžní domy hodnotí odborná porota. A teď už mi dovolte, abych tady přivítala pana architekta Romana Voborníka, který v letošním roce získal hlavní cenu v soutěži v kategorii zděný dům a také zároveň hlavní cenu v čtenářském hlasování a je tedy držitelem titulu Dům roku 2024. Takže já vám blahopřeji a dovolte mi, abych vám předala ocenění. Dobrý den, děkuji vám. A teď se s tím domem trošku seznámíme. Mě by zajímalo, když jste přišel na pozemek, jak to tam vypadalo a jestli jste hned měl pocit, že tam vznikne úžasný dům. Jestli jste hned měl nějakou vizi. Jo, musím říct, že jo, protože ten pozemek, hned jak jsem ho zahlídl, tak bylo jasný, že to je to, co potřebuju. V podstatě se dá říct, že jsem se do něj okamžitě zamiloval. Byť byl ten pozemek relativně dost zanedbaný, protože majitel už nějakou dobu se o něj nestaral. Pozemek byl relativně dost zarostlý a v podstatě stávající stavba, která na něm byla, to byl vlastně dřevěný srub, tak ten vyhořel bohužel shodou nešťastných náhod a my jsme přišli k tomu pozemku, takže tam bylo jedno velké spáleniště. Takže na první pohled nebudil dobrý dojem, nicméně s ohledem na jeho tvar a především umístění u meandru řeky Sázavy, tak to bylo v podstatě okamžitě jasné, že to je ta pravá volba pro mě i pro celou rodinu. Chápu. Místo je krásné, viděla jsem ho osobně, takže úplně rozumím. Pokud si dobře pamatuju, tak vy jste stavěl na místě, kde stála původní chata, v podstatě v intencích původní zastavěné plochy. Bylo to nějakým způsobem omezující nebo naopak? Myslím, že ani moc ne, protože ta původní chata, ten původní srub, o kterém jsem hovořil, tak vlastně řekl bych, že stál v poloze, kterou já jsem zachoval a myslím si, že stál dobře na tom místě a nebyl žádný důvod, proč to místo z hlediska nějaký urbanistický koncepce měnit. Velikost v podstatě toho základu, té základové desky, která tam byla, tak víceméně odpovídala i nějaké budoucí představě o velikosti a tvaru toho domu, který bych chtěl stavět, takže k nějaké dílčí úpravě tvaru té desky samozřejmě došlo, nicméně se mi podařilo to v 90 % využít. Takže to nebyl žádný problém. Pokud jsem si všimla, tak v okolí jsou hlavně dřevěné chaty. Tak se zeptám, jak jste dospěli ke zděnému domu, který je opláštěn dřevem, ale jedná se o zděnou stavbu. To je v mým případě spíš taková, řekl bych, pocitová věc. Já se přiznám, že chvíli, když jsem o tom přemýšlel, tak jsem taky zvažoval, jestli zvolit dřevostavbu nebo zděnou stavbu. Nicméně přiznám se, že já osobně nejsem úplně příznivcem dřevostaveb. To z několika důvodů. Já jsem v jádru stavař, mým původním vzděláním byla stavební průmyslová škola a v době, kdy jsem studoval, tak dřevostavby až tak rozšířené nebyly. Nicméně dnes je taková doba, že i dřevostavby mají své klady, své zápory, ale jsou na podobné stavebně technické úrovni. Takže v mým případě to bylo spíš o pocitu. Dal jsem přednost klasickýmu materiálu, což pro mě vždy od samého začátku byla a je cihla. To opláštění dřevem vyplývá spíš z toho prostředí? Tak, na druhou stranu přesně tak. Na druhou stranu to dřevo tam stejně se dostalo, a to z toho důvodu, že v podstatě ten prostor a vlastně ta krajina okolo je takového charakteru, že jsem si úplně nedovedl představit tam posadit ať už jakoukoliv stavbu, řekl bych s klasickou štukovou omítkou, ať už bílou, probarvenou. Prostě do toho přírodního prostředí mi dřevo dávalo větší smysl a myslím si, že to i vypadá líp. A plánujete ho ošetřovat nebo ho necháte stárnout? Tak, to je jedno velký téma mezi zastánci dřevěných fasád. Jsou samozřejmě, víme, dva takový tábory. Někdo to nechává zestárnout, zešedivět až zčernat. Já se přiznám, že já jsem zvolil ten druhej způsob. Mně trošku přijde, ne že by se mi to nelíbilo, ty černý domy, nicméně přijde mi to tak trošku vždycky líto, když ten dům vidím. Takže jsem zvolil tu druhou cestu. To znamená, rád bych to udržel v tom přírodním dřevu. Už od té doby, co se to postavilo, což je rok 2021, tak už je ten dům, tu fasádu už má znova ošetřenou lakem. Samozřejmě i přesto ta fasáda degraduje a nějakým způsobem se bude vyvíjet, což si myslím, že k tomu dřevu za každých podmínek patří. Nelze si představit, že ta fasáda bude po celou dobu životnosti té stavby jako taková, když byla nová. Tak já si dovolím prozradit, že tento dům jste navrhoval pro vlastní rodinu. Jaký to je, být sám sobě architektem a zároveň klientem, když to srovnáme s tou běžnou prací? Musím říct, že to byla pro mě obrovská zábava. Jedním z těch důvodů bylo to, že já ve svý praxi se nevěnuju úplně domům tohoto charakteru. Já působím ve společnosti, která se zaměřuje na průmyslovou výstavbu, ať už chemický, potravinářský průmysl. To je odvětví, kde ta architektonická stránka je do jisté míry hodně potlačená. Investoři v tomto odvětví nemají vůli dbát a investovat do architektonické podoby těch objektů. To je jeden z důvodů, když se člověk dostane k takové práci, kterou v podstatě dělám ve svým volným čase, po večerech a po víkendech, protože mě to baví. Druhý hlavní důvod je ten, který jste zmínila, že sám sobě jsem byl investorem, což bylo zajímavé a zároveň krásné v tom, že mi, tak říkajíc lidově řečeno, nikdo do toho nekecal. Respektive dělal jsem to pro svou rodinu, ale ta byla úžasná v celém tom procesu. Byť jsem jim všechny své nápady v průběhu prezentoval, ukazoval, tak musím říct, že ani manželka, ani děti mi nikdy do toho nehodily vidle a vždycky se spolehly na to, že se mi snad podaří udělat něco hezkého. A to se doufám stalo. Tak to je báječný. Mně se tam nejvíc líbila taková ta shrnovací stěna, která zakrývá tu terasu. Tak se ještě zeptám, jak to funguje a jak si ten dům užíváte? Jestli se potvrdilo v praxi vaše očekávání, vaše záměry? Myslím, že se to potvrdilo do puntíku. Ta stěna je výborná, ať už z hlediska bezpečnosti. Jedná se, jak jsme říkali, o rekreační objekt, kam člověk přijede prostě na víkend. Nedovedl jsem si představit, že by navíc musím doplnit, že je to oblast, kde málokteré domy jsou oploceny. Je to vlastně chatová osada. Takže jsem si nedovedl představit na jedný straně udělat tak krásnou věc a dovolit si udělat tak krásnou věc jako 6metrovou prosklenou stěnu a pak ji tam nechat bez dozoru. To znamená, ta shrnovací fólie má důvod ochrany objektů, a tak to i funguje. Navíc jsme ji začali s úspěchem užívat i v době, kdy v tom objektu jsme a je nějaká nepřízeň počasí, často foukající severozápadní vítr, tak se ta stěna dá případně přivřít z jedné nebo z druhé strany, takže ji užíváme i tímto způsobem. Tak děkuji za rozhovor a přeji hodně radosti ve vašem krásném domě. Taky děkuji mockrát. Související článek: [wp_show_posts id="135129"]

Kvalitní izolační sklo je nezbytným prvkem nízké energetické náročnosti budovy, shodují se odborníci z filmy Heluz a Saint-Gobain. Mění se zavedené pravidlo, že zákazníka u okna zajímá pouze mechanika a rám, od skla samotného chce jedinou věc, aby přes něj bylo dobře vidět. Podle projektového a produktového manažera firmy Heluz Ing. Martina Najmana a marketingového manažera firmy Saint-Gobain Michala Širokého se to v posledních letech dynamicky mění, protože dnešní izolační sklo dokáže zastat mnohem víc funkcí než dřív. Chrání před hlukem a přehřívám z exteriéru a udržuje tepelné zisky v interiéru. Další roli bezesporu sehrává i bezpečnost, při poškození výplně prakticky nehrozí pořezání. Prim však stále hraje izolační funkce skla, protože pomáhá udržovat komfort v uvnitř obydlí. Vzhledem k tomu, jakých kvalit dnešní skla dosahují, je tepelně izolační ztráta okenních výplní a zdiva v celkovém objemu téměř totožná. [lock] Obsah: [minutovnik time="00m32s" class="test-class" autoplay="1"]Vliv energetické náročnosti budov na okna [/minutovnik] [minutovnik time="03m22s" class="test-class" autoplay="1"]Druhy izolačního skla [/minutovnik] [minutovnik time="05m15s" class="test-class" autoplay="1"]Jaké hodnoty u skla jsou určující [/minutovnik] [minutovnik time="07m00s" class="test-class" autoplay="1"]Co je to emisní pokovení [/minutovnik] [minutovnik time="09m00s" class="test-class" autoplay="1"]Sklo a energetické náklady budovy [/minutovnik] [minutovnik time="16m50s" class="test-class" autoplay="1"]Nucená výměna vzduchu nutnost? [/minutovnik] [minutovnik time="23m30s" class="test-class" autoplay="1"]Dodatečná fólie na okna [/minutovnik] [minutovnik time="25m50s" class="test-class" autoplay="1"]Normy a certifikáty [/minutovnik]

Díky programu Heluz na Max, může získat stavebník výhody až ve výši 250 tisíc korun, říká obchodní a marketingový ředitel firmy Heluz Petr Porubský. Program zahrnuje výrobky a služby, které zákazník využije při samotné stavbě i zařizování domu. Cílem firmy je poskytnout zákazníkovi služby a kontinuální podporu, aby mu byl oporou po celou dobu výstavby. Právě díky iniciativě Heluz na Max se nabízí propojení silných značek a spolehlivých firem. Tímto stavebník získává ty největší benefity. Kompletní seznam firem najdete na webové stránce Heluz na Max, včetně všech podrobností, jak lze čerpat podporu až do výše 250 tisíc korun. Heluz chce být nejenom prodejcem materiálu, ale hlavně partnerem pro stavebníka po celou dobu výstavby. [lock] Obsah: [minutovnik time="00m44s" class="test-class" autoplay="1"]Heluz na Max, dlouhodobý cíl firmy [/minutovnik] [minutovnik time="05m20s" class="test-class" autoplay="1"]Končí doba otců kutilů? [/minutovnik] [minutovnik time="10m00s" class="test-class" autoplay="1"]Proškolení stavebních firem [/minutovnik] [minutovnik time="12m30s" class="test-class" autoplay="1"]Cihlu už nevyměníte [/minutovnik] [minutovnik time="16m00s" class="test-class" autoplay="1"]Heluz, česká firma [/minutovnik] [minutovnik time="19m30s" class="test-class" autoplay="1"]Jednovrstvé stavění [/minutovnik] [minutovnik time="24m00s" class="test-class" autoplay="1"]Heluz nabízí komplexní servis pro stavebníky [/minutovnik] [minutovnik time="26m55s" class="test-class" autoplay="1"]Kolik procent mají okenní výplně na konstrukci [/minutovnik]

Vlastnosti a schopnosti suché výstavby dosáhly v dnešní době takové úrovně, že mohou konkurovat tradičním materiálům, zejména pak z pohledu akustických vlastností konstrukcí. Vděčí za to dlouholetému vývoji sádrokartonových desek, jejichž výběr a jednoduchá záměna jednoho typu desky za jiný umožňuje stavět konstrukce odlišných parametrů a vlastností, které nelze s jinými stavebními technologiemi v podstatě srovnat. Příběh vývoje sádrokartonu a především jeho současný potenciál podrobně vysvětlil v Můj dům studiu Ing. Miroslav Nyč, vedoucí produkt managementu společnosti Knauf. Posluchač se kromě jiného dozví rozdíly mezi sádrokartonovými deskami, aby si tak mohl udělat představu o jejich vlivu na vlastnosti konstrukcí. Nechybí argumenty a hlavní benefity konstrukcí, které si umí poradit s některými situacemi, jakými jsou například vlhkostně namáhané místnosti. Velkým tématem je pochopitelně stavební akustika, tedy z pohledu vzduchové neprůzvučnosti konstrukcí, vliv jednotlivých desek na tyto parametry a neméně důležitá souvislost mezi tloušťkou stěny (příčky) a typem sádrokartonové konstrukce. [lock] Obsah: [minutovnik time="00m30s" class="test-class" autoplay="1"]Může sádrokarton konkurovat ostatním stavební materiálům? [/minutovnik] [minutovnik time="02m00s" class="test-class" autoplay="1"]Vývoj sádrokartonu [/minutovnik] [minutovnik time="09m30s" class="test-class" autoplay="1"]Laboratorní hodnoty materiálu versus realita [/minutovnik] [minutovnik time="15m00s" class="test-class" autoplay="1"]Které hlukové frekvence jsou nejvíce problematické? [/minutovnik] [minutovnik time="23m30s" class="test-class" autoplay="1"]Je možné opravit poškozenou část sádrokartonu?[/minutovnik]

Energetické úspory jsou alfou a omegou dnešního stavebnictví. Hledá se každá příležitost, kde je možné ušetřit kilowatt hodinu energie, a nejsnadnějším způsobem úspor v budovách, je správná volba oken. Společnost HELUZ, kterou máme spojenou především s cihlami, do svého portfolia přidala i průsvitné konstrukce, tedy okna IZOS. Více k tématu řeknou obchodní ředitel firmy IZOS Ing. Petr Stejskal a projektový a produktový manažer firmy IZOS Ing. Martin Najman. Obsah: [minutovnik time="00m50s" class="test-class" autoplay="1"]Kdy se přidala firma IZOS k firmě HELUZ?[/minutovnik] [minutovnik time="02m10s" class="test-class" autoplay="1"]Změny v legislativě ve stavebnictví[/minutovnik] [minutovnik time="07m30s" class="test-class" autoplay="1"]Poměr mezi pevnou konstrukcí a oknem[/minutovnik] [minutovnik time="12m20s" class="test-class" autoplay="1"]Dvojskla nebo trojskla?[/minutovnik] [minutovnik time="24m00s" class="test-class" autoplay="1"]Klade IZOS větší důraz na rekonstrukce, nebo na novostavby?[/minutovnik] [minutovnik time="27m10s" class="test-class" autoplay="1"]Největší výhody oken IZOS[/minutovnik] [lock]

