Bára Baštová: Redesign ložnice pro kvalitní odpočinek rodičů tří dětí – 66. díl
Ing. Bára Baštová, interiérová architektka, Interiérová laboratoř Díky zajímavým nápadům a jednoduchým barevným kombinacím dokázala designérka Ing. Bára Baštová proměnit ložnici rodičů tří dětí v útulné místo pro kvalitní odpočinek. Jak celá renovace probíhala? Co by v ložnici nemělo chybět a co by tam naopak být nemělo? Proč je dobré pozvat na pomoc designéra a jak celá realizace probíhá? [lock] Přepis rozhovoru: Vítám vás u dalšího dílu, pořadu Můj dům studio. Mým dnešním hostem je designérka Bára Baštová z Českých Budějovic. Bára je stavební inženýrka se zaměřením na dřevostavby, ale je především interiérová architektka. Vyrostla v rodině truhlářů a stavebníků, a tak byla její kariéra víceméně jasná. Je to tak, Báro? Většina z těch věcí ano, ale řekla bych, že teda moje kariéra byla úplně jasná, protože jsem zvažovala jako různý věci, které budu dělat, ale v podstatě jsem se takhle hned po škole rozhodla, že se budu věnovat interiérům a od té doby to dělám. Pro naše dnešní povídání jsme si vybrali renovaci ložnici rodičů, kteří pečují o tři děti, takže potřebují zasloužený klid a odpočinek. Kde na vás manželé narazili? Proč si vybrali právě vás? My jsme se vlastně seznámili ve chvíli, kdy uvažovali nad konstrukcí dětských pokojíčků, protože ta ložnice přišla až potom, takže když hledali někoho, kdo by se vlastně na ty pokojíčky podíval, kdo by poradil s tou rekonstrukcí, případně udělal celý návrh, tak vlastně na základě doporučení od jedné mé bývalé klientky se podívali na moje webové stránky, zjistili, že ten styl, kterým pracuji, se jim líbí, a tak jsme se dali dohromady a vlastně vypracovali jsme společně ty dva dětské pokoje, a protože byli spokojení, tak jsme se pak pustili ještě do ložnice. Jak ta ložnice před rekonstrukcí vypadala? My jsme tam nedělali žádných stavební zásahy, takže v podstatě stavebně vypadala úplně stejně. Zachovávali jsme i podlahovou krytinu, a dokonce i nějaký nábytek. Tak to znamená, že třeba postel a velkou vestavnou skříň jsem dostala za úkol zachovat, což bylo relativně komplikované, protože ta postel je hodně výrazná, je vlastně koženková, černá, ta skříň už je taky trošku jiný styl, než do kterého jsme tu ložnici chtěli ladit, ale nějak jsme se s tím popasovali a jinak jsme to řešili vlastně nějakým nábytkem na míru. Snažili jsme se to tak nějak propojit ty původní a nový kousky. A co byly hlavní požadavky manželů, krom toho zachování některého nábytku, co si v ložnici přáli představovali? Tak určitě tam chtěli zachovat kytaru, pak tam chtěli nějaký prostor pro odkládání takového běžného oblečení, které třeba ne všichni ukládají denně do skříně, takže tam jsme pak vymysleli nějaký systém na odkládání toho denního oblečení a pak jsme tam ještě zakomponovali toaletní stolek pro paní. Je pro vás lepší dělat čistý prostor prázdný než renovovat už jakoby stávající ložnici, co je ideální? Určitě je jednodušší dělat prostor, který je prázdný. Tak nějak se s tím popasovat od začátku, mít absolutní svobodu v tom, jaký volit produkty, jak si se stavit tu dispozici a tak dál. Je to jednodušší. Na druhou stranu ty rekonstrukce jsou třeba zase zajímavější, jsou tam nějaký výzvy, musíte třeba vycházet z materiálu, který už tam jsou použitý, takže třeba ten výsledek může být mnohdy něčím jako zajímavější. Obojí má něco do sebe, mě baví obojí. Byla pro Vás v této ložnici něco extrémní výzva? Pro mě asi největší výzva byla ohledně té skříně, protože je to taková ta klasická vestavná skříň, která už má pár let, možná i desítek za sebou. A stylově jsem ji chtěla tak nějak jako trošku