Můj dům studio

Milan Mrkáček, soudní znalec v oboru podlahových krytin Jaké jsou výhody laminátové podlahy oproti jiným typům krytin a jaká je její životnost? Prospívá laminátové podlaze časté vlhké vytírání? A může si laminátovou podlahu položit poučený laik? Obsah: [minutovnik time="00m50s" class="test-class" autoplay="1"]Jaké existují podlahové krytiny[/minutovnik] [minutovnik time="01m40s" class="test-class" autoplay="1"]Linoleum nebylo linoleem[/minutovnik] [minutovnik time="03m10s" class="test-class" autoplay="1"]Současné podlahové materiály na trhu[/minutovnik] [minutovnik time="04m30s" class="test-class" autoplay="1"]Laminátové a vinylové podlahy[/minutovnik] [minutovnik time="05m20s" class="test-class" autoplay="1"]Umělé nebo přírodní podlahoviny[/minutovnik] [minutovnik time="06m30s" class="test-class" autoplay="1"]Laminátové podlahy[/minutovnik] [minutovnik time="07m45s" class="test-class" autoplay="1"]Proměny laminátových podlah v posledních desetiletích [/minutovnik] [minutovnik time="12m00s" class="test-class" autoplay="1"]Životnost laminátových podlah[/minutovnik] [minutovnik time="13m30s" class="test-class" autoplay="1"]Skladba laminátových podlah[/minutovnik] [minutovnik time="15m30s" class="test-class" autoplay="1"]Pokládka laminátové podlahy svépomocí[/minutovnik] [minutovnik time="17m00s" class="test-class" autoplay="1"]Co zahrnuje znalecká činnost u znalce podlahových krytin[/minutovnik] [minutovnik time="18m30s" class="test-class" autoplay="1"]Jak udržovat laminátovou podlahu, aby vydržela co nejdéle[/minutovnik] [lock] Přepis rozhovoru: Dobrý den, vítám vás u dalšího dílu pořadu Můj dům studio. Naším hostem je dnes pan Milan Mrkáček. Dobrý den. Dobrý den. Pan Mrkáček se přes 20 let věnuje podlahám a od roku 2013 je zapsán u Krajského soudu v Praze jako znalec v oboru podlahových krytin, tedy jako soudní znalec. Mimo to se věnuje také publikační činnosti a snaží se i o technickou podporu, tedy poradenství pro další autory připravující články do různých tištěných a elektronických periodik. Tak, pojďme si na úvod říct, jaké existují vůbec podlahové konstrukce a nějak popsat jejich skladbu, protože já jsem pochopil i z toho povídání, co jsme tady měli předtím, než náš pořad začal, že je v tom u nás obrovský zmatek. Podlahových krytin je celá řada mnoha různých konstrukcí a neustále jsou vyvíjeny nové, přichází na trh nové podlahové krytiny. Základní nějaké rozdělení bychom mohli asi použít podle typu konstrukce, respektive podle původu konstrukce na přírodní a umělé podlahoviny. Mohli bychom rozdělit podlahoviny podle pevnosti, tvrdosti na elastické a pevné. To členění opravdu by mohlo být velmi, velmi široké. Mě by třeba zajímalo, a my jsme si už o tom trošku začali povídat, že já jsem žil v domnění, že jsem vyrůstal v panelovém domě, teda to jsem nežil v domnění, to jsem bohužel skutečně vyrůstal, ale žil jsem v domnění, že tam bylo linoleum. Aspoň jsem tomu tak vždycky říkal, ale vy jste mě vyvedl z omylu, že jsem po žádným linoleu nechodil. Můžete mi vysvětlit, kde vznikla tahle chyba? S největší pravděpodobností musím říct, že jste skutečně nechodil po linoleu. Linoleum je přírodní podlahovina, která je vyráběna z čistě přírodních zdrojů. Lněné oleje, dřevitá moučka, přírodní pigmenty. Zatímco u nás nejčastěji v minulé éře byly používány podlahy typu PVC, které byly nesprávně lidmi nazývány lino případně linoleum. Ale s tím původním materiálem nemají vůbec nic společného. Základem pro výrobu PVC je ropa. A kde se vás tady vzalo vžitý u nás termín linoleum pro materiály nebo podlahy, které s tím vůbec nesouvisely? Ten název se vžil v minulé éře, kdy vlastně po nástupu komunistické strany v 1948 v Československu. Byl nedostatek valut na dovoz linoleí nebo respektive krytin vyrobených z linolea. Ten nedostatek valut byl řešen tím způsobem, že jeden výrobce dostal za úkol vyrobit náhražku. Bylo vyrobeno PVC v rolích, tak jak ho všichni známe. Tento produkt byl vlastně jakoby nazýván lino případně linoleum. Dnes jsme na tom tedy jak? Dnes nacházíme na trhu klasický PVC a nacházíme tam i to linoleum. Zase už ho někdo dováží nebo už to úplně zmizelo? Přesně tak. Po 1989 se linoleum zaznamenalo návrat na český trh. Nebyla to zde úplná novinka, protože tyto typy podlahovin byly u nás populární už za první republiky. Ale po 1989 zaznamenali opětovný návrat na český trh a jejich popularita nastoupila v 90. letech velmi silně. Tyto krytiny byly využívány nejen v bytové oblasti, ale i v komerčních prostorách, hlavně třeba v ordinacích lékařů, v nemocničních zařízeních, kam byly instalovány díky svým výborným vlastnostem v rámci údržby a antibakteriálních vlastností. A vy jste na to teda částečně odpověděl, v čem je jeho větší kvalita oproti tomu PVC? Každá krytina má své výhody a nevýhody. Nic není jen bílé nebo černé, vždy se kombinuje černo-bílá. A jak jsem zmiňoval, jedním z největších benefitů právě linolea je antibakteriálnost a relativně snadná údržba. Dobře, takže linoleum vs. PVC jsme si vysvětlili a jaký jsou další povrchy? Laminátový podlahy a vinylový podlahy, je to to stejné? Není to stejné. Vinyly, tak jak jsou populární v posledních, dejme tomu deseti letech v České republice, je to úplně odlišný styl, úplně odlišný typ podlahy než laminátová. Podíváme se na konstrukci, tak u laminátové podlahy máme pevný dílec, zatímco vinylové krytiny jsou řazeny mezi elastické krytiny. To znamená, ta konstrukce je ohybná, lze jí pokládat jiným způsobem, nebo pokládá se jiným způsobem než laminátové podlahy. Byť i u těch vinylů vznikají zámková provedení, kde ta pokládka už je obdobná jako u laminátových. Vy osobně preferujete třeba pro své klienty spíš podlahové krytiny, které jsou na bázi přírodních materiálů nebo umělých? Jak jsem říkal předtím, vše má své pro i proti, ale já osobně jsem zastáncem přírodních podlahovin. A ten efekt je, nebo ten benefit je ponejvíce vizuální, nebo pocitový, anebo skutečně i třeba na údržbu je ten přírodní materiál lepší, nebo radši chodíme prostě po dřevu než po ropě? Je to hlavně asi záležitost nastavení daného člověka. Já to vnímám hlavně pocitově, kdy pro mě přírodní podlahovina je příjemnější na dotek, teplejší v rámci svých užitných vlastností. Pravdou ovšem je, že přírodní podlahoviny bývají náročnější na údržbu. To je taková ta stinnější stránka. V rámci dnešní rychlosti života, jak pořád lidé nemají čas, zrychlují, nechtějí se věnovat údržbě, tak pro tyto lidi ty přírodní podlahoviny asi nejsou úplně to pravé ořechové. Tam nastupují potom ty benefity těch umělých. Takže když to vezmu nějak historicky, tak tady tedy bývalo kdysi před rokem 1948 pravděpodobně Linoleum, potom tady byly alternativa, byly parkety, popřípadě prkna. A potom v roce 1989 se to jako otevřelo a najednou tady máme velkou škálu, velký vějíř materiálu. A dá se říct, že i v té době přišly právě ty laminátové podlahy nebo do kdy se datují? Tak laminátové podlahy jako takové vznikly v druhé polovině 70 let, kdy konkrétně v 1979 byla vyrobena první laminátová podlaha. V tom období před 1989 se na trh do České republiky takřka nedostaly. Asi nelze říct ve 100 %, že by tady nebyly, nelze asi říct, že nebyl nějaký individuální dovoz. Každopádně ty laminátové podlahy nebyly v běžné nabídce tak, jako jsou dnes. S otevřením hranic a otevřením trhu v České republice pochopitelně všechny komodity, které se prodávaly v té svobodné části světa, tak nastoupily i na český trh a s tím přišly i laminátové podlahy. Takže si myslíte, že před tím rokem 1989 se ty laminátové podlahy nevyráběly v žádné třeba ze zemí RVHP někdejší? Nevím o žádném výrobci tohoto sdružení. Prodělaly laminátové podlahy nějaký vývoj, nebo tak, jak v těch 70 letech byly vyrobeny, tak je známe do dnes? To určitě ne. Ten vývoj tam byl. Jsou to spíš takové evoluční kroky. Nejedná se tam už o žádnou divokou revoluci, ale výrobci neustále na laminátové podlaze, i když už je na trhu přes 40 let, tak neustále na nich pracují, zdokonalují je a dnešní laminátové podlahy v rámci porovnání s těmi původními před 40 lety už mají společného pouze tu konstrukci. Můžete to nějak rozvést? V čem se třeba zlepšily? Jako změnila se skladba toho materiálu? Že třeba tam je víc nebo méně přírodní složky? Tak změnila se za prvé tloušťka konstrukce, kdy původní, nebo respektive ty laminátové podlahy byly dělány v různých tloušťkách od nějakých 6 mm, což je dnes tloušťka laminátové podlahy takřka nesehnatelná. Dnes bývají standardem laminátové podlahy od tloušťce zhruba 8 mm, 10 mm, ale také třeba 12 mm, ale těch 8 mm je takový standard dnes. Ale hlavně, co se změnilo, tak je způsob pokládky. Původní dílce laminátových podlah byly pokládány systémem, nebo respektive ta konstrukce měla tzv. perodrážku, to znamená, používalo se lepení. Do drážky se vlastně vkládalo lepidlo a jednotlivé dílce se lepily k sobě. Dnes už tento způsob je pro mladší generaci podlahářů asi úplně nepředstavitelný. Považuje se za úplný standard zámkové provedení, a to nejen v laminátových podlahách, ale z těch laminátových podlah se zámkové spoje přesunuly i do dalších typů podlahovin. To je asi taková největší evoluce. Pochopitelně nezůstalo jenom u toho. Ty lamináty byly vylepšovány i v rámci svých otěrů vzdorných vlastností, byly zvyšovány jejich užitné třídy použití, konstrukce byla vylepšována o impregnace, to znamená, dnes už na trhu jsou i třeba voděodolné podlahoviny, což před 40 lety u laminátové podlahy bylo něco nepředstavitelného. A celkově opravdu i vzhled doznal velkých změn, kdy standardem dnes bývá reálná struktura povrchu, kdy i pro odborníka bývá na první pohled těžce poznatelné, jestli se jedná o umělou podlahovinu, když řeknu například tu laminátovou, nebo jestli se jedná o dřevo. Vy jako odborník nebo soudní znalec setkáte se ještě s laminátovými podlahami, které by byly třicet let staré, nebo už ten čas je mezitím odvál a museli se vyměnit? Setkávám se s tím, že lidé, kteří rekonstruovali v 90 letech, použili tehdy laminátovou podlahu a mají s tím takové zkušenosti, že i po těch třiceti letech přichází a říkají, chtěl bych opět laminátovou podlahu. Takže zákazníci, kteří zvolili kvalitní laminátovou podlahu, tak myslím si, že i dnes si ji dokážou představit opětovně, instalovat případně nějaké rekonstrukce nebo i nové bytové výstavby. Takže setkávám se s tím. Já se zeptám jako laik. Mě by zajímalo, jak vydrží to lepidlo. Že vydrží ten materiál, to chápu, ale vlastně ty lepené spoje, že to lepidlo může mít životnost desítky let, to mě docela překvapilo. Tak vždy záleží na prostředí, v jakém ta podlaha je instalována, a hlavně na uživatelích. Záleží na tom, jakou dostává péči, jak je používána a nikdy nelze přesně predikovat, jak dlouho ta krytina vydrží v daném místě, protože jsou zákazníci, u kterých po dvou letech je krytina na výměnu a jsou zákazníci, u kterých je jako nová. Jak prosím vás musí vypadat pod tím spodní materiál, kam se to pokládá, řekněme, že je tam beton a co když jsou tam nějaké nerovnosti na tom betonu? Vyrovnává to nějaká folie? Žádné podložky určitě nevyrovnávají nerovnosti. Podložky pod laminátové podlahy musí být instalovány, ale nelze jimi nahrazovat funkci srovnání podkladu. Ty podložky mají úplně jinou funkci, úplně jiný důvod jejich přítomnosti. Laminátová podlaha má jeden základní benefit, a to je pevnost té konstrukce, nebo chceme-li říct tvrdost té konstrukce. Ona neprokresluje. Na začátku jsme zmiňovali PVC, respektive vinylové krytiny, což jsou krytiny elastické. Ty potřebují pod sebou mít podklad, který je rovný jako sklo. Kde, jaká prasklinka kde, jaká nerovnost, se prokreslí i hned do té nášlapné vrstvy, do té pohledové části krytiny a lidé, kteří podcení při realizaci přípravu podkladu, jsou potom z toho překvapeni, nepříjemně překvapeni. Laminátová podlaha má ten benefit, nebo tu výhodu, že v případě nějaké malé nedokonalosti nedochází k tomu prokreslení. Ale tím nechci říct, že lze laminátovou podlahu pokládat na jakýkoliv podklad. Jsou stanoveny předpisy, které stanovují, jak podklad musí vypadat, kdy platí základní doporučení, že podklad musí být pevný, rovný a suchý. A rovinnost je také přímo stanovena. Já si umím představit, že když je firma, která pokládá tu laminátovou podlahu, má nějakou buď zkušenost, nebo nějaké přístroje, kterými to dokáže změřit, ale dokáže si to takhle změřit i člověk sám, když si to dělá svépomocí, pokládá? Určitě ano. U podlahovin je důležitá takzvaná odchylka rovinnosti. A tu si dokáže změřit i koncový zákazník. Musí si k tomu pochopitelně zakoupit nějaké základní vybavení, kdy asi nejsnáze, že sehnatelný je dvoumetrová vodováha. Ta dvoumetrová vodováha musí být na obou koncích podložena podložkami o výšce 10 či 20 mm. A současně k tomu si zákazník musí pořídit odměrný klínek. A tím klínkem vlastně dokáže potom následně změřit odchylku té rovinnosti. Mě by zajímalo, vy jako odborník jste spíš příznivcem toho, aby tu laminátovou podlahu nebo obecně podlahy pokládala autorizovaná firma, anebo byste si vystačil s dobře poučeným laikem? Podíváme-li se na pokládku podlahovin někde na internetu, na nějaké videa, ona ta činnost vypadá jako relativně jednoduchá. Ta jednoduchost je způsobena tím, že to pokládají odborníci. Podívá-li se na to tedy laik a vidí odborníka to pokládat, tak může získat dojem, že na té pokládce přece nic není. Ale opak je pravdou, k té pokládce potřebujete mít nějaké základní zkušenosti, základní vědomosti a základní vybavení a pochopitelně potom ty dobré ruce, které umí vyřešit nějaké zákoutí, které při té pokládce mohou vzniknout. Mě by zajímalo, vy jako soudní znalec setkáváte se právě se situací, kdy je nějaká vada na té podlaze a vy musíte zkoumat, jestli je způsobená tou firmou, která to instalovala, nebo špatně připraveným povrchem anebo špatně ošetřeným od toho majitele? Je to GRO té znalecké činnosti. Vždy, když nastane nějaký problém na jakékoliv podlahové krytině, tak se hledá příčina, proč ten problém nastal. Nelze jen konstatovat, že se jedná o problém, byť i to někdy bývá důvodem pro ten znalecký posudek, jestli skutečně se jedná o vadu či nikoliv, ale v případě, že se jedná o vadu, tak se posuzuje právě ta příčina, protože bez odhalení příčiny nelze udělat opravu, která by vyřešila nebo zabránila vzniku problému do budoucnosti. Dá se nějak kvantifikovat, jestli tím nejčastějším viníkem právě u těch vad na té podlaze jsou ti majitelé, ti uživatelé, anebo spíš firmy? Tak takhle to asi říct nelze úplně. Pravdou je, že nejčastější příčinou bývá podcenění právě té pokládky. To je asi nejčastější příčinou. A pojďme si teda na závěr říct, jaká je správná údržba laminátové podlahy? Tak úplně nejsprávnější údržba je ta minimální údržba. Může to znít paradoxně, ale někdy lidé v dobré vůli vytírají příliš často příliš vlhkou cestou a tím škodí té podlaze. Takže ideální údržba je suchá cesta, zametání, vysávání a v případě volby nějakého přípravku, volit přípravek, které má neutrální PH, to znamená neovlivňuje nějakým způsobem kvalitu nášlapné vrstvy, neovlivňuje kvalitu zámkového spoje a nevytváří na té krytině žádné vrstvy. Pokud hovořím ještě o té mokré cestě, o tom vytírání, tak za ideální množství vody je považováno takové množství vody, že při vytírání vzniknuvší film na podlaze, film vody, tak pokud tento film vody se odpaří zhruba do jedné minuty, tak lze označit toto vytírání jako za ideální. V případě, že vznikají na podlaze mokré mapy, mokrá místa, mokré fleky, tak to škodí té laminátové podlaze. Ale platí toto i třeba pro dřevěné podlahy, rámcově pro přírodní podlahoviny. Já vám mockrát děkuji. Naším dnešním hostem byl pan Milan Mrkáček, mimo jiné soudní znalec v oboru podlahových krytin. Já vám mockrát děkuji za všechno, co jste nám řekl. Děkuji za pozvání. A těším se někdy zase třeba na slyšenou. Určitě. Mějte se hezky. Na shledanou. Související články: [wp_show_posts id="103659"]

Ing. arch. Miroslav Gebas, GEBAS atelier architects Dřevostavba v kovových tónech a dům na hraně jsou dvě stavby, které přišel do Můj dům studia představit architekt Miroslav Gebas. První z domů měl jasně dané regulativy. Architekt v tom viděl výzvu. Druhý z domů si nechali postavit manželé na dohled od Stolových hor. Cesta k němu vede prudkým stoupáním a vzhledem k tomu, že jsou manželé náruživí cyklisté, je stavba výzvou především pro ně. Obsah: [minutovnik time="00m20s" class="test-class" autoplay="1"]Dřevostavba v kovových tónech[/minutovnik] [minutovnik time="03m00s" class="test-class" autoplay="1"]Důvody pro dřevostavbu [/minutovnik] [minutovnik time="04m00s" class="test-class" autoplay="1"]Akustika dřevostaveb[/minutovnik] [minutovnik time="06m30s" class="test-class" autoplay="1"]Klasické uspořádání[/minutovnik] [minutovnik time="08m00s" class="test-class" autoplay="1"]Kvalitní materiály s velkou trvanlivostí [/minutovnik] [minutovnik time="12m00s" class="test-class" autoplay="1"]Dům na hraně, pozemek na strmé skále[/minutovnik] [minutovnik time="14m40s" class="test-class" autoplay="1"]Každý klient je jiný[/minutovnik] [minutovnik time="16m00s" class="test-class" autoplay="1"]Dům pro dva lidi[/minutovnik] [minutovnik time="17m30s" class="test-class" autoplay="1"]Energetické zisky[/minutovnik] [minutovnik time="19m00s" class="test-class" autoplay="1"]Jaké budovy má Miroslav Gebas nejraději[/minutovnik] [minutovnik time="20m00s" class="test-class" autoplay="1"]Evropský urbanismus budoucnosti[/minutovnik] Vybíráme z rozhovoru: U “dřevostavby v kovových tónech” měli stavebníci jasnou představu, co očekávají, ale omezila je řada regulativů. Dokonce i oplocení muselo být regulované... Šlo o velmi zajímavé zadání, protože celá ta lokalita byla zpracovaná developerem, který měl vizionářsky dobře připravený regulační plán. Uvědomoval si, že když jeden člověk udělá betonový dvoumetrový plot, druhý zase žádný, tak to prakticky zničí veřejný prostor. Proto takovým osvíceným způsobem zreguloval oplocení, ale i tóny a barevnost fasád, aby nedocházelo k tomu, že si někdo postaví srub nebo dům se svítivou fasádou. Je tragédie, když si postavíte svůj vysněný dům a najednou vám tam soused vyšvihne něco, co je úplně mimo a na co se budete muset zbytek života dívat. Omezení tam byly, ale nebylo to nic, co by nás nějak limitovalo. [lock] Tito stavebníci se inspirovali u vašich jiných realizací, je to pak pro architekta těžší nebo lehčí? Asi se dřív dostaneme k nějakému cíli, když klient tuší, jaký mám přístup k tvorbě domů. Klient je spokojený, protože práce rychleji odsýpá a dostaneme se k nějakému cíli. Zatímco, když začínáme úplně od nuly a klient netuší, co by vlastně chtěl, je to složitější. Konkrétně tito stavebníci si vybrali jako materiál dřevo, vzpomenete si, jaký měli důvod? Šlo o rychlost stavby? Byl to jeden z důvodů. Bylo to v době, kdy hrála roli i cena a zároveň se shlédli v tom, že je to obnovitelný materiál, do rozhodnutí vstoupilo více faktorů. Rychlost výstavby také hrála roli. Řešili jste nějak speciálně otázku hluku, který je u dřevostavby přeci jen výraznější než u zděného domu? Je to dané skladbou konstrukce. Dříve si dřevostavby nesly špatné jméno právě kvůli akustice. Jelikož je akustika otázkou váhy, problém byl v suchých skladbách podlah. Dnes se to dělá tak, že se horní patra vylijí pevným materiálem, třeba betonem nebo nějakým anhydridem, a dojde k zatížení. A navíc se používají akustické izolace. V minulosti se dřevostavby stavěly hlavně přízemní, tam se to tolik neřešilo, ale když se šlo do patrových domů, začala akustika hrát roli. Tímto se to vyřešilo. U starších staveb jde o jednu z příčin reklamace. Měl jste možnost mluvit s majiteli domu později? A zajímáte se s odstupem let, jak se vašim klientům ve vámi navrhovaném domě bydlí? Když je všechno v pořádku, lidé se obvykle neozvou. Ozývají se, když je někde nějaký problém, ale jsme s nimi obvykle v kontaktu třeba prostřednictvím realizační firmy, která provádí úpravy v rámci záruk. [su_note note_color="#ededeb"]Autor: Ing. arch. Miroslav Gebas (1981) Autorizovaný architekt, vystudoval střední průmyslovou školu stavební, obor zedník, a Fakultu architektury VUT Brno. Hned po absolvování studií založil vlastní architektonickou kancelář Gebas atelier architects, věnuje se převážně navrhování rodinných domů. Hlavní důraz klade na individuální a komplexní přístup ke klientovi a ke každému projektu od studie až po detaily vybavení interiéru. www.gebasatelier.cz[/su_note] Související články: [wp_show_posts id="103120"]