O komplexnosti stavebních systémů přišel do Můj dům studia mluvit manažer technického poradenství Ing. Filip Bosák z firmy HELUZ. Obsah: [minutovnik time="00m30s" class="test-class" autoplay="1"]Pomoc firmy HELUZ při založení stavby[/minutovnik] [minutovnik time="05m00s" class="test-class" autoplay="1"]Stoupá poptávka po komplexnosti zdících systémů?[/minutovnik] [minutovnik time="06m20s" class="test-class" autoplay="1"]Malta SIDI - její výhody a přednosti[/minutovnik] [minutovnik time="09m30s" class="test-class" autoplay="1"]Odštípnutá cihla u tenkovrstvého stavění[/minutovnik] [minutovnik time="23m00s" class="test-class" autoplay="1"]Výhoda těžkých stropů pro případnou přístavbu[/minutovnik] [minutovnik time="25m45s" class="test-class" autoplay="1"]Jaký použít materiál na příčky?[/minutovnik] [minutovnik time="30m00s" class="test-class" autoplay="1"]Akustika[/minutovnik] [minutovnik time="31m30s" class="test-class" autoplay="1"]Rekuperace[/minutovnik] [minutovnik time="34m30s" class="test-class" autoplay="1"]Komíny[/minutovnik] [minutovnik time="37m00s" class="test-class" autoplay="1"]Pomoc při projektové přípravě[/minutovnik] [lock]

Ing. Bára Baštová, interiérová architektka, Interiérová laboratoř Díky zajímavým nápadům a jednoduchým barevným kombinacím dokázala designérka Ing. Bára Baštová proměnit ložnici rodičů tří dětí v útulné místo pro kvalitní odpočinek. Jak celá renovace probíhala? Co by v ložnici nemělo chybět a co by tam naopak být nemělo? Proč je dobré pozvat na pomoc designéra a jak celá realizace probíhá? [lock] Přepis rozhovoru: Vítám vás u dalšího dílu, pořadu Můj dům studio. Mým dnešním hostem je designérka Bára Baštová z Českých Budějovic. Bára je stavební inženýrka se zaměřením na dřevostavby, ale je především interiérová architektka. Vyrostla v rodině truhlářů a stavebníků, a tak byla její kariéra víceméně jasná. Je to tak, Báro? Většina z těch věcí ano, ale řekla bych, že teda moje kariéra byla úplně jasná, protože jsem zvažovala jako různý věci, které budu dělat, ale v podstatě jsem se takhle hned po škole rozhodla, že se budu věnovat interiérům a od té doby to dělám. Pro naše dnešní povídání jsme si vybrali renovaci ložnici rodičů, kteří pečují o tři děti, takže potřebují zasloužený klid a odpočinek. Kde na vás manželé narazili? Proč si vybrali právě vás? My jsme se vlastně seznámili ve chvíli, kdy uvažovali nad konstrukcí dětských pokojíčků, protože ta ložnice přišla až potom, takže když hledali někoho, kdo by se vlastně na ty pokojíčky podíval, kdo by poradil s tou rekonstrukcí, případně udělal celý návrh, tak vlastně na základě doporučení od jedné mé bývalé klientky se podívali na moje webové stránky, zjistili, že ten styl, kterým pracuji, se jim líbí, a tak jsme se dali dohromady a vlastně vypracovali jsme společně ty dva dětské pokoje, a protože byli spokojení, tak jsme se pak pustili ještě do ložnice. Jak ta ložnice před rekonstrukcí vypadala? My jsme tam nedělali žádných stavební zásahy, takže v podstatě stavebně vypadala úplně stejně. Zachovávali jsme i podlahovou krytinu, a dokonce i nějaký nábytek. Tak to znamená, že třeba postel a velkou vestavnou skříň jsem dostala za úkol zachovat, což bylo relativně komplikované, protože ta postel je hodně výrazná, je vlastně koženková, černá, ta skříň už je taky trošku jiný styl, než do kterého jsme tu ložnici chtěli ladit, ale nějak jsme se s tím popasovali a jinak jsme to řešili vlastně nějakým nábytkem na míru. Snažili jsme se to tak nějak propojit ty původní a nový kousky. A co byly hlavní požadavky manželů, krom toho zachování některého nábytku, co si v ložnici přáli představovali? Tak určitě tam chtěli zachovat kytaru, pak tam chtěli nějaký prostor pro odkládání takového běžného oblečení, které třeba ne všichni ukládají denně do skříně, takže tam jsme pak vymysleli nějaký systém na odkládání toho denního oblečení a pak jsme tam ještě zakomponovali toaletní stolek pro paní. Je pro vás lepší dělat čistý prostor prázdný než renovovat už jakoby stávající ložnici, co je ideální? Určitě je jednodušší dělat prostor, který je prázdný. Tak nějak se s tím popasovat od začátku, mít absolutní svobodu v tom, jaký volit produkty, jak si se stavit tu dispozici a tak dál. Je to jednodušší. Na druhou stranu ty rekonstrukce jsou třeba zase zajímavější, jsou tam nějaký výzvy, musíte třeba vycházet z materiálu, který už tam jsou použitý, takže třeba ten výsledek může být mnohdy něčím jako zajímavější. Obojí má něco do sebe, mě baví obojí. Byla pro Vás v této ložnici něco extrémní výzva? Pro mě asi největší výzva byla ohledně té skříně, protože je to taková ta klasická vestavná skříň, která už má pár let, možná i desítek za sebou. A stylově jsem ji chtěla tak nějak jako trošku učesat, což nebylo úplně jednoduché, ale myslím, že se nám to podařilo, tím, že jsme k nim udělali takovou přístavbu právě na to odkládání, toho denního oblečení, tak jsme tu skříň trošku potlačili a pozdvihli ji stylově. A paní tuším chtěla němého sluhu zachovat. Vy jste to nějak zakomponovala do té ložnice, aby tam nestál panák, na který se věší oblečení? Přesně tak, protože vedle té šatny byl komín. To znamená, že tam byl takový výklenek stavební, který jednak působil rušivě, ale také nám tam trošku překážel. Takže ten jsme obestavěli a k němu jsme udělali takový systém tyčí z masivního dřeva, na který se může odkládat oblečení a vlastně součástí je taková vyndavací stolička, aby ty rodiče v případě, že potřebují do horních poliček skříně, tak si vlastně tu stoličku vyndají, stopnou si na ní a pak ji zase uklidí. Výborně. Ta ložnice je v takových střídmých barvách. Proč tato volba? Poradila jste to vy manželům nebo oni preferují tenhle ten styl? Je to asi tak trochu můj rukopis. Já úplně nepoužívám nějaké hodně výrazné barvy. Určitě obzvlášť v místnostech, který tak nějak mají uklidňovat, jako třeba ložnice, tak se snažím používat neutrální barvy a materiály a případně to doplňovat jenom nějakými doplňky, které se dají časem snadno obměnit. Takže asi je to styl, kterým pracuji a zároveň je to i styl, který těm majitelům vyhovoval, takže tady v tom nebyla žádná velká diskuse. Kolik času vám tato renovace zabrala? Vzhledem k tomu, že už je to pár let, tak nejsem schopná úplně přesně říct, ale tak obecně pokud se tomu projektu věnuji plně a nedělám víc projektů najednou, tak taková ložnice může trvat třeba kolem týdne čistý práce, ale samozřejmě je tam nějaký proces, kdy s tím klientem si ladíme tu představu, to může nějakou dobu trvat, protože samozřejmě nad tím ty klienti přemýšlí, jestli se jim ten návrh třeba líbí, nebo jestli by tam nechtěli něco jiného a tak dále, takže tohle nějakou dobu zabere, ale vlastně ta práce samotná může být něco kolem týdne. A jak to obecně probíhá, chtějí být klienti u renovace, nebo se radši nechávají překvapit? Myslíte tím, jestli chtějí být jako u realizace? Ano, tak, jestli vybírají třeba s Vámi nábytek, barvy, nebo se nechají překvapit? Takže to se bavíme ještě o fázi návrhu. Tak určitě vždycky, já pracuji vždycky tak, že komunikuju celou dobu s tím klientem. To znamená, že já připravuji nějakou prvotní studii, která vychází z toho, jak si vysvětlíme to, jaká je jich představa, jak moc mi nechávají volnou ruku, jak moc do toho třeba chtějí zasahovat, co se jim líbí, hodně si diskutujeme nad různými interiéry, aby mi vysvětlili, co je vlastně styl, který se jim líbí, nebo jako různý prvky, které by tam chtěli v tom svým interiéru. Na základě toho teda já připravuji nějakou studii a od té se odrážíme dál. Někdy se může stát, že se opravdu tomu klientovi trefím okamžitě do vkusu a vlastně máme návrh hotový, ale někdy to je jako delší cesta, někdy třeba hledáme dlouho nějaké kusy nábytku v obchodech, pak třeba zjistíme, že tam opravdu nic není, co bychom chtěli, tak to necháváme vlastně vyrábět na míru. Takže je to takový proces, ale vždycky s tím klientem komunikuji. Není to tak, že bych já šla a připravila nějaký návrh, který mu odevzdala a bylo hotovo určitě ne. A během té realizace, když třeba už je tam nějaký nábytek, klient přijde a řekne, že to prostě takhle nelíbí, protože v návrhu mi to přišlo, protože lidi nemají tu představivost úplně někdy. Tak jak to řešíte? Tohle se mi asi nikdy s nábytkem nestalo, protože vizualizace jsou poměrně přesné, ale samozřejmě může se stát třeba, že tam je nějaká barevná nuance, která není úplně přesně tak, jak je ve vizualizaci. Může se to stát třeba se stěrkami, který působí v každé místnosti jinak na základě toho, jaký tam je třeba světlo a podobně. Takže ano, něco takového se může stát, ale i proto se vlastně dělá vzorování materiálu, protože něco máte v návrhu a vizualizaci, ale vlastně na ty materiály se musíte podívat v reálu, musíte se je osahat, abyste viděli tu strukturu, což s vizualizací prostě ne vždycky vidíte. Ani toho nejde úplně stoprocentně dosáhnout. Takže snažím se tomuto maximálně předcházet, aby se taková situace nestala, ale ano, stalo se nám to třeba se stěrkou, která působila v jedné místnosti tmavším dojmem, protože tam nevíme úplně přesně, z jakého důvodu to bylo, asi kvůli nějakému úhlu dopadajícího světla zvenčí. Asi se to potom musí řešit nějakou opravou. Když se ještě vrátím k té konkrétní ložnici, co vám se tam osobně nejvíce líbilo, na co jste pyšná? Já mám ráda vlastně ten prvek, který je nad tou manželskou postelí, kde máme zavěšenou tu kytaru, kterou si tam manželé přáli. A vlastně jsme pod ní udělali takový půlkruhový obklad, který je podsvícený, led pásky, tak to je takový prvek, který mi přijde hodně netradiční a nikdy jsem ho vlastně neviděla. A myslím, že i majitelé jsou s ním spokojení, takže asi tenhle kus. Výborně. Když se na to teď podíváme z obecné roviny, jak má vypadat optimální ložnice, co tam má být, co tam naopak nemá být? Optimální ložnice. Je to hodně těžký. Asi záleží na tom, jak velká ta ložnice je a co tam vlastně ty lidi dělají. Protože je spousta lidí, který třeba v ložnici mají nějaký pracovní kout, nějaký třeba ten toaletní kout, mají v ní vlastně i šatnu. Což není vlastně úplně ideální. Za mě by ideálně měla být ložnice, opravdu místo, kam chodí lidi spát a odpočívat a neměla by sloužit k jiným účelům. Ale rozumím tomu, že v některých třeba malých bytech to nejde úplně jinak. Takže ideální ložnice. Za mě by to měla být prostě místnost, kde se opravdu jenom spí. Kde je kvalitní postel, kvalitní zařízení a nějaké velmi střídmé a příjemné barvy. Prostě by měla být celá uzpůsobená tomu, aby tam probíhal kvalitní odpočinek. A ty střídmé a příjemné barvy jsou které? Tak určitě jsou to barvy určené k odpočinku. Takže já bych volila nějaké jemnější neutrální odstíny, různý dřevodekory, tam určitě můžou být použitý, ne nic výrazného, takové teplejší odstíny. A pro lidi, kteří mají rádi barvičky, tak bych volila takový nějaký třeba hodně tlumený odstíny modrý nebo třeba zelený, který můžou pomáhat nějakému uklidnění a prostě zklidnění před tím spaním. A celkově by ty barvy měly být tak v harmonii, ne úplně na sebe upoutávat pozornost. Jsou teď nějaké trendy, které lidi preferují v ložnicích? Něco, co prostě teď frčí? No, jako hodně lidí si třeba do ložnice, a i do ostatních místností, teď je to takový velký trend, dávají různý laťovaný obklady, kde jsou vlastně takový tenký dřevěný laťky. Hodně lidí to používá třeba místo čela postele nebo na takovou tu akcentovou stěnu za čelem postele. Vůbec ty akcentové stěny vlastně za čelem postele, které jsou třeba i nějak tvořený stěrkou nebo nějakou tapetou, tak ty vlastně jsou poměrně velkým trendem. A jinak ty ložnice si myslím, že jsou taková klasika, která úplně nepodléhá jako trendům velkým. Když se rozhodnu si vás pozvat na realizaci, jak to probíhá od samého začátku? Klasicky si zavoláme a pak za mnou přijedete, podíváte se, jaký mám styl, vkus, podle toho se domlouváme dál? Obvykle, ano, obvykle to probíhá tak, že mě vlastně zákazník osloví, po telefonu si vysvětlíme, jak to vlastně probíhá a pak se sejdeme ideálně na té stavbě, kde se podíváme, jak ta místnost vypadá, já si ji zaměřím, nafotím, ukážeme si nějaké základní materiály, a hlavně si povídáme o představě vlastně toho klienta a o jeho potřebách. Určitě se musím dozvědět, kdo tam žije v té domácnosti, kolik lidí vlastně, jaký mají třeba zájmy, jaký jsou jejich potřeby, kolik času, kde tráví, kolik času vlastně tráví v té domácnosti vůbec nebo jestli většinu tráví někde venku. Jako ideálně je dostat se jim prostě co nejvíc pod kůži a vážně zjistit, jakým způsobem vlastně žijí. Další věc, kterou je potřeba zjistit, je vlastně nějaký jejich vkus nebo styl, který se jim líbí. Tam hodně pomáhá právě nějaká diskuse nad obrázky. Já je obvykle vyzvu, aby mi vybrali nějaké obrázky na internetu, které se jim líbí, interiéry, které nějak oslovují, netřeba jako celé, ale jenom nějaká jedna věc, která se jim tam líbí nebo třeba styl, který je zaujal a podobně. A zároveň třeba nějaké obrázky připravuji já a nad tím se bavíme. A tímhle tímto způsobem já si je obvykle, když to řeknu, oťukám nebo se na ně nějakým způsobem nacítím a potom připravuji vlastně návrh. Jsou i případy, kdy opravdu ty lidi neví vůbec, že je jim to jakoby jedno, když to řeknu, tak potom mám úplně volnou ruku, ale stejně se vždycky snažím tak nějak odhadnout to, co se jim líbí. A následně teda vzniká nějaký návrh, nad kterým se vede ta diskuse, různě se upravuje a tak dál a vlastně nakonec vznikají teda vizualizace, nějaká projektová dokumentace pro výrobce a jde se do fáze teda realizace. Výborně. Ještě bych měla poslední otázku. Co byste posluchačům poradila, když by si sami chtěli nějak zrenovovat, upravit ložnici? No, to je záludná otázka. Já bych asi poradila hlavně to, se zamyslet nad tím, jestli vlastně ten základ té ložnice je v pořádku, jestli je tam opravdu postel, která je kvalitní, která má třeba velmi kvalitní rošt, která má kvalitní matraci, která vlastně odpovídá těm potřebám toho člověka a která odpovídá třeba nějaké estetice, které tam chceme dosáhnout. Takže zkontrolovat postel, zkontrolovat, jestli má třeba čelo postele, takový, jaký chceme někdo, kdo hodně čte, potřebuje se opírat adekvátním způsobem, mělo by mu to být pohodlný. Takže tyhle ty věci, které už tam jsou v té ložnici, tak si zkontrolovat. Pokud jsou skvělý, tak super, může se jít dál vybírat nějaké dekorace nebo další věci v té ložnici, ale pokud nejsou v pořádku, tak já bych se určitě zaměřila na to, je prostě vyměnit, zainvestovat do toho základu té ložnice a teprve potom řešit zbytek, protože pokud je, když to řeknu špatně, odfláknutý ten základ, tak nemá smysl vůbec nic dál v té ložnici budovat. A určitě bych se zamyslela v ložnici ještě nad nočními stolky, protože spousta lidí noční stolky řeší formou nějakého volně stojícího stolku, ale proto tam vznikají často takový nevzhledný detaily, kde třeba lampička stojí na tom stolku, jsou vidět kabely nebo od nabíječek jsou vidět kabely a podobně. Tohle všechno se dá eliminovat, dá se to schovat do nějakého třeba nástěnného, zavěšeného nočního stolku, který se udělá na míru a vypadá to podstatně líp. Tyhle technické věci jsou schované a ten efekt je velký. A určitě bych se ještě zamyslela v ložnicích nad osvětlením, protože to je hodně podceňované. V ložnice by určitě mělo být samozřejmě nějaké centrální osvětlení, potom nějaké ambientní na takovéto atmosférické svícení a pak by tam určitě mělo být ještě nějaké světlo na čtení. A pokud je součástí ložnice šatna, tak bych klidně zvážila i nějaké interní osvětlení. Výborně. Tak já Vám moc děkuji za dnešní milé povídání. Doufám, že se neslyšíme naposledy. A divákům a posluchačům děkuji za jejich dnešní pozornost. Těším se u dalšího dílu. Děkuji. Já taky moc děkuji. Na shledanou.