učesat, což nebylo úplně jednoduché, ale myslím, že se nám to podařilo, tím, že jsme k nim udělali takovou přístavbu právě na to odkládání, toho denního oblečení, tak jsme tu skříň trošku potlačili a pozdvihli ji stylově. A paní tuším chtěla němého sluhu zachovat. Vy jste to nějak zakomponovala do té ložnice, aby tam nestál panák, na který se věší oblečení? Přesně tak, protože vedle té šatny byl komín. To znamená, že tam byl takový výklenek stavební, který jednak působil rušivě, ale také nám tam trošku překážel. Takže ten jsme obestavěli a k němu jsme udělali takový systém tyčí z masivního dřeva, na který se může odkládat oblečení a vlastně součástí je taková vyndavací stolička, aby ty rodiče v případě, že potřebují do horních poliček skříně, tak si vlastně tu stoličku vyndají, stopnou si na ní a pak ji zase uklidí. Výborně. Ta ložnice je v takových střídmých barvách. Proč tato volba? Poradila jste to vy manželům nebo oni preferují tenhle ten styl? Je to asi tak trochu můj rukopis. Já úplně nepoužívám nějaké hodně výrazné barvy. Určitě obzvlášť v místnostech, který tak nějak mají uklidňovat, jako třeba ložnice, tak se snažím používat neutrální barvy a materiály a případně to doplňovat jenom nějakými doplňky, které se dají časem snadno obměnit. Takže asi je to styl, kterým pracuji a zároveň je to i styl, který těm majitelům vyhovoval, takže tady v tom nebyla žádná velká diskuse. Kolik času vám tato renovace zabrala? Vzhledem k tomu, že už je to pár let, tak nejsem schopná úplně přesně říct, ale tak obecně pokud se tomu projektu věnuji plně a nedělám víc projektů najednou, tak taková ložnice může trvat třeba kolem týdne čistý práce, ale samozřejmě je tam nějaký proces, kdy s tím klientem si ladíme tu představu, to může nějakou dobu trvat, protože samozřejmě nad tím ty klienti přemýšlí, jestli se jim ten návrh třeba líbí, nebo jestli by tam nechtěli něco jiného a tak dále, takže tohle nějakou dobu zabere, ale vlastně ta práce samotná může být něco kolem týdne. A jak to obecně probíhá, chtějí být klienti u renovace, nebo se radši nechávají překvapit? Myslíte tím, jestli chtějí být jako u realizace? Ano, tak, jestli vybírají třeba s Vámi nábytek, barvy, nebo se nechají překvapit? Takže to se bavíme ještě o fázi návrhu. Tak určitě vždycky, já pracuji vždycky tak, že komunikuju celou dobu s tím klientem. To znamená, že já připravuji nějakou prvotní studii, která vychází z toho, jak si vysvětlíme to, jaká je jich představa, jak moc mi nechávají volnou ruku, jak moc do toho třeba chtějí zasahovat, co se jim líbí, hodně si diskutujeme nad různými interiéry, aby mi vysvětlili, co je vlastně styl, který se jim líbí, nebo jako různý prvky, které by tam chtěli v tom svým interiéru. Na základě toho teda já připravuji nějakou studii a od té se odrážíme dál. Někdy se může stát, že se opravdu tomu klientovi trefím okamžitě do vkusu a vlastně máme návrh hotový, ale někdy to je jako delší cesta, někdy třeba hledáme dlouho nějaké kusy nábytku v obchodech, pak třeba zjistíme, že tam opravdu nic není, co bychom chtěli, tak to necháváme vlastně vyrábět na míru. Takže je to takový proces, ale vždycky s tím klientem komunikuji. Není to tak, že bych já šla a připravila nějaký návrh, který mu odevzdala a bylo hotovo určitě ne. A během té realizace, když třeba už je tam nějaký nábytek, klient přijde a řekne, že to prostě takhle nelíbí, protože v návrhu mi to přišlo, protože lidi nemají tu představivost úplně někdy. Tak jak to řešíte? Tohle se mi asi nikdy s nábytkem nestalo, protože vizualizace jsou poměrně přesné, ale samozřejmě může se stát třeba, že tam je nějaká barevná nuance, která není úplně přesně tak, jak