Lukáš Formánek, technický ředitel DZ Dražice O jaké typy ohřívačů vody je momentálně největší zájem? Jaký energetický zdroj pro domácnosti lze v současnosti označit za nejvýhodnější? A jak dlouho si počkáte na nové tepelné čerpadlo do rodinného domu? Obsah: [minutovnik time="00m30s" class="test-class" autoplay="1"]O jaké typy ohřívačů vody je největší zájem?[/minutovnik] [minutovnik time="01m30s" class="test-class" autoplay="1"]Jak probíhá odklon od plynu[/minutovnik] [minutovnik time="04m50s" class="test-class" autoplay="1"]Dojde po skončení války na Ukrajině k návratu k plynu?[/minutovnik] [minutovnik time="08m00s" class="test-class" autoplay="1"]Rozdělení tepelných čerpadel[/minutovnik] [minutovnik time="11m00s" class="test-class" autoplay="1"]Je DZ Dražice stále česká firma?[/minutovnik] [minutovnik time="14m50s" class="test-class" autoplay="1"]Životnost solárně termických kolektorů[/minutovnik] [minutovnik time="19m00s" class="test-class" autoplay="1"]Co je přesně bojler[/minutovnik] [minutovnik time="20m30s" class="test-class" autoplay="1"]Vlajková loď DZ Dražice[/minutovnik] [minutovnik time="22m00s" class="test-class" autoplay="1"]Ideální kombinace vytápění a ohřevu vody[/minutovnik] [minutovnik time="24m00s" class="test-class" autoplay="1"]Životnost současných topenářských systémů[/minutovnik] [minutovnik time="30m00s" class="test-class" autoplay="1"]Vysoké ceny energií ve výrobě[/minutovnik] Vybíráme z rozhovoru: Jaké bojlery jsou v současnosti nejprodávanější? To je velmi zákeřná otázka, protože náš byznys a celý segment kolem toho se dramaticky mění. Má to několik příčin, ať už je to změna energetické politiky nebo válka na Ukrajině. To všechno se do našeho oboru silně promítá. Stále ale platí, že nejprodávanějším ohřívačem, kterému se u nás laicky říká bojler, je závěsná "stodvacítka". Těch prodáváme deset tisíc kusů ročně, nicméně segment prodeje mění. Roste nám prodej malých elektrických ohřívačů do deseti litrů. To je taková módní záležitost. Dále evidujeme zvýšený zájem o ohřívače k tepelným čerpadlům. [lock] Vnímáte momentálně silný odklon od plynu k obnovitelným zdrojům energie? Denně volá několik známých a všichni mají vesměs tu samou otázku: "Potřebují nahradit plynový kotel tepelným čerpadlem". Druhá skupina lidí je ovlivněna fotovoltaikou, kde se taky děje ohromná změna, protože Česká republika přistoupila po dlouhých letech váhání k dotování této technologie na rodinné domy. V Dražicích máme tu obrovskou výhodu, že jsme schopní to zkombinovat dohromady a nabídnout jako jedno balení. Jaký energetický zdroj pro domácnosti je v téhle chvíli nejvýhodnější? Vždy říkám, že je dobré nespoléhat jen na jeden zdroj. Jestli máte doma elektřinu, je dobré si k ní pořídit plynový kotel, krb nebo něco, v čem můžete topit dřevem. Dřív to byla moje univerzální odpověď, ale dneska všichni v panice vyřazují plyn, takže už jim zbývá buďto kombinace tepelného čerpadla a fotovoltaiky nebo biomasy a fotovoltaiky. Případně ještě čerpadlo a k němu třeba krbové vložky. Samozřejmě, tepelné čerpadlo je finančně velmi náročné. Když na to dotyčný nemá, pak doporučuji elektřinu a k tomu nějaká krbová kamna. Druhá část odpovědi je odklon od fosilních paliv jako takových, a to se týká u nás především tuhých fosilních paliv. Plyn byl dlouhou dobu preferované řešení. Probíhala tady silná plynofikace ve spoustě obcí, ale to se netýkalo pouze České republiky. Plynofikace je vidět ve všech velkých evropských městech. I v Německu se masivně plynofikovalo, odklon od plynu je záležitost posledního půl roku. Pokud máte nějaký zdroj nezávislý na plynu - a jeho cena roste - pořiďte si nějaký další zdroj jako jsou krbová kamna, fotovoltaika či tepelné čerpadlo. Jaký energetický zdroj pro domácnosti je v téhle chvíli nejvýhodnější? Růst počtu tepelných čerpadel je exponenciální. Podle Asociace výrobců tepelných čerpadel se v roce 2021 nainstalovalo v České republice 30 tisíc tepelných čerpadel, rok předtím to bylo 20 tisíc, čili jde o obrovský nárůst. Je na tom postavená legislativa, zvykli si na to ti projektanti. K tepelnému čerpadlu nicméně potřebujete pokročilé řídící jednotky - čipy, které nejsou. Dodavatelské řetězce, které jsou často propojené až do Asie, se natáhly takovým způsobem, že když někdo zavolá a chce si objednat tepelné čerpadlo, tak odpovídám, že bude nejdříve za rok a neumím říct, kolik bude stát. To je realita současného trhu. Související články: [wp_show_posts id="102533"]

MgA. Michal Kunc, Atelier Kunc Architects Co všechno rozhoduje o úspěšném projektu domu? Dá se i v moderním interiéru s uměleckými ambicemi vytvořit prostředí s pozitivním emotivním nábojem? Do jaké míry mají velké prosklené plochy vliv na vnitřní klima? Obsah: [minutovnik time="00m50s" class="test-class" autoplay="1"]Emoce v architektuře [/minutovnik] [minutovnik time="4m30s" class="test-class" autoplay="1"]Energetická bilance jednopodlažního domu[/minutovnik] [minutovnik time="8m15s" class="test-class" autoplay="1"]Hledání ideální parcely[/minutovnik] [minutovnik time="9m35s" class="test-class" autoplay="1"]Původní podoba parcely, stavební regulativ[/minutovnik] [minutovnik time="10m53s" class="test-class" autoplay="1"]Básnické motivy v architektuře[/minutovnik] [minutovnik time="17m04s" class="test-class" autoplay="1"]Dokážou dnes lidé více docenit architekta?[/minutovnik] [minutovnik time="18m24s" class="test-class" autoplay="1"]Technologie na domě[/minutovnik] [minutovnik time="21m18s" class="test-class" autoplay="1"]Přesahy střech nebo žaluzie na velké prosklené plochy[/minutovnik] [minutovnik time="24m13s" class="test-class" autoplay="1"]Výtvarný motiv uprostřed domu[/minutovnik] [minutovnik time="26m45s" class="test-class" autoplay="1"]Mizí nám volná krajina?[/minutovnik] Vybíráme z rozhovoru: Věnujete tématům jako jsou emoce v architektuře nebo pohoda bydlení. Zkuste prosím tento termín nějak blíže definovat... Bohužel, je mnoho domů, které nejenom, že nejsou na pohled atraktivní, ale dokonce ani nevzbuzují žádné emoce, či ještě hůř, vyvolávají negativní pocity. My však nestavíme jenom domy, ale vytváříme opravdové bydlení. Z této myšlenky vycházíme i při uspořádání vnitřního vybavení budovy, tedy interiéru. To, že je dům naplněný pozitivními emocemi poznáte snadno – cítíte se v něm dobře, nic vás neruší, nedráždí ani neprovokuje. Není jenom o tom, že interiér uděláte praktický, to umíme, tím jsme známí, ale především tím, že vytvoříte intuitivně krásné prostředí. Já tvrdím, že emoce krásy, nebo řekněme příjemné atmosféry má za následek to, že prostor rádi používáme a rádi se do něj vracíme. [lock] Tuhle ideu jsme si definovali už kdysi, když jsme začínali a pojmenovali jsme, jaké domy chceme stavět. Proto pracujeme tak, aby vzniklo místo, které budete vnímat jako nejkrásnější na světě. Odtud nebudete muset nikam unikat, protože doma se cítíte nejlépe a v bezpečí. Není to jen otázka peněz? Ano, peníze jsou rozhodně nedílnou součástí celého procesu, například dům, o kterém se dnes bavíme je ideální příklad toho, jak to tvoříme. Je to opravdu velká budova, tři sta metrů čtverečních, tam se prostor i prostředky pro vybudování atmosféry najdou snadno. Ale teď například pracujeme na domě, který má pouhých sto třicet metrů čtverečních zastavěné plochy a omezený rozpočet a vidíte, máme je tam taky. Ony emoce totiž nejsou primárně postaveny na tom, kolik to bude stát, ale na tom, jaký vyprávíte příběh a jaké dokážete zvolit prostředky. Ale aby všechno vypadalo lehce přirozeně, je dlouhý proces, nad kterým strávíme hodně času, přemýšlení, zkoušení a debatování. Jak zvládáte v jednopodlažním objektu docílit dostatečné energetické bilance?  Není to tak těžké navzdory tomu, že naše domy jsou hodně prosklené. Toto řešení totiž není jen náš designový podpis, ale hlavně chceme dosáhnout co největšího prolnutí přírody s interiérem. Také proto v našich domech navrhujeme velkoformátová skla a jelikož v tomto směru máme nemalou praxi není problém v takovém domě komfortně bydlet nejenom zimě, ale i v létě. Zásadní otázkou totiž je vyřešit optimální systém větrání, chlazení a vytápění. [su_note note_color="#ededeb"]Michal Kunc, Atelier Kunc architects Před lety se architekt Michal Kunc vyučil truhlářem. Pracoval se dřevem, cestoval, díval se po světě a snil o architektuře, která může lidem měnit život. Po studiu v ateliéru u Evy Jiřičné začal navrhovat rodinné domy. Každý jedinečný, jako jsou jeho obyvatelé. Dnes je to hodně domů. Desítky osobních příběhů, emocí, očekávání… Radosti a štěstí. Tady začíná cesta k ucelené koncepci domu, které Michal říká „dům, který je Domovem“. „Domov není nutně místo; domov je taky myšlení a paměť a zlost a radost a láska a hněv, vůbec všechno, co v nás je. Tam jsme chyceni, ať jsme, kde jsme,“ říká. Ateliér má dnes tým zkušených architektů a realizátorů schopných postavit na klíč to, co bylo navrženo.[/su_note] Může vás také zajímat: Do jaké míry může zkomplikovat stavbu blízkost chráněné krajinné oblasti?  Při plánování výstavby nového domu vezměte v úvahu také to, zda nehodláte stavět v chráněné krajinné oblasti. Pokud tomu tak je, budete muset – vedle získání klasického stavebního povolení – také absolvovat schvalovací proces ohledně urbanistické vhodnosti svého projektu v kontextu konkrétní chráněné lokality. Kvalitní architekt vám samozřejmě zpracuje projekt tak, aby odpovídal místnímu koloritu. Jakým způsobem můžeme přivést přirozené světlo do středu domu s plochou střechou?  Řešením je světlovod, který je schopen přenášet sluneční i měsíční svit do místnosti na vzdálenost až šesti metrů pomocí odrazu světla od vysokoreflexního vnitřního povrchu tubusu. Ten propojuje horní čtvercový prosklený osazovací rám umístěný ve střeše a kruhový difuzér, jímž tubus vyúsťuje do místnosti. Minimální délka reflexního tubusu je metr, světlovod však dokáže přivést světlo až na vzdálenost šesti metrů a díky flexibilním kolenům si cestu do interiéru opravdu najde. Slabým místem domů v lese a na samotě je bezpečnost. Jak nejúčinněji vyřešit zabezpečení?  Zámek jako zabezpečovací zařízení je pomalu přežitek.  Přestože klasické zámky jako zabezpečovací zařízení stále převládají, chytré zámky si své místo na trhu upevňují. Moderní chytré domácnosti přímo vybízejí k propojení s inteligentními bezpečnostními prvky. Výhody, které tyto technologie přinášejí, jsou, že dveře se zamykají samy, jakmile je zavřete. Díky notifikacím v aplikaci vždycky víte, jestli je někdo doma a kdo, a v případě ztráty virtuálního klíče ho můžete ihned zablokovat.

Ing. Daniel Uskokovič, manažer programu Wienerberger e4 dům Služba Wienerberger e4 dům umožňuje navrhnout si vzhled a dispozice domu podle vlastního uvážení. Můžete si svůj budoucí domov nakonfigurovat a zjistit okamžité pořizovací náklady, nebo se rozhodnout pro jedno z mnoha hotových řešení. Obsah: [minutovnik time="00m30s" class="test-class" autoplay="1"]Co je e4 dům[/minutovnik] [minutovnik time="01m00s" class="test-class" autoplay="1"]Největší výhody e4 domu a fixace ceny[/minutovnik] [minutovnik time="04m30s" class="test-class" autoplay="1"]Konfigurátor domu[/minutovnik] [minutovnik time="06m00s" class="test-class" autoplay="1"]Materiály pro stavbu domu[/minutovnik] [minutovnik time="08m40s" class="test-class" autoplay="1"]Jak probíhá procesy výstavby[/minutovnik] [minutovnik time="11m00s" class="test-class" autoplay="1"]Čtvrtý pilířem e4 domu je ekologie[/minutovnik] [minutovnik time="12m00s" class="test-class" autoplay="1"]Kolik rodinný domů Wienerberger ročně postaví?[/minutovnik] [minutovnik time="13m00s" class="test-class" autoplay="1"]Vzorový e4 dům[/minutovnik] [lock] Přepis rozhovoru: Dobrý den, vážení diváci, divačky, posluchači, posluchačky. Vítám vás v dalším díle Můj dům studia. Naším hostem je dnes pan inženýr Daniel Uskokovič z firmy Wienerberger. Dobrý den. Dobrý den. Pan inženýr nám přišel představit unikátní projekt, který součástí obrovské firmy Wienerberger a tento se jmenuje Wienerberger E4 Dům. Pojďme si na začátek říct, co to vlastně je. Já děkuji za pozvání. Projekt Wienerberger E4 Dům je v podstatě oborový projekt, který staví rodinné domy za spoluúčasti investorů, stavebních firem, projektantů a průmyslových partnerů. Jaké to má největší výhody? Největší výhody toho programu je to, že investor může stavět svůj dům víceméně bez starostí. Vezměte si příklad, kdy chcete stavit rodinný dům a teď máte spoustu věcí, co vás trápí při té výstavbě, přemýšlíte o nich. A Wienerberger E4 Dům odpovídá na ty požadavky a na ty starosti toho investora. Jaká je garance ceny? To je velmi dobrý dotaz. Já za něj děkuji, protože každý druhý investor se tady na to ptá. Vždycky, když přemýšlíme o tom domě, tak máme nějakou představu o té ceně. My pro tu představu o té ceně jsme v celém tom programu udělali takzvaný konfigurátor E4 domů, kde si ten investor sám nakonfiguruje ten svůj sen a vidí, kolik ten svůj sen stojí. Pak přichází ta fáze dvě, a to znamená buď akceptuji tu cenu a jdu do té výstavby, anebo neakceptuji tu cenu a nebudu stavět. Je to hodně důležité, když se tohle to rozhodnutí udělá v té první fázi. Je pak velmi nepříjemné, když k tomu třeba dospějí v průběhu stavby a ten dům už dostavět nemohou. Jakmile mám tu první představu, tak s touto představou a s tím, co jsem si nakonfiguroval, jdu za tím projektantem a ten mi udělá první selekci té ceny. To znamená příklad. V konfigurátoru si naprojektuji dům za nějakých 5-6 milionů korun. S touhle představou jdu za projektantem E4, ten mi udělá projekt podle mé představy a cena se třeba reguluje na nějakých 6,5 milionů korun. A pak jdu za prováděcí firmou, já mám samozřejmě ještě několik možností v té výstavbě, ale řekněme, že jdu za tou prováděcí firmou a tam mi to ocení na 6,8 milionů. Teď ta stavební firma nebo ta prováděcí firma vám bude něco garantovat. V současné turbulentní době vám bude garantovat vždycky jen hrubou stavbu. Ta hrubá stavba se dá udělat do nějakých třech měsíců a ta cenová hladina může být udržitelná. Po těch třech měsících nebo potom půl roce, kdy je dokončená ta hrubá stavba, dochází pak k další dohodě s investorem, jestli se bude pokračovat anebo investor může jít stylem, že si to bude dostavovat sám. A v případě, že se bude pokračovat, tak se dohaduje na další etapu zase garance ceny. Tímto způsobem se více méně takhle postupuje při té výstavbě. Ale vy třeba říkáte 3 měsíce dobu garance té ceny, ale řekněme, že když já mám projekt, tak, než je schváleno stavební povolení, tak to může třeba trvat rok. Tak dlouhou dobu asi vy nemůžete garantovat cenu materiálu. Ano, vždycky se to odvíjí od té garance, jak to počítá ta prováděcí firma. To znamená, že tam opravdu můžu konfigurovat před 2 lety, projektovou dokumentaci můžu mít dokončenou před rokem a pak to dávám ocenit stavební firmě a ta mi řekne, že nastoupí za 3 měsíce. A ona už samozřejmě kalkuluje s tím, že za ty 3 měsíce tyhle ceny, co ona mi dává, garantuje po dobu té hrubé stavby. Řekněte mi, dá se v dnešní divoký době odhadnout cena na 3 měsíce dopředu? Nedochází třeba k propadu materiálu téměř z týdne na týden? Bylo období, kdy to tak bylo. Teď naštěstí situace se stabilizuje a můj odhad na příští rok je, že bude stabilní ještě víc. Takže v tomhle směru si myslím, že ten investor může být klidnější než v letošním roce. Můžu přijít s vlastní projektovou dokumentací? Nebo ta dokumentace už je součástí celého toho balíku domu na klíč? Je to možné, ale je lepší, když začnete víceméně od konfigurátoru nebo od přemýšlení, jestli půjdete stavit E4 dům. Vysvětlím, proč. Ty čtyři E reprezentují nějaké čtyři pilíře. To znamená, že jsou to domy, které jsou ekonomicky výhodné, jsou energetické, samozřejmě spotřeba energie je tam co nejmenší, jsou estetické, tzn. musí se líbit tomu investorovi a jsou ekologické. To znamená nejen, že to vnitřní prostředí je zdravé, ale používají se tam i materiály, které jsou vyráběny ekologicky. Jako pálené cihly, pálená střešní krytina a podobně. Nicméně podle těchto čtyřech E se vytvořily pravidla výstavby domů E4. Ty pravidla mají hodnoty povinné a doporučené. A pokud já si budu zhotovovat s nějakým, řekněme, svým projektantem svoji projektovou dokumentaci a bude ta projektová dokumentace dělaná podle pravidel E4, tak to zapadá do konceptu a mohu s touhle dokumentací přijít. Jistější samozřejmě ale je, pokud mám nějakou představu, abych navštívil rovnou našeho E4 projektanta, který je vlastně edukován o tom, jak ta dokumentace má vypadat, co má se s investorem probírat, jaké jeho přání má do té dokumentace dávat a pak ta dokumentace je jistější, že bude odpovídat těm pravidlům. Jaké materiály jsou na domě použity? Když vezmu oborovou stěnu, protože se program jmenuje Wienerberger E4 dům, tak jsou tam použité cihly porotherm, pálené cihly porotherm. U střešní krytiny, je to pálená střešní krytina Tondach a pak jsou tam produkty našich průmyslových partnerů. To je velmi zajímavé odvětví, protože ten dům nemůžete postavit jen z cihel, jen z té střešní krytiny, ale je tam spoustu jiných materiálu, které tam používáte. Naši partneři průmysloví je například společnost Vekra, která dělá okna, společnost Baumit, která dělá lité podlahy, omítky a fasády, společnost Siko, která v podstatě doplňuje koupelny a kuchyně, společnost Schiedel, to jsou samozřejmě komíny, a taky jsme samozřejmě mysleli i na technologie, a tam máme společnost Vaillant, která v podstatě se zabývá jak plynovými kotly, tepelnými čerpadly, fotovoltaikou i rekuperací. Řekněte mi, jak probíhá proces výstavby? Když to vezmu úplně od začátku, tak investor by si měl vyčlenit nejvíc času na tu konfiguraci toho domu. A nejen sám, ale víceméně kompletně se svojí rodinou. By si měli začít konfigurovat od toho, jaký styl bydlení chtějí, jaký tvar domu chtějí a podobně. Když toto skončí, z té konfigurace vyjde jakýsi link. A on se o ten link podělí se svým projektantem, nebo s tím E4 projektantem. Ten link má určitou výhodu, že projektant se dostává do knihovny stavebních prvků a vlastně si stahuje rovnou detaily do svých projekčních programů, takže se mu to projektuje mnohem jednodušeji. Když je projektová dokumentace, která vychází z té konfigurace, ale může být částečně odlišná, je hotová, tak zákazník má tři možnosti. První možnost je, že si podle těch pravidel a podle té dokumentace bude dům stavět svépomocí. Když se tím nechce zabývat, má druhou možnost, že si vybere svou stavební firmu, kterou bude muset ohlídat, aby dodržovala dokumentaci, anebo třetí možnost, kterou doporučuji, že si vybere stavební firmu z programu E4. Tyto firmy jsou dlouhou dobu prověřené a prozkoušené a není to jen o tom, že majitel té firmy smýšlí v souladu s těmi pravidly, ale že ty pracovníci, ty stavby, které jsou kontrolované, takhle vypadají podle těch pravidel a svěří tu stavbu do rukou této firmě. Tam je totiž obrovská výhoda, že tuto firmu může kontrolovat, to záleží na přání investora, takzvaný nezávislý kontrolní orgán, což je v tomto případě centrum stavebního inženýrství. A on tam na tu stavbu dochází a vytváří z té stavby protokol, kde nezávisle kontroluje, jestli ta stavební firma dodržuje projekt a jestli samozřejmě tomu investorovi jde všechno podle plánu. Vy se věnujete jenom výstavbě domů nebo se taky staráte i o okolí toho domu? Jak už jsem řekl, v těch čtyřech pilířích je i "éčko" ekologie. tak na to dáváme i velký důraz, že tomu investorovi nevytváříme dům jen jako stavbu, ale i to celé bydlení. Wienerberger se z té role výrobce, dostává do role jakéhosi poskytovatelé kompletního bydlení. A to bydlení není jen ten dům, ale i to okolí toho domu. My spolupracujeme například s Atelierem Flera, kde v podstatě řešíme, jak řešit zahradu, jak řešit uzpůsobení té zahrady, jak zadržovat vodu v té krajině. To je dneska největší problém. Všimněte si například letošní léto. Je jedno z nejsušších let za posledních 10, možná 20 let. A je to tím, že koncepce zahrad většinou nemyslela na to, jak se ta voda v té zahradě udrží. A já vám řeknu, když vezmeme třeba jeden vzrostlý strom, tak ten mám vyprodukuje tolik chladu jako rekuperace. A vhodnou volbou několika vzrostlých stromů na zahradě vy vlastně řešíte i nějaké technologické věci, které by vás stály daleko víc peněz. Takže i tady na to my myslíme v tomhle případě. Máme to zahrnutý i v pravidlech. A ještě k tomu vlastně poskytujeme tohle to poradenství. Kolik domů ročně postavíte? Dá se říct, že naším cílem je, aby domy E4, s těmi pravidly, pracovalo nějakých 1500 investorů ročně. Ale fyzicky my stavíme dneska nějak kolem nějakých 130 domů ročně. To znamená s těmi našimi stavebními firmami. A cíl je maximum stavět 200 domů ročně. Ale ta edukace o tom je samozřejmě ambiciózně větší. Mohu nějaký vzorový dům navštívit? Ano, my jsme přemýšleli, jak vlastně vytvořit vzorový dům. Jestli to má být stavba, která nebude obývaná a bude jako muzeum. Anebo mít stavbu obývanou nějakou rodinou. Rozhodli jsme se jít tím směrem postavit vzorový dům, aby v něm bydlela rodina. A nějakým způsobem my monitorujeme, jak ta rodina tam žije, jak větrá, jak vytápí, jak se tam chová. A tyto data nějak analyzujeme a vlastně si potvrzujeme, že celý ten program je v souladu s tím, jak my přemýšlíme. A my jsme takový vzorový dům postavili v újezdu Průhonic na Praze 4. Aby ten zákazník i viděl, jak to vevnitř vypadá, protože tam žije ta rodina, tak jsme udělali virtuální 3D prohlídku, která je na té webové stránce www.e4dum.cz. A když už jsme u toho, povězte mi, kde si o vašich domech potenciální klienti můžou zjistit co nejvíc, internetové stránky a tak dále? Prvořada internetová stránka je www.e4dum.cz. S tím se váže internetová stránka konfigurátoru, kterou doporučuji navštívit vždy jako první. To je www.konfiguracedomu.cz. A ohledně zdravého prostředí kolem toho domu je www.naszdravydomov.cz. Na závěr mi prosím ještě povězte, jaká je největší výhoda stavební firmy z vašeho programu oproti běžné stavební firmě? Stavební firma z našeho programu, v první řadě jsou tam firmy, které jsou prověřené několik let, některé jsou tam dokonce 15-16 let. Takže to je první věc, prověřené firmy. Druhá věc je ta garanční listina. Co to znamená? Garanční listina investorovi dává garanci, že kdyby v průběhu té výstavby se s tou stavební firmou něco stalo, tak mu to dostaví jiná stavební firma z programu a vícenáklady na přesunutí té stavby pod jinou stavební firmu se hradí do výše čtvrtmilionů, to znamená 250 tisíc. A pak je tady třetí rozdíl mezi běžnou stavební firmou a tou z programu, ta kontrola tím nezávislým orgánem, což je v tomhle případě Centrum stavebního inženýrství. Já Vám, pane inženýre, mockrát děkuji. To byl pan inženýr Daniel Uskokovič z firmy Wienerberger a představil nám tady projekt Wienerberger E4 dům, což jsou prakticky domy na klíč. Já Vám mockrát děkuji, přeji hodně štěstí a někdy zase třeba na viděnou.