Výběr oken není věc jednoduchá a podléhá celé řadě kritérií. Na prvním místě stojí vždy tvar, velikost a materiál okna, respektive okenního profilu. K tomu se přidávají tepelně-izolační vlastnosti, jenž ovlivňují zásadním způsobem energetické ztráty domu, a pak je samozřejmě důležitý design, lépe řečeno barva či dekor. Není žádnou novinkou, že v současné době vévodí trhu okna plastová. Proč tomu tak je, vysvětluje velmi podrobně v dalším díle Můj dům studia Marek Škrobáček z oddělení okenních systémů firmy REHAU, jež patří mezi přední výrobce plastových okenních systémů. Kromě jiného se dozvíte, jak při výběru okna postupovat, co je důležité a co naopak není. Dozvíte se také, co jsou to kompozitní okenní profily s jejichž pomocí se dnes vyrábí až neuvěřitelně stabilní a vyspělé okenní a dveřní systémy včetně těch velkoformátových. Poznáte v čem se liší od běžného plastového profilu a jaké vlastnosti mohou být nejvíc prospěšné. Část povídání je věnována současným trendům a také novinkám, které lze v tomto roce očekávat. [lock]

Přednáška ekonoma Lukáše Kovandy na téma "Co čeká českou ekonomiku a stavebnictví v roce 2023".

Stavíte pouze jednou vživotě ahotový dům už nelze změnit. Stavte ho tedy pořádně. To je hlavní myšlenka nové iniciativy Smysluplný celek společnosti HELUZ. Stavebníky vní nabádá ktomu, aby projekt plánovali komplexně akromě cen zvažovali další parametry. Například energetickou náročnost stavby, nutnost dodatečných oprav nebo její ekologickou stopu. Další výhody této iniciativy nastíní v našem podcastu Eliška Smolová a Pavel Heinrich z firmy HELUZ. Obsah: [minutovnik time="00m30s" class="test-class" autoplay="1"]Představení iniciativy Smysluplný celek[/minutovnik] [minutovnik time="07m00s" class="test-class" autoplay="1"]Legislativa o energetické náročnosti budov[/minutovnik] [minutovnik time="09m35s" class="test-class" autoplay="1"]Těžká doba pro stavebníka[/minutovnik] [minutovnik time="13m30s" class="test-class" autoplay="1"]Možná nástavba na jednopodlažní bungalov[/minutovnik] [minutovnik time="27m50s" class="test-class" autoplay="1"]Jednovrstvé stavení[/minutovnik] [minutovnik time="42m00s" class="test-class" autoplay="1"]Hodnota “U” součinitele prostupu tepla jako svatý grál stavění?[/minutovnik] Vybíráme z rozhovoru: Jaký je smysl iniciativy Smysluplný celek? Tato iniciativa vznikla proto, že si uvědomujeme, že v kontextu současné doby je stavba rodinného domu pro stavebníka velmi náročný proces, mnohdy zcela neznámý, a většina stavebníků tento proces absolvuje jenom jednou za život. My se snažíme jim pomoci v uchopení celého tohoto projektu, té snahy vybudovat domov jak po stránce stavební, tak po stránce koncepční. Radíme, jak k tomu všemu přistoupit a jak o tom přemýšlet, abychom spořili energii stavebníka i jeho finance. Tou smysluplností chceme poukázat na to, že je tam mnoho vlivů, které dohromady smysl dávají. [lock] V čem konkrétně? Je třeba se uvědomit, že chceme být hlavně partnerem stavebníkům a pomoci jim se stavbou tak, aby v ní byli spokojeni celý ten život. Smyslem aktivity je, aby se stavebník cítil v těch konstrukcích příjemně a netížily ho starosti s topením, starosti s tím, jak bude platit drahou hypotéku, kde na něj fouká a podobně. Chceme, aby se v těch konstrukcích cítil dobře, a přitom o nich vůbec nevěděl. To si přeje každý stavebník: postavit si dům a v podstatě o něm nevědět. Tím smysluplným celkem se tedy snažíme říct, že to rozhodnutí musí být na začátku, a není to pouze o volbě stavebního systému jako takového, ale o koncepčním pojetí celého domu. Dá se říct, že se snažíte pomoci zákazníkovi ve chvíli zpřísněné legislativy ohledně energetické účinnosti budov? Legislativa se zásadně vyvíjí a dneska je taková doba, že abychom obstáli na trhu, musíme podávat kvalitní a věcné informace. Není to o tom, že prodáme nějakou cihlu a jdeme od toho pryč. To možná fungovalo před nějakými deseti lety, ale od té doby, co se zpřísnily požadavky na energetickou náročnost budov, musíme nejenže přicházet s novými výrobky, ale musíme je taky inovovat, ale zároveň o tom musíme říkat všem ostatním profesionálům, kteří se na stavbě podílejí – topenářům, architektům, projektantům a podobně. Více na www.smysluplnycelek.cz

JUDr. Pavel Kiršner, advokátní kancelář Ciprýn & Kiršner Podle občanského zákoníku je stavba součástí pozemku, čili stavět na cizím s sebou nese určitá rizika. O dům bychom mohli klidně přijít. Je stavba na cizím pozemku vzácností? Jaká konkrétní rizika s sebou přináší? A jak soud posuzuje chování v dobré víře? Obsah: [minutovnik time="00m22s" class="test-class" autoplay="1"]Je stavba na cizím pozemku vzácností?[/minutovnik] [minutovnik time="01m20s" class="test-class" autoplay="1"]Rizika takové stavby [/minutovnik] [minutovnik time="03m30s" class="test-class" autoplay="1"]Soud a odstranění stavby[/minutovnik] [minutovnik time="05m00s" class="test-class" autoplay="1"]Přístupová cesta na cizím pozemku[/minutovnik] [minutovnik time="08m00s" class="test-class" autoplay="1"]Zpětné vyplácení za pronájem pozemku[/minutovnik] [minutovnik time="09m00s" class="test-class" autoplay="1"]Lze doporučit stavbu na cizím pozemku[/minutovnik] [minutovnik time="13m00s" class="test-class" autoplay="1"]Koeficient za pronájem cizího pozemku[/minutovnik] [minutovnik time="13m30s" class="test-class" autoplay="1"]Koupě rekreačního objektu na cizím pozemku[/minutovnik] [minutovnik time="14m00s" class="test-class" autoplay="1"]Definice dobré víry u stavby na cizím pozemku[/minutovnik] [minutovnik time="15m30s" class="test-class" autoplay="1"]Co na to stavební úřad?[/minutovnik] [lock]