je ve vizualizaci. Může se to stát třeba se stěrkami, který působí v každé místnosti jinak na základě toho, jaký tam je třeba světlo a podobně. Takže ano, něco takového se může stát, ale i proto se vlastně dělá vzorování materiálu, protože něco máte v návrhu a vizualizaci, ale vlastně na ty materiály se musíte podívat v reálu, musíte se je osahat, abyste viděli tu strukturu, což s vizualizací prostě ne vždycky vidíte. Ani toho nejde úplně stoprocentně dosáhnout. Takže snažím se tomuto maximálně předcházet, aby se taková situace nestala, ale ano, stalo se nám to třeba se stěrkou, která působila v jedné místnosti tmavším dojmem, protože tam nevíme úplně přesně, z jakého důvodu to bylo, asi kvůli nějakému úhlu dopadajícího světla zvenčí. Asi se to potom musí řešit nějakou opravou. Když se ještě vrátím k té konkrétní ložnici, co vám se tam osobně nejvíce líbilo, na co jste pyšná? Já mám ráda vlastně ten prvek, který je nad tou manželskou postelí, kde máme zavěšenou tu kytaru, kterou si tam manželé přáli. A vlastně jsme pod ní udělali takový půlkruhový obklad, který je podsvícený, led pásky, tak to je takový prvek, který mi přijde hodně netradiční a nikdy jsem ho vlastně neviděla. A myslím, že i majitelé jsou s ním spokojení, takže asi tenhle kus. Výborně. Když se na to teď podíváme z obecné roviny, jak má vypadat optimální ložnice, co tam má být, co tam naopak nemá být? Optimální ložnice. Je to hodně těžký. Asi záleží na tom, jak velká ta ložnice je a co tam vlastně ty lidi dělají. Protože je spousta lidí, který třeba v ložnici mají nějaký pracovní kout, nějaký třeba ten toaletní kout, mají v ní vlastně i šatnu. Což není vlastně úplně ideální. Za mě by ideálně měla být ložnice, opravdu místo, kam chodí lidi spát a odpočívat a neměla by sloužit k jiným účelům. Ale rozumím tomu, že v některých třeba malých bytech to nejde úplně jinak. Takže ideální ložnice. Za mě by to měla být prostě místnost, kde se opravdu jenom spí. Kde je kvalitní postel, kvalitní zařízení a nějaké velmi střídmé a příjemné barvy. Prostě by měla být celá uzpůsobená tomu, aby tam probíhal kvalitní odpočinek. A ty střídmé a příjemné barvy jsou které? Tak určitě jsou to barvy určené k odpočinku. Takže já bych volila nějaké jemnější neutrální odstíny, různý dřevodekory, tam určitě můžou být použitý, ne nic výrazného, takové teplejší odstíny. A pro lidi, kteří mají rádi barvičky, tak bych volila takový nějaký třeba hodně tlumený odstíny modrý nebo třeba zelený, který můžou pomáhat nějakému uklidnění a prostě zklidnění před tím spaním. A celkově by ty barvy měly být tak v harmonii, ne úplně na sebe upoutávat pozornost. Jsou teď nějaké trendy, které lidi preferují v ložnicích? Něco, co prostě teď frčí? No, jako hodně lidí si třeba do ložnice, a i do ostatních místností, teď je to takový velký trend, dávají různý laťovaný obklady, kde jsou vlastně takový tenký dřevěný laťky. Hodně lidí to používá třeba místo čela postele nebo na takovou tu akcentovou stěnu za čelem postele. Vůbec ty akcentové stěny vlastně za čelem postele, které jsou třeba i nějak tvořený stěrkou nebo nějakou tapetou, tak ty vlastně jsou poměrně velkým trendem. A jinak ty ložnice si myslím, že jsou taková klasika, která úplně nepodléhá jako trendům velkým. Když se rozhodnu si vás pozvat na realizaci, jak to probíhá od samého začátku? Klasicky si zavoláme a pak za mnou přijedete, podíváte se, jaký mám styl, vkus, podle toho se domlouváme dál? Obvykle, ano, obvykle to probíhá tak, že mě vlastně zákazník osloví, po telefonu si vysvětlíme, jak to vlastně probíhá a pak se sejdeme ideálně na té stavbě, kde se podíváme, jak ta místnost vypadá, já si ji zaměřím, nafotím, ukážeme