JUDr. Pavel Kiršner, advokátní kancelář Ciprýn & Kiršner Co dělat, když vlastníte nemovitost, ale nemáte k ní přístup? Jak se vypořádat s tím, že jste v situaci, kdy nemůžete vaši nemovitost řádně užívat, jelikož není dostatečně spojena s veřejnou cestou, a vy musíte využívat cestu přes sousední pozemky? Obsah: [minutovnik time="00m40s" class="test-class" autoplay="1"]Definice pojmu práva nezbytné cesty[/minutovnik] [minutovnik time="01m30s" class="test-class" autoplay="1"]Konkrétní příklady[/minutovnik] [minutovnik time="03m30s" class="test-class" autoplay="1"]Jak zákonem stanovená nezbytná cesta má vypadat[/minutovnik] [minutovnik time="07m30s" class="test-class" autoplay="1"]Kudy může vést nezbytná cesta[/minutovnik] [minutovnik time="10m00s" class="test-class" autoplay="1"]Jak probíhá proces její stanovení[/minutovnik] [minutovnik time="10m30s" class="test-class" autoplay="1"]Komu následně vytvořená cesta patří?[/minutovnik] [minutovnik time="11m15s" class="test-class" autoplay="1"]Jak dlouho se obvykle soudní spor táhne?[/minutovnik] [minutovnik time="13m00s" class="test-class" autoplay="1"]Cena nezbytné cesty[/minutovnik] Vybíráme z rozhovoru: [lock] Přepis rozhovoru: Co dělat, když jste v situaci, kdy vlastníte nemovitost, ale nemáte k ní přístup? Jak se vypořádat ze situací, kdy nemůžete vaši nemovitost řádně užívat, jelikož není dostatečně spojena s veřejnou cestou a musíte tudíž využívat přístupu přes sousední pozemky? O tom si s námi přišel dnes povídat pan doktor Pavel Kiršner z advokátní kanceláře Ciprýn a Kiršner. Dobrý den, vítejte u nás. Dobrý den, děkuji za pozvání. Tak pojďme si nejdřív na úvod definovat, co to je pojem nezbytné cesty a jak ho upravuje občanský zákoník. Právo nezbytné cesty, je právo upravené občanským zákoníkem a umožňuje zřídit věcné břemeno užívání pozemku, práva cesty, v případech, kde není možné dosáhnout nějaké dohody mezi těmi sousedy. Tady bych chtěl jaksi předeslat, že dohoda je vždycky lepší než jakékoliv souzení, kdo někdy prošel martýriem soudních řízení ví, že málo kdy to dopadne tak, že jsou všichni spokojeni. Proto bych předeslal, že právo nezbytné cesty bych bral jako nějaké poslední možné řešení a vždycky je lepší se domluvit. A prosím vás, můžete nám říct nějaký konkrétní příklad, který vás napadá, kdy je potřeba uplatnit právo nezbytné cesty? Typický je případ ten, že když vlastním jaksi pozemek nebo stavbu a nemám právo přístupu k tomu pozemku nebo stavbě a nemám zároveň napojení na veřejnou cestu, to znamená nemohu ten pozemek užívat řádně, dostat se k němu tak, jak jako řádný uživatel potřebuje, pak přichází na řadu právo zřízení soudním rozhodnutím. A teď mi řekněte, kdybych já si chtěl postavit dům a koupím pozemek a pak zjistím, že tam není ta přístupová cesta a dám to k soudu, mám šanci uspět? V tomhle případě bych byl velmi opatrný, protože občanský zákoník říká, že každý má právo samozřejmě se dožadovat toho zřízení práva cesty, ale bere se také na zřetel to, jestli já jsem byl dostatečně opatrný, když jsem tedy pořizoval si ten pozemek a mohl jsem spoléhat na to, že to právo cesty tam bude zřízené. Pokud byste měl tuto možnost koupit pozemek bez práva cesty a neučinil byste nějaké opatření, to znamená nepokoušel byste se zjistit, jestli tam to právo cesty může být, nemůže být, nepokusil byste se dohodnout s případnými sousedy, tak si myslím, že spíše by vám soud právo cesty nezřídil. Toto je opatření proti nějakým jaksi spekulacím, spekulantům. Myslím si, že je to velmi vhodné opatření, protože když se nad tím zamyslíme, právo cesty je zásah do vlastnického práva. Každý máme zaručené vlastnické právo a toto je zásah, který se týká, dejme tomu, mého bytostního vlastnického práva a je to zásah do práva zaručeného ústavou, které říká, že zásah do vlastnického práva je možné pouze za náhradu a ve veřejném zájmu. Když slyšíme to slovo ve veřejném zájmu, tak si říkáme, že vlastně nikdy nemůžeme dosáhnout veřejného zájmu, pokud jde o občanský spor nebo mezi dva sousedy nějaký spor. Toto už je vyřešeno i jaksi spor mezi dvěma sousedy nebo právo jednoho občana může být veřejný zájem, pokud je v zájmu našem, aby to právo bylo zřízeno. Řekněte mi taková cesta, jaké musí mít parametry? Stačí třeba, že nám poskytnou malinkatou cestičku, na které projde člověk s dvěma taškami. To právo veřejné cesty musí být jen v nezbytné míře. To znamená, že nemohu požadovat nějaký velký koridor, aby tam jezdila velká nákladní auta, musím jaksi odůvodnit, co tam potřebuji, ale můžu zřídit pouze v nezbytném rozsahu. To znamená tak, aby tam zřejmě projelo nějaké osobní auto, prošla běžná návštěva, ale nikoliv, aby tam jaksi proudily davy turistů a byla nějaká velká doprava. Může třeba být ta cesta dočasná po dobu stavby a pak by ten vlastník řekl, tak teď jste si postavili a teď to zase zrušíme a necháme jenom tu cestičku. Na to právo veřejné cesty nemyslí. To právo veřejné cesty je zřizováno jako věcné právo a zapisuje se do katastru nemovitostí. Občanský zákoník říká, že teoreticky může být zřízeno jako obligační právo, to znamená, že platí mezi dvěma sousedy. Máme sousedy pana Novák a pana Novotného, a to platí mezi nimi. Toto není pravidlo, pravidlem je, že to věcné břemeno je zapisováno do katastru nemovitostí jako věcné právo a souvisí s pozemky, tedy sleduje ten pozemek i při změně vlastnictví, sleduje jej, protože občanský zákoník má právo nebo vychází ze stability těch vztahů a ta stabilita je zaručena pouze, pokud je to zřízeno jako věcné břemeno. A prosím vás řeší třeba toto soudní opatření i definici té cesty, jestli může, musí být zpevněná, jestli kdyby třeba někdo řekl, já tam potřebuji mít asfaltovou cestu, ale ten majitel by řekl dobře, ale jedině štěrkovou, nebo pouze prostě jenom udusanou hlínu. To právo, toto v případném sousedním sporu řešeno není. Případném sousedním sporu je nutné využít geodeta, který nám jaksi oddělí jenom tu nezbytnou část toho pozemku a pak jde o to, jak to věcné břemeno definováno. Ten, kdo je povinen to věcné břemeno strpět, tak zároveň má povinnost umožnit, aby to věcné břemeno bylo takto užíváno, ale ten, kdo je z toho věcného břemena oprávněn, má zároveň povinnost se podílet na nákladech, které jsou s tím spojené. A zároveň věcné břemeno lze zřídit pouze za náhradu. To znamená součástí toho soudního výroku tím, že se zřizuje věcné břemeno, je i to, jak vysoká je ta náhrada za jeho zřízení. O tom soud rozhodne, aniž by to ten žalobce, respektive v tomto případě žalovaný, požadoval nebo žalobce navrhoval. A je to otázka vždy znaleckého posudku. Musím říct, že ty ceny za to ztížení, jaksi toho užívání toho pozemku, respektive zatížení mého pozemku věcným břemenem, nejsou až tak vysoké. Je to vždycky znalecká otázka, velkou neznámou u českých soudů je vždycky znalecký posudek. Ač bychom řekli, že znalecký posudek by měl být vždycky stejný, není to tak. Často se v rámci sporu zakládá každá ze stran svůj znalecký posudek, který je diametrálně odlišný, pak soud nařídí další znalecký posudek, ten je zase odlišný. Typicky se vychází při stanovení ceny toho věcného břemene za a) z toho, o kolik se sníží hodnota mého pozemku při zřízení věcného břemene a za b) o kolik se sníží můj komfort při užívání toho pozemku. Samozřejmě vychází se z ceny toho pozemku, vychází se z ceny obvyklé nájmu za užívání pozemku, pak jsou tam jakési složité vzorečky, hodně závistí na tom, jaký srovnávací materiál použije ten znalec, to znamená, z jakého servu srovnávacího vychází, protože velmi těžké je sehnat obdobný pozemek se stejnými parametry, to tak vždy jako není. Mě by to zajímalo z pohledu té poškozené strany, když se ta cesta udělá při kraji pozemku, tak to asi nemusí být takový problém, ale když se ta cesta dá napříč tím pozemkem, tak tam dojde k velkému znehodnocení toho pozemku. Zde soud musí vážit ty pro a proti, a musí vycházet z toho, že ten zatížený pozemek musí být zatížený minimálním způsobem, to znamená určitě by neměl dovolit to, aby znemožnili užívání vašeho pozemku, v takovém případě by to zřízení práva věcného břemene měl odmítnout. Jak se váží zájmy toho vlastníka toho pozemku, a samozřejmě i nějaký zájem toho, kdo chce zřídit to věcné břemeno, ale v případě nějaké kolize se dává spíše na váhu ten zájem toho vlastníka toho pozemku, protože to je ten, jehož vlastnické právo se hájí, a do něj by mělo být zasahováno minimálně. Takže já to zkusím sesumírovat. Takže ten, kdo požaduje tu nezbytnou cestu, tak musí zaplatit tu újmu tomu majiteli, která je vypočítaná. Nejspíš on musí zaplatit tu cestu jako takovou, jako z její realizace. Ano, a musí se podílet na nákladech, které jsou spojený s užíváním toho věcného břemene a zároveň musí zaplatit i za snížení mého komfortu užívání toho mého pozemku. K tomu bych chtěl ještě dodat, že občanský zákoník říká, že to věcné břemeno nelze zřídit třeba přes uzavřený areál nebo uzavřenou zahradu. To znamená, mám zahradu za plotem, mám nějaké náměstíčko uvnitř nějakého svého objektu, tak nelze zřídit věcné břemeno tak, aby si tam proudil někdo skrz moji zahradu. Kdo se pak o tu cestu stará? O tu cestu se stará ten vlastník toho pozemku, s tím, že ten, kdo má výhodu z toho věcného břemene, se musí podílet na těch nákladech, které jsou s tím spojené. A nadále tedy ta cesta patří tomu novému objektu, nebo té nové parcele, anebo tomu stávajícímu? Ta cesta, na vlastnickém právu k té cestě se nemění vůbec nic. K tomu bych chtěl ještě dodat, že v určitém případě může právo náhrady škody, nebo té újmy náležet i někomu jinému než vlastníku toho pozemku. Ten pozemek může být zatížen třeba dalším věcným břemenem, v takovém případě, pokud dojde k omezení toho dalšího věcného břemene, tak náhrada náleží i tomu třetímu objektu, který vlastně je ten, který má právo z toho věcného břemene, které třeba předcházelo tomuto druhému věcnému břemenu. Pane doktore, jak to poslouchám, to je nesmírně složitá věc. Je možný, že se takový spor třeba táhne roky? Řekl bych, že to není možné, ale že je to pravidlem, protože je to otázka velmi principiální pro ty sousedy. Samozřejmě je to otázka vlastnictví nemovitosti, to je to základní, co se nás dotýká. A pokud je tam zřízeno věcné břemeno, tak to může být jaksi bytostná otázka pro oba ty sousedy. A musím říct, že po rodinných sporech toto bývají jaksi nejdivočejší spory ve smyslu nevraživosti mezi sousedy, která se třeba táhne už po nějaké generace. Ač po právní stránce se nejedná až tak o složitou věc, protože není nějak zatížena nějakým složitým dokazováním, protože se vždycky dokazuje ta újma, jestli to tam jde zřídit nebo nejde, ale ty spory bývají velmi dlouhé, protože často to bývá bitva znalců, na znalecké posudky se čeká dlouho, činí to velké nároky na toho soudce, aby opravdu rozhodl spravedlivě, protože někdy je to velmi obtížné vyhodnotit to, jestli opravdu to věcné břemeno tam má být zřízeno a kdo je vlastně ten černý a kdo je tam ten bílý. Nikdy to tak nebývá jednoduché a musím říct, že tyto spory velmi často končí nějakým dovoláním a spor, který trvá pět let, není výjimkou. Tam snad jako potěšující okolnost nebo povzbuzující je v tom, že i když záleží pro jakou stranu, že nejsme v Americe, kde ta poškozená strana si může stanovit jakoukoliv cenu. U nás jsou ty soudní posudky, které by měly stanovit cenu spravedlivou. To je sice pravda, máte pravdu, nejsme v nějakých bláznivých sumách, že já mohu říct, že si ten svůj pozemek cením na miliony. Na druhou stranu musím říct, že někdy, když vidím posudek, kde věcné břemeno hodnoceno na 5000, na 9000 Kč a uvážím to, že to můj pozemek opravdu zatíží, že to může do jisté míry omezit mé užívání pozemku, tak si říkám, že někde ty částky by mohly být i vyšší. Že jaksi to, jako pár tisíc korun za zřízení věcného břemene mně nepřijde příliš adekvátní. A pane doktore, je to spíš zvláštnost z hlediska vlastnického práva nebo je to poměrně častý jev, že se toto děje, že se řeší právo nezbytné cesty? Musím říct, že ty spory nejsou až tak časté, ale zas nemůžu říct, že by to byl nějaký extrém, ale běžný spor to úplně není. Pojďme si tedy na závěr udělat takovou malou poradnu, takové okýnko pro lidi, kteří by se s tímto setkali, ať už pro ty, kteří by byli dotčení toho, že musí si nechat zřídit právo nezbytné cesty, anebo pro ty, kteří to potřebují. Takže já potřebuji na svůj pozemek právo nezbytné cesty. Co pro to mám udělat? Vezme to tedy z pohledu toho, kdo to potřebuje zřídit, to právo cesty, protože to je ten, který určitě udělá ten první krok, ten výkop. To znamená, jako první musím zjistit, kdo je můj soused a nesmím být vlastníkem té cesty, která navazuje na veřejnou cestu. Pokud splňuji toto, tak navrhuji oslovit souseda a snažit se domluvit. Pokud to možné není ve smyslu nějaké domluvy, určitě doporučuji ve vších slušnosti souseda navštívit, než si začneme dopisovat. Někdy, když se začíná tím, že přijde výzva od advokáta, tak si nemyslím, že je to dobrý začátek. Pokud toto možné není, tak navrhuji, jaksi písemně oslovit toho souseda s nějakou nabídkou, možné dohody a podobně, protože pak už začíná příprava na ten soud ve smyslu důkazním. Jestliže mě soused odmítne nebo se se mnou nechce bavit atd., tak už musím si udělat nějakou rešerši, jestli opravdu nemohu se k tomu pozemku dostat jinak, třeba za nákladnější situace nebo za nějakých vyšších nákladů. Pokud to možné není, tak je dobré oslovit geodeta, tak aby to věcné právo, jaksi namaloval do geodetického plánu, a pak už je na místě poslat předžalobní výzvu, která by měla následovat před podáním žaloby. Pokud ani pak nejsem úspěšný, tak se musí podat žaloba na zřízení věcného práva cesty. Jehož přílohou bude ten geodetický plán, kde bude to právo cesty jako nakreslené, zaplatit soudní poplatek a počkat, jestli strana bude souhlasit, nebude. To už je jaksi spojeno s nějakými celkem vysokými soudními náklady. A teď si řekněme ten opačný případ, že jsem požádán, aby přes můj pozemek šlo právo nezbytné cesty. Co si mám ohlídat v takovém případě, abych nesplakal nad výdělkem? V tomto případě opět zase doporučuji jakoukoliv vstřícnost, protože když budu ten, který bude vše negovat, tak to ten soud pak může vzít v úvahu. To znamená už ale mít na paměti, že si připravuji důkazní situaci stejně jako ta případná protistrana. To znamená reagovat na ty dopisy, případné výzvy, přijmout toho souseda, abych nebyl já ten, kdo jenom neguje, jenom blokuje. Ale nic vás jaksi nenutí tu nabídku přijmout. Pokud se cítíte, jaksi omezen v tom vlastnickém právu anebo s tím nesouhlasíte, tak samozřejmě souhlasit nemusíte. V této části je si třeba možno jaksi licitovat o té sumě, protože když si jaksi vyjednáte nějakou větší částku, tak za to zřízení věcného břemene, tak ta může být jaksi podstatně vyšší, než co pak řekne ten znalecký posudek. V tomhle bych taky jaksi tu taktiku zvažoval, protože před soudním jednáním asi ta nabídka může být jako vyšší než při nějaké soudní bitvě. Samozřejmě nic vás nenutí. Pokud s tím nesouhlasíte, počkat na žalobu a pak se v ní vyjádřit, jenom doporučuji přebírat poštu. Hodně sporů končí na tom, že někdo nepřebírá poštu, má někde bydliště, kde už dávno nebydlí. A to pak je problém, protože v těchto případech, pokud prošvihnu soud, nějaké koncentrační výzvy, tak se můžu nadít toho, že tam je zřízené věcné břemeno, a já o tom ani nevím. Pane doktore, já Vám mockrát děkuji. To byl Pavel Kiršner, advokát z advokátní kanceláře Ciprýn a Kiršner. Já Vám mockrát děkuji. A třeba někdy znovu na viděnou, na slyšenou u nějakého problému vlastnického práva. Děkuji za pozvání.