Petr Kotek, odborný redaktor Pórobeton je velmi oblíbený stavební materiál pro své ideální vlastnosti. Práci s ním zvládne i poučený laik a manipulace s ním je poměrně jednoduchá. Proč se mu říká Ytong a v čem je toto pojmenování zavádějící? Související články: [wp_show_posts id="111965"] [lock] Přepis rozhovoru: Dobrý den, vítám vás v Můj dům studiu. Naším hostem je dnes vám nejspíš už poměrně dobře známý odborný redaktor časopisu Můj dům, Petr Kotek, dobrý den. Dobrý den. A my tu máme v našem Můj dům studiu další téma a jím je pórobeton. Řada lidí ho zaměňuje nebo považuje ho za Ytong, my si za chvilku řekneme, jestli je to to samé nebo ne, ale na úvod si pojďme říct, co to vlastně tedy, jaksi je pórobeton? Ono to vlastně vyplývá z té složeniny z toho slova a opravdu to neznamená nic jiného, než že to je vlastně beton. Vzniká z podobných surovin podobným způsobem ovšem řízeně a je v něm vytvořeno tolik pórů, že získává úplně nové vlastnosti a řekněme si rovnou, že ty vlastnosti jsou vlastně lepší než to, co dokáže nabídnout jakýkoliv jiný stavební prefabrikát. To znamená, že má podobnou pevnost, ale je na ten objem mnohonásobně lehčí, to znamená, že se s ním snáz manipuluje, je sice pevný, ale zároveň křehký, takže se velmi snadno opracovává a zdůrazňuje se neustále, je to naprostá pravda, že je mimořádně vhodný pro individuální výstavbu svépomocí. Takže vzniká vlastně tak, že se smísí to, co se vmísí při výrobě betonu čili písek, cement, voda, přidá se vápno, přidají se pomocné suroviny, jako je třeba sádra nebo anhydrit a to nejpodstatnější, co se tam musí přidat, je hliník v práškové nebo pastózní podobě a ten se potom postará o tu chemickou reakci, která z toho materiálu, jinak v celku běžného, dělá materiál s vlastnostmi, řekněme, 21. století, i když vznikl v první polovině století 20. Jak se tedy pórobeton vyrábí? Vezmou se ty základní suroviny, které jsme si před chvílí popsali, smísí se s vodou a mísí se tak dlouho, až vznikne kaše. Vznikne hmota, která má kašovitou konzistenci. Všechno to probíhá v zásaditém prostředí, ta hmota se nalije do forem a spustí se reakce, která uvolňuje teplo. Zároveň začne vznikat plynný vodík a začnou v té kaši stoupat vzhůru bublinky a ty stoupají vzhůru, respektive chtěli by stoupat, ale v té kaši se jim to příliš nedaří, takže mají tendenci se na sebe nabalovat, vznikají tam ty póry, vznikají větší a větší póry a výsledkem toho procesu je, že nakonec ty bublinky se zaseknou na místě a ta hmota dál pórovatí a kyne a až nakyne na ten finální objem, což trvá zhruba čtvrt hodiny, tak má v podstatě čtyřnásobný objem proti tomu objemu těch surovin, které byly na vstupu do celého toho procesu. Potom začne ta hmota tuhnout, ten pórobeton získává jakousi tvarovou stálost potom se drátěnými kráječi nařeže na požadovaný formát, Vloží se do takzvaného autoklávu a tam vytvrdne na tu finální konzistenci nebo do té finální podoby. Ten autokláv to je pro toho, kdo se s tím nikdy nesetkal, což je asi většina z nás, je to takový hodně velký tlakový Papinův hrnec, kde se dá nadefinovat požadovaná teplota, požadovaný tlak. Je to samozřejmě proces, který je náročný technologicky, náročný i energeticky, ale výsledkem je ten materiál, který opravdu dokáže, jak jsme si říkali, zejména tomu amatérovi, nesmírně usnadnit život. My jsme na začátku mluvili o tom, že pórobeton se rovná Ytong. Je to pravda nebo není? Ono je to trochu jako, když se do tehdejšího Československa dostaly první originální džíny a shodou okolností měly značku rifle, takže v některých regionech se dodnes říká džínům rifle. Něco podobného si myslím, že existovalo kdysi v oblasti domácích spotřebičů, kdy synonymem pro vysavač prachu byl Hoover, taky výrobce, který pokrýval většinu trhu. Je to tak, že ten Ytong byl prvním materiálem z ranku těch pórobetonů, který se dostal na trh. Byl poprvé průmyslově vyroben v roce 1927 ve Švédsku ve městě Yxhultu. Já doufám, že to vyslovuji správně. Když tak nás naši posluchači opraví. A to je vlastně začátek toho názvu a druhá polovina nebo většina toho názvu už popisuje vlastně vlastnosti toho materiálu. Ve švédštině je to „lättbetong“, neboli lehký beton, a dohromady je to přesně Ytong. A je to následek toho, že tehdy ve Švédsku probíhal jakýsi stavební „bum“, nicméně ve Skandinávii obecně je stěžením stavebním materiálem dřevo a toho se začalo nedostávat. Respektive lesy stále rostly, ale les zkrátka roste pomalu, logistika se komplikovala, takže začaly odborníci bádat nad tím, jak tu výstavbu akcelerovat, jak přiblížit ty dodávky těm místům, kde vznikla další lidská sídla a volba padla nebo volba padla. Postupně se dopracovali k tomu, že připravili právě tenhle materiál a ten, jak se později ukázalo, měl nesmírný tržní úspěch. Bylo to tak, že do té podoby, jak jí známe dnes, to je ta bílá tvárnice, ten dům z Ytongu, pokud se neomítne, tak samozřejmě na staveništi září, mezi všemi ostatními, ten si nespletete s ničím jiným. Původně se do té směsi ve Švédsku přimíchávala kamencová břidlice, která má v sobě uhlík, ten je spalitelný a vlastně během toho procesu se podílel na vzniku té poréznosti. Nicméně někdy v 70. letech se zjistilo, že kromě téhle té výborné vlastnosti je zároveň lehce radioaktivní, protože obsahuje přírodní uran. Takže se ta receptura musela změnit a výsledkem toho je právě tahle ta zářivě bílá barva, která se v podstatě stala dnes normou. Tu šedou tvárnici už moc nepotkáte. Já se musím přiznat, že jsem šedý pórobeton snad ani neviděl. To přemýšlím, protože ty bíle svítící stavby, ty opravdu člověk nepřehlídne, ten šedý pórobeton si nevybavuji. Nicméně, takže Ytong je obchodní značka, zatímco pórobeton je označení materiálu. A těch obchodních značek je na trhu víc, může to působit trochu matoucím dojmem, nicméně někdy zjistíte, že vlastně ty výrobky si sjíždějí z jedné výrobní firmy jednoho výrobce, a hlavně ty základní vlastnosti se neliší. Co se liší, jsou například rozměry. Ytong připravuje ty tvárnice nebo ty stavební prvky na výšku 25 centimetrů, takže z toho potom vychází projektant. Například značka Hebel, ta pracuje s výškou 20 centimetrů. Takže někdy možná se dá vyjít z finálních rozměrů stavby a přizpůsobit tomu tu skladbu, ale obecně u těch pórobetonových stavebních prvků platí, že vzhledem k té nízké hmotnosti se dají vyrábět ve větších rozměrech než cokoliv z páleného střepu, protože zkrátka s tím ten stavebník dokáže snáz manipulovat. A čím méně je těch jednotlivých prvků na určitý rozměr nebo na určitý objem, tak tím méně je tam spojů, tím méně se spotřebuje pojiva, tím menší jsou potom rizika tepelných ztrát, vzniku tepelných mostů a tak dále. Jaké jsou největší výhody pórobetonu? Já bych asi typoval, že to je váha. Ta tvárnice je poměrně lehká. A jestli nám třeba osvětlíte, jak je to s cenou? Vůči třeba cihle? Tak cena samozřejmě se odvíjí vždy od konkurenční cenové nabídky a od toho, jaké jsou preference. Je samozřejmě spousta relativně konzervativních stavebníků a nelze jim to nějak vyčítat. Prostě je to otázka názoru nebo velmi pečlivé rozvahy, kteří by nikdy nezačali stavět z ničeho jiného, než je prostě prověřeno tisíciletími, a to je ten pálený střep. Nicméně řekněme, že ta technologie už bude mít za sebou 100 let pomalu a že už těch referenčních staveb je také dostatek, takže je to obecně totéž jako u jakéhokoliv jiného materiálu. Ideální je si najít nějakou referenční stavbu a chvíli v ní pobýt, aby člověk měl představu, jak to u něj funguje. Ty pórobetonové tvárnice jsou ve výrobě opravdu velmi přesné. Tam ty odchylky, které povolují normy nebo které deklarují výrobci, se pohybují v řádech milimetrů od jednotek milimetrů. V podstatě se počítá s tím, že maximální odchylka bude zhruba 2 mm. To znamená, že ani ten amatér na tom lidově řečeno nemůže nic příliš zkazit. Nemůže se mu stát, že když mu ten dodavatel, což dodavatele dělají, pošle odborníky, ty mu na základovou desku, položí tu první řadu těch tvárnic. Udělají to samozřejmě přesně, tam odchylka nenastane. Tak u jakéhokoliv jiného materiálu by pořád ještě ten člověk neznalý řemesla, který nemá za sebou těch staveb víc, mohl se dostat v té nejvyšší řadě na několikacentimetrovou odchylku od vodováhy. U toho Ytongu nebo u jiného prefabrikátu z pórobetonu se mu to opravdu nestane. Ta hmotnost je opravdu klíčová. Ty největší formáty vypadají v podstatě jako transportní lepenkové krabice. Jsou tam kapsy, za které se to dá snadno chytit, aby si člověk nezlomil nehet například. S tím souvisí samozřejmě rychlost té výstavby, protože čím větší ten základní prvek je, tím rychleji pochopitelně ta stavba přibývá. Když potom ta hrubá stavba je dohnaná až po věnec, tak přicházejí na řadu nejrůznější drážky na rozvody elektřiny, vody atd. Do toho Ytongu se frézují, zapracovávají nesmírně snadno. Je to věc, která je hotová během pár hodin. Poté, co se odklidí ten prach, tak je uklizeno na celé stavbě. To dělení těch základních formátů, pokud vám výrobce nenabídne přesně ten rozměr, který potřebujete, jste někde v rohu nebo jste někde pod střechou, tak opracujete tu základní tvárnici velmi prostě ruční pilou. Nepotřebujete žádnou speciální techniku, žádný elektrický stroj, žádnou kotoučovou pilu, diamantovou. Prostě si koupíte tu nejobyčejnější, ovšem speciální, pilu na pórobeton a bez jakékoliv průpravy, jenom s tím, že prostě dvakrát měříte a jednou řežete, jinak spotřebujete hodně materiálu, tak to dokážete. A pokud vám přesto toho materiálu odřezaného nějaké množství zbude, tak ten se zase dá použít právě na výplně nejrůznějších šikmin a tak dále. Prostě pracuje se s tím opravdu snáz než s jinými materiály. A to na mě působí dojmem, že pórobeton by v podstatě mohl být ideální materiál buď pro lehce poučeného laika nebo třeba úplně začátečníka - stavebníka. To je v zásadě pravda, i když přiznejme si upřímně, že úplný začátečník, který v životě neměl v ruce ani základní nářadí, ani nikomu třeba nepomáhal na stavbě, by se možná úplně samostatně do stavby rodinného domů pouštět neměl. Já jsem si myslel spíš na nějakou kůlničku teď. Má pórobeton také nějaké nevýhody? Udává se, že má poněkud vyšší nasákavost vlhkosti než ostatní materiály, ale je to v praxi tak, že ta vlhkost, která vzlíná od spodu, se dostane u toho pórobetonu na nějakých 2-2,5 cm maximálně, což je v zásadě umožněno právě tím, že se tam zakonzervovali v té hmotě ty bublinky a ty přerušují kapiláry, které jinak v tom materiálu by vedly tu vlhkost výš. Takže naměřeno je maximálně 2,5 cm. S tím, že ta vlhkost zase poměrně velmi rychle vyschne, když náhodou dojde k tomu, že ta tvárnice nasákne. Pravda je, že má nižší akumulační schopnost než jiné materiály, což se ale na druhou stranu může jevit jako výhoda v okamžiku, kdy přemýšlíme o zaizolování té stavby. A co třeba tepelná vodivost? Dokázali bychom něco k pórobetonu říct? Obecně existují nějaké stupně třídy materiálu, které se používají na výstavbu rodinných domů. A čím vyšší je stupeň té třídy, tak tím vyšší je součinitel tepelné vodivosti, se označuje písmenem Lambda. Například při třídě 400 dosahuje součinitel hodnoty 0,085 W/(m·K). Tvárnice třídy 440 mají součin tepelné vodivosti 0,995. Tvárnice třídy 600 mají tepelnou vodivost přibližně 0,15. Třída 650 se vyznačuje součinitelem tepelné vodivosti v suchém stavu 0,16. Tam, kde se ukáže, že to je nutné, kde ten výpočet k tomu dospěje, se dají ty pórobetonové tvárnice dodatečně izolovat běžnými izolačními materiály, to znamená minerální vlnou, polystyrenem a podobně. Dokázali bychom na závěr říct nebo odhadnout, jaká je obliba pórobetonů stavebníků v České republice? Když jsme připravovali článek na tohle téma, tak jsme zkoušeli zjistit data z trhu. Obrátili jsme se na prodejce a získali jsme údaje ze skupiny DEK, která je ve svém oboru na trhu v České republice největší. Takže podle jejich údajů se dá, řekněme kvalifikovaně odhadnout, že z pórobetonů se dnes u nás staví asi 30 % rodinných domů. Ten zbytek připadá zhruba z 15 % na dřevostavby, 5 % tvoří betonové prvky a zhruba polovina, vzhledem k tomu, že opravdu ta konzervativnost mezi těmi stavebníky stále ještě je, tak ta připadá na výrobky z pálené hlíny. Já vám mockrát děkuji. To byl pan Petr Kotek, náš odborník na všechny možné stavební materiály, ale nejenom na to. Já vám mockrát děkuji, že jste si našel čas v našem Můj dům studiu a těším se zase někdy tady na slyšenou a viděnou u dalších témat. Děkuji za pozvání, budu se těšit. Na shledanou.