si nějaké základní materiály, a hlavně si povídáme o představě vlastně toho klienta a o jeho potřebách. Určitě se musím dozvědět, kdo tam žije v té domácnosti, kolik lidí vlastně, jaký mají třeba zájmy, jaký jsou jejich potřeby, kolik času, kde tráví, kolik času vlastně tráví v té domácnosti vůbec nebo jestli většinu tráví někde venku. Jako ideálně je dostat se jim prostě co nejvíc pod kůži a vážně zjistit, jakým způsobem vlastně žijí. Další věc, kterou je potřeba zjistit, je vlastně nějaký jejich vkus nebo styl, který se jim líbí. Tam hodně pomáhá právě nějaká diskuse nad obrázky. Já je obvykle vyzvu, aby mi vybrali nějaké obrázky na internetu, které se jim líbí, interiéry, které nějak oslovují, netřeba jako celé, ale jenom nějaká jedna věc, která se jim tam líbí nebo třeba styl, který je zaujal a podobně. A zároveň třeba nějaké obrázky připravuji já a nad tím se bavíme. A tímhle tímto způsobem já si je obvykle, když to řeknu, oťukám nebo se na ně nějakým způsobem nacítím a potom připravuji vlastně návrh. Jsou i případy, kdy opravdu ty lidi neví vůbec, že je jim to jakoby jedno, když to řeknu, tak potom mám úplně volnou ruku, ale stejně se vždycky snažím tak nějak odhadnout to, co se jim líbí. A následně teda vzniká nějaký návrh, nad kterým se vede ta diskuse, různě se upravuje a tak dál a vlastně nakonec vznikají teda vizualizace, nějaká projektová dokumentace pro výrobce a jde se do fáze teda realizace. Výborně. Ještě bych měla poslední otázku. Co byste posluchačům poradila, když by si sami chtěli nějak zrenovovat, upravit ložnici? No, to je záludná otázka. Já bych asi poradila hlavně to, se zamyslet nad tím, jestli vlastně ten základ té ložnice je v pořádku, jestli je tam opravdu postel, která je kvalitní, která má třeba velmi kvalitní rošt, která má kvalitní matraci, která vlastně odpovídá těm potřebám toho člověka a která odpovídá třeba nějaké estetice, které tam chceme dosáhnout. Takže zkontrolovat postel, zkontrolovat, jestli má třeba čelo postele, takový, jaký chceme někdo, kdo hodně čte, potřebuje se opírat adekvátním způsobem, mělo by mu to být pohodlný. Takže tyhle ty věci, které už tam jsou v té ložnici, tak si zkontrolovat. Pokud jsou skvělý, tak super, může se jít dál vybírat nějaké dekorace nebo další věci v té ložnici, ale pokud nejsou v pořádku, tak já bych se určitě zaměřila na to, je prostě vyměnit, zainvestovat do toho základu té ložnice a teprve potom řešit zbytek, protože pokud je, když to řeknu špatně, odfláknutý ten základ, tak nemá smysl vůbec nic dál v té ložnici budovat. A určitě bych se zamyslela v ložnici ještě nad nočními stolky, protože spousta lidí noční stolky řeší formou nějakého volně stojícího stolku, ale proto tam vznikají často takový nevzhledný detaily, kde třeba lampička stojí na tom stolku, jsou vidět kabely nebo od nabíječek jsou vidět kabely a podobně. Tohle všechno se dá eliminovat, dá se to schovat do nějakého třeba nástěnného, zavěšeného nočního stolku, který se udělá na míru a vypadá to podstatně líp. Tyhle technické věci jsou schované a ten efekt je velký. A určitě bych se ještě zamyslela v ložnicích nad osvětlením, protože to je hodně podceňované. V ložnice by určitě mělo být samozřejmě nějaké centrální osvětlení, potom nějaké ambientní na takovéto atmosférické svícení a pak by tam určitě mělo být ještě nějaké světlo na čtení. A pokud je součástí ložnice šatna, tak bych klidně zvážila i nějaké interní osvětlení. Výborně. Tak já Vám moc děkuji za dnešní milé povídání. Doufám, že se neslyšíme naposledy. A divákům a posluchačům děkuji za jejich dnešní pozornost. Těším se u dalšího dílu. Děkuji. Já taky moc děkuji. Na shledanou.