Ing. arch. MgA. Ondřej Kamenický, Oka Design Architekt Ondřej Kamenický vysvětluje, jaké komplikace přináší stavba na severní stráni nad řekou i to, že romantizující domy v přírodě nemusí mít nutně sedlovou střechu. Dozvíte se také, jestli si za deset let ještě bude moct pořídit rodinný dům i střední třída. Obsah: [minutovnik time="01m07s" class="test-class" autoplay="1"]Má Ondřej Kamenický vztah i ke svým starším domům?[/minutovnik] [minutovnik time="03m53s" class="test-class" autoplay="1"]Autorský zákon v architektuře[/minutovnik] [minutovnik time="05m50s" class="test-class" autoplay="1"]Scénografie versus architektura[/minutovnik] [minutovnik time="09m33s" class="test-class" autoplay="1"]Dům na břehu řeky Sázavy[/minutovnik] [minutovnik time="10m50s" class="test-class" autoplay="1"]Dům orientovaný na severní stranu[/minutovnik] [minutovnik time="12m35s" class="test-class" autoplay="1"]Energetická bilance domu[/minutovnik] [minutovnik time="15m09s" class="test-class" autoplay="1"]Výrazné zavěšené okno na severní straně [/minutovnik] [minutovnik time="16m42s" class="test-class" autoplay="1"]Změna fasádního obkladu[/minutovnik] [minutovnik time="18m50s" class="test-class" autoplay="1"]Lesní koráb[/minutovnik] [minutovnik time="22m00s" class="test-class" autoplay="1"]Rovná střecha lesního domu[/minutovnik] [minutovnik time="24m18s" class="test-class" autoplay="1"]Rodinné domy pro střední třídu za deset let[/minutovnik] [minutovnik time="27m12s" class="test-class" autoplay="1"]Vývoj architektury posledních let[/minutovnik] [lock] Přepis rozhovoru: Dobrý den, vážení posluchači, diváci našeho pořadu Můj dům studio. Mám velkou čest dnes tady přivítat u nás pana inženýra architekta Ondřeje Kamenického z ateliéru OKA Design. Dobrý den. Dobrý den Vám i vašim divákům. Pan architekt v časopise Můj dům představil v minulých letech dva své domy. Naši redaktoři je pojmenovali Lesní koráb a druhý Romantika na břehu řeky Sázavy. A my si o nich budeme povídat. A ještě, než začneme, mě by zajímala jedna věc. Od těch domů, od těch realizací, potažmo napsání článků, uplynula už nějaká voda, už nějaký ten rok, konkrétně sedm let. Jaký má vztah architekt ke svým takto starším domům, které už opustil? Protože třeba já vím, že u spisovatele, nebo muzikanta, nebo malíře je to tak, že ve chvíli, kdy to dílo dokončí a odevzdá ho tomu světu, tak k němu ztrácí trošku vztah. Jak vy dneska vnímáte ty svoje domy starší? Děkuji za otázku. To se mě ještě nikdo nikdy nezeptal. Já je jako ty děti pořád ještě trochu vnímám. Já si myslím, že u toho domu těžko přerušíte tu kontinuitu. Ono to má dvě roviny. Na rovině nějaký tvůrčí bych řekl, že samozřejmě je to dítě nějaký doby. Ta architektura se vyvíjí, protože každý jiný asi i umění je závislé na nějaké hodnosti a na nějakém vývoji a na nějaké avantgardě. Takže na tvůrčí rovině samozřejmě člověk už by třeba za zadání pět let starý dělal dneska trošku jinak, ale třeba s velmi podobným přístupem. Ale taky ono je to umění, v kterém je pak někdo nucený žít. Takže já si myslím, že spíš tak jako vlastně sdílím ten další život zejména u těch obytných domů a zejména u těch vil s tím jeho obyvatelem. Trošku ještě pořád někdy se zastavím, nebo jsme v nějakým ne častým, ale v kontaktu. A jak se na to díváte, když se třeba ten dům nějak mění? Že ne, že by ho úplně přestavěli, ale přece jenom ho nějak zabydlují, obydlují? Ne, vždy je to úplně třeba s tou původní představou. Neřkuli, když je ten dům třeba, jestli jste to už zažil, že se ten dům prodal a ten nový majitel si ho přizpůsoboval svým potřebám. S tím prodejem to si teď neuvědomuji, že bych v té situaci někdy byl, anebo o ní možná nevím. Ale samozřejmě já jsem vždycky rád, když se na mě ten majitel, nebo ten obyvatel toho domu, ať už je to v tu chvíli kdokoliv, obrátí aspoň s nějakou konzultací, řekl bych, dalšího postupu. Že to nemusí hned mít formu, tady mám pro vás další úžasnou zakázku, jak to celý přebudujeme. Ale že vnímá, že v tom člověk má osobně nějak vsazeno, i když tam zrovna nebydlí, nějak to respektuje, a nějak dá člověku najevo, že by rád to nějak uzpůsobil. Což já se zase snažím vždycky vyslyšet, protože, jak říkám, tam vzniká nějaká vazba, ze který já pak nemůžu odejít středem a říct jenom, to je takový moje suchý autorský dílo. My jsme to tady dokonce jednou řešili s jedním vaším kolegou, a přiznávám, nedořešili, my jsme z toho tématu pak utekli. Jak je to s tím autorským zákonem? Jak to tam je, když by vám někdo přestavil váš dům, změnil ho k ne obrazu svému? Jak to potom je, že to je hodně taková ošidná půda? A nepamatuji si, že by se to někdy třeba soudně řešilo. No, nedivím se. Samozřejmě je to asi soudně řešitelné na základě toho mála, co vím o českém právu, jako je, protože to skutečně je něco, z čeho se nedá vyvázat. Ani kdybych chtěl, tak já nemůžu přestat být autorem toho domu. A díky tomu zase mám zřejmě nějaké právní možnosti, kdyby se s tím domem dělo něco, co bych já nepovažoval za skvělý. Ale ono jako já neznám situaci, kdyby někdo k tomu opravdu sáhnul, protože ten klient přichází s nějakou důvěrou k tomu architektovi. Já jako architekt se na té důvěře snažím vlastně postavit celou tu spolupráci. A na konci nebo v tom epilogu, kdy se pak třeba něco mění, tak je jako těžký, nebo bylo by asi hypoteticky velmi těžký přijít a říct, vy zlý člověče, vy se mi tady snažíte zničit moje autorské dílo. To asi by nepasovalo do toho celkového mezilidského vztahu, na kterým je to postavené, ale samozřejmě vždycky je jako příjemné, když to vzniká nějakou lidskou domluvou, ten další život. Já jsem se dočetl, že vy jste vystudoval filmovou a televizní scénografii na AMU, což mě nesmírně zaujalo. Jak pak vedla ta cesta k té architektuře a věnoval jste se tomu nějakou dobu? A pokud ne, proč vás to třeba nezaujalo, tak že jste se dál nevěnoval, že nejste třeba televizní filmový architekt? Já jsem si na tuto otázku snažil odpovědět, když jsem měl takové období, že jsem seděl jako na dvou židlích zároveň na té scénografické čerstvě a na té architektonické už trošku, takže já už jsem třeba měl po architektuře, a už jsem třeba dva roky dělal v ateliéru jako domy a trošku už jsem si zvykl na takový ten autorský přístup toho, kdy člověk nějakým jako tvůrčím procesem ten dům koncipuje a trošku ten tvůrčí proces jako on diktuje. Čili já potom vlastně, když jsem vpadl jako po dokončení ještě scénografie jako mladý elef do toho tvůrčího štábu těch filmů, tak najednou jsem se trošku popravdě těžko smiřoval s tím, že najednou jsem jenom jedno to kolečko, který spíš jakoby tak následuje tu vizi režiséra, kameramana a takových těch hlavních tvůrčích filmových profesí. A bavilo mě to jako dělat obojí. Ono se to asi jako skvěle doplňovalo v té scénografii, spíš děláte takový jako nálady, děláte dobový věci, umožňuje vám to udělat si krásný secesní interiér, který si jako architekt neuděláte, protože už to není úplně jako košer dneska, něco takového. Takže jsou to jako dobře se doplňující roviny, ale jako v jednom člověku se to příliš nedalo, protože ten film je jako náročný provozně, takový ty různý ranní, noční natáčení, večerní příprava, scény. Nedej bože, když ta scéna se jako někomu z těch tvůrčích profesí nelíbí a třeba se taky předělává. Přece jenom ta architektura jako cihel a betonu má nějaký taky zákonitosti, o který je dobrý se i opřít. Ale samozřejmě, kdybych měl nějaký ještě paralelní život, tak si tu scénografii možná střihnu k tomu. Já jsem se vlastně s touhle branží setkal taky jako autor a to, co třeba pro mě byl problém, že jsem byl... Když si udělám nějaké autorské věci pro divadlo, tak si za ně zodpovídám a tam je ta svoboda podobná, když vy projektujete ten dům. A u toho filmu, té televize, jsem vždycky hrozně narážel na to, kolik lidí i nekompetentních mluví do toho výsledného tvaru. Kolik byznysmenů nebo lidi v marketingovým oddělení při různých klientech, který do toho dávají peníze, prostě do toho projektují své vize. Nevím, jestli zrovna tohle mohl být i případ u scénografie, ale u toho autorského problému nebo scénáře to prostě vždycky byl problém. Já bych řekl, že jste docela uhodil hřebíček na hlavičku, protože opravdu je tam strašně složitý to tvůrčí předivo těch více lidí, který tomu dávají tvar. A to je jako komplikované území, někdy až minové pole, kterým člověk musí dojít k nějakému tvaru, který ale na konci bývá dost často takovým kompromisem, že už to není to autorský. Vy jste zmínil to divadlo a to je, myslím, správný rozdíl, protože u toho divadla je to autorštější, je to víc takové čisté prýštění tvůrčího ducha než v té svázanější filmový scénografii. Je fakt, že ta architektura je z podstaty svázaná možná ještě o něco víc díky prostě té jednorázové investici energie, prostředků, díky nějakým zákonitostem nějakých stavebních materiálů, ale zase i v tom divadle konec konců máte jako diváka ještě nějakou kukátkovou nebo nekukátkovou scénu a taky tam máte nějaké zákony, že vám nesmí shořet divadlo při nějakém hodně expresivním představení. První váš dům, o kterém bychom chtěli mluvit, je dům na břehu řeky Sázavy, který je pro mě překvapení v tom, že je postavena severním břehu řeky. Ano, je tam krásný výhled na řeku, všichni ho chceme, protože já, kdybych měl na Sázavě, tak si taky výhled na řeku, ale hůř se s tím pracuje. Je to jakoby výzva nebo pro architekta je to těžký? Je to netypický spíš. Tohle byl první klient, který za mnou přišel s tím, že nechce takové obvyklé heslo klienta, tak poprvé usednuvšího ke stolu architekta, že to má být prostorný, světlý, nestát to moc a být to krásný. Ale tady vlastně ten klient měl jako dopředu jasno, že on má radši stín v létě než že by vyloženě, potřeboval slunce v zimě, když to tak řeknu. Takže ten dům vědomě jsme koncipovali tak, že on je vlastně vůči tomu slunci chráněný. Bylo to možná ještě před tím, než se stalo oteplování a nějaké chlazení budov stejně zásadní jako jejich vytápění. Takže to bylo v době, ještě, než z tohohle celého vznikl nějaký hype. Ale bylo to jako vědomí, takže já jsem to vzal jako jeden z osobních hledisek toho klienta. Ty osobní hlediska toho klienta jsou vždycky takovým zajímavým impulzem k přemýšlení. Čili já je mám vlastně rád, zejména jsou takto vědomě formulované. Čili vy jste to kompenzoval tím, že jste tam to světlo dostával těma bočníma stěnami, že tam vlastně defacto ze všech stěn se nějak dostává nějaký světlo. Je to tak. On je to dům vlastně postavený kolem jedné stěny. My jsme vlastně jako měli, tam byla synergie v tom, že ten nechtěný jih a nechtěné přehrávání toho interiéru tím jižním sluníčkem zároveň byla strana ke komunikaci. A ten sever, chtěný stín někde na terase před obytnými prostorami zároveň byl jako krásným výhledem na panorama naproti přes Sázavu, kde prostě to sluníčko tím, jak za námi, za tím domem běží, tak kreslí jako různý scény od rána až do večera. Takže to hlavní otevření, ta hlavní osa vlastně je kolmá na tu zeď, která je taková jako protisluneční, bych řekl. Skrz ni je provedený hlavní vstup a je hlavní osa, kterou projdete rovnou jako obyvákem k tomu hlavnímu oknu. A ty ostatní prostory jsou vlastně k tomu jakoby přidávaný. To je dům, kde já jsem vlastně si to pojmenoval jsem si to až potom, že jsem vlastně, ten dům vznikal jako aditivně, že nebyl nějaký tvar, do kterého by člověk jako vymýšlel nějakou dispozici, ale že vlastně byla nějaká osa, s který ten dům tak jako sám jako rostl nějak. Pak jsem se jako dověděl, že se to takhle jmenuje a že to jsou prostě dva způsoby, jak dům tvořit, ale mě to jako zaujalo a je tam přesně jak říkáte, je tam otevření těch ložnic na ten východ a nějakých takových kuchyň a nějakých jako servisních prostorů na ten západ, protože tam ten výhled moc není a ten západ by taky byl třeba. Myslíte si, že by to dneska, v době, kdy se velmi nahání energetická úspornost budov, ještě vyšlo třeba energeticky? Muselo by se tam přidávat jako třeba osm solárních panelů? Je pravda, že dneska je tato otázka velmi logická. Zase ještě tehdy nebyly všechny průkazy energetické náročnosti budov tak přísný, jako jsou dneska, takže jsme si ještě mohli dovolit udělat takovýto dům. On by šel i dneska, ale jak správně říkáte, muselo by se to dohánět technologicky, protože by neměl ten solární zisk v té zimě tepelný, se kterým se počítá, který samozřejmě velmi pomáhá. Ten dům je vytápěný krbovou vložkou a předpokládám, že to asi jako by stačilo. Je tam teda řízení, řízené větrání z rekuperací, což mě docela překvapilo. Byla shoda na to s klientem, že to chtěl, nebo jste mu to nabízel, vy nebo on s tím přišel? Já vždycky tak trošku respektuji vizi toho klienta, protože ty technologie samozřejmě mají nějakou ekonomickou stránku jednorázovou v té investici a potom rozloženou do nějakého věku v těch technologií, do jejich životnosti. Ale na té misce vah je také veliké těžítko, a to je vlastně to fanouškovství toho investora. Jestli věří v obnovitelné zdroje nebo jestli je to naopak totální pragmatik, kterého zajímá jenom ta ekonomie a pestré názorové možnosti mezi tím vším. Takže tady spíš jsem nějak reflektoval a bez problémů, protože si myslím, že to tam bylo celkem logicky. Ono je to tepelný čerpadlo, doplněný krbovou vložkou. Tehdy ne, ještě úplně obvyklou rekuperací doplněný. Takže já si myslím, že to je přesně ten případ, že vlastně ten dům trošičku si to technologicky dohání. No s tím jsem přišel já, protože on to je sklon toho pozemku. On má takový úplně jemný severní svah a ten dům vlastně je takový jako ustřižený trošku na tom pozemku, že vy sklesáte po těch schodech, tak jako vplujete do toho obyváku, což jsem chtěl, aby byl takový záliv na konci té osy, o které jsem mluvil. A reflektuje to i nějaký střešní světlík, kde i ta střecha vlastně jako střihá. Přináší světlo do hloubky té dispozice, protože je to bungalov, není to patrová stavba, takže řeší problém všech bungalovů, jak dostat přirozený světlo do nějakého centra té dispozice přirozeným způsobem. Tam je velmi zajímavý prvek, a to je to zavěšené okno s těžkým izolačním trojsklem. Ono je neseno dvojitou ocelovou konstrukcí. Řekněte mi prosím něco o něm víc. To je vlastně akcent té osy. To je kromě toho vchodu druhý moment, v kterým ta osa vychází, nebo chcete-li vchází do toho domu. A tímhle způsobem jsme i chtěli akcentovat, že je to jako vystrčený to okno, směrující pohled obyvatele zevnitř na ten nejkrásnější výhled přes tu Sázavu. V neposlední řadě to bylo umožněné i tím, že ten investor měl v tu dobu ještě firmu na tyhle řešení sklo zámečnických detailů a konstrukcí. Takže on si to vzal i trošku za svoje technické řešení. Pro mě to bylo taky velká škola jít do takového detailu s někým, kdo v tom má praxi desítek let. Takže jsme si to spolu, tenhle detail, vymysleli. V tom interiéru dominují trvalé a věčně krásné přírodní materiály, jako třeba ořechové dřevo, mramor, sklo, keramika. A co se výčet toho vnějšího opláštění domu, tam mělo původně tvořit přizdívku ze štípaného kamene, která měla představovat určitou sounáležitost se skalnatým masivem Posázaví. Nakonec, z ekonomického důvodu, majitelé se rozhodli pro zavěšený betonový obklad, který tedy to, jaksi ten kamen dokázal nějakým způsobem imitovat. Mě by zajímalo, byl v tom tehdy opravdu tak velký rozdíl, že jsi nemohl dovolit štípaný, to už si asi nevybavíte? No vybavím, já jsem samozřejmě trošku jsem jako zaplakal, protože já ty imitace se snažím používat tak málo, jak to jen jde. A tady ta fasáda má takový jako velký výrazový dopad. Ale holt se pan architekt trošku jako rozletěl, udělali jsme tam takový komplikovaný vlastně v pohledovým betonu takovou korunu toho baráku, což není technologicky úplně snadné, aby to zároveň nebylo tepelným mostem ve všech těch 3D detailech, v kterých se potkávají fasády a případný vykonzelení nebo nevykonzelení těch atik. Čili relativně jako jsem ten dům jako prodražil, takže pak jsem prostě sehnul hlavu a respektoval jsem, že klient na konci stavby už není tolik při síle a už jsem to akceptoval. Jste s tím majitelem toho objektu v kontaktu i po letech. Třeba našli tam něco, co třeba by udělali jinak nebo řekli vám, nám se tady bydlí přesně tak skvěle, jak jsme si představovali? V kontaktu jsme dokonce i nějaký drobnější ještě stavby na tom pozemku se pak dodělávali a nutno říct, že na početných konzultacích, takže to zrovna je jeden z těch případů, které jsou opravdu příjemné, že vás tam nemile nepřekvapí nějaká budoucí adice. A nutno říct, že tenhle pan klient, kterého tím velmi zdravím, tak si to víceméně pochvaluje a já mu věřím. Pojďme k dalšímu vašemu baráku. Je to zajímavé, my to máme dneska kolem řek. Tady to bylo kolem Sázavy a druhý objekt je na dolním toku Vltavy, který už po staletí okouzluje tou nádhernou scenérií lesnatých kopců, je tradiční oblíbenou rekreační oblastí a ty chatové oblasti už tam po léta, po desítek let proměňují takové oázy v klidu a mění se na trvalé bydlení. A to byl případ i vašeho dalšího klienta. Kam se nastěhovala mladá rodina, která tam postavila právě dům podle vašeho projektu, který byl nazvaný Lesní koráb? Můžete nám o něm něco říct? Můžu, ono shodou okolností, to je ten moment, kde se to k Sázavy a dolní nebo možná až střední tok té Vltavy potkávají, takže tyhle dva domy dělí vzdušnou čarou 3 kilometry. Takže ono je to jako podobná lokalita. Tady ten dům zase, to byl asi můj takový úplně jako první taková čistě jako autorská práce a taky jako krásná. Ta parcela byla úžasná, tam zase bylo jako jihozápadním směrem otevřený takový lůno, konec borového lesa, přecházející v nějakou jako starou zahradu, stávající chatičky malý. Tím pádem ta zahrada měla prostě všechny dřeviny, všechny rododendrony, všechno vzrostlí a díky tomu ten dům se jako snažil být velmi k nim, tvarově, jako ohleduplný a vlastně půdorys s ním nebude koncipovaný, tak myslím, že jsme tam jeden strom pokáceli a druhý jsme se snažili přesadit, ale nepovedlo se tak, že bohužel teda dva stromy padly, ale jinak opravdu jsme ten dům tak jako vtančili mezi tu stávající zahradu, což je vždycky jako příjemný. Já mám vždycky rád, když mám na co reagovat v nějakém přírodním kontextu a není to prostě rozparcelovaný pole za vesnicí, kde nejvzrostlejší strom bude takhle vysoký a ta zeleň tomu neposkytne nějaký hezký background. Vy jste dokonce až kvůli jedné borovici vlastně vytvořili ten tvar, kde ten půdorys je jakoby zlomený do 120 stupňů, aby ta borovice mohla žít. To asi ne každý klient, tohle to udělá. No tak je pravda, že asi si myslím, že i na nějaký estetický rovině to klienty zaujalo, takže byli jako ochotný utrácet za tu ohleduplnost. Ale myslím si, že si taky naprosto plně uvědomovali ty přírodní kvality a to, čím ten dům byl jako krásný už v okamžiku, kdy se postavil, že prostě za ním je opravdu ten baldachýn, a to pozadí toho lesa. Řekněte mi, vzhledem k tomu, že jste vlastně řekl soutok Vltavy a Sázavy, to zase není tak daleko od Prahy, no chtěl jsem říct, jaká je tam třeba dostupnost škol a vůbec infrastruktury a nějakého pro ty lidi. Jestli to mají jako trvalé bydlení nebo spíš rekreační? Obojí je to trvalé bydlení. Já si teď nejsem jistý, možná, že jeden z těch domů vznikal vlastně na začátku, že by to byl spíš letní byt, ale myslím, že se to jako zlomilo velmi rychle v to, že to bude plnohodnotný rodinný dům vlastně jakoby obojí takového až jako městského typu, ale každý z nich jako reaguje na nějaký přírodní kontext. Já pevně doufám, že jako ne městským způsobem. Zajímavé je, že ono to vlastně hodně vychází z té tradice těch chat. Ten vzhled, jediné, co mě tam zaujalo, že ta střecha není sedlová, ale je vlastně jakoby rovná. Že jste nešli do té sedlové střechy? No, já jsem tehdy měl takový možná až jako osobní problém se sedlovou střechou. To byla doba, kde opravdu územní plány všech obcí prostě měly všude napsanou sedlovou střechu. Takže já i tak jako moji generačně blízcí architekti a kamarádi jsme opravdu byli vděční za každý moment, kdy si můžeme navrhnout něco, co jsme shledávali my současného. I vlastně řekl bych, že ten architektonický trend si tehda trošku jako v té sedlovce hledal tu cestu. Opravdu takové ty domy, které podle mého názoru k ní tu cestu našli, který mají prostě nějaký jako vyčištěný tvar vlastně, takové té prazákladní sedlovky s logickým sklonem, už jako dneska jsou celkem běžný a ta architektura se trošku jako naučila tu sedlovku nějak zakomponovat a udělat ji současně. Ale myslím, že tohle je doba, kdy se to trošku ještě jako to výrazivo hledalo a kdy člověk byl opravdu rád za každou možnost udělat tu střechu plochou. Tak tady se vám povedla vlastně v obou dvou případech, u obou dvou těch domů jste si ji dokázal prosadit, takže na těch stavebních úřadech asi ten regulativ v tom místě nebyl tak náročný? Je to tak. Myslím, že v tom územním plánu to opět bylo, ale bohu dík tam, jako na úřadě, seděli lidé přemýšlející, a ne pouze úředníci, takže tam byla nějaká řeč o tom, že když ten barák zapadne do lokality nějakým jiným architektonickým výrazem, tak nemusí být tak doslovný. V tom článku jenom shodou okolností vidím, že cena tehdejší byla 4,2 milionů bez vybavení interiéru. No dneska by to bylo trojnásobek, předpokládám. No ten dům, já si myslím, dvojnásobek by to asi byl. Asi tohle k tomu řeknu. Samozřejmě ta cena byla vyšší s vybavením interiéru, kde bylo fajn, že taky nebylo nutné úplně šetřit, ale je to dům, který vypadá možná o malinko dražší. Mimochodem vzhledem k tomu, jak stoupají ceny materiálu, v důsledku prostě koronaviru, války na Ukrajině a stoupají ceny hypoték, budeme si vůbec moct ještě dovolit nějaký rodinný domy. To by byl asi dlouhý rozhovor. To je otázka, která mě dost trápí poslední dobou, protože tohle je jedna půlka toho problému. Ta druhá půlka toho problému je, že zároveň se tak strašně zpřísňují už ty energetické požadavky, že tady se otvírají strašně moc nůžky mezi tou nutností bydlet v rámci nějaký jako ekonomický reality a hypotéky a prostě lidé, vydělávající si jako vy nebo já svojí prací. Ale zároveň nutnost už i velmi ekologicky postavený barák, který je celý otevřený na jih, má maximální solární zisky, tak i takovýto dům ekologický už svojí architekturou ještě dovybavovat různýma technologickýma berličkama, který samozřejmě tu investici dále jako prodražují. Takže tyhle dva póly se opravdu vzdalují a je čím dál tím jako větší ekonomická práce na tom klientovi nějak přiblížit k sobě, protnout je a na tom průsečíku postavit nějakou realitu. Nemluvě o tom, že stoupají ceny i parcel, tak jako stoupají ceny nemovitostí, protože nemovitosti jsou jedna z mála komodit, kam úspěšní a bohatý lidi vkládají svoje peníze, což vytáčí tu spirálu stále ještě nahoru. Takže je to pro mě veliká otázka, protože zatím jako ty platy, zvýšení platů nekopíruje to navýšení cen v tom stavebnictví, tak pevně doufám, že za pár let tady nebudeme sedět a nebudeme vzpomínat, jaký to bylo krásný, když se stavěli domy pro střední třídu. No, tohle je na samostatný rozhovor, abych řekl, protože já si myslím, že problém je ta Praha. Že problém je, že ono vlastně, kdyby ten zájem nebyl celé republiky a možná ještě kusu zahraničí, soustředěný na tu Prahu a nutnosti bydlet v Praze nebo nějaký dojezdový vzdálenosti, tak vlastně se ten zájem jako rozprostře, a i jakýkoliv jiný krásný města, co u nás máme, prostě já nevím, Hradce, Litomyšle, Budějovice a by najednou získali nějaký význam a získali by nějakou kvalitu bydlení, kterou už mají, ale ta by se dál s tím zájmem těch lidí jako posilovala a tím pádem by všechno nové bydlení u nás nebylo tak strašně drahé. Pane architekte, pojďme zkusit na závěr toho našeho krásného povídání o architektuře, o vašich domech si položit takovou otázku. Ty naše domy, které my jsme, tu dnes, o kterých jsme mluvili a který diváci teď vidí, jsou z roku 2010 a 2015. Změnila se nějak výrazně architektura té doby a změnil jste se od té doby vy jako architekt a pokud ano, kam? No já se měnit snažím, protože si myslím, že by člověk neměl jako úplně zakrnět, ale zase asi jsem si vypěstoval nějaké vnímání prostoru a hmot toho baráku, který z toho asi úplně jako neodpářu. A když jsem se s tím některým klientům svěřil, že to prostě sebou vleču jako kouli na noze, tak mě jako chlácholili, že to je dobře, že ten rukopis je vlastně to, i často to, co hledají. Takže já si myslím, že ta změna, nevím, jestli je patrná jako zvenku, jestli vlastně pro někoho, kdo to jen tak jako globálně přehledné, ty moje práce, jestli vlastně jako zajímalo by mě vlastně podívat se na to jinýma očima, jestli to vypadá hodně různě nebo ne. Já to vnímám, protože tam je nějaká cesta pro mě, ale jsou tam asi čitelný nějaký věci, které považuji za důležitý prostě pracovat nějak s hmotami toho domu, nepracovat jenom s jednotlivými stěnami, stírat trošku nějaké vnímání místnosti jako stěna, stěna, dveře, okno. A zároveň jako vtahovat maximálně ten exteriér do toho do toho interiéru těch domů a vil. Takže to jsou věci, které mě už asi nějak jako budou provázet. Pane architekte, já Vám mockrát děkuji za to naše povídání a moc si přeji, aby až se tady zase potkáme třeba za pět nebo za deset let, abychom si mohli říct, že ta zvláštní podivná napjatá doba pominula a zasmějeme se tomu, že si třeba řekneme, že dál vznikaly a vznikají krásné domy. Věřme, že to tak bude. Mockrát Vám děkuji a na viděnou. Děkuji, mějte se hezky. Související články: [wp_show_posts id="99435"]