Mgr. arch. Gabriela Kaprálová, atelier ASGK Design Velmi zajímavé venkovské stavení najdeme v těsné blízkosti vyhledávaného středověkého hradu. Můžeme ho nazvat třetím domem pod skálou, protože je třetím pokračováním rekonstrukce unikátní zemědělské usedlosti na moderní vícegenerační bydlení a rekreaci. Související článek: [wp_show_posts id="111137"] [lock] Přepis rozhovoru: Dobrý den, vítejte v Můj dům studiu. Naším hostem je dnes paní architektka Gabriela Kaprálová a budeme si povídat o jejím domě, který byl postavený v chráněné krajinné oblasti, ve kterém CHKO, to si za chvíli řekneme. A v časopise se Můj dům nese tajuplný název Třetí dům pod skálou. Já, když ho krátce představím, tak jedná se o novostavbu na unikátním pozemku mezi strmou skálou a komunikací. Jedná se o jakési třetí dějství rodinného příběhu a o transformaci staré zemědělské usedlosti na moderní, vícegenerační bydlení a rekreaci. Řekněte mi, paní architektko, jaká je celá geneze toho příběhu a kdy jste se k němu jako architektka dostala? Tak celá ta geneze začala v roce, myslím, 2004, 2005, kdy mě oslovili majitele na základě nějakých referencí z časopisu, líbila se jim moje tvorba. No a oni v té době měli už vlastně na té parcele stálo trojdomí zemědělské usedlosti špýchar, stodola a vejminek. V té době, když mě poprvé v roce 2005 oslovili, tak už měli zrekonstruovanou stodolu s tím špýcharem a chtěli ale tu zrekonstruovanou stodolu přestavět. No a bylo to takové docela pro mě velkým překvapením, že ta rekonstrukce nebyla špatná nebo lépe řečeno na tu dobu byla poměrně vkusně vymýšlená, ale mělo to své nevýhody, protože v té stodole se bydlelo v prvním patře a nebyla propojena se zahradou. Na zahradu se vstupovalo poměrně strmým schodištěm. To byla asi obrovská nevýhoda jako té stodoly. Takže my jsme do té přestavby stodoly zasáhli razantním způsobem, úplně jsme ji celou přeorganizovali, tak aby se vlastně z toho obytného prostoru světnice dostávalo přímo na zahradu. Ta stodola je osazená, takže je v třetině podélné krásné zahrady, která je ve svahu a lemuje ji z té strany severní Pískovcová skála. Tato rekonstrukce dopadla velmi zdárně a v roce 2017 můžu říct teda, že po té rekonstrukci, což je pro architekta jedno z nejhezčích odměn, když se stanou klienti přátelé, takže tady se to takto povedlo a klienti se znovu zhruba po 15 letech na nás obrátili s tím, že ještě je tam třetí dům. Ten vejminek, který původně to byla jakoby roubená malá stavba, vlastně přízemní s podkrovím, ta byla taky poměrně slušně zrekonstruovaná, ale ta roubenka, ta dřevěná konstrukce byla obezděná z jedné a z druhé strany zdivem, takže to, co se dělo uvnitř s tou konstrukcí, kde zkondenzovala vlhkost a vlastně ta nosná konstrukce dřevěná degradovala, takže byl to jeden z důvodů, proč do toho zasáhnout, proč jí nahradit tuto roubenku, ale bylo i dalších více důvodů, proč se rozhodli ty klienti tento třetí dům jí doplnit k těm zrekonstruovaným. To znamená, že jestli dobře chápu, ta roubenka musela být celá zbourána a byl tam postaven nový objekt? Ta roubenka byla nakonec celá zbouraná, v podstatě vznikla v poměrně podobném půdorysu jako novostavba, trošičku malinko je větší nepatrně, možná o 10 %. Je to zase klasický tvar podélný půdorys se sedlovou střechou, takže nic extravagantního, držíme se tvarosloví, které je typické pro tuto oblast, ale tento nový objekt vejminku jsme trošičku naklonili, trošku jsme ho víc odsadili od příjezdové komunikace, aby vzniklo větší předpolí a zároveň ten objekt, jak je natočený, tak nám pěkně uzavírá takový vnitřní dvorek, který vzniká mezi těmito třemi objekty. Další z požadavků těch klientů byl, že ten nový objekt, protože oni mají v té stodole takovou krásnou terasu, ze které mají výhled na ten středověký hrad a v blízkosti jejich parcely vznikla ne moc povedená, poměrně mohutná stavba, která v tom výhledu na ten hrad úplně nesplňuje přísné estetické požadavky mých klientů, tak vlastně ten vejminek svým způsobem měl opticky trošku tuto sousední novostavbu v tom výhledu eliminovat. Jaké byly komplikace se stavebním úřadem anebo s památkáři hlavně? Protože já jsem na začátku říkal, že je to v chráněné krajinné oblasti. Můžeme prozradit tedy, kde ten dům je? Dům je v Českém ráji. Je v podstatě vedle středověkého hradu. Já nevím, jestli bych měla konkretizovat, o který hrad se jedná, protože samozřejmě ctím soukromí klientů. A ty problémy s těmi památkáři byly nějaké? Já musím říct, že památkáři, kde v podstatě jsem jednala hlavně s památkáři z Jičína, tak byly velice vstřícný, a protože my už jsme měli nějakou historii s nimi, pamatovali si dokonce naši první intervenci, která byla naprosto v souladu i dokonce s nějakými pravidly ochranného pásma národní kulturní památky, kde jsme ctili dokonce i to, že ta střešní krytina je z dřevěného štípaného šindele. Takže to si oni velice dobře pamatovali. Kupodivu neměli nějaké ani potíže s tím, že tam navrhujeme průběžné vikýře, ale oni jsou v tom tvarosloví v podstatě relativně v určité hmotě té střechy subtilní, takže jim to v té proporci, kterou jsme představili, nevadilo. Možná větší nároky nebo větší diskuse jsme vedli z CHKO než s památkáři v tomto místě. A můžete nám to tedy nějak přiblížit, co třeba takovému CHKO v takovémto případě může vadit, nebo co může požadovat? No samozřejmě máme na území České republiky několik CHKO a každý je svým způsobem specifický. Některé CHKO jsou benevolentnější, některé jsou daleko přísnější, většinou mají i jakousi metodiku, jak se chovat v jejich území. A máte taky pásma, první, druhé, třetí pásmo a zase vlastně tím je i dána nějaká přísnost, co všechno musíte dodržet. My jsme tady v tomto případě v druhém pásmu, kde se měl respektovat tvar střechy, měla se respektovat určitá výšková hladina zástavby neboli výška hřebene, pak se měla respektovat velikost oken a nějaké barevné pojetí a možnost, nebo bylo omezeno vlastně i použití materiálu pro střešní krytinu. Byly nějaké momenty při jednání s těmi úřady, kdy jste se třeba na něčem zarazili a byl to problém a říkali jste si, aha, tak ten projekt budeme muset asi lehce předělat. No, naštěstí už, jelikož jsme to prostředí znali, tak už i tu studii jsme tvořili s vědomím, kde, na jakém území se nacházíme. Je pravda, že jsme velice zvažovali a hodně počítali, abychom se do toho objemu, limitního objemu toho objektu dostali, vešli, ale zároveň, abychom splnili program, který nám ty klienti předepsali, myslím tím, jaké místnosti, co všechno ten dům měl obsahovat, protože pro čtyřčlennou rodinu se dvěma dětmi. No, ale vlastně my máme takovou taktiku, že vždycky, když vytvoříme nějakou studii, tak v nějaké fázi rozpracovanosti, s kterou je ztotožněn klient, tak se vydáváme na ty úřady a konzultujeme osobně. A to osobní jednání samozřejmě nemusí vždycky být o tom, že nám všechno odkývnou. To většinou je zázrak, když se to tak stane. U tohoto CHKO nám samozřejmě... Tady bylo zajímavé, že jsme narazili u jednoho vikýře, který máme na fasádě s francouzským oknem z ložnice, tak jelikož ten vikýř přerušuje římsu střechy, tak to byl pro CHKO velký problém. Ale my jsme na to zvyklí a víme, že to nemusí být na poprvé, nemusí vyjít, že si vždycky pečlivě připravujeme argumenty pro a proti. V tomto případě jsme se odvolávali i na to, že před 15 lety nám takovéto přerušení v podobě ne vikýře, ale spíš vykouslé terasy povolili na té původní stodole. A že jsme argumentovali tím, že tyto dva prvky spolu působí. A nakonec ta referentka uznala, že nám to povolí. Taky jsme argumentovali precedentem, což my si jako vždycky ten arzenál, který používáme pro ty úřady, tak my si ho vždycky pečlivě připravíme pro různé stupně, že když nevyjde nějakým způsobem, tak i přitvrzujeme a argumentujeme třeba precedentem, který povolili. Vy máte vlastně možnost srovnání. Vy jste tu stodolu připravili v roce 2005, ten vejminek v roce 2017. Dá se říct, že ty schvalovací procesy byly v něčem jiný, že třeba to CHKO zpřísnilo, nebo naopak vy tím, že jste byli lépe připraveni, tak to šlo snadněji? No právě, že si ještě navíc jako vymínili například většina těchto usedlostí má studny, nepovolené z dob socialismu. Tady byla vlastně podmínkou tohoto jako třetího domu, aby se vůbec mohl postavit legalizace studny, CHKO vyžadovalo v podstatě, aby se ta studna, to vodoprávní řízení, aby proběhlo. Já už jsem na začátku naznačoval, že v časopise se ten článek jmenuje Třetí dům pod skálou a naši diváci už teď vidí, že opravdu ten dům je velmi blízko té skály. Mě by zajímalo, neobávali jste se třeba vlhkosti, která by mohla přicházet do toho domu, nebo nějaké vlhkosti, plísně, nebo lišejníků, které by se objevily na té zadní stěně? Protože on je opravdu velmi blízko té stěny? No, ono se to možná opticky zdá, je tam pár metrů, myslím, že nějakých pět, šest metrů tam je. Ale ono tam teda tím údolím i poměrně profukuje. To je jedna věc. Druhá věc, že když takto navrhujeme zděnou stavbu, tak si dáváme velmi záležet na tom, my jsme takoví perfekcionisti, dáváme si záležet na skladbách konstrukcí a dáváme si záležet na tom, jaké ušlechtilé omítky například použijeme. A tady je samočisticí omítka od firmy ŠTO, která takovéto nešvary, jako je tvorba nějakých plísní nebo lišejů eliminuje. Zároveň je to samozřejmě i o tom, jakou tepelnou izolaci použijete. Tady my máme použitou minerální vlnu. Já nejsem úplně zastáncem polystyrenových zateplení, protože ten dům v podstatě jako zabedníte, je neprodyšný a zároveň tam dochází časem lety k degradaci tohoto izolantu. Takže my na toto, když navrhujeme dům, už ve studii myslíme na to, jaké skladby použijeme, aby ten dům přečkal leta. Desítky let. Stoky let. Ano, když koukám na tyto fotografie, které třeba já jsem doteďka neviděl, zajímalo by mě, ta silnice je rušná nebo není? Není, je to v podstatě jako konečná. Ona tam končí pod hradem, je taková točná, takže není. Ten pozemek je tak trochu utopený, ale zároveň odcloněný od té příjezdové komunikace živým plotem. Vy jste tedy rekonstruovala původní stavení nebo vy jste postavili nový dům v rustikálním duchu, tak on je osazen moderními... No, úplně rustikální není, ale... Tak venkovský, můžu říct. Je to takový vyabstrahovaný venkovský dům, ano. A vy jste tam ovšem použila moderní technologie dovnitř. Můžu vědět, jaké to byly? No, ten dům se vytápí tepelným čerpadlem na bázi voda-vzduch. A je to tepelné čerpadlo značky NIBE. Konkrétní typ vám teď neřeknu, to bych se musela podívat do nějakých dalších výkresů. A ten se snoubí s podlahovým vytápěním, takže celé přízemí je vytápěno podlahovým vytápěním pod dlažbou, takovou terakotovou dlažbou, kterou jsme tam velkoformátovou použili. No a jsou zde tím pádem eliminovány jakékoliv radiátory. Nemáme tam ani klimatizační jednotky, protože v tomto údolíčku a správným natočením toho domu, eventuálně použitím nějakých stínicích prvků, nemusíte hned instalovat klimatizaci v domech. No a nahoře tam jsou sálavé panely a ten dům je v podstatě navržený, ta obálka domu v nízkoenergetickém standardu, až na hranici pasivního, takže vlastně není potřeba nějak významně vytápět, dalo by se říct. My jsme tady u nás Můj dům studiu měli nedávno pana Formánka z Dražic, tak ten bude moc rád, že jsme tady udělali reklamu NIBE jejich mateřský firmě. A to, co mě by zajímalo, ten dům je pro rekreační užívání nebo tento dům, který teď jste navrhovala, už je pro trvalé bydlení? Dnes je takový zajímavý fenomén mezi klienty. Není to jediná tato stavba, ale mnozí našich klientů myslí na to, že se v místě jejich rekreačního objektu navrhuje, buď rekonstruuje nebo navrhuje novostavba, která by měla do budoucna splnit trvalé bydlení. Vesměs se jedná o to, že ty klienti, jakmile skončí tu aktivní pracovní etapu, tak se přemístí a mnozí už i částečně, díky tomu, že je internet všude, tak i můžou pracovat na těchto odlehlejších místech, takže se tyhle lokality stávají trvalým bydlením. Takže je to vlastně taková kombinace, kde ten dům musí splňovat jak tu rekreační, tak do budoucna to trvalé bydlení. My už jsme mluvili o tom, že vy jste ten původní objekt tu roubenku dala pryč. Neuvažovala jste, že byste třeba zachovala jednu zeď nebo sklípek, pokud tam byl? Sklípek tam nebyl. Ono to bylo i vlastně velice chabě založeno. Téměř vlastně bez základů, takže tam nebylo o čem. A jelikož jsme chtěli postavit solidní dům, a zároveň jsme ho i natáčeli částečně, to jsem vlastně vysvětlovala, že jsme chtěli trošku víc uvolnit to předpolí, před tím domem, protože ten původní dům byl vlastně takto jako kolmo. No a takže nebylo možné. Bylo by to spíš trápení než nějaké jakoby využití. Je něco, co byste dnes s odstupem těch několika měsíců, vlastně už let, udělala třeba jinak? Nebo co když ty klienti přijdou a řeknou, no tohle jsme možná měli ještě třeba jinak trošku natočit? Já jsem zatím od klientů, jelikož spolu komunikujeme, tak nedostala žádnou nějakou významnou jakoby zpětnou vazbu ve smyslu, že toto mělo být jinak. Ale brzy se s nimi potkám, tak se jich na to zeptám ráda. Ono se říká, že když se klient neozve, tak je to správný, protože on se ozve jenom, když je nějaký problém. Jo, tak my rádi chodíme spolu i na vínko, takže to musím říct, že toto jsou jakoby výjimeční klienti a je to vždycky radost pro architekta potkat klienty, kteří jsou osvícený a který komunikují. Nebojí se o ten dialog, my totiž spolutvoříme ten dům, nejsme ranaři, kteří prostě řeknou tomu klientovi, a takto to bude, a přesto vlak nejede. My s nimi o tom intenzivně mluvíme, protože oni v tom budou bydlet, takže vlastně klient je spolutvůrce. A tady to bylo v takové jakoby výborné symbióze, my jsme si hodně o tom povídali, takže vlastně i díky tomu nemohlo vzniknout nějaké překvapení v podobě nedorozumění, v podobě toho, že by ten dům měl podle klientů vypadat jinak. Jestli já dobře počítám, tam jsou tři objekty, ještě vám zbývá k rekonstrukci ten špejchar. Myslíte si, že byl...? Ten už byl zrekonstruován současně s tou stodolou a ono vlastně v té stodole, ta konstelace byla taková, že při zemi ústřední velký prostor zabírala kotelna a vedle byla garáž a vlastně ta garáž se potom teda přesunula do toho špýcharu a místo garáže a kotelny vznikla velkorysá kuchyň s jídelnou a obývákem a kotelnu jsme trošku jako by pošoupli směrem ke skále, takže tím se nám povedlo taková úžasná věc, že ta zahrada jako kdyby pronikala skrz na skrz tou stodolou, ta zelená tráva vysloveně, jako kdybyste ji měli jako na dlani. No, takže se dá říct, že vy jako architektka vlastně máte hotovo tady v tom projektu. Tak možná, že se budou nějaké věci dolaďovat, vím, pamatuji si, že teď klienti, protože v tom špýcharu, kromě garáže, teda to jsem nezmínila je sauna, tak vím, že ji měnili teď na parní, že jim to víc vyhovuje, tak asi nějaké drobnosti budou. Paralelně vedle toho vznikal projekt zahradní jakoby té úpravy zahrady a ta je nádherná, musím říct, že to je jako radost se tam vždycky dívat skrze ty velká okna na tu zahradu. Má ta zahrada třeba nějaký potenciál ještě na jednu stavbu, že by to bylo do čtveřice? Ne, myslím si, že to je tak, že stačilo. Paní architektko, já vám mockrát děkuji za dům, který jste nám tady přinesla ukázat, včetně nádherné fotodokumentace k tomu. Já vám přeji hodně štěstí, mnoho podobných krásných domů a někdy třeba zase na slyšenou, na viděnou u nás v podcastu Můj dům, studio. Děkuji, taky ať se vám daří. Na shledanou.

Mgr. Gabriela Donati, advokátní kancelář Donati Legal Jaké změny letos čekají na stavebníky rodinných domů? Jaký je rozdíl mezi ohlášením a povolením stavby? Kde zjistím, jaké úřady musím navštívit? Jaké jsou v současné době lhůty pro reakci úřadu a jaké budou s novým zákonem? [lock] Přepis rozhovoru: Dobrý den, vážení posluchači a diváci. Já vás vítám u dalšího dílu pořadu Můj dům, studio. Dnes se budeme věnovat tématu, co je třeba vědět,když chcete stavět v letošním roce, čeho se vyvarovat a na co si dát pozor. Naším milým hostem je advokátka Gabriela Donati. Vítám vás. Děkuji. Dobrý den. Paní Donati je absolventka právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a také členka advokátní komory, zakladatelka právní kanceláře Donati Legal. A specializuje se na rodinné právo, včetně mezinárodních záležitostí, právo ochrany osobních údajů a samozřejmě na nemovitosti, které nás dneska především zajímají. Tak, paní Donati, Poslanecká sněmovna přijala nový stavební zákon, který tedy bude platný až od poloviny příštího roku. Jaké přináší změny? Týkají se i letošního roku? Tak v podstatě, my v tuto chvíli máme nový stavební zákon, který byl novelou odložen. Ta účinnost částečně, něco platí tedy od 1.7.2023. Nicméně týká se to liniových energetických staveb typu dálnice. Myslím si, že se to úplně nebude týkat vašich čtenářů a posluchačů. Ta hlavní změna, nebo ta kompletní novela by měla přijít v účinnost toho 1.7.2024. Nicméně v tuto chvíli půjde do druhého čtení v Poslanecké sněmovně ještě novela tohoto nového stavebního zákona. Takže uvidíme, jestli tady ten nový stavební zákon ještě dozná nějakých změn. Je to dost možné, nevím, jak moc pravděpodobné. Proto je potřeba stále tu situaci sledovat. Ještě možná jedna novinka 1.1.2024 by se mělo již digitalizovat. To znamená, měl by vzniknout ten portál stavebníka. Ty nápady nebo ty vize jsou velice odvážné, jak by to mělo vypadat skutečně, by se mělo podařit zažádat například o stavební povolení elektronicky, což je velký krok vpřed v rámci té digitalizace. Je to velké usnadnění a zrychlení celého toho procesu. Takže uvidíme, jestli se to podaří skutečně zrealizovat od ledna 2024 a v jaké míře to bude hned funkční, protože samozřejmě víme, jak tyto systémy fungují, že se to nějaký čas zabíhá, ale tak to je asi taky poměrně velká novinka. Co už víme, že v tom novém stavebním zákoně platné nebude, je ten nejvyšší stavební úřad a ta nová systematizace těch stavebních úřadů od toho nová vláda upustila právě proto, že by to bylo velice komplikované personálně, a tak nějak funkčně zařídit. Takže to víme, že už nebude, ale ty ostatní změny tam pořád čekáme, kam se to vyvine. Vy jste zmínila tu digitalizaci. Co to vlastně pro naše čtenáře, pro stavebníky znamená? Že budu mít jeden dokument a ten prostě nahraju a nebudu už muset běhat na pět různých institucí, orgánů? Podávat ten samý papír v podstatě. Ano, mělo by to v ideálním případě být tak, že vlastně všechno nahrajete na ten portál stavebníka, a on vás jako navede, budou tam zase ty životní situace, ty modelové situace, jak to vlastně udělat. Samozřejmě můžete i fyzicky se předtím jít informovat na stavební úřad, jak to vlastně podat. Předpokládám, že asi člověk to nepodá hned, úplně 100 % správně. Nahraje tam vlastně tu projektovou dokumentaci, budou tam formáty, ve kterých se to tam má nahrát. A pak vlastně v ideálním případě by tam měly i, jako všechno ta závazná stanoviska, všechno by se mělo odehrávat vlastně na tom portálu stavebníka, a už byste se vlastně listině neměli o nic starat. Takže v ideálním případě ano, ta digitalizace je asi velký krok vpřed. Výborně. Já bych vás teď poprosila, jestli bychom mohli naše čtenáře provést tím procesem stavění, co je z toho hlediska papírování čeká. Jaký je třeba rozdíl mezi ohlášením stavby, mezi stavebním povolením? Tak v podstatě to ohlášení stavby, to je vlastně takové jako jednodušší než to stavební řízení končící stavebním povolením. U standardních rodinných domů by vám to ohlášení mělo stačit. Vyplníte žádost k tomu určenou, to vám poradí stavební úřad, připojíte projektovou dokumentaci, závazná stanoviska, vlastníků infrastruktury, hygieny, životního prostředí a podobně, souhlasy samozřejmě sousedů a potom další dokumenty, pokud k tomu vašemu záměru budou potřeba. A do 30 dnů by vám měl stavební úřad to ohlášení vlastně odsouhlasit, s tím, že samozřejmě ty lhůty se můžou nějakým způsobem prodlužovat z nějakých konkrétních potom důvodů. U toho stavebního povolení tam se zahajuje stavební řízení. Od toho zahájení na to má úřad 60 dní k tomu vydání stavebního povolení. Samozřejmě v rámci toho povolení, které vám potom ten stavební úřad vydá, tak vám může stanovit i nějaké podmínky, za jakých vlastně tu stavbu musíte postavit. Sousedi vám do toho řízení můžou podávat námitky. Někdy se může i vést ústní jednání, pokud je to nějaký rozsáhlejší stavební záměr. To znamená, může se skutečně o tom jako jednat, pokud zase ale stavíte standardní rodinný dům, tak toto nepředpokládám. Takže tam opravdu je rozdíl v té metodice, v té rychlosti i toho řízení. A samozřejmě někdy se stane, že podáte žádost o to ohlášení a potom vám to spadne do toho stavebního řízení, pokud třeba ten stavební úřad nazná, že ta situace nebo ta vaše představa je třeba složitější. A samozřejmě tady tomu stavebnímu řízení nebo tomu ohlášení předchází územní rozhodnutí. To znamená, buď ve formě územního souhlasu nebo ve formě územního rozhodnutí, to je vlastně řízení, které tomu předchází, abyste informovali tu obec o tom vašem stavebním záměru. A to by se mělo, doufejme, v tom novém stavebním zákoně zjednodušit. To územní řízení teda probíhá na obci? Ne, probíhá to na stavebním úřadě, ale účastníkem je vlastně ta obec, protože vy vlastně nějakým způsobem říkáte, ano, tady na tom území v rámci tohoto pozemku já bych chtěla stavět. A vlastně říkáte, můžu tady stavět. A je to trošičku jednodušší než ta druhá fáze, respektive je asi lepší do tohoto řízení přinést nějaký základní nákres z toho, co vlastně máte v úmyslu postavit. A samozřejmě opatřujete taky ta závazná stanoviska, ale předchází to. Je to zatím jenom o tom, aby vám povolili, že tady ta stavba může stát na tomhle území. Pak samozřejmě je to stavební povolení. To potom už vyloženě se věnuje té stavbě jako takové. To znamená, za jakých podmínek můžete postavit. Kde zjistím, jaké všechny úřady potřebuji oběhnout, abych získala všechny potřebné papíry pro stavební úřad? V dnešní době už je skutečně ta informovanost veřejnosti tak veliká, tak široká, že spoustu informací seženete na internetu. Nicméně, pokud bych asi mohla poradit, spíš jako z hlediska toho, co my řešíme standardně s klienty, tak je nejlepší jít přímo na ten stavební úřad. Případně na obecní úřad, pokud samozřejmě řešíte opravdu úplně ten začátek, jestli vůbec tato parcela je stavebním pozemkem, jestli je vhodná pro ten váš záměr, který tam chcete realizovat. A potom tedy na ten stavební úřad. Protože vy budete mít třeba nějaký architektonický projekt krásného domu, ale třeba vůbec nebude způsobilý stát na té parcele, na tom pozemku, který jste si vybrali. Takže je lepší ten základní nějaký architektonický nákres přinést na ten stavební úřad a zkusit se s nimi domluvit, jestli vůbec to bude možné, za jakých podmínek. Oni vám třeba řeknou, no tady na to budete potřebovat třeba toto, ale kdybyste tohle zjednodušili, tak už to nebudete potřebovat. A vy se třeba rozhodnete jít trošku jinou cestou. Takže tady bych vlastně doporučila věnovat tomu více času na počátku, protože každý má nějaké sny a každý samozřejmě ty vize má jiné, a ne vždycky musí korespondovat s názorem stavebního úřadu. A skutečně jako věnovat tomu ten čas. A on i ten stavební úřad vás navede, co všechno potřebujete. Je to samozřejmě případ od případu. Jsou stavební úřady, které jsou více nápomocné, jsou stavební úřady, které jsou méně nápomocné. Nový stavební zákon zavádí Institut předběžné informace, takže byste měli vlastně od kteréhokoliv úřadu, ve chvíli, když si zažádáte o nějakou informaci typu je můj pozemek vhodný tady pro toto využití, tak by vám do 30 dnů měl dát odpověď. To znamená, cílí to i na ty úřady, které jsou třeba méně ochotné, ale samozřejmě je zde předpoklad, že ve chvíli, kdy přijdete i teď za účinnosti starého stavebního zákona, tak že by vám měli poradit a dát vám tu základní informaci. A pak samozřejmě doporučuju klasicky tužka, papír, krokář a odškrtávat, protože to je vlastně nejjednodušší. A samozřejmě pozvat si nějakého odborníka, ať už to bude nějaký projektant, architekt, právník, prostě pokud stavební dozor, pokud samozřejmě chcete, abyste to měli podchycené, tak samozřejmě v takovém případě se určitě obklopit odborníky. Když na ten úřad podám všechny ty žádosti, papíry, které potřebují, co když nám nějakou část úřad zamítne, jak postupujeme? No on to standardně nezamítne hned. Výhoda toho je, že poměrně, nebo velmi často se stává, že ta žádost není kompletní. Je velice pravděpodobné, že se vám ten úřad s něčím ozve a řekne, vám podívejte se, tady je tento nedostatek, zhojte ho, a dává k tomu nějakou přiměřenou lhůtu. Pokud je to standardní rodinný dům, zase je velmi pravděpodobné, že se doberete řešení toho problému. To znamená, neskončí to tak, že vám to stavební úřad zamítne. Pokud vám to zamítne, samozřejmě budete tam mít poučení o opravném prostředku. To znamená, ať už to bude nějaké odvolání, nebo pokud třeba budete soused, tak jakým způsobem, zase máme mechanismy, jakým způsobem se třeba sousedi můžou bránit a podobně, ale pokud je tam ta ochota toho stavebníka, nebo toho majitele budoucího a toho žadatele, ty věci opravit a nejsou to nějaké zásadní, jako skutečně, že by si vymyslel něco bláznivého a to by chtěl zrealizovat, tak potom si myslím, že se tohle to spíše nestává. Většinou se to vždy nějakým způsobem.. pak, samozřejmě se prodlouží ta lhůta k tomu vyřízení, takže to delší dobu trvá, když vám třeba chybí nějaké závazné stanovisko a podobně, ale nepředpokládám, že by se to mělo vyloženě úplně zamítnout. Jak je to s platbami? Platí se třeba nějaké kolky při podání žádosti o povolení stavby? Ano, na to se vztahuje zákon o správných poplatcích, ty správní poplatky se variují podle typu nemovitosti, podle typu řízení, stavební povolení může stát i třeba 5 tisíc, potom zase nějaké změny na těch stavbách, třeba tisíc korun, je to většinou v řádech spíš tisíců korun, nejsou to nějaké extrémní poplatky, ale samozřejmě platí se v podstatě za každé povolení a je normálně sazebník poplatku, který si můžete ověřit a je potom na vás, jakým způsobem to zaplatíte, jestli ve formě kolků nebo kartou, ale platí se. Dobře. Když si pořídím parcelu třeba s nějakou starší nemovitostí, kterou chci zbourat, jak se postupuje v tomto případě? Dá se to zahrnout do povolení nebo je potřeba samostatné řízení pro povolení toho zbourání? Tam u toho odstraňování staveb je několik režimů, v jakých to může být. Pokud se jedná o nějakou kůlnu nebo nějakou malou stavbičku, vždycky bych se raději informovala na stavebním úřadě, ale samozřejmě tady u těhle mini staveb většinou nepotřebujete ani žádný souhlas, ani žádné povolení, prostě to zbouráte, protože z toho vlastně není, že je žádný nepořádek, když to tak řeknu. Pak ale samozřejmě ve většině případů je potřeba to stavebnímu úřadu ohlásit, že budete odstraňovat stavbu za jakých podmínek, je potřeba k tomu mít samozřejmě profesionální společnost, která tu stavbu odstraní, většinou si to člověk nemůže jako pronajmout, bagr a zbourat si prostě domeček, to samozřejmě nejde. Pokud potom je to nějaký předmět památkové péče, nedej bože, tak je potřeba k tomu i povolení. Anebo se taky může stát, že vám to třeba stavební úřad nařídí, že řekne třeba tady, proto je potřeba odstranit toto. Může se stát, že se to dá spojit s tím řízením, jak jste se ptala na začátku, ale je otázka, co je komplikovanější, jestli je to vést odděleně, anebo to spojit. To většinou necháváme na posouzení toho stavebního úřadu, někdy je lepší to třeba vést odděleně, odstranit, ale někdy se to třeba podaří. Zase záleží i na proaktivitě toho stavebního úřadu, co je i pro něj schůdnější, takže tak. Vy jste o tom už trošku mluvila, že je vhodné si o té parcele něco zjistit dopředu, než ji zakoupím a chci tam něco stavět. Co se třeba může stát, že zjistím, že je to nějaká chráněná oblast a vlastně mi ten dům nepovolí? No jasně, nebo třeba zjistíte, a to se stává často i klientům, že třeba zjistí, že tam by bylo takových problémů, co bych musela řešit, že si radši vyberu jinou pozemkovou parcelu nebo v jiné oblasti, takže tam určitě doporučuju důkladnou rešerši na počátku, jestli vůbec pro ten můj stavební záměr, protože většinou člověk má představu, co chce stavět a vlastně pak hledá, kde. Takže jestli vůbec se mi to posadí do toho prostředí a tam tedy první informace katastr nemovitostí, tam zjistíte, co vůbec máte za parcelu, jakým způsobem, kde je, jakým způsobem vlastně na ní máte nahlížet. Potom na obecní úřad, kde vlastně zjistíte, jaký je územní plán, můžete se zase informovat dál, jaké jsou třeba plány do budoucna, pokud třeba zjistíte, že to stavební parcela není, tak jestli tam je nějaká vize, že třeba v budoucnu bude, to se často stává, že ho skupují hlavně tedy firmy, prostě nějaké zahrady, protože vědí, že třeba v budoucnu to budou stavební parcely. A pak samozřejmě, když už jako víte, když už to projde tím prvním sítem a říkáte si, jo to by mohlo klapnout, tak určitě doporučuji na ten stavební úřad a zase už budete mít většinou nějaký náčrt, nějakou studii, třeba nějakou základní projektovou dokumentaci, tak tu tomu stavebnímu úřadu ukázat a říct, myslíte, že by to tady šlo. Samozřejmě, kdo se moc ptá, moc se dozví, takže jako do určité míry samozřejmě, jo to samozřejmě nějakým způsobem vyfiltrovat, ale myslím si, že opravdu je lepší se informovat předem, aby přesně jste potom nezjistili, že je tam nějaký chráněný objekt, který třeba nebudete moci zbourat, budete muset stavit někde vedle něj. A to by samozřejmě pro vás bylo nepříjemné. A potom teda, ještě vlastně jako zásadní otázka, je otázka sousedů. To je k tomu jako doprovodné. Asi těžko člověk může přijít a ťukat na dveře a zjišťovat, jestli jeho sousedé budou sympatičtí a příjemní, ale vzhledem k tomu, že v tom dalším řízení budete velmi potřebovat, tak třeba doporučuju, pokud si kupujete ten pozemek od někoho, nebo si kupujete třeba starší nemovitost, kterou víte, že budete rekonstruovat, že budete potřebovat souhlasy vlastníků, souhlasy vlastníků okolních nemovitostí, tak se třeba informovat. Je otázkou, jestli vám to původní majitel řekne. V dnešní době člověk nikdy neví, ale většinou to jako poznáte. A zeptat se, jací jsou třeba sousedé, protože ano, ani sousedé nemají právo veta. Skutečně můžou si dovolit nějakým způsobem do toho zasahovat, do toho řízení. Ne úplně stoprocentně být, ale úspěšní. Nicméně, pokud vám dají souhlas k vašemu záměru, tak vám to můžou významně celý ten proces usnadnit, urychlit a ušetřit vám nervy samozřejmě taky. A jak postupujeme, pokud nám to nechtějí ulehčit a usnadnit? Jak říkám, oni nemají právo veta. Takže pak je to na posouzení stavebního úřadu, který řekne, jestli ty jejich námitky jsou relevantní nebo nejsou. Já vždycky doporučuji zkusit se domluvit s těmi sousedy ještě předtím, než vyloženě začnete, než na ten stavební úřad, jako jdete, už s tou finální dokumentací. Protože mám třeba klienta, kterému se stalo, že chtěl postavit prostě nemovitost, poměrně blízkou nemovitosti souseda. A vlastně šel se zeptat a říká, já bych to chtěl tady postavit. A ten soused říká, no to ne, to si to postavte na druhé straně, tam nemáte nikoho. A on to chtěl samozřejmě kvůli orientaci, slunce, měl nějaký plán jasný se zahradou. A on říká, no ale já to chci tady postavit u vás. A on říkal, no já vám s tím nedám souhlas. No a teď vlastně vedli teda diskuzi s manželkou, jestli to teda budou proti vůli toho souseda stavět a budou čelit tomu riziku, že teda jim toho neschválí, bude podávat nějaké námětky, bude se to řešit. No a pak se vlastně rozhodli, že řekli, no tak my to postavíme na té druhé straně a radši si předěláme tu zahradu a tu pergolu si dáme sem. Než si dělat zle. Než si dělat zle a vlastně si tím ušetřili práci. Sice je otázka, jak by to vlastně ve finále dopadlo, ale už vlastně věděli předem, že si to teda dají jinam a vlastně teď už staví. Jako nemají vlastně žádný problém, protože ten soused nebyl nějaký jako notorický potížista, prostě jenom nechtěl, aby mu ten dům stínil v oknech do kuchyně. Takže což jako je pochopitelné. Obě strany jsou vlastně pochopitelné. Je možné podávat ty dokumenty na úřad pomocí datové schránky, popřípadě přes identitu občana nebo musíme prostě osobně přes poštu? Jak to dnes funguje? Je to možné. Ta datová schránka v dnešní době funguje nebo měla by fungovat v podstatě jako pošta. Strašně moc záleží na tom stavebním úřadě. Oni vám třeba i řeknou, prosím vás radši mi to dejte do ruky. Je to zase o tom přístupu. Nicméně ta datová schránka, pokud je vedena na vaše jméno, ne na jméno třeba vaší společnosti, což často klienti zaměňují, nejenom teda v rámci stavebního práva, tak to samozřejmě lze. Tam pozor jenom na různé fikce, doručení a podobné, které tam fungují, že i když si tu datovou schránku nevyberete, tak to neznamená, že se ta informace k vám nedostala a tak dále. Ale to většinou uživatelé datových schránek vědí. Vy jste mluvila o ochotě a neochotě některých úřadů, potažmo asi pracovníků úřadů. Jak máme s nimi komunikovat, abychom z toho vyšli pro nás v pozitivním slova smyslu? Jako všude. Je to lidský faktor jako každý jiný. To znamená, já možná tady bych doporučila jenom nejít do nějakých zbytečných konfliktů, protože ono stavět dům a stavět cokoliv je velice náročná záležitost a vyžaduje to hodně trpělivosti. A může se stát, že samozřejmě dojdete do fáze, kdy řeknete tak a už prostě končím. Už s tím nechci mít nic společného. Ale tady v tom případě doporučuji zhluboka se nadechnout a jet dál. A samozřejmě s pracovníky stavebního úřadu se může vycházet dobře, protože ti jsou samozřejmě hybateli našeho cíle. Pokud by v krajním případě došlo k nějakému skutečně excesivnímu chování, to znamená, že skutečně by se nešlo dohodnout. Viděli byste, že dochází k nějakým průtahům nebo nevhodnému chování a podobně. Tak se to řešit dá, to nevhodné chování třeba ve formě stížnosti, ale zase je potřeba si to prostě individuálně vyhodnotit, jestli skutečně toto je potřeba. A jak říkám, doporučuji hodně trpělivosti. Teď se dost řeší energetická náročnost. Ten nový stavební zákon to taky upravuje. Co nás čeká v této oblasti? Už vlastně máme od roku 2020 platnou vyhlášku, která stanovuje nějaké podmínky toho, jak by se vlastně měly stavět ty pasivní domy, jak se jim říká, aby teda ta energetická náročnost byla co nejnižší. Řeší se tam udržitelná architektura, účinné technologie na výrobu, využití obnovitelných zdrojů, jak vlastně to jsou ty ENZEP, Nearly Zero Energy Buildings, takže tam potom řešíte, aby byla vlastně úplně nenáročná ta budova. A je to proto, že samozřejmě je potřeba stavět už ty budovy s výhledem toho, že ty výkyvy těch teplot, především samozřejmě toho léta, jsou natolik zásadní, že je tomu potřeba tu výstavbu přizpůsobit. To znamená, ať už je to orientace oken, množství oken, různé řešení tepla, řešení odvětrávání a podobně, takže všechny tyhle principy jsou vtělené do té vyhlášky. A už teď bychom se u té nové výstavby jimi měli řídit. Samozřejmě je tam nějaké hledisko těch 60 % toho, že nemusí to člověk úplně ze 100 % splnit, ale tam bych velmi doporučila se opravdu detailně informovat, aby to ty domy splňovaly. A platí to i v případě rekonstrukcí starších objektů? Platí, ale platí to jenom v tom rozsahu té rekonstrukce. Není to, že byste ve chvíli, kdy se rozhodnete přistavit něco, takže byste musela řešit energetickou náročnost celé té budovy, ale řešíte to u té přístavby. Tam už to jede podle předpisů těch aktuálních. A tyhle předpisy to najdou stavebníci, kde? Je třeba nějaký portál, kde se můžou informovat detailně, co přesně to má obsahovat? Ano, vyhlášky najdete normálně ve sbírce, je to samozřejmě k dispozici na internetu, řada informací vám řeknou i ty projektanti, architekti, protože samozřejmě ve chvíli, kdy nějakým způsobem vám ten dům navrhují, tak už samozřejmě ty informace musí mít. Případně ten stavební dozor samozřejmě, a ve finále samozřejmě ten stavební úřad, který to bude posuzovat. Takže ty informace, ano, ty informace jsou samozřejmě k dispozici, je všechno na internetu, takže i tam najdete veškeré zákony. Dneska velká výhoda. Ano. Máte nějakou radu na závěr, jak tím procesem projít s klidnými nervy a se všemi povoleními, která potřebují ke stavbě? Já už jsem to tady v průběhu několikrát říkala, hodně trpělivosti. Hodně trpělivosti, hodně času to vezme. Je potřeba být asi v průběhu toho hodně flexibilní, nelpět úplně na té své počáteční představě, nebo to je spíš taková už zkušenost s tím, jak to probíhá. A pokud samozřejmě člověk na to nemá čas, tak obklopit se odborníky. Já si myslím, že v dnešní době, ať už to jsou nějaké stavby na klíč, projekty na klíč, může za vás i ty organizační věci vyběhat konkrétní osoba, můžete se poradit s advokátem nad některými konkrétními problémy, pokud třeba máte pocit, že postup stavebního úřadu je nestandardní. Takže ano, skutečně využít ten potenciál, který máte, ať už lidský, nebo technický, a co bych doporučila úplně na závěr, skutečně důkladně se informovat předem, abyste věděli, jaké máte možnosti. Výborně. Já Vám moc děkuji za milé povídání a budeme se těšit u příštího dílu. Na slyšenou. Děkuji také. Na slyšenou.