Ing. Petr Dusil, koordinátor výstavby domů Atrea Je možné, aby dřevostavba dosáhla parametrů pasivního domu? Vyplatí se přenechat dodavateli pasivního domu také zajištění pozemku, projektové dokumentace a je možné naopak postavit tento typ domu svépomocí? Obsah: [minutovnik time="00m26s" class="test-class" autoplay="1"]Kdy se začala firma Atrea věnovat i stavbě domů[/minutovnik] [minutovnik time="01m07s" class="test-class" autoplay="1"]Preferuje firma určité materiály?[/minutovnik] [minutovnik time="04m13s" class="test-class" autoplay="1"]Může mít klient vlastní projektovou dokumentaci[/minutovnik] [minutovnik time="06m36s" class="test-class" autoplay="1"]Musí mít klient vlastní pozemek?[/minutovnik] [minutovnik time="07m30s" class="test-class" autoplay="1"]Technologie v domech Atrea[/minutovnik] [minutovnik time="10m04s" class="test-class" autoplay="1"]Je možné mít moderní dům bez jednotky řízeného vzduchu[/minutovnik] [minutovnik time="12m02s" class="test-class" autoplay="1"]České domy z českého dřeva[/minutovnik] [minutovnik time="16m04s" class="test-class" autoplay="1"]Je možné stavět domy Atrea svépomocí[/minutovnik] [minutovnik time="20m48s" class="test-class" autoplay="1"]Vzorový dům Atrea[/minutovnik] Vybíráme z rozhovoru: Jakými technologiemi doporučujete osadit klasický pasivní dům? Pro dobrý výsledek je třeba mít kvalitní koncepční návrh a kompletní architektonicko-stavební řešení (dispozice, umístění na pozemku, hmotové řešení, obálka, vzduchotěsnost atd.). Teprve potom, když je toto všechno zajištěno, má smysl řešit vhodné technologie. Bohužel se často tento postup obrací – neefektivně navržený „obyčejný“ dům se teprve následně upravuje a vybavuje technologiemi. Z hlediska životního cyklu domu je však třeba si uvědomit, že budova zůstává, ale technologie se v průběhu času zřejmě budou měnit. [lock] Pro pasivní domy, vybíráme speciální technologie. Především je to řízené větrání s rekuperací tepla a obnovitelné zdroje energie tedy tepelná čerpadla, krbová kamna či krbové vložky. Je možné dosáhnout na dům, respektive dřevostavbu v pasivním standardu bez jednotky řízené výměny vzduchu? Je třeba uvědomit si, proč stavíme pasivní dům – chceme si zajistit bezpečné, komfortní a přívětivé bydlení. V současnosti stavěné budovy jsou obecně dobře izolované a utěsněné. Proto abychom v zimním období, nebo spíš v topné sezoně zajistili dostatečný tepelný komfort nevystačíme si s přirozeným větráním (každou hodinu po dobu deseti minut). To už bez jednotky řízeného větrání možné není. Pokud už řízené větrání máme je výhodné využít jeho potenciál, tedy propojit jej s rekuperací. To znamená, že díky této funkci využijeme až 90 % odpadního tepla k ohřevu příchozího vzduchu. Je to tedy situace, kdy máme zároveň dostatečný odvod škodlivin, což je primární účel rekuperace, optimální nebo alespoň dostatečný přívod čerstvého vzduchu a zároveň šetříme energii. Jak dlouho trvá výstavba pasivního domu? V současné době je časově nejnáročnější přípravná fáze – vymyslet dům a vyhovět legislativě. To znamená především získat stavební povolení, na které se v některých lokalitách čeká až dvanáct měsíců. V momentě, kdy je stavba povolena a je hotová projektová dokumentace nastupuje relativně nejsnadnější a nejrychlejší fáze – samotná stavba domu. Hrubá stavba je realizovatelná v řádech týdnu až měsíců podle velikosti, rozsahu a náročnosti projektu. Následující kompletace jsou v podstatě časově neohraničené. Velmi záleží na tom, o jak složitý projekt se jedná a do jaké míry do této fáze vstupuje klient, například, zda si dodělá dům svépomocí. Může vás také zajímat: Jaké výhody nabízí pasivní dům? Energeticky pasivní dům je stavba s velmi nízkou potřebou energie. Oproti stávajícím budovám spotřebuje až o 90 % méně energie, při současném zajištění vyššího komfortu a zdravého vnitřního prostředí. Tento typ staveb nabízí řadu výhod například: Vyšší komfort bydlení, zdravé vnitřní prostředí, velmi nízkou spotřebu energie, celoročně příjemné teploty, stálý přívod čerstvého vzduchu – bez průvanu, prachu a pylů, malé nároky na údržbu a provoz a nízkou závislost na dodávkách energie. Na stavbu pasivního domu můžete získat dotaci Nová zelená úsporám až 585 000 Kč. Optimální vytápění a ohřev teplé užitkové vody v pasivním doměa Pro výrobu tepla pro vytápění a ohřev teplé užitkové vody (TUV) je možno použít téměř jakékoli známé zdroje tepla nebo jejich kombinace. Díky mnohonásobně nižší potřebě tepla oproti běžnému domu postačují i zdroje o velmi malém výkonu. Pro provoz domu upřednostňujeme využití úsporných a obnovitelných zdrojů energie (solární kolektory, tepelná čerpadla, krbová a peletková kamna apod.). Využití úsporných zdrojů se projevuje dalším snížením nákladů na provoz domu a zmenšením závislosti na dodavatelích energií. Zdroj, případně kombinace zdrojů ohřívá vodu v integrovaném zásobníku tepla (IZT). Ze zásobníku je odebíráno teplo pro vytápění a ohřev TUV. Pro vytápění domů ATREA je možné volit mezi teplovzdušným vytápěním (slučuje vytápění a větrání, případně i chlazení) nebo klasickou otopnou soustavou (oddělený systém vytápění a větrání). Jaké jsou výhody dřevostaveb v porovnání se zděným domem? Doba výstavby: Dům může být předán k bydlení třeba již za tři týdny – zejména při použití panelové konstrukce. Dřevostavby se stavějí v podstatě celoročně – u zděných staveb je potřeba stavební práce v zimě přerušit. Navíc zde i v jiných ročních obdobích probíhají technologické přestávky, během nichž je třeba nechat použité materiály vyschnout. Více prostoru: Dřevostavby bývají konstruovány tak, aby se jednalo o energeticky úsporný dům. Zděné domy využívají k dosažení stejného efektu izolanty a stěna bývá až dvakrát širší než u dřevostaveb, což zvyšuje nároky na prostor. Právě výrazně tenčí stěny dřevostaveb dokážou „vykouzlit“ až 10 % prostoru navíc oproti zděným stavbám. Životnost: U dřevostaveb bývá ve srovnání s domy zděnými nižší, třebaže vždy záleží na konkrétních podmínkách. Akumulace tepla: V dřevěném domě dosáhneme rychle vnitřní teploty, ale když topení vypneme, stavba rychleji vychládá. Zděný dům teplo akumuluje na delší dobu. Ekologie: Porovnáme-li ekologičnost staveb, u dřevostavby je oproti zděným stavbám mnohem větší podíl materiálu z přírodně obnovitelných zdrojů. Dřevo zde může být zastoupeno i více než z 95 % procent. Související články: [wp_show_posts id="99148"]

Aleš Hradecký, předseda Cechu akumulace a fotovoltaiky Dokážou fotovoltaické panely vytopit rodinný dům a kolik energie vyrobí během sluneční sezony od jara do podzimu? Jaká je kapacita a životnost baterií? Hrozí od fotovoltaických panelů požár střechy? Obsah: [minutovnik time="00m50s" class="test-class" autoplay="1"]Mohou fotovoltaické panely zachránit domácnosti před drahými energiemi?[/minutovnik] [minutovnik time="3m19s" class="test-class" autoplay="1"]Jak velkou plochu musí mít elektrárna na střeše, aby byla efektivní[/minutovnik] [minutovnik time="6m57s" class="test-class" autoplay="1"]Jak velký výkon vyrobí solární elektrárna od jara do podzimu[/minutovnik] [minutovnik time="7m48s" class="test-class" autoplay="1"]Baterie a jejich životnost[/minutovnik] [minutovnik time="12m15s" class="test-class" autoplay="1"]Životnost solárních panelů[/minutovnik] [minutovnik time="14m35s" class="test-class" autoplay="1"]Klesnou ceny solárních panelů?[/minutovnik] [minutovnik time="19m03s" class="test-class" autoplay="1"]Ideální velikost fotovoltaické elektrárny[/minutovnik] [minutovnik time="20m58s" class="test-class" autoplay="1"]Vykupují distributoři elektřinu ze solárních elektráren?[/minutovnik] [minutovnik time="22m18s" class="test-class" autoplay="1"]Hoří FTV panely?[/minutovnik] [minutovnik time="25m25s" class="test-class" autoplay="1"]Výklopné panely[/minutovnik] [minutovnik time="27m10s" class="test-class" autoplay="1"]Potenciál fotovoltaické energie[/minutovnik] [minutovnik time="29m16s" class="test-class" autoplay="1"]Spasí Evropu projekt FTV parku na Sahaře?[/minutovnik] [minutovnik time="30m45s" class="test-class" autoplay="1"]Podíl OZE na celkovém mixu [/minutovnik] [lock] Vybíráme z rozhovoru: Jaké jsou podmínky pro získání dotací na vlastní fotovoltaickou elektrárnu? V dnešní době se podmínky velice zmírnily a fotovoltaika je brána jako obnovitelný zdroj. Platí pouze, že je třeba získanou energii využít v domácnosti. Umístění by mělo být na střeše nebo na stěně či jinde na pozemku a dům musí být určený k bydlení. Při splnění této základní premisy lze v současnosti čerpat zhruba 200 tisíc korun, pět tisíc na projektovou dokumentaci, a pokud jste v některém z postižených regionů (karlovarský, ústecký a moravskoslezský), tak tam můžete počítat ještě s 10% zvýhodněním. [lock] Jaká je kapacita a životnost baterií? Je rozdíl, pokud hovoříme o bateriích pro domácnost nebo průmyslové využití. V domácnostech je dnes instalujeme od zhruba 10-20 kWh. Pod tuto hranici nemá smysl baterie pořizovat, protože dům může mít v době, kdy fotovoltaika nefunguje, například za horké letní noci, kdy interiér chladíme, větší spotřebu. Většinou se instalují baterie s kapacitou odpovídající instalaci fotovoltaiky. Z praxe můžeme doporučit minimální poměr 1:1. To je dáno také tím, zda je správně dimenzovaná samotná fotovoltaika. A co se životnosti týká, tak u kvalitních a prověřených akumulátorů s technologií Li-ion nebo LifePO4 můžete mít jistotu, že vydrží zhruba šest tisíc cyklů. To však neznamená, že poté je třeba baterii vyhodit, jen se pozvolna snižuje jejich kapacita. To vše samozřejmě závisí i na způsobu používání, respektive na tom, zda je řídicí jednotka v pořádku a správně ovládá nabíjení a vybíjení. Při běžném provozu tedy můžeme počítat zhruba s dvaceti lety užívání. Hrozí od fotovoltaických panelů požár střechy? Samotné panely jsou nehořlavé, ale samozřejmě, je to elektrozařízení. Pokud se o ně nebudeme starat a vynecháme pravidelné revizní kontroly a údržbu, tak se může stát, že se uvolní spoje. Nesmíme zapomínat ani na riziko zkratu. Ale v zásadě, pokud dodržujeme předepsanou údržbu, zvolíme správného dodavatele, který instalaci provede kvalitně a odborně, by k požáru rozhodně nemělo dojít. Nicméně, jsou zde i další technologické možnosti, kterými riziku požáru můžeme předejít, například instalace STOP tlačítka. Existují i zařízení, která panely mezi sebou rozpojí, a to už je opravdu hodně silné zabezpečení. Může vás také zajímat: Co to znamená, když se řekne energeticky nezávislý dům? Abychom mohli dům zařadit do kategorie soběstačný dům, musí zvládat následující: vyrobit a akumulovat elektrickou energii pro svou spotřebu i nabíjení elektromobilu, vyrobit, zachytit a rekuperovat dostatek tepla pro celý dům a zajistit tak teplotní komfort obyvatel díky pokročilému tepelnému hospodářství a kvalitní izolaci. To znamená, že při řešení energetiky domu je třeba sestavit celkovou energetickou bilanci – zjistit všechny tepelné ztráty, teplo pro ohřev vody a odběr všech elektrospotřebičů. U moderních domů hrají velkou roli solární zisky jižním prosklením. V potaz je nutné vzít i fakt, že dospělý člověk v klidu vyzařuje 80 až 100 W. Jaké jsou další možnosti ukládání elektrické energie? Kromě baterie na bázi chemické přeměny (tedy lithiové, gelové, VRLA, olověné…) lze pro uchování energie použít „baterii“ na daleko jednodušším principu – do vody. Solární panely lze přímo zapojit do některých ohřívačů vody a obejít se tak téměř bez elektroniky. Nevýhodou je nízká účinnost takového řešení, tedy takové zapojení dobře funguje jen při přímém slunečním svitu. Aby se účinnost zvýšila a panely byly schopné ohřívat vodu i při částečně či zcela zatažené obloze nebo i v zimě, je nutné mezi panely a ohřívač přidat stabilizátor (nebo také regulátor) napětí. Výhodou tohoto řešení je určitě cena a jednoduchost. Ohřátím 160 litrů vody z 55 na 75 °C uložíte více než 3,5 kWh elektřiny. Baterie o takové kapacitě a střídač by vás vyšly nejméně na 120 tisíc korun, zatímco 160litrový bojler i s regulátorem nestojí ani čtvrtinu. Nevýhodou je to, že z horké vody už nelze zpětně elektřinu vyrobit. V létě sice budete mít plný bojler či akumulační nádobu horké vody, ale nebudete pro ni mít žádný užitek, zatímco hned vedle poběží klimatizace či bazénová filtrace, pro kterou budete kupovat elektřinu ze sítě. Jak funguje spolupráce fotovoltaiky s tepelným čerpadlem? Kombinace fotovoltaické elektrárny a tepelného čerpadla jednoznačně dává z ekonomického hlediska smysl. Je zde však velmi důležitý faktor – komunikace obou systémů, jež spolu musí být nejen propojené, ale také je nezbytné, aby vzájemně komunikovaly. Využívá se to například u bojleru nebo v létě při klimatizaci, pokud ji tepelné čerpadlo zajišťuje. Také pokud máme bazén, lze navolit, aby tepelné čerpadlo vyhřívalo sice primárně vodu v bojleru, ale přebytek posílalo do bazénu. Tepelná čerpadla, která mají odpovídající řídicí systém, tak mohou přímo komunikovat se střídači fotovoltaické elektrárny po jejich komunikačním rozhraní a ovlivňovat tak svůj chod. To je rozhodně důležitý faktor. Související články: [wp_show_posts id="98678"]