Roman Pommer, prezident Cechu obkladačů ČR Proč na obkladačské práce oslovit specializovaného řemeslníka? Jak vybrat a poznat dobrého obkladače? Jakými prostředky čistit obklady a jak je udržovat? A proč se vyhnout agresivním čistícím prostředkům? Obsah: [minutovnik time="00m30s" class="test-class" autoplay="1"]Proč na obkládání oslovit specializovaného řemeslníka[/minutovnik] [minutovnik time="03m40s" class="test-class" autoplay="1"]Moderní technologie při obkládání[/minutovnik] [minutovnik time="06m30s" class="test-class" autoplay="1"]Srovnání českého a německého řemeslníka[/minutovnik] [minutovnik time="16m00s" class="test-class" autoplay="1"]Robotizace řemeslné práce[/minutovnik] [minutovnik time="25m30s" class="test-class" autoplay="1"]Jaké čistící prostředky použít na dlaždičky[/minutovnik] [minutovnik time="27m40s" class="test-class" autoplay="1"]Co se zbytky vody na dlaždičkách?[/minutovnik] [minutovnik time="31m40s" class="test-class" autoplay="1"]Jak vrtat do dlažeb a obkladů?[/minutovnik] [minutovnik time="32m50s" class="test-class" autoplay="1"]Hydroizolace pod dlaždičky[/minutovnik] [minutovnik time="36m40s" class="test-class" autoplay="1"]Módní postupy v obkladačské práci[/minutovnik] [minutovnik time="44m30s" class="test-class" autoplay="1"]Jak funguje Cech obkladačů[/minutovnik] Vybíráme z rozhovoru: Proč na obkladačské práce oslovit specializovaného řemeslníka a nepouštět se do realizace za každou cenu svépomocí? Obkladačská práce není jen konečný obklad, zahrnuje také přípravu podkladu, na kterou musíte znát spoustu věcí. Je to hlavně o zkušenostech, jak a na co konkrétní obklad přilepit, jak mají být široké spáry. Jde také o nářadí, kterými specialisté disponují. [lock] Jakými prostředky obklady čistit a udržovat? My se v cechu snažíme spolupracovat s výrobci obkladů a dlaždiček a požadujeme po nich, aby k materiálu dodávali i informace, jaké prostředky je možné na čištění použít. Například, že by se nemělo používat Savo. Není to kvůli dlaždici, ale kvůli spárám.Když použijete nějaký agresivní čistící prostředek a správně ho nenaředíte, tak časem začne spáru rozežírat, pak tam zateče voda a udělá to neplechu. Nejdříve vyměníte jednu dlaždici, pak druhou a nakonec celý obklad. Často se v tomto případě řekne se, že to udělal špatně obkladač. Snažíme se apelovat na to, aby každý obkladač předal zákazníkovi papír o tom, čím přesně má obklad čistit, protože dneska už výrobci dokonce vyrábějí svoje vlastní čistící prostředky, ty by se měly aplikovat. Jak vrtat do dlažeb a obkladů? Je to o druhu materiálu a správném náčiní. Někdy stačí obyčejný vrták, ale někdy je třeba použít diamantový. Vrtačky by neměly být vysoce rychlostně otáčkové, tlak by měl být přiměřený, pomalý a opatrný. Netlačit silou. Záleží ale také na tom, jak je dlaždice podlepená. Měla by být podlepena ze 70 procent. U velkoformátových doporučujeme z 90 procent. A nejlépe je podlepit ji oboustranně, zubovým hřebenem natáhnout lepící hmotu na stěnu a pak to samé udělat v devadesáti stupních úhlopříčně na dlaždici. Jak na hydroizolaci pod dlaždičky? Hydroizolace ve sprchovém koutu být musí, zvlášť dnes, kdy je čím dál tím modernější, že se nepoužívají vaničky, ale klasické podlahové vpusti. V takovém případě by mělo dojít k dotěsnění izolací až na odtokový žlábek. Měla by být použita pružná hmota. Dnešní izolace už není klasická ipa, ale tekutá, dvousložková pasta. Ta by se měla nejprve přilepit k žlábku a teprve pak přilepit dlaždici. [su_note note_color="#ededeb"]Cech obkladačů České republiky je otevřená profesní organizace pro všechny firmy a živnostníky působící v obkladačském oboru. Hlavními členy cechu jsou řemeslníci – obkladači, doplněni představiteli navazujících služeb jako jsou výrobci obkladačského materiálu a technologií, školy vyučující obkladačské dovednosti, koupelnová studia a experti.[/su_note] Související články: [wp_show_posts id="109796"]

Pavel Podruh, zakladatel projektu Český soběstačný dům Poblíž Vyššího Brodu vznikl v minulých letech zcela unikátní soběstačný dům, který je celoročně nezávislý na energetických sítích. Jeho autorem je Pavel Podruh, který dokázal, že fotovoltaika za správně nastavených podmínek může dávat dostatek energie i v zimních měsících. Na našem webu jsme stavbu a budování českého soběstačného domu podrobně sledovali ve 14dílném seriálu. Obsah: [minutovnik time="00m40s" class="test-class" autoplay="1"]Proč stavět dům bez napojení na sítě[/minutovnik] [minutovnik time="03m00s" class="test-class" autoplay="1"]Inovace u objektů[/minutovnik] [minutovnik time="06m00s" class="test-class" autoplay="1"]Je dům v ostrovním systému složitější nebo jednoduší pro schvalování?[/minutovnik] [minutovnik time="11m00s" class="test-class" autoplay="1"]Utáhne fotovoltaika provoz v zimě?[/minutovnik] [minutovnik time="22m30s" class="test-class" autoplay="1"]Celkové náklady na realizaci stavby a provoz[/minutovnik] [minutovnik time="25m00s" class="test-class" autoplay="1"]Co s přebytečnou energií, když jsou zásobníky plné[/minutovnik] Vybíráme z rozhovoru: Zcela soběstačný dům jste stavěl v době, kdy válka byla daleko, covidové trable v nedohlednu a Česká Republika měla jednu z nejnižších cen elektřiny v Evropě. Dnes je situace jiná. Musíme šetřit každou kilowatthodinu spotřebované energie. Můžete se považovat za vítěze. Kdy a proč jste se rozhodl postavit soběstačný dům, tedy dům zcela nezávislý na jakýchkoliv dostupných sítích? Mým důvodem určitě nebyla nějaká geopolitická tenze nebo motivace, že si vytvořím skrýš, kde se ukryju před externími vlivy a nedostatkem elektřiny. Původně to byl technický experiment. Mě dlouhodobě zajímá energetika, jakým způsobem systém funguje a proč třeba obnovitelné zdroje energie nejsou tolik distribuované v energetickém mixu, jak v České republice, tak v Evropě. Řekli jsme si s mými přáteli, že bychom mohli udělat takový experiment: postavit dům, který není napojený na žádné inženýrské sítě a tím zjistit nějaké technické možnosti toho, co jde. Možná přijít i s nějakou inovací, která by poměru využívání obnovitelných zdrojů energie mohla pomoci. To byla původní vize domu, jakási laboratoř ideí. To se nakonec stalo, funguje to, a přineslo to i nějaký vhled do trhu. [lock] Jaká inovace se vám podařila? Inovace, která vznikla, je takový specifický druh bateriového uložiště, což je dneska obrovské téma. Pokud chceme využívat energii ze slunce, tak jako společnost potřebujeme najít způsoby, jak energii ukládat nejenom ze dne na den, ale i mezisezónně. Pokud jde o bateriové uložiště pro domácnosti, tak mi nebyla příjemná představě, že si do domu nainstaluji nějakou uzavřenou krabici s bateriiem, o kterých nevím, jak jsou koncipovány, kdo je vymyslel, nemohu je v případě poruchy opravit. Samotný charakter uložišť na trhu je tzv. Black box, tedy věc, u které když dojde k poruše, tak ji pravděpodobně vyhodíte nebo vyměníte kus za kus, což mi přijde hodně nehospodárné. Tak jsme se do našeho domu snažili vytvořit uložiště, které je osvobozeno od všech těchto aspektů a vytvořit otevřené uložiště, to znamená takové, které je složeno z jednotlivých částí, které jsou libovolně vyměnitelné na úroveň jednotlivého palivového článku. Mám k tomu kompletní dokumentaci, dokážu ho servisovat s lokálním elektrikářem a nejsem závislý na jednom konkrétním dodavateli, který mi ho dodal. Mohu si ho provozovat sám a prodlužovat jeho životnost vlastními silami. Navíc se ukázalo, že rozdíl mezi Black boxem a produktem, který je servírovatelný, je něco, co zaimponovalo dalším lidem. Ukázalo se, že existuje poptávka po takovém uložišti, kterému dokážeme prodloužit životnost. Vyklubal se z toho samostatný projekt, který se jmenuje AMVOLT a já jsem jeho spoluzakladatel. Dnes už replikujeme uložiště, které vzniklo pro náš dům, řetězově až do výše kontejnerového úložiště pro fabriku. To, že nejste napojeni na žádné elektrické sítě, bylo pro schvalování na stavebním úřadě jednodušší, nebo naopak složitější? Složitější. Já obdivuji každého, kdo se rozhodne stavět dům, protože to je tak bolestivá administrativní zátěž, že já už bych to podruhé absolvovat nechtěl. Druhý dům stavět nebudu už jenom proto, že ten řetězec razítek, vyjednávání a bodů, kdy se to celé mohlo zvrhnout a neprojít, je tolik, že mi to jednou v životě stačilo.

Ing. Walter Sodomka, ředitel Asociace pro optimalizaci komínů a spalování APOKS Vysoké ceny plynu a elektřiny vedou mnoho majitelů rodinných domů k opětovnému spalování tuhých paliv. Jakou roli v tom hraje dobře připravený a servisovaný komín? Jak má vypadat správně provedený komín? A k jakým chybám nejčastěji dochází při instalaci komína? Obsah: [minutovnik time="00m45s" class="test-class" autoplay="1"]Energetická krize a domácí topeniště[/minutovnik] [minutovnik time="02m00s" class="test-class" autoplay="1"]Rozdělení komínových systémů[/minutovnik] [minutovnik time="04m00s" class="test-class" autoplay="1"]Rizika u dodatečně nainstalovaných komínů[/minutovnik] [minutovnik time="07m00s" class="test-class" autoplay="1"]Pravidelná údržba komínů[/minutovnik] [minutovnik time="12m00s" class="test-class" autoplay="1"]Rozdíl mezi zděným a nerezovým komínem[/minutovnik] [minutovnik time="13m00s" class="test-class" autoplay="1"]Komín pro zděný dům a dřevostavbu[/minutovnik] [minutovnik time="14m45s" class="test-class" autoplay="1"]Co dělat, když komín netáhne[/minutovnik] [minutovnik time="17m00s" class="test-class" autoplay="1"]Vložkování komína[/minutovnik] [minutovnik time="19m00s" class="test-class" autoplay="1"]Nejčastější chyby při instalaci komína u rodinných domů[/minutovnik] Přepis rozhovoru: Dobrý den, vítám vás v dalším Můj dům studiu. A naším hostem je dnes pan inženýr Walter Sodomka, ředitel komínové asociace Apoks, která se zabývá optimalizací komínu a spalování. Dobrý den. Apoks provozuje mimo jiné poradenskou a výukovou činnost pro laickou i odbornou veřejnost a dále se zabývá také výzkumem a vývojem v oblasti vytápění spalovacími procesy. Já bych začal na úvod otázkou, jak se na přístupu k domácím topeništím promítla současná energetická krize? Současná energetická krize v podstatě trošku otočila to vnímání toho používání technologií, které se používají k vytápění a hodně lidí se teďka snaží řešit svoji situaci tak, aby byli samostatní a soběstační. Což často vede k tomu, že začínají opět využívat spalovací procesy pro vytápění a to především dřevo. Pojďme tedy k těm komínům. Jak by měl vypadat správně provedený komín? Správně provedený komín je takový komín, který je součástí spalinové cesty, kterou tvoří komín, spotřebič, kouřovod a přívod vzduchu. Takovýto komín musí být navržený nějakým odborníkem a měla by na takový komín být zpracovaná revizní zpráva. Můžete nám prosím představit, jak by správně měla vypadat nebo více přiblížit spalinovou cestu? Spalinová cesta by každopádně měla být navržena tak, aby byla optimalizována. V podstatě tu spalinovou cestu optimalizujeme na ten námi vybraný spotřebič. Jinak může vypadat spalinová cesta například pro plynový kotel, jinak bude vypadat pro peletová kamna, jinak bude vypadat pro kamna krbová nebo krbovou vložku. A jaké existují komínové systémy? Co se týká komínových systémů, tak je rozlišujeme podle materiálu té vnitřní vložky, kdy máme komíny keramické, komíny zděné, komíny kovové, komíny plastové. Pak je rozdělujeme podle způsobu výroby a použití, to jsou komíny systémové a individuální a pak podle konstrukčního systému, což znamená, že máme komíny jednovrstvé a vícevrstvé. Může komín také stát mimo objekt, třeba co se týče rodinného domu? Určitě může, je to v současné době časté řešení, pokud si chcete komín montovat dodatečně a často se k tomu třeba využívají právě nerezové, vícevrstvé komíny. My jsme tady jedno z předešlých podcastů měli pána z Cechu kamnářů a on právě říkal, že když se konstruuje dům, tak je obrovská chyba tam ten komín tedy nedat, že ten přídavný komín z jeho pohledu, z pohledu kamnáře už není tím optimálním řešením. Vy byste to podepsal, tuto tezi? Určitě to tak je, protože vy ten komín skutečně optimalizujete na ten váš spotřebič, takže pokud víte, jaký spotřebič chcete používat, tak je dobrý na něm mít tu přípravu toho komínu a skutečně jinak bude vypadat příprava na typ komínu třeba pro ty peletová kamna, anebo pro vaši klubovou vložku, kterou si třeba budete někdy v budoucnu chtít nainstalovat do obývacího pokoje. A řekněme, jaká tady existují rizika, když už koupím třeba nějaký dům, bungalov, se kterým se nepočítalo s komínem, tak já udělám díru do zdi a vyvedu ho tady po fasádě, jsou tam nějaká rizika pro takové řešení? Tím nejproblematičtějším místem je vždycky prostup těmi konstrukcemi, to znamená stěnou nebo stropem. My máme několik požadavků, který musíme s komínem zvládnout a jeden z nich je požární bezpečnost, to znamená vytvořit ten prostup k konstrukci tak, aby nebyly teplotně namáhány ty konstrukce, kterými prostupujeme a třeba ten druhý požadavek je udržení neprůvzdušnosti obálky té budovy. Podařit se nám skloubit oba dva tyto aspekty znamená vytvořit nějaké řešení na základě optimalizace a osadit například nějakou protipožární průchodku. To mě právě kolikrát napadlo, jestli nedojde k výraznému tepelnému mostu, že tam najednou v té stěně máte prostě díru, nebo už jsou dneska technologie a postupy, které to dokážou tohle eliminovat? V každém případě jsou postupy, které ten tepelný most co největší mírou omezí. A když už jsme u toho vyvedeného komínu, tedy jaksi po té fasádě, tak musí tam být nějaké povolení stavebního úřadu? To je komplikovanější otázka a vždycky je nejjednodušší obrátit se na místě příslušní stavební úřad a vlastně tu vlastní stavbu tam konzultovat. A tam se asi řeší i ta výška, jak vysoko to může být, nebo musí být asi ne ten komín? Tam se pravděpodobně nejvíc bude řešit nějaká změna vzhledu a právě třeba požádání bezpečnost a podobné aspekty, co se týká toho návrhu. Tak v podstatě pro každou spalinovou cestu musíte mít zpracovanou revizi, kterou podepíše revizní technik spalinových cest. Součástí té revize je také normovaný výpočet a vlastně tento požadavek na tu revizi vám zajistí to, že ta navržená a zrealizovaná spalinová cesta bude udělaná správně. A když už jsme u těch dokladů, tady máme vlastně dva papíry zásadní, jedním je revize a druhým je pravidelná kontrola. Nejsou to totožné doklady? Přesně tak, my se často setkáváme s tím, že zákazníci nebo uživatelé nerozlišují ten pojem revize a kontrola. Je to tak, že revize je v podstatě prvotní, je buď na nový komín nebo v případě rekonstrukce komínu nebo změny něčeho na té spalinové cestě, třeba výměny spotřebiče. Co se týká kontroly, ta je pravidelná, provádí se v různých intenzích podle toho, o jaký se jedná objekt. Například u rodinného domu určeného probydlení se komín kontroluje každý rok u pevných paliv, u rekreačních objektů je to jednou ze dva roky a u plynného paliva je to tak, že se kontroluje jednou ročně a pokud máte kondenzační kotel, tak je ta povinnost jednou za dva roky. Já vím, že když se objevila ta povinnost každý rok kontrolovat komíny, tak se o tom ve společnosti jako mluvilo, jestli to není zase další byrokracie. Z pohledu vás jako ředitele komínové asociace, je skutečně tak velké riziko toho, když nedáte tomu komínu pravidelnou údržbu? To riziko je určitě veliké. Všude ve světě to funguje tak, že lidi chápou ten problém a komín si čistí, jsou na to zvyklí. V Čechách je na to povinnost. Já nejsem příznivce toho, když je cokoliv povinností, ale každopádně v kontrole komínu vidím smysl a jedině jaksi bezpečná údržba a pravidelná údržba vám zajistí, že ta spalinová cesta bude bezpečná. Komín je potenciální nebezpečí v té stavbě, protože skutečně v komínu máme vysoké teploty a ročně jsou tady vyšší desítky požáru od komínu a dokonce jsou i například mrtví lidé od otrávení oxidem uhelnatým. Takže určitě to je prostě věc, které je třeba se věnovat a mnohem líp než povinnost by samozřejmě sloužil zdravý rozum. Co se tam vlastně v tom komíně jako ošklivého může udát? Může se zúžit, v důsledku sazí? Můžou se tam usazovat nějaké škodlivé látky? Co si mám pod tím představit? Pokud se budeme bavit o pevných palivech, tak vlastně nejčastějším problémem vzniku požáru od komínu je nedodržení bezpečné vzdálenosti od vnějšího povrchu komínu k hořlavým konstrukcím. Často to bývá například zazděný trám v komínu u nějakých starších staveb. Co se týká třeba moderních staveb, tak bývají problémy prostupy komínu s silně izolovanými stavebními konstrukcemi, kde může vznikat velké teplotní pole, které může namáhat potom ty okolní hořlavé konstrukce. Tenhle ten problém může vzniknout, nebo požár od komínu může vzniknout v případě, když ten komín je třeba zanedbaný, jsou v něm usazeny saze, ty chytnou a pak se to může přenést dál na nějaké potenciálně hořlavé konstrukce. Pak máme třeba ty komíny od plynových spotřebičů, kde starší spotřebiče typu B, což znamená, že mají otevřenou spalovací komoru, kdy je možné, že ty spaliny vám můžou vniknout do místnosti, tak pokud takový spotřebič má málo vzduchu, vzniká nebezpečný oxid uhelnatý a ten může člověka otrávit. A to je právě třeba důvod toho, proč je pořád kladen důraz i na to, aby se kontrolovali takovéto spotřebiče. Přestože se od plynů komín moc nezašpiní, nezanese, ale tak přesto je potřeba kontrolovat třeba právě ten přívod vzduchu jako jednu součást té spalinové cesty. U toho kondenzačního kotle už to problém není, protože tam je to celá uzavřený systém a tam nejhorší, co se vám může stát je, že vám ten kotel spadne do poruchy a vy si nezatopíte, což se samozřejmě stane na Vánoce nebo něco takového. Obvykle samozřejmě. Jsou ještě nějaké další rozdíly mezi zděným nerezovým komínem, které jsme nezmínili? V podstatě bych neřekl, že třeba mezi nimi jsou, že nějaký komíny pro něco vhodnější, nějaký méně vhodný. Je to tak, že kvalitní komín je kvalitní jak nerezový, tak zděný. A co se týká třeba vhodnosti toho systému pro nějaké použití, tak nerezový komín má za výhodu lehkost, to znamená, že je vhodný po dodatečné montáže, dá se postavit do druhého nadzemního patra, a tak dále. Má výhodu nějaké suché výstavby, má výhodu toho, že se rychle nahřeje na provozní teplotu, a v současné době je velice populární řešení svislého kouřovodu s funkcí komínu, což znamená, že vy máte spotřebič a ten komín jde přímo od spalinového hrdla toho spotřebiče vzhůru skrz střechu, až nad střechu, což vám ušetří místo a může ušetřit i finance. A co se týká zděného komínu, tak ten má často výhodu, co se týká jeho zapracování do té stavby, prostě je to čtyřhranný monolitický prvek, který může třeba lépe sedět někam do rohu nebo do stěny a potom je často vybírán kvůli tomu klasickému vzhledu komínu. A teď mi povězte, liší se nějak komín po případě jeho zapracování, pokud se jedná o zděný dům a dřevostavbu? V podstatě ne, v podstatě ty řešení jsou obdobné jak pro ten zděný komín, tak pro ten nerezový komín určitě je třeba řešit nějaké problémy, nějaké souvislosti, ale pro oba dva ty typy komínů stejně. Takže je jako by taková nějaká laická úvaha, že třeba dřevostavba by mohla být náchylnější k nějakému požáru nebo takovému komínu, to asi je jako mýtus? Mýtus to určitě není, ta dřevostavba bude náchylnější, ale ty řešení toho, jak zapracovat ten komín do dřevostavby, budou obdobné pro oba dva systémy. Jaké jsou minimální odstupy komínů od hořlavých konstrukcí? Co se týká těch odstupů, tak v podstatě jsou definované výrobcem, který je definuje při zkouškách toho komínu a pohybují se někde na úrovni od 50 do 100 mm. Je důležité si uvědomit, že tato hodnota je definována větrnou vzduchovou mezerou, což znamená, že to nemůžeme aplikovat například při prostupu komínu nějakou tou stavební konstrukcí, jako je stěna strop. To, co pravděpodobně nás všechny může potkat nejčastěji v souvislosti s komínem, je, že nám ten komín netáhne. Co se tedy v tom komíně děje, jak si od toho pomoct? Pokud komín netáhne, tak to znamená, že máme někde problém s disponibilním tahem a musíme zkontrolovat, jak ta spalinová cesta vypadá. Ideální postup je zkontrolovat přívod vzduchu, potom zkontrolovat průchodnost kouřovodu a komínu a potom si pozvat odborníka. Ta problematika komínů je velice komplexní a může se stát, že pokud ten uživatel se rozhodne řešit ty příčiny na vlastní triko, tak se může stát, že ta jeho vložená práce a pravděpodobně i finance můžou přijít vniveč, protože on bude postupně sanovat nějaké dílčí opatření, ale nepřijde na tu příčinu a nebo až po delší době. Takže vždycky se vyplatí spojit se s odborníkem, který zná ty souvislosti, dokáže to posoudit komplexně a navrhnout nějaké ideální řešení. Co v situaci, kdy my získáme, koupíme nebo se nastěhujeme do stávajícího objektu, kde je komín, můžeme ho hned nezačít používat nebo máme si nejdřív pozvat odborníka, který udělá revizi toho komínu? Dělají se, jak jsme se bavili o tom, tak revize je pokud je ten komín nový nebo proběhla tam nějaká ta změna. Jinak pokud v posledním roce byla provedena kontrola, tak zase po tom roce provést kontrolu další. Pokud se ten komín delší dobu nepoužíval, spotřebič už na ní je napojený, někdy předtím ta revize a kontroly byly, tak by se měla udělat ta kontrola před tím zpuštěním do provozu. Často se taky v souvislosti s komínem říká, mluví o vložkování. Kdy a v jaké fázi vložkovat komín? Je třeba si skutečně uvědomit, že vložkování je především nějaká dílčí úprava, především se používá jako sanace vnitřního povrchu, nebo se používá při změně způsobu vytápění, například doteď jste topil kotlem na pevná paliva a nyní chcete přejít na plynový kondenzační kotel, použijete jinou vložku a za druhý je třeba si uvědomit, že není žádná zákonná povinnost na to vložkování. Takže ideální je, pokud chci vložkovat, tak vědět proč, jaký problém tím chci vyřešit, protože například unáhlené vložkování může dokonce vést k tomu, že se situace zhorší. Může vložkování komínu zvládnout i poučený laik? Určitě může. Může zvládnout jak vložkování komínu, tak i stavbu komínu svépomocí. My vždycky doporučujeme se v takovémhle případě obrátit na revizního technika a zvládnout tu rekonstrukci nebo stavbu společně. Tím, že ho vlastně už v prvotní fázi oslovíme, tak on nám řekne, na co si máme dát pozor a potom, až na to bude psát revizi, tak si určitě pohlídá, aby jsme všechno udělali správně a aby ten komín byl udělaný tak, jak udělaný má být. Vy už jste o tom částečně mluvil, ale jestli tomu dobře rozumím, tak samotnou revizi si člověk sám udělat nemůže, musí na to mít doklad. Přesně tak. Ta revizi může udělat jenom revizní technik spalinových cest, což je takový lepší kominík, který má takovéto osvědčení. My si každopádně můžeme ten komín vyčistit, což znamená, že si koupíme štětky a vyčistíme tu spalinovou cestu, ale zase jednou za rok by měl přijít ten kominík a udělat tu kontrolu. Co jsou takové nejčastější chyby, se kterým vy jako lidi od komínů setkáváte u majitelů rodinných domů? Nejčastější chyba je pravděpodobně ten přívod vzduchu. Lidi mají nějaký objekt a teďka dojde třeba k absolutní změně okolních podmínek tím, že oni zateplí ten objekt, vymění okna a najednou zde není žádná infiltrace. Ten spotřebič najednou nemá dostatečný množství vzduchu a hoří jim špatně, může kouřit dovnitř nebo naopak se víc špiní ten komín. Potom je to nějaká třeba zanedbaná údržba, kdy se lidé opravdu nevěnují té spalinové cestě a nebo naopak třeba spalování nevhodných paliv, kdy lidé topí mokrým dřevem a myslí si, že je zachrání to, že tam jednou za rok přijde ten kominík a ten zcela špinavý komín protáhne tu štětkou. A u novostavby je to tak, že když se projektuje dům, tak ten projektant by to vždycky měl vzít v potaz a měl by si třeba někoho jako odborníka na komíny k tomu přivzít nebo myslíte, že to zvládne, ten projektant to zná, to prostředí? Tam je spíš problém v navržení toho komínu, což projektanti často nedělají, takže je dobré, když se v téhle fázi jaksi obrátí na toho odborníka a při tom návrhu toho komínu se vždycky vlastně musí vycházet z toho spotřebiče. Takže ten zákazník by si měl vybrat ten spotřebič, takový, který se mu líbí, protože to je to, na co on se bude koukat, to je to, co on bude užívat a provozovat a na základě toho se nadimenzuje ta spalinová cesta. Nejen jaksi třeba průměr a výška, ale třeba i to umístění, třeba i ta možnost svislého kouřovodu s funkcí komínu, tohle všechno vlastně vyplývá z toho výboru toho spotřebiče. A nějaké konstrukční řešení, pohled na detaily a prostupy už bývají často doménou potom těch samotných montážních firem a projektant by o nich měl vědět, ale pak se zvládnou v rámci té stavby a společný koordinace s tím projektantem a s tím stavitelem a s tím dodavatelem toho komínu. A ještě bych doplnil, že je potřeba už té fázi přípravy myslet na ten přívod vzduchu. Takže vybrat si spotřebič a zajistit přívod vzduchu, následně navrhnout komín. Tak já vám děkuji, to byl pan inženýr Walter Sodomka, ředitel komínové asociace APOKS, která se zabývá optimalizací komínů a spalování. Já Vám mockrát děkuji a někdy na viděnou. Děkuji Vám. Související články: [wp_show_posts id="108436"]