Ing. Lubomír Kuchynka, místopředseda Asociace pro využití tepelných čerpadel Kolik stojí instalace a roční provoz tepelného čerpadla? Kdy má smysl nahradit tepelnými čerpadly zdroje na fosilní paliva? A do kterého domu je možné tepelné čerpadlo instalovat? Obsah: [minutovnik time="1m00s" class="test-class" autoplay="1"]Nahradí tepelná čerpadla zdroje na fosilní paliva?[/minutovnik] [minutovnik time="6m00s" class="test-class" autoplay="1"]Utáhne elektrifikační síť nápor čerpadel?[/minutovnik] [minutovnik time="9m00s" class="test-class" autoplay="1"]Může se dát tepelné čerpadlo i do nezatepleného domu?[/minutovnik] [minutovnik time="13m00s" class="test-class" autoplay="1"]Ambivalentní zdroj k tepelnému čerpadlu[/minutovnik] [minutovnik time="21m00s" class="test-class" autoplay="1"]Jak probíhá instalace tepelného čerpadla[/minutovnik] [minutovnik time="25m00s" class="test-class" autoplay="1"]Rozpočet na instalaci[/minutovnik] [minutovnik time="31m00s" class="test-class" autoplay="1"]Tepelné čerpadlo země/voda a výkopové práce[/minutovnik] [minutovnik time="35m00s" class="test-class" autoplay="1"]Roční rozpočet provozu tepelného čerpadla[/minutovnik] [minutovnik time="38m00s" class="test-class" autoplay="1"]Kombinace tepelného čerpadla a fotovoltaiky[/minutovnik] [minutovnik time="41m00s" class="test-class" autoplay="1"]Za jak dlouho přijde instalační firma[/minutovnik] [lock] Vybíráme z rozhovoru: Jaký je roční rozpočet provozu tepelného čerpadla u modelového dvoupodlažního domu 100 – 150 m2? Důležitým parametrem u tepelných čerpadel (TČ) obecně je sezonní topný faktor (SCOP). Tento parametr má mnoho okrajových podmínek. Jedním z nich je tepelná ztráta domu (údaj uvedený v certifikátu domu s měřením ověřeným třetí stranou, respektive pracovištěm k tomu určeným). U parametru SCOP je vždy uvedeno, za jakých podmínek bude tento údaj platný. Kupříkladu, že je SCOP 5, tepelná ztráta domu je 10 kWh a jedná se o průměrné klimatické pásmo, že je zde bod bivalence (okamžik, kdy TČ vyžaduje pomoc záložního zdroje) při -10 °C a další parametry. Pokud jsou tedy tyto vzorové podmínky dodrženy, tepelné čerpadlo na 5 kWh dodaného tepla spotřebuje 1 kW/h ze sítě. To znamená, že pokud z energetického štítku budovy vyčteme, že tepelná ztráta domu je 10 kWh a budeme-li mít tepelné čerpadlo se SCOP 5, z elektrické sítě budeme za rok potřebovat na vytápění dodat 2 MWh. A když si tyto vynásobíme cenou, za kterou energii kupujeme, získáme částku, kterou zaplatíme. Takže při současné předpokládané ceně 7 Kč kWh to bude činit 14 tisíc Kč za vytápění našeho vzorového domu. Je výhodné kombinovat tepelné čerpadlo s fotovoltaickou elektrárnou na střeše domu? Kombinace fotovoltaické elektrárny a tepelného čerpadla jednoznačně dává z ekonomického hlediska smysl. Je zde však velmi důležitý faktor – komunikace obou systémů, jež spolu musí být nejen propojené, ale také je nezbytné, aby vzájemně komunikovaly. Využívá se to například u bojleru nebo v létě při klimatizaci, pokud ji tepelné čerpadlo zajištuje. Také pokud máme bazén lze navolit, aby TČ vyhřívalo sice primárně vodu v bojleru, ale přebytek posílalo do bazénu. Tepelná čerpadla, která mají odpovídající řídící systém tak mohou přímo komunikovat se střídači fotovoltaické elektrárny po jejich komunikačním rozhraní a ovlivňovat tak svůj chod to je rozhodně důležitý faktor. Dokážou tepelná čerpadla nabíjet i elektromobily? Samozřejmě, do propojeného sytému fotovoltaické elektrárny a tepelného čerpadla může být zapojena i dobíjecí stanice pro elektromobily. Lze tedy využít přebytečnou energii i tímto směrem. Může vás také zajímat: Jak získat dotaci na tepelné čerpadlo? Podmínky státních dotací na zdroje vytápění domácností se v poslední době rychle mění. K 31. srpnu 2022 skončily tzv. kotlíkové dotace pro nízkopříjmové skupiny. Nadále je možné čerpat podporu z programu Nová zelená úsporám. Dotované tepelné čerpadlo si můžete pořídit, pokud nahradí: kotel na tuhá paliva emisní třídy 1 či 2, lokální topidla (krb, krbová kamna atd.), pokud jsou hlavním zdrojem vytápění, elektrické vytápění (lze vyměnit jen za tepelné čerpadlo s elektrickým pohonem). Za jak dlouho se vrátí investice do tepelného čerpadla? Na návratnost investice do tepelného čerpadla má vliv spousta faktorů. Je třeba vždy vzít v úvahu nejenom zvolený typ zdroje, ze kterého čerpá energii, ale i individuální podmínky (typ a velikost stavby, tepelné ztráty domu, místní klima atd.). Podle informací E.On z podzimu 2022 se investice vrátí za zhruba 10 let. Při využití státních dotací až do výše 130 000 Kč dokonce už za 5,6 roku. Můžeme napojit tepelné čerpadlo na stávající otopnou soustavu a nebude nás jeho provoz rušit? Moderní systém vytápění tepelným čerpadlem lze bez problémů na stávající otopnou soustavu (radiátory) připojit, a to i ve starém domě. Samozřejmě důležitý je výběr správně dimenzovaného TČ a posoudit, zda otopná soustava je skutečně vhodná. Těleso tepelného čerpadla je možné umístit do stávajícího prostoru kotelny, jelikož zabírá stejný prostor, jako kondenzační nebo elektrokotel. Venkovní jednotku pak díky kompaktním rozměrům můžeme umístit kamkoli kolem domu, či pověsit na fasádu. Starší typy tepelných čerpadel bývají hlučnější, ale kupříkladu čerpadlo Acond PRO R, které je nejtišší na trhu, má hladinu akustického hluku 49,3 dB (šum v tichém domě). Průměrné hodnoty běžných čerpadel se přitom pohybují kolem 55 až 65 dB (běžná mluva). Související články: [wp_show_posts id="98114"]

Ing. arch. David Kraus, autorizovaný architekt, člen ČKA Lze postavit dům tak, aby byl moderní a zároveň spjatý s přírodou? A jak komplikuje stavbu všudypřítomný a stínící les či přímo přiléhající hladina Jevanského jezera? Jednoposchoďový dům má svá specifika, výhody i komplikace. Obsah: [minutovnik time="01m00s" class="test-class" autoplay="1"]Práce se studenty na ČVUT[/minutovnik] [minutovnik time="06m00s" class="test-class" autoplay="1"]Jinakost v architektuře[/minutovnik] [minutovnik time="11m00s" class="test-class" autoplay="1"]Dům mezi obrazy a stíny[/minutovnik] [minutovnik time="14m00s" class="test-class" autoplay="1"]Dendrologická situace na parcele[/minutovnik] [minutovnik time="15m30s" class="test-class" autoplay="1"]Proč není dům patrový[/minutovnik] [minutovnik time="16m00s" class="test-class" autoplay="1"]Dům má přirozeně stárnout[/minutovnik] [minutovnik time="17m00s" class="test-class" autoplay="1"]Chlad z lesa[/minutovnik] [minutovnik time="19m00s" class="test-class" autoplay="1"]Bílá podlaha v zimě[/minutovnik] [minutovnik time="19m30s" class="test-class" autoplay="1"]Venkovní bazén[/minutovnik] [minutovnik time="21m00s" class="test-class" autoplay="1"]Dlouhá chodba napříč celým domem[/minutovnik] [minutovnik time="22m00s" class="test-class" autoplay="1"]Vysněný dům Davida Krause[/minutovnik] [lock] Vybíráme z rozhovoru: Jak vzniknul dům „mezi odrazy jezera a stíny lesa“ v Jevanech? Klienti viděli jiný můj dům v časopise, oslovili mě a padli jsme si takříkajíc do oka. Spolupráce to byla plodná a přirozená. Na pozemku je les se vzrostlými dvacetimetrovými stromy, takže když zde stojíte, vidíte jen ohromné koruny a probleskující nebe. Tito lidé mi důvěřovali, a důvěra je nesmírně zavazující. Když víte, že klient na vás spoléhá, nemůžete ho zklamat. Proto jsem byl ve střehu, a věděl jsem, že nesmím udělat chybu, zároveň jsem měl ale volnou ruku. Majitel mi na mnoho věcí totiž řekl: „Vy jste architekt, vy jste to studoval, tak proč se mě ptáte, udělejte to nejlépe, jak umíte“. Jaké jsou výhody a nevýhody přízemního domu Přízemní dům má svá specifika, která oceníte, když se blíží stáří a nechcete mít schodiště. A také vám přízemní dům umožňuje být stále ve vizuálním kontaktu s venkovním prostředím, i když tam není zrovna hezky. Takže do lesa mi přízemní dům připadal logický, jen paní měla přirozené obavy, že se jim před ložnicovým oknem někdo zjeví – a to jsou právě ty nevýhody přízemního domu – určitý pocit nebezpečí a ztráty soukromí. Dojem, že jste kdykoliv přístupní. V patrovém domě odejdete nahoru a jste pocitově v bezpečí. Patro také může sloužit k výhledu, ale to jsme v tomhle případě nepotřebovali, protože už z přízemí je díky terénu krásně vidět na hladinu jezera. Není okolí domu chladné? Ano, v lese je vždy pocitově větší zima. I když máte venku třicet stupňů, tak mezi stromy se cítíte chladněji. Proto jsme udělali před domem takové volnější prostranství, kam sluníčko dopadá, a člověk má pocit prohřátí. Dnes ale pozorujeme nový trend – mnoho bytů i domů se orientuje na sever. Lidé to tak chtějí, i když nám na ještě škole vtloukali do hlavy, že všechno musí být směrováno na jih. Jenže teď je jiná klimatická situace a slunce bývá až moc. [su_note note_color="#ededeb"]David Kraus (*1970) je absolvent FA ČVUT v Praze. Realizoval desítky rodinných domů a dalších staveb, např. Administrativní budovu ve Strančicích, Dům pro veterány v Satalicích, Přístavbu základní školy v Hradišťku. Přednášel jako pedagog, publikoval a je držitelem řady ocenění. V roce 2018 získal Českou cenu za architekturu za administrativní budovu v betonářské společnosti u obce Strančice.[/su_note] Může vás také zajímat: Do jaké míry může zkomplikovat stavbu blízkost chráněné krajinné oblasti? Při plánování výstavby nového domu vezměte v úvahu také to, zda nehodláte stavět v chráněné krajinné oblasti. Pokud tomu tak je, budete muset – vedle získání klasického stavebního povolení – také absolvovat schvalovací proces ohledně urbanistické vhodnosti svého projektu v kontextu konkrétní chráněné lokality. Kvalitní architekt vám samozřejmě zpracuje projekt tak, aby odpovídal místnímu koloritu. Jakým způsobem můžeme přivést přirozené světlo do středu domu s plochou střechou? Řešením je světlovod, který je schopen přenášet sluneční i měsíční svit do místnosti na vzdálenost až šesti metrů pomocí odrazu světla od vysokoreflexního vnitřního povrchu tubusu. Ten propojuje horní čtvercový prosklený osazovací rám umístěný ve střeše a kruhový difuzér, jímž tubus vyúsťuje do místnosti. Minimální délka reflexního tubusu je metr, světlovod však dokáže přivést světlo až na vzdálenost šesti metrů a díky flexibilním kolenům si cestu do interiéru opravdu najde. Slabým místem domů v lese a na samotě je bezpečnost. Jak nejúčinněji vyřešit zabezpečení? Zámek jako zabezpečovací zařízení je pomalu přežitek. Přestože klasické zámky jako zabezpečovací zařízení stále převládají, chytré zámky si své místo na trhu upevňují. Moderní chytré domácnosti přímo vybízejí k propojení s inteligentními bezpečnostními prvky. Výhody, které tyto technologie přinášejí, jsou, že dveře se zamykají samy, jakmile je zavřete. Díky notifikacím v aplikaci vždycky víte, jestli je někdo doma a kdo, a v případě ztráty virtuálního klíče ho můžete ihned zablokovat. Související článek: [wp_show_posts id="97630"]

Ing. arch. Pavel Horák, Prodesi/Domesi Proč vůbec chtít dřevostavbu a nepodléhat zbytečným mýtům? Zhoršené akustiky se ve dřevostavbě bát nemusíte, proč? Jak je možné, že se ze dřeva staví i velké bytové domy, komerční a státní budovy? Obsah: [minutovnik time="01m15s" class="test-class" autoplay="1"]Situace se dřevem na trhu[/minutovnik] [minutovnik time="02m05s" class="test-class" autoplay="1"]První administrativní budova ze dřeva[/minutovnik] [minutovnik time="02m45s" class="test-class" autoplay="1"]Překážky při stavbě dřevostaveb[/minutovnik] [minutovnik time="04m00s" class="test-class" autoplay="1"]Největší přednosti dřevostavby[/minutovnik] [minutovnik time="05m20s" class="test-class" autoplay="1"]Předsudky ke dřevostavbám[/minutovnik] [minutovnik time="07m00s" class="test-class" autoplay="1"]Životnost dřevostavby[/minutovnik] [minutovnik time="09m00s" class="test-class" autoplay="1"]Vrže a praská dřevostavba?[/minutovnik] [minutovnik time="11m00s" class="test-class" autoplay="1"]Cena dřevostaveb[/minutovnik] [minutovnik time="14m40s" class="test-class" autoplay="1"]Alternativní postupy při realizaci[/minutovnik] [minutovnik time="17m30s" class="test-class" autoplay="1"]Bytové domy ze dřeva[/minutovnik] [minutovnik time="20m00s" class="test-class" autoplay="1"]Dřevo je ekologický materiál[/minutovnik] [lock] Vybíráme z rozhovoru: Překážkou pro hojnější výstavbu dřevostaveb nejsou předpisy, ale předsudky lidí Dost často slyšíme, že hlavní překážkou je legislativa, ale já jsem svého času zjistil, že základní překážkou je nastavení stavu mysli u lidí, protože si nedokážou představit, co je všechno je možné dnes ze dřeva postavit. Relativně dlouho se stavělo z jednoduchých primitivních konstrukcí, až v průběhu času se postupně rozvinuly pokročilé technologie ze dřeva, které dokážou přinést úplně nové zatížení, úplně novou požární odolnost a díky tomu mohou stavebníci stavět ze dřeva i výškové stavby. Za největší výhodu považuje architekt Horák výhodu esence dřeva. „Včera jsem přespával v jednom z našich domů, a to je nenahraditelná zkušenost. Není to nic úplně technického, není to o číslech, ale je to o pocitu z architektury. Betonová i ocelová stavba má také své, ale pro někoho, komu je dřevo blízké, je to silný argument. Pak jsou tam ta tvrdá data jako je rychlost výstavby nebo ukládání CO2.“ O dřevostavbách říká, že jejich slabou stránkou je akustika… Co se týká hlavní nosné konstrukce u dřevostaveb, ta je bytelná. U rodinných domů dosahujeme lepších výsledků než u jiných materiálů. U komerčních vícepodlažních staveb se o to momentálně snažíme také a díky moderním technologiím budeme schopni nabídnout velmi kvalitní skladby a konstrukce, které budou z hlediska akustiky odolné. Když vám například ve zděném nebo panelovém domě soused začne vrtat vrtačkou, rezonuje to celou stavbou. V dřevostavbě tohle odpadá, protože tam žádné betonové jádro není. My se velmi poctivě snažíme vyřešit kročejový zvuk, víme, že by to mohlo být problém a máme nakročeno k velmi dobrým výsledkům. Chceme mít tichost užívání v dřevěné budově jako jednu z výhod. Hodnota dřeva jako klimaticky příznivého materiálu je neoddiskutovatelná Dřevostavby jsou revoluční materiál. Když se podíváte na CO2, tak vás to až může šokovat, kolik oxidu uhličitého vyprodukujete při výrobě cementu nebo pálení cihel a kolik CO2 ušetříte při práci se dřevem. My jsme třeba dělali projekt v Austrálii, a kolegové v Sydney spočítali, že i když jsme vezli dřevo ze střední Evropy do Austrálie, tak jsme na tom byli výrazně lépe s uhlíkovou stopou, než kdybychom stavěli konvenční zděnou stavbu. Já se nerad honím za nějakými CO2 certifikáty, ale pokud potřebujeme planetu nějak ochladit a máme tady materiál, který nám dorůstá, tak bychom ho měli v nějakém měřítku začít používat. Může vás také zajímat: Jaké jsou výhody dřevostaveb v porovnání se zděným domem? Doba výstavby: Dům může být předán k bydlení třeba již za tři týdny – zejména při použití panelové konstrukce. Dřevostavby se stavějí v podstatě celoročně – u zděných staveb je potřeba stavební práce v zimě přerušit. Navíc zde i v jiných ročních obdobích probíhají technologické přestávky, během nichž je třeba nechat použité materiály vyschnout. Více prostoru: Dřevostavby bývají konstruovány tak, aby se jednalo o energeticky úsporný dům. Zděné domy využívají k dosažení stejného efektu izolanty a stěna bývá až dvakrát širší než u dřevostaveb, což zvyšuje nároky na prostor. Právě výrazně tenčí stěny dřevostaveb dokážou „vykouzlit“ až 10 % prostoru navíc oproti zděným stavbám. Životnost: U dřevostaveb bývá ve srovnání s domy zděnými nižší, třebaže vždy záleží na konkrétních podmínkách. Akumulace tepla: V dřevěném domě dosáhneme rychle vnitřní teploty, ale když topení vypneme, stavba rychleji vychládá. Zděný dům teplo akumuluje na delší dobu. Ekologie: Porovnáme-li ekologičnost staveb, u dřevostavby je oproti zděným stavbám mnohem větší podíl materiálu z přírodně obnovitelných zdrojů. Dřevo zde může být zastoupeno i více než z 95 % procent. Jak se řeší rozvody v dřevostavbách? Zásadní je nenarušit tepelněizolační vlastnosti dřevěných stěn, vzduchotěsnost obálky, zohledňuje se požární bezpečnost a statika. Nejjednodušším řešením rozvodu elektrického proudu v dřevostavbách je instalace na povrchu stěn. Toto řešení nenarušuje tepelněizolační ani statické vlastnosti dřevěných stěn, ale má spíš technický než estetický ráz. Proto je vhodné do rekreačních chat nebo do technických místností v domě, kde při správném provedení a správné volbě instalačního materiálu slouží naprosto bez problémů, hlavně z hlediska požární bezpečnosti.Další možností, která neohrožuje tepelněizolační vlastnosti dřevěných stěn, je vedení elektrických rozvodů (včetně telefonu, zabezpečení, počítačové sítě atd.) po základové desce podél paty stěn. Svisle jsou pak vedena do předem připravených chrániček kabelů. Po instalaci se vstupy do elekroinstalačních kanálů vyplní montážní pěnou, aby byl celý systém neprodyšně uzavřen. Vyžadují dřevostavby jiné základové desky než klasické zděné domy? Základová deska v pravém slova smyslu je plošné založení stavby na silné železobetonové desce. Konkrétní tloušťka základové desky se stanoví podle zatížení a únosnosti zeminy, většinou to bývá od 200 mm, ale často mívá deska tloušťku i vyšší. Tato základová deska v pravém smyslu slova ve většině případů nemá pod sebou žádné středové základové pasy. Vyskytují se u ní ve většině případů pouze obvodové základové pasy, které jsou provedeny do nezámrzné hloubky, a jejich hlavním úkolem zpravidla bývá pouze ochrana základové desky před mrazovým zvedáním okrajů desky. Zatížení z vrchní stavby se přenáší do základové půdy (základové spáry) celou plochou základové desky.Základová deska pro montovanou dřevostavbu musí splňovat požadavky rovinnosti i přesné rozměry a prostupy podle projektové dokumentace. Pokud je deska splňuje, stavbyvedoucí desku převezme od majitele a zahájí se montáž domu. V obou případech ale musí mít základová deska zhotovenou protiradonovou a hydroizolační vrstvu. Související články: [wp_show_posts id="97183"]

Ing. Miroslav Kramoliš, Gradient Plánujete rekuperaci? Poslechněte si názory odborníka podložené praxí, které vám jinde neřeknou. Ne vždy je totiž rekuperace opravdu nezbytná, existují i jiná řešení, která zajistí čistý vzduch v domě. Jaká to jsou? Obsah: [minutovnik time="00m40s" class="test-class" autoplay="1"]Principy moderní architektury propojené s přírodou[/minutovnik] [minutovnik time="03m03s" class="test-class" autoplay="1"]Atributy zdravého bydlení[/minutovnik] [minutovnik time="06m26s" class="test-class" autoplay="1"]Rekuperační jednotka – mýty a skutečnost[/minutovnik] [minutovnik time="11m59s" class="test-class" autoplay="1"]Léčivé anionty v obytných prostorách[/minutovnik] [minutovnik time="34m36s" class="test-class" autoplay="1"]Jak se vypořádat s vražedným horkem[/minutovnik] [minutovnik time="36m30s" class="test-class" autoplay="1"]Geopatogenní zóny v domě[/minutovnik] [lock] Vybíráme z rozhovoru: Jací jsou vaši klienti? Pro které lidi Naše domy mají nezvyklou charakteristiku, specializujeme se na monolitický skelet s maximálním prosklením. Je zajímavé, a máme to z praxe ověřené, že tahle architektura oslovuje klienty takříkajíc se stejnou krevní skupinou – jsou to lidé s otevřenou myslí, takoví, kteří se nebojí přijímat prostředí (to jsou právě ty velké prosklené plochy), zpravidla jsou schopni také o problémech hovořit a hledat nová řešení. Zdravé prostředí je pro ně klíčové. Na základě toho pak kladou i otázky: co je to vůbec zdravé prostředí, jaké používáte materiály a technologie? Co to tedy je zdravé prostředí? My, v naší firmě životní prostředí opravdu roky poctivě monitorujeme. To v praxi znamená, že jdeme stále hlouběji a hlouběji v poznání toho, co zdravé bydlení doopravdy je. Jsou aspekty, o kterých se sice vědělo, ale takříkajíc nehrály důležitou roli. Například ještě do roku 1993 jsme netušili, jak důležité je měření radonu. Ale je ale i spousta dalších věcí, které se postupně dostávají do podvědomí – kupříkladu větrání a vydýchaný vzduch. Toto téma se také postupně dostává do popředí – hodně se zatepluje, osazují se dokonale těsnící plastová okna, ale nikdo neví, jak jimi správně větrat. Dům, se dokonale uzavře, nic nemůže dovnitř, ani ven. Jenomže najednou se v noci probudíte a zjistíte, že nemůžete spát, protože máte vydýchaný vzduch a nový nepřichází. Ne vždy je nezbytné mít v domě rekuperaci. Kdy je lepší jen tradiční větrání oknem? Toto je téma, o kterém se vedou dlouhé debaty i v odborné veřejnosti. Ani specialisté totiž nemají úplně jednoznačně zodpovězenou otázku technického hlediska i hlediska optimálního užívání. Správně navržená rekuperace respektuje například i počet obyvatel domácnosti a jejich zvyky a životní styl. Když však v relativně malém domě žijí jenom dva lidé, kteří navíc část roku tráví cestováním a dům je neobývaný, rekuperace pozbývá smysl. Určitou drobnou nevýhodou je i to, že o rekuperační jednotku se musíte starat a čistit filtry. Na toto bývají klienti málokdy upozorněni. A běžná praxe potom je, že například už po čtyřech letech je z ní cítit zápach a nefunguje uspokojivě. Je třeba zvážit opravdu všechny okolnosti. Proto některým klientům doporučujeme spíš podtlakové větrání nebo můžeme zařídit i jiné kvalitní systémy za třetinu ceny. Může vás také zajímat: Co znamená tzv. syndrom nemocných budov a jsou ohrožené i rodinné domy? Syndrom nemocných nebo nezdravých budov SBS (Sick Building Syndrome) je kombinace onemocnění spojených s jednotlivými místy v práci (kancelářské budově) nebo bydlišti. Negativní vlastnosti vedoucí k SBS mají i mnohé interiéry dopravních prostředků, zejména ve veřejné dopravě, kde je většinou malá možnost regulace mikroklimatu. Lidé si při SBS stěžují na symptomy, jako jsou podráždění očí, nosu, krku, neurotoxické nebo celkové zdravotní problémy, kožní onemocnění, nespecifické reakce z přecitlivělosti, špatné vnímání vůní a chutí. Podle statistik Státního fondu životního prostředí se v České republice syndrom nemocných budov týká tří čtvrtin škol, firem, kanceláří, zdravotnických zařízení a pečovatelských domů. Průzkum u rodinných domů zatím nikdo neprovedl. Jaká je účinnost rekuperačních výměníků? Účinnost rekuperace se pohybuje od 0 do 100 %. Dnešní moderní rekuperační výměníky dosahují tepelné účinnosti přes 90 %, což znamená, že na ohřev přiváděného vzduchu nám stačí pouhých 10 % energie. Právě z tohoto důvodu jsou rekuperační výměníky velmi využívané v energeticky úsporných systémech. Prakticky mluvíme o tom, že bez rekuperace si dnes nedovedeme představit nízkoenergetický nebo pasivní dům. Tím je ovšem myšlena výměna energie, nikoliv celý systém větrání. Jsou nízkoenergetické domy zároveň i ekologické? Tím, co se v současné době z pohledu ekologie ve stavebnictví řeší nejvíce, je energetická náročnost staveb ve fázi provozu. Tomu se podřizuje výběr stavebních materiálů i volba jednotlivých konstrukčních a technických řešení. Požadavky Evropské unie, které jsou nyní součástí tuzemské legislativy, jsou v tomto ohledu poměrně přísné. Pokud vám však záleží na dopadu vašeho chování na životní prostředí ve všech ohledech, pak se pouze s energetickým hlediskem pravděpodobně nespokojíte. Budete řešit i kvalitu, charakter a nejspíš také původ použitých materiálů, stejně jako problematiku jejich odstranění a recyklace. A samozřejmě vás bude zajímat vliv na vás i vaše okolí v průběhu užívání domu. Zkrátka, pokud se do stavby ekologického domu pustíte s těmi nejlepšími úmysly, rozhodně vás nečeká lehký proces. Odměnou vám však bude dobrý pocit z dosaženého cíle, čisté svědomí a zdravý dům. Související článek: [wp_show_posts id="96474"]

MgA. Tereza Kučerová, autorizovaný architekt ČKA  Co se stane s neošetřeným dřevem na fasádě, když na něj budou působit přírodní vlivy a jaká je jeho reálná životnost? Jsou zelené střechy také úsporné a jaká je skutečná návaznost dřevostaveb na okolní krajinu? Autor fotografií: Martin Zeman, www.DAtelier.cz, www.RAWpictures.cz  Obsah: [minutovnik time="00m30s" class="test-class" autoplay="1"]Dům na vinici[/minutovnik] [minutovnik time="02m00s" class="test-class" autoplay="1"]Osvětlení domu[/minutovnik] [minutovnik time="04m00s" class="test-class" autoplay="1"]Výhledy, které si najdou obyvatele domu [/minutovnik] [minutovnik time="08m50s" class="test-class" autoplay="1"]Energetické požadavky[/minutovnik] [minutovnik time="14m00s" class="test-class" autoplay="1"]Životnost fasády z neošetřených prken[/minutovnik] [minutovnik time="15m50s" class="test-class" autoplay="1"]Červená barva v koupelně[/minutovnik] [minutovnik time="18m00s" class="test-class" autoplay="1"]Dům s výhledem na svatý kopeček[/minutovnik] [minutovnik time="21m00s" class="test-class" autoplay="1"]Krajina požíraná nekvalitní zástavbou[/minutovnik] [minutovnik time="22m15s" class="test-class" autoplay="1"]Zachovalé ovocné stromy[/minutovnik] [minutovnik time="26m00s" class="test-class" autoplay="1"]Šestimetrový parapet pro sezení [/minutovnik] Vybíráme z rozhovoru: Vyhoví dříve postavená budova dnešním nárokům na energetické úspory? [lock] V našem projektu byl návrh obálky domu na tehdejší dobu hodně nadstandardní. Samozřejmě, od té doby se požadavky výrazně změnily a jsou mnohem náročnější. Ale této konkrétní obálky se to opravdu netýká. Tím, že jsme se v čase předběhli, tak i z dnešního pohledu bychom nic jinak nedělali. V podlaze i ve stěnách je 32 cm silná izolace minerální vatou, na střeše 40 cm polystyrenu, a to je standard, který běžně vyhoví i dnešním náročným požadavkům. Jaké jsou výhody vertikální zelené stěny a střechy? Technologii pro venkovní zelenou stěnu i střechu jsme hledali opravdu dlouho. V dnešní době již bývá běžně součástí interiéru i vnější obálky domu. Ale hovoříme zde o době, kdy podobné realizace byly výjimečné. Například na střeše byl původní záměr osadit ji jenom trávou, která dobře snáší sucho a žár. A na okraji, kde se nachází atika z opukových kamenů tak je zasazená suchomilná ostřice. V době největších letních teplot je přesto nutné střechu i stěnu zalít. K tomu se používá vyčištěná domácí odpadní voda. Jak se v praxi řeší potřeba zachování původních vzrostlých stromů? Snaha o zachování zeleně by neměla vycházet jen od majitelů, ale mělo by se jednat i o snahu architekta. Moje rada zní - dokud nevíte co a kde na pozemku budete stavět, nikdy nic nekácejte. Protože postavit nový dům a mít hned kolem vzrostlou zahradu, to je nejvíc, co vůbec můžete získat. Může vás také zajímat: Jaké dřevo se hodí na fasádu? Při výběru materiálu je třeba věnovat pozornost nejen architektuře domu, ale také prostředí, kde dům stojí. V místě, kde je vlhké klima (u lesa, u rybníka apod.) či na místě vystaveném prudkým větrům a dešťům bude dřevo více trpět, proto je třeba dřevěnou fasádu pečlivě zvážit. Mezi nejpoužívanější a cenově nejdostupnější dřeviny patří smrk, borovice a modřín. Tyto dřeviny jsou měkčí, nasákavé, snadno se s nimi pracuje, jsou dobře adaptované na naše klima, dobře dostupné a cenově nejvýhodnější. Nejlevnější smrkové obklady se dají pořídit za cenu cca od 200 Kč/metr čtvereční. Chcete-li si dopřát odolnější materiál, zvolte severskou alternativu – severský smrk, sibiřský modřín či finská borovice, vyrostlé v drsných podmínkách, mají „husté“ dřevo a tím pádem vyšší odolnost než běžné evropské dřevo a vydrží desítky let i bez povrchových úprav (například sibiřský modřín dosahuje tvrdosti dubu). Jejich cena je cca o 30 % vyšší. Při nákupu si vždy vyžádejte certifikát o severském původu, abyste nekupovali běžné tuzemské dřevo za cenu severského. Kde jinde v exteriéru najde dřevo využití? Dřevo je vhodné do zahrady v jakémkoli stylu – moderním, tradičním nebo historizujícím. Působí harmonicky a pozitivně nejen pro vaše smysly, ale také na psychiku. Dřevo je krásné, vždy trendy a také příjemné na pohled i dotek. Působí hřejivě a přirozeně, snadno se s ním manipuluje, lehce se opracovává a v neposlední řadě je i finančně celkem dostupné. Snad nejlepší vlastnost dřeva, z pohledu zařízení interiéru a exteriéru, je jeho přirozená blízkost k zeleni, rostlinám a květinám. Kromě toho výborně ladí s vodou, která má v zahradách stále větší zastoupení, a to v podobě jezírek, fontán či bazénů. Dřevo se ze všech materiálů nejlépe kombinuje s kamenem, kovem, sklem, keramikou a dalšími prvky, které jsou vhodné pro každou zahradu i terasu. Jak pečovat o dřevo v exteriéru? Povrch dřeva je potřeba obrousit dohladka, zatmelit případná poškození a očistit. Tmelem opravené plochy nechte pořádně zatvrdnout, jinak se tmel může při schnutí mírně propadnout. Pokud se tak přece jen stane, proveďte korekci další vrstvou tmelu a až poté jej finálně zabruste. Pak na podklad můžete aplikovat nátěr. Mezi jednotlivými vrstvami nátěru je potřeba nechat barvu či lazuru zaschnout, případně zlehka přebrousit. Vždy dodržujte pokyny výrobce. Před samotným tmelením už musíme být rozhodnuti, jakou barvou budeme materiál natírat, a použít tmel ve stejném odstínu. Namíchat si jej můžete i z obroušených jemných pilin a disperzního lepidla určeného pro exteriér. Související články: [wp_show_posts id="95854"]

Ing. arch. Martin Hlaváček, Hlaváček & partner Jak to vypadá, když architekt postaví dům pro sebe? Do jaké míry jej ovlivní zkušenosti a odváží pro netradiční řešení, která by klientům jen těžko nabízel? Jaký systém vytápění si sám pro sebe navrhne? Obsah: [minutovnik time="01m00s" class="test-class" autoplay="1"]Dům bez zábran[/minutovnik] [minutovnik time="07m20s" class="test-class" autoplay="1"]Jediná příčka v celém domě[/minutovnik] [minutovnik time="10m00s" class="test-class" autoplay="1"]Vytápění domu [/minutovnik] [minutovnik time="14m00s" class="test-class" autoplay="1"]Materiál - vápenopískovcová cihla[/minutovnik] [minutovnik time="17m00s" class="test-class" autoplay="1"]Nerezový bazén s přelivovou vlnou[/minutovnik] [minutovnik time="18m20s" class="test-class" autoplay="1"]Kvalitní omítka na domě[/minutovnik] [minutovnik time="22m00s" class="test-class" autoplay="1"]Zahrada s ohromnými kameny[/minutovnik] Přepis rozhovoru: Dobrý den, vážení posluchači, diváci našeho pořadu Můj dům studio. Naším dalším hostem je pan inženýr, architekt Martin Hlaváček. Dobrý den, vítejte u nás. Dobrý den. Pan Hlaváček nám jednak přišel povídat o domě, který vyšel v časopise Můj dům. Jmenuje se originální dům bez překážek a zábran, my si řekneme potom proč. Ten dům stojí v malebné kopcovité krajině poblíž Příbrami. A zajímavé je na tom především to, že vy jste byl architektem a zároveň majitelem, vy jste to tady stavil pro sebe. A aby to nebylo málo, tak vaše manželka byla designérka, která dělala vnitřky toho domu. Já jsem se dočetl, že na tu parcelu jste přišli v podstatě náhodou při návštěvě přátel, okamžitě jste se do ní zamilovali a okamžitě vás uchvátila. A bylo to tak, že vy jste viděli parcelu a řekli jste si budeme stavit barák, nebo jste chtěli stavit barák a hledali jste parcelu a tahle vám padla do oka? Já to trošku poopravím. Zaprvé úplně původně jsem chtěl koupit nějakou chalupu a tu zrekonstruovat. A pak jsem přišel na to, nebo jsem si řekl, že rekonstrukce je vždy problematická, protože jste limitovaný tou stavbou. Vždycky máte nějakou představu, chcete něco udělat a ono to třeba nejde, protože ta stavba stará, třeba chalupa, má nějaké limity, máte tam nosné zdi, nemůžete to vybourat a tak dále. A já jsem vždycky chtěl barák nebo prostor, který je otevřený, volný. Jako prostě, já tomu řeknu free prostor. No, a tak jsme jako si s manželkou říkali, že bychom si postavili barák a začali jsme tak trošku jako pátrat a jednou jsme byli na návštěvě u známých a ptali jsme se jich, jestli tam nejsou někde nějaké volné pozemky. Oni nám řekli, hele, tamhle prodává někdo pozemky, nějaký developer malý, developer místní, lokální. No, a tak jsme se, ale protože jsme se zdrželi na té návštěvě, tak jsme vlastně na ten pozemek přijeli, nebo na tu lokalitu jsme přijeli večer. A na tom to bylo zajímavé, že jsme říkali, hele, to je hezký místo, ten svah lehký směrem na jih výhledy, i když v té tmě toho moc nebylo. A teď jsme si měli vybrat vlastně, protože tam byly k dispozici asi čtyři pozemky. No tak já jsem postavil auto, zapnul jsem světla, a tak jsem svítil na ty parcely. No a s manželkou jsme si řekli, no tak tady by to bylo ono, tady by to bylo hezký. Takže my jsme vlastně tuhle parcelu našli takhle, nebo jsme si ji vybrali v noci defacto. Ale myslím, že jsme ji trefili dobře. No, a protože jsme jako byli takoví akční v tomhle, tak vlastně, když jsme přijeli domů, tak druhý den, vlastně během jednoho dne, já jsem měl fakt představu o tom baráku, jak by asi měl vypadat, co se mi líbí. Mně se líbí takový ty moderní baráky, které jsou prosklené, mají výhled a tak dále. Takže vlastně jsem vzal papír a v podstatě jsem udělal takovou rychlou dispoziční skicu. No a v zásadě ta dispozice se nezměnila. To, co jsme udělali první den, ta skica, ta idea, tak vlastně tu jsme pak převtělili do toho finálního produktu. Samozřejmě, když se ten projekt pak dál jako precizoval, tak tam byly drobný úpravy, ale vlastně takový to hlavní, ta hlavní idea toho baráku, jak bude osazený, jakou bude mít hmotu, kde bude bazén, kde bude... Já jsem tam udělal i takovou, měl jsem takovou fakt divokou skicu první, kde jsem na té situaci nakreslil, tady bude les, tady bude jezero, tady bude řeka, tady bude vinný sklep. No a v podstatě jsme to takhle zrealizovali. Takže to bylo fakt takový jako rychlý a vlastně ta první idea to, co mě napadlo, ten objem, ten tvar toho baráku, vůbec rozmístění na té parcele s těmi výhledy, tak vlastně to jsme pak jako už jenom dolaďovali, takže to bylo hrozně jednoduché. Měli jste v tom od začátku shodu s manželkou, nebo jste se hádali, jestli jste byli dva kohouti, oba z profese? Ne, ne, ne, v podstatě manželka to je designérka a my, jako asi by to člověk neměl říkat, ale my v podstatě, když jsme to tvořili, ten barák, tak jsme říkali pro nás prioritní design, my chceme, aby se nám to líbilo a ta funkčnost jako tak trošku jako byla jako daná stranou, i když ten barák, jak je postavený, jak je udělaný, tak v podstatě je, bych řekl, funkční. My máme rádi otevřený prostory bez dveří, takže vlastně ten barák, který má zhruba podlažní plochu 180 metrů čtvereční, tak defacto tam jsou dvoje dveře. Já tomu říkám taková jako dvougarsonka. A taky jsme chtěli, že vlastně, aby to bylo, jak bych řekl, všechno na rovině, vstup, aby byl vlastně přímo, nebyly tam schody, prostě, aby to bylo takové jako bezbariérové. To jsem ještě jako si říkal do budoucna, kdyby třeba člověk, jak stárne, tak už má pak problémy s pohybem, tak jako chtěli jsme, aby to bylo jako uživatelsky příjemný. No a pak ještě byla taková zajímavá věc, nebo to, co jsme tam do toho chtěli vtělit, tak když manželka kreslila interiér rozmístění nábytků, takže ona vlastně, jak je designérka, tak v podstatě vymýšlela ten nábytek, ten nábytek, který tam je, tak v podstatě je dělaný na zakázku, kterou nám samozřejmě dělali, protože máme nějaké kontakty, takže osvědčení truhláři. Měli jsme tam i osvědčeného zámečníka, tak v podstatě jsme to hned udělali takový ten dispoziční návrh, jo, a to jsem vlastně chtěl říct, že jedna z podmínek byla, že se tam musí vejít pes, že se tam musí vejít velký pes a kde bude mít pelech. On samozřejmě už v té dispozici byl, že bude mít pelech jeden v ložnici vedle postele, druhej pelech, že bude mít v obýváku, třetí pelech bude mít na terase, takže to všechno už jsme tam vlastně v těch počátečních návrzích měli a povedlo se to, funguje to, pes používá ty pelíšky, no a je to dobrý. Vy jste vlastně v té době byli s manželkou jakoby bez závazků, protože jste už nepočítali žádný další dětský pokoje nebo něco takového, pochopil jsem to tak správně? Je to tak, v podstatě v tom objektu je jeden velký obytný prostor, který má 65 metrů, pak je tam ložnice, taky relativně velká, 24 m², je tam k tomu koupelna, ale všechno je to bez dveří, takže v podstatě i návštěva, která tam přijde, je to takové jako podivné, který, tak jako říkají, ježiš, protože tam je, ta koupelna je situovaná vlastně u velký prosklený stěny, tam je toaleta, vana, a nikde tam nejsou dveře a jsou tam krásné výhledy, takže ono jako člověk sedí a přemýšlí a kouká do krajiny. A je tam teda jedna, a to jsme tam dali, protože přece jenom máme oba děti, takže jsme tam udělali jeden hostinský pokoj, který má separátní koupelnu. Takže vlastně je to jeden takový velký otevřený prostor s hostinským pokojem, který má u sebe příslušenství a jedna taková technická místnost. Tyhle domy, které si lidi takhle ušijou na míru, mají jedno úskalí, a sice to, že vy v něm musíte už bydlet vždycky, protože ve chvíli, kdybyste ho prodali, tak ten člověk by tam začal dělat změny k obrazu svému a to, co vy jste vytvořili, tu jedinečnost, by tím zásadně narušili. To je úskalí takového domu... No to si uvědomuji, nebo jsme si to uvědomovali. My jsme samozřejmě nikdy nepředpokládali, že ten barák prodáme, protože si myslím, že se povedl. Takže ne, ten barák se neprodá. Je mi jasný, že kdyby tam někdo přišel, tak asi by tam začal možná, že by tam nějakou příčku přidělal, možná by tam přidělal dveře nějaké a tím by to trošku zkazil. Když vy jste ten pozemek získali, tak tam byla pouze elektřina a žádné jiné inženýrské sítě tam nebyly. Jak jste si s tím poradili? No je to tak, že v podstatě opravdu ona tomu samozřejmě odpovídala i cena toho pozemku. My jsme to kupovali někdy v roce 2017, takže relativně slušná cena to byla asi 850 Kč/m². Té parcely, takže jako... Není to jako v Praze, tam je to šílený. Ale bylo tam... To úskalí bylo, že tam byla jenom elektrika. Takže samozřejmě my jsme přemýšleli, jak s tím barákem naložit nebo jak ho zabezpečit technicky. Takže se tam udělala vrtaná studna, z které se čerpá voda. Museli jsme tam udělat umístit čističku, která vlastně likviduje ty odpadní vody a vlastně ta přefiltrovaná voda jde do akumulační nádrže a z té akumulační nádrže se zásobuje závlaha, zahrady. No a potom takové to zásadní vytápění toho objektu. Já jsem nechtěl elektrické vytápění, protože už tehdy to bylo relativně nákladné. Teďka zaplať pánbůh za to. Takže jsme tam po konzultaci s mými kolegy, profesanty, jsme vymysleli, že tam budou hlubinný vrty. Jsou tam dva 80metrový vrty, které fungují na principu, že je to tepelné čerpadlo. A má to tu výhodu, pakliže se nepokazí technologie toho vlastního výměníku, tak by to mělo být relativně nekonečný nebo prostě stále fungující. Protože ten vrt funguje tak, že vy v zimě taháte teplo z té země. Přes ten výměník se to přeměňuje na tepelnou energii. Tím ohřívám topení, vytápění a teplou užitkovou vodu. A takhle vytápím barák. Já vytahuji z té země teplo a v létě se ten systém otočí, přepne a funguje to obráceně. To znamená, že ten systém chladí v létě a zase to teplo pouští do té země a tím se ten vrt regeneruje. Takže on by měl být pořád schopnej a živej. Zapomněl jsem říct, že tyto systémy neumožňují radiátory, protože to teplo, které se získává, nemá takovou energii, sílu. Takže se používá podlahový topení, které se zásobuje teplou vodou na nižší teplotě, než byste musel pouštět do radiátoru. Za mě si myslím, že ty vrty, pokud to situace umožňuje, jsou ideální, protože v zimě to topí, v létě to chladí, vrt se regeneruje, obnovuje a je to nekonečný zdroj energie. Doufám, že to tak bude fungovat. Byla to největší položka na tom tyhle moderní technologie? Samozřejmě ta počáteční investice do toho vrtu a do toho výměníku je relativně vysoká. Zhruba tenkrát to stálo kolem 800 tisíc, nebo 700 až 800, už si to přesně nepamatuji. S tím, že je to vyřešeno za mě. Když v dané chvíli člověk může to investovat a zainvestuje to, tak je to dlouhodobá investice. Pak když je člověk starší a nemá investice, tak ten náklad do toho provozu je minimální. Asi ve výsledku možná by to bylo 0-0, ale nevíme, jak obzvlášť z této situaci, kdy ty energie jdou šíleně nahoru, tak si myslím, že to je výhodný. Samozřejmě jsou i jiné zdroje tepelných čerpadel, je to voda, vzduch, nebo jsou to zemní kolektory, které se používají, když nemáte možnost těch hlubinných vrtů to znamená, tam musí přijet vrtná souprava, která to vyvrtá. Tak se používá podzemní kolektor, je to taková síť, rohož, která se dá zhruba metra a půl pod zem a vlastně sbíráte tu energii v této horní vrstvě. Ale za mě tyto vrty jsou dobré. Materiálem byla vápenopísková cihla? Je to tak, my jsme v podstatě ten barák je, já jsem nechtěl dřevostavbu, já k tomu mám trošku odpor, nevím proč, ale mám. Možná kdyby přišlo tornádo, tak ta dřevostavba odletí a ten náš barák by zůstal. Takže jsem chtěl spíš jako klasiku. Ty vápenocementové cihly jsou velmi únosné, to jsou opravdu nosné stěny. My tam máme hlavní nosnou stěnu, ta je 17,5 cm, což není moc. A nad tím je monolitická železobetonová deska, když jsem si to spočítal, tak to bylo zhruba 250 tun i nad hlavou toho betonu. A je to na rozpon, ten hlavní rozpon je zhruba takových 12 metrů, takže tam jsou i ta střecha překonzolovaná, aby částečně kryla terasu. Takže opravdu ty vápenocementové cihly fungují dobře jako únosný materiál a dobře se s tím pracuje. Já jsem ten barák postavil s takovou malou firmičkou, kde tenhle barák stavili tři pánové, šikovný pánové a ten barák postavili za 6 měsíců. My jsme v listopadu udělali základovou desku, přes Vánoce ta deska jako vytuhla, taky se nedalo pracovat, takže pánové nastoupili někdy v březnu a stěhovali jsme se v říjnu. Takže to šlo rychle. To je úplně pohádková rychlost. Je pravda, že tam byli, měli jsme kliku na dodavatele, to je důležité, protože vybrat si správnou firmu, která to dělá, bych řekl, jako zodpovědně. Samozřejmě já jsem tam jezdil, měl jsem tam i jednoho starého pána jako technický dozor, který tam jezdil na některé detaily, ale já jsem tam dost často jezdil a kontroloval jsem si tu stavbu, probírali jsme ty jednotlivý detaily, ale fungovalo to. Pak tam bych řekl, byly takové dvě výrazné... Jedna byla stavba, vlastní hrubá stavba, pak to byla ta technologie těch teplených vrtů, teda těch čerpadel, pak tam byl další, bych řekl, takové specifikum, nebo vyšší položka to byly prosklený stěny. Tam já jsem samozřejmě chtěl, aby to byly HS portály, to znamená ty prosklený stěny, který nemají práh, že nezakopnete ho práh, že to je vlastně zapuštěné do podlahy. Takže to byla relativně velká položka, to jsem našel docela dobrou firmu na Moravě, ty byli velmi šikovný pánové, super to bylo, a pak samozřejmě, protože jsme tam chtěli mít bazén, a protože, jak jsem říkal, preferovali jsme design nad praktičností, tak jsme tam osadili nerezový bazén s přelivovou hranou, abych, když je v té vodě, tak aby koukal do té krajiny a nekoukal mu tam o kraj bazénu. Ten bazén je úplně dominantní, protože v něm se zrcadlí celá ta stavba, to byl asi trošku i záměr, nebo ten funkční, že jste chtěli mít ten bazén a skákat ze střechy, prostě šipky. No tak bylo to v podstatě, to vyšlo vůbec z té dispozice, nebo jak se navrhla ta hmota toho objektu, ten bazén se zakomponoval do terasy, tak aby to tam pěkně sedělo, ze střechy se tam skákat nedá, to zkusil jednou můj kamarád statik tam skočit ze střechy a pak měl odraženou patu, takže to ne, to se nedoporučuje, protože ten bazén je hluboký, jenom metr třicet vodní hladiny tam je. Takže jako ze tří metrů, no ono to je tři a půl metrů, tam skákat, to není dobrý. A na tom baráku je mimo jiné krásný ten obklad, to je nějaký, co to je, vypadá to jako mramor, ale určitě mě z toho vyvedete, ten obklad, s kterým je to obložený? No on to není obklad, je to takzvaná jako kreativní omítka. Já jsem ho chtěl původně, ten barák, já mám rád takový to naturálno, beton, ocel, takže tam měl být spíš, nejdřív jsme mysleli pohledový beton, ale to by znamenalo monolitáře, bednění a tak dále, a bylo by to náročnější časově možná i finančně, takže ta konstrukce, jak jste říkal, byla z těch vápenocementových cihel a vlastně na to se pak natáhla omítka. Má to zhruba dvě až tři vrstvy, natáhne se taková ta šedivá barva a pak se tam do toho vtírá taková ta tmavší barva, takže to vypadá jak nějaký obklad, ale je to omítka. Ten barák je v podstatě zateplený, tam je vápenocementová cihla, 20 cm izolace a na tom je ta omítka. Tak vidíte to, mě na tom zaujalo i takový až takový brutalistní nebo syrovej nádech. No to byl záměr. Když jste řekl obklad, tak jedinej obklad, co tam je, tak je obklad zčásti bazénu, které jsme použili do koupelen velkoformátový obklady a dlažbu, z jednoho materiálu to byly desky 3 m na 1 m, to musím říct, že tohle instalovat je náročná věc, je to nutná jako precizní práce, vyrovnat ten podklad, aby se ta deska nezlomila, ona je centimetr tlustá, takže to, když se přenáší, to je jak sklo, aby vám neprasklo a není to jednoduché. A protože nám zbyly, tak jsme i část těchto velkoformátových obkladů použili i ven na ten bazén. Já jsem si všiml na jedné fotce, že tam máte elektrickou kytaru, když vidím vaše triko, tak jsem si říkal, jestli to je dekorace, teď si říkám, že jste asi nadšený muzikant. Já jsem nadšený muzikant, ano jsem, já mám rád rockovou hudbu, ale bohužel na to neumím hrát. Vždycky to byl můj sen, k padesátinám jsem si přál kytaru, jako měl Ritchie Blackmore, tak jsem jí dostal a nikdy jsem se to nenaučil hrát. A je to Stratocaster. Řekněte mi, po tom, co byste tam žil, třeba po roce, když jste mohli odhlídnout, naplnilo to vaše očekávání, tak jak jste si říkal, soužití s tou přírodou, ten bazén, tohle, nebo tam bylo něco, co byste si řekl, a příště bych to udělal přece jenom jinak. Neudělal. Bylo to na 100 %. Já si myslím, že se to povedlo. I včetně zapuštěného vinného sklepa. My jsme se moc nezmínili o zahradě. Byla nějak významná pro vás, když jste ji koncipovali? Já si myslím, že ano, byla. Jak jsem říkal na začátku, když jsem udělal tu první skicu, tak jsem měl jasno, tady bude barák, tady bude jezero, tady bude řeka, tady bude les, tady bude vinný sklep zakopaný do svahu. A jak jsme to skicli, tak jsme tu zahradu zrealizovali. V místě, kde jsem to nazval v té skice les, tak tam jsme opravdu vysadili relativně vzrostlý stromy. Tam, kde jsem řekl, že bude jezero a řeka, tak tam jsem vyhloubil, to jsem sám i kopal s kamarádem bagristou. Jsme vykopali díru, takže tam vzniklo, udělali jsme tam jezírko, který je vyložený kamením a v podstatě k tomu přitýká přes filtraci a přes čerpadlo asi čtyřmetrový, jak jsem řekl, řeka. On je to takový potůček, tím se filtruje samozřejmě ta voda. Takže to jsme zrealizovali. Máme rádi, jako další věci, kromě zeleně, že se nám líbí kameny, velký kameny. Takže v té zahradě jsou docela velký kameny, které jsme si nechali přivézt. S jedním velmi šikovným místním bagristou, který má různý nástroje, tak jsme je tam umisťovali, protože ty kameny třeba váží tunu. Takže jsme je tam sofistikovaně umisťovali, takže si myslím, že z mého pohledu zahrada je logicky členěná. Má své kouty, kde je volná plocha, tráva, kde jsou vzrostlé stromy, nebo relativně vzrostlé stromy, kde je vodní plocha, tam jsou už nějaké rybičky. Takže takhle je svépomoc nebo spíš nám pomáhali zahradníci, ale ten návrh vzešel od nás, nebo hlavně od manželky. Já jsem tam říkal, tak tamhle by byl dobrý kámen, tamhle by byl dobrý kámen, nebo tamhle bude ten vinný sklep a bude takhle obložený, ale to byl takový její sen a hračka. No, a to jsem chtěl říct, možná tím bychom to mohli ukončit takovou humornou vzpomínkou. My jsme vlastně měli tenkrát koupený akorát barák. Ne barák, pardon, pozemek. A jednou jsme jeli někam na návštěvu a když jsme se vraceli, tak jsme jeli kolem jednoho zahradnictví a manželka říká, hele támhle je hezkej kámen. Tak jsme zastavili, šli jsme do toho zahradnictví a řekli jsme, tenhle kámen se nám líbí, ten bychom chtěli. Tak nám ho zvážili, vážil dvě a půl tuny. Tak jsme řekli, OK, bereme kámen, ten se nám fakt líbí. A domluvili jsme se, že nám ho přivezou na parcelu. No a pánové teda ho naložili na ten náklaďák a vezli ho k nám a teď přijeli tam na tu parcelu. A byli úplně v šoku nebo vyděšení, protože si mysleli, že vezou kámen na hotový pozemek s hotovým barákem a se zahradou. Ale ten pozemek byl prázdný, tam nebylo nic. A my jsme tam položili ten kámen. My jsme mu pak říkali základní kámen. Takže ten tam byl úplně první. Tam nebylo nic, ale byl tam ten krásnej velkej kámen, který váží asi 2650 kilo. Tak jenom takový jako humor. Pane architekte, já Vám mockrát děkuji, že jste přišel do našeho povídání do Můj dům studia. Přeji vám spoustu zajímavých realizací v profesi. Přeji vám, ať se ještě dlouho radujete z vašeho krásného domu poblíž Příbrami. A těším se třeba někdy zase na viděnou a na slyšenou. Děkuji za pozvání, na shledanou. Na shledanou. [su_note note_color="#ededeb"]Ing. arch. Martin Hlaváček Absolvent Fakulty architektury ČVUT. V roce 1992 založil firmu Hlaváček a partner s.r.o., v roce 2003 založil další architektonickou firmu Astudio3-5-8 s.r.o., v obou je jednatelem. Obě firmy působí na poli architektury a urbanismu zejména na území hlavního města Prahy, v poslední době i mimo území ČR, například v Srbsku, Maďarsku či Polsku, kdy se podílí na koncepci nově vznikajících celků. Jeho práce je mu zábavou, a to se projevilo i při realizaci vlastního rodinného domu. K dalším koníčkům patří literatura, cestování a historie, zejména antika, a dále pak hudba, hlavně rocková. Lenka Hlaváčková Schubertová Absolventka SPŠ stavební a Design školy, nyní vede oddělení péče o klienty finské developerské firmy YIT stavo. Průběžně se zajímá o nové trendy v designu, což se promítlo i do návrhu a realizace vlastního rodinného domu. Její zábavou a vášní je také zahrada, kterou neustále zdokonaluje a přetváří. Je aktivní v lokálním společenském životě a občas obdarovává rostlinami a radami i své sousedy. K jejím dalším koníčkům patří bojový pes tosa-inu jménem Mašlička, hudba a cestování.[/su_note] Může vás také zajímat: Podmínky hypoték přitvrzují, dosáhnete na ni ještě? Hypotéku na stavbu nebo přestavbu domu můžete aktuálně získat do 90, někdy až 95 % odhadní ceny nemovitosti. Neplatí to ale u všech bank. Splátky všech úvěrů včetně hypotéky na stavbu mohou činit maximálně 65 % vašich čistých měsíčních příjmů. Žádat o hypotéku mohou občané ČR nebo dalších států EU starší 18, případně 21 let. Pro Slováky platí téměř stejné podmínky jako pro Čechy. Musíme mít dům bezpodmínečně pojištěný? Nejprve si ujasněme rozdíl mezi pojištěním nemovitosti a pojištěním domácnosti. V prvním případě se jedná o pojištění stavebních součástí objektu, tedy veškerého nemovitého majetku. V principu se vztahuje na obvodové zdi, okna, dveře a dveřní zárubně, malbu, kotel, radiátory, pevné podlahové krytiny, zateplovací materiály nebo střechu. Pojistit, nebo za navýšené pojistné připojistit si můžete také rekreační objekt, chatu či půdní vestavbu. Mezi nebytové prostory, které mohou být předmětem pojištění, patří garáž, zahradní domek, kůlna, samostatně stojící dílna, skleník či bazén. Některé pojišťovny dokonce nabízejí pojištění pro objekty, které ještě nejsou dokončené nebo jejichž stavbu jste právě zahájili. Pojištění domácnosti oproti tomu zahrnuje veškeré vybavení nemovitosti, tedy jednoduše to, co lze odnést. Patří sem domácí spotřebiče, elektronika, nábytek, knihy, cennosti, sportovní vybavení a další osobní věci. Pojištění domácnosti zahrnuje i koberce, obklady, tapety či obrazy. Hodit se vám bude i v případě, že někdo odcizí váš majetek ze společných prostor bytového domu. Je nezbytné kolaudovat nově postavený dům?  Vše podstatné ohledně kolaudace popisuje stavební zákon, který byl novelizován s účinností od 1. ledna 2018. Celý legislativní proces ohledně novely stavebního zákona má samozřejmě své úřední, čtenářsky mnohem méně stravitelné pojmenování: zákon č. 225/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. V současné době ministerstvo pro místní rozvoj koriguje další novelu stavebního zákona, která by měla nahradit stávající. Zatím ale není jasné, zda se povinnost kolaudace do stavebního zákona vrátí, či nikoli. Související článek: [wp_show_posts id="95271"]

Ing. arch. Jitka Pálková, editorka časopisu Můj dům O kolik se prodraží stavba a provoz bungalovu oproti klasickému patrovému rodinnému domu? Do jaké míry je bydlení ve vizuálně atraktivním domu typu bungalov pohodlné a jak se lze vypořádat s nedostatkem přirozeného světla uprostřed budovy? Další tipy, jak se v bungalovech reálně bydlí najdete také v našem e-booku. Obsah: [minutovnik time="00m35s" class="test-class" autoplay="1"]Výhody a nevýhody bungalovu[/minutovnik] [minutovnik time="04m25s" class="test-class" autoplay="1"]Bungalov v Jevanech[/minutovnik] [minutovnik time="06m00s" class="test-class" autoplay="1"]Bungalov ve tvaru T[/minutovnik] [minutovnik time="09m00s" class="test-class" autoplay="1"]Bungalov pro hendikepované osoby[/minutovnik] [minutovnik time="11m30s" class="test-class" autoplay="1"]Bungalov s atriem[/minutovnik] [minutovnik time="13m30s" class="test-class" autoplay="1"]Bungalov s kruhovým půdorysem[/minutovnik] [minutovnik time="14m30s" class="test-class" autoplay="1"]Bungalov v náročném terénu[/minutovnik] Vybíráme z rozhovoru: Jak si přízemní bungalovy rozumí s moderními technologiemi? Hodně prosklené budovy vyžadují promyšlený architektonický návrh a kvalitní technologie zajišťující celoročně optimální osvětlení, teplotu a celkově zdravé vnitřní klima. V tomto domě celý „orchestr“ technologií řídí systém inteligentní domácnosti Inell, do nějž je zapojeno podlahové vytápění, řízené větrání s rekuperací (je schopna v létě i chladit), automatické předokenní žaluzie, osvětlení, programovatelné elektrické zásuvky, zabezpečení a také fotovoltaické střešní panely. Majitelé počítají s dalším rozvojem technologií a vybavili svůj dům i baterií pro napájení elektrospotřebičů a nabíjení elektromobilu. [lock] Přízemní bydlení může být ideální pro hendikepované osoby... Architekt Tomáš Bindr spolu se svými kolegy z opavského Ateliéru 38 ve svých návrzích vždy vycházejí z funkce, požadavků investorů a jejich finančních možností, snaží se využít potenciál pozemku a dosáhnout harmonického vztahu architektury s okolním prostředím. Protichůdné podmínky a požadavky, které se občas při projektování sejdou, někdy vyžadují důvtip hodný chytré horákyně. Na rohový obdélníkový pozemek s jihozápadní orientací, který se nachází v klidné nové zástavbě rozrůstající se obce, architekti navrhli přízemní bezbariérový dům s nízkou sedlovou střechou, odpovídající požadavkům regulativů. Umístili jej při severovýchodní hranici parcely, aby z jihozápadní strany, podél ulice, vznikla volná plocha na slunný rekreační trávník s okrasnou výsadbou, případně několika užitkovými záhonky Lze postavit bungalov i ve svahu? Jednopodlažní obdélníkový dům má kompaktní tvar a jednoduchou dispozici orientovanou na jih a západ, což přispívá k nízkým nákladům na stavbu i energeticky úspornému provozu domácnosti. Přístup vede po lávce z horní části pozemku, dispozice je rozdělena podélnou chodbou a uspořádána podle zásad nízkoenergetických domů: na sever jsou orientovány koupelny a prostory zázemí, na jih a západ společný obývací prostor, pracovna a dva pokoje. Obytné místnosti jsou z terasy prosklené na celou výšku tak, aby měly co nejlepší výhled, maximum světla a slunce. Rovná střecha s přesahem v létě zabraňuje přehřívání, v zimě, když je slunce nízko, naopak nebrání velkým tepelným ziskům. Dům je navržen v nízkoenergetickém standardu, vybaven okny s izolačními trojskly, sendvičovým obvodovým pláštěm, podlahovým vytápěním a řízeným větráním s rekuperací. Garáž stojí samostatně mimo dům v blízkosti ulice, která vede po svahu podél východní hranice pozemku. Může vás také zajímat: Problémem bungalovů bývá nedostatek přirozeného denního světla uprostřed domu. Jaké je řešení? Řešením jsou světlovody. Při výběru vhodného světlovodu byste měli vzít v úvahu samozřejmě jeho vzhled, ale i kvalitu materiálu – to se týká zejména střešní základny světlovodu. „Rozhodně nedoporučuji používat plastové základny, spíše zvolte tradiční trvanlivější materiály, jako je například barvený hliník,“ říká Jiří Kirch, specialista na světlovody společnosti SUNIZER. Skleněné víko světlovodu přitom může mít různý tvar, nicméně nemělo by mít různé vroubky či záhyby – to omezuje omyvatelnost, zvyšuje riziko kondenzace, a tím dlouhodobě zhoršuje prostupnost světla. Důležitým kritériem výběru světlovodu je kvalita spodní části (difuzéru). Zde lze jednoznačně doporučit, aby sklo bylo izolační, protože toto sklo dokáže zabránit tepelným únikům. Difuzér je přitom prvkem, který může znamenat významný faktor při rozhodování o koupi konkrétního světlovodu, výrobci jej zhotovují značně různorodě. Čím zvýšíme úroveň komfortu bydlení v přízemním domě? Skvělým řešením jsou zimní zahrady. U nových rodinných domů se zimní zahrady řeší už od projektu, protože se stávají přirozenou součástí domu. Architekti jsou v tomto smyslu velice vynalézaví: prosklené útvary vybíhají například z roviny stěny, ve svislém řezu mají tvar lichoběžníku, v půdoryse obdélníku. S oblibou také tvoří roh budovy. V půdorysu jde o víceboký hranol, posazený na nároží domu. V horní části se sbíhá do jednoho bodu – špičky, která je ve svislé ose celé konstrukce zimní zahrady. Mohou být také různým způsobem zapuštěné do hmoty domu, prosklená může být celá fasáda, její část, vnější nebo vnitřní nároží stavby. Jak velký dům budeme potřebovat? Při plánování domu myslete na potřeby všech členů rodiny, a to s perspektivou na několik desetiletí. Děti za čas vyrostou a osamostatní se, oproti tomu může nastat potřeba ubytovat prarodiče, začnete pracovat doma apod. Pokud k vám budou jezdit návštěvy, je třeba jim umožnit přespání. Velikost jednotlivých místností je individuální volbou, pro pohodlné bydlení je důležitá vyváženost a uměřenost. Dům pro velkou rodinu s dětmi by měl mít dostatečně velké zádveří pro pohodlné přezutí, uložení kabátů či odložení kočárku. Předsíňka o šířce 120 cm vám stačit nebude. Neplýtvejte zbytečně místem na dlouhé chodby, velkorysé schodiště nebo halu, raději jej využijte pro úložné prostory nebo zázemí. Nebudujte nadměrně velký obývací pokoj s miniaturní kuchyní, když budete vyvařovat pro početnou rodinu. Často se také podceňují dětské pokoje – v rodinném domě určitě dopřejte dětem více prostoru než v paneláku.

Ing. Jana Nováková, permakulturní designérka Udržitelná, nebo také permakulturní zahrada je pohodlná, ale také užitečná, krásná a chutná. Na jakém typu a velikosti pozemku ji lze založit a jak se postarat o bohatou úrodu a můžeme si pomoct hnojivy? Obsah: [minutovnik time="00m30s" class="test-class" autoplay="1"]Definice permakultury[/minutovnik] [minutovnik time="04m30s" class="test-class" autoplay="1"]Potřebuje permakulturní zahrada velkou péči?[/minutovnik] [minutovnik time="07m30s" class="test-class" autoplay="1"]Patří chemická hnojiva do permakulturní zahrady a jak se jim vyhnout[/minutovnik] [minutovnik time="10m30s" class="test-class" autoplay="1"]Mizení hmyzích druhů z přírody[/minutovnik] [minutovnik time="13m00s" class="test-class" autoplay="1"]Jak zakládat permakulturní zahradu[/minutovnik] [minutovnik time="15m00s" class="test-class" autoplay="1"]Jedlé květiny na zahradě[/minutovnik] [minutovnik time="23m50s" class="test-class" autoplay="1"]Pozná se permakulturní zahrada na první pohled?[/minutovnik] [minutovnik time="26m45s" class="test-class" autoplay="1"]Inspirace permakulturní designérky Jany Novákové[/minutovnik] [lock] Přepis rozhovoru: Dobrý den, vážení diváci, posluchači našeho Můj dům studia. Naším dnešním hostem je paní inženýrka Jana Nováková, permakulturní designérka. Dobrý den. To jsme tady ještě neměli, prosím Vás, řekněte nám na úvod, co to vlastně je permakultura? Permakultura je směr, v mém případě tedy zahradničení, který vlastně vychází ze slov permanent agriculture, což vlastně bylo takové, jako mínilo se trvalé, udržitelné zemědělství. Je to směr, který vlastně kopíruje procesy, které probíhají v přírodě, snaží se je napodobit, tím pádem vlastně nám může ušetřit na zahradě práci, pokud tyto procesy respektujeme. A jde nám vlastně o to, abychom se postarali o sebe, o nějaké potraviny třeba pro sebe, abychom poskytli potravu a prostředí pro život třeba ptáků, hmyzu, obojživelníků a podobně. A abychom také nějak pečovali o půdu, aby vlastně zůstala úrodná a byla čím dál vlastně lepší v průběhu dalších let. A prosím vás, jaká je historie permakultury? Ještě mě zajímalo, jestli se nějak liší třeba s biodynamickým zemědělstvím, jestli tam jsou nějaké odlišnosti. A jaká je její historie? Přišlo to jako s módou třeba posledních desetiletí nebo je to...? No ona permakultura vlastně vznikla tak v druhé polovině minulého století, nevznikla u nás. Vlastně je to původně vlastně australský a americký koncept, takový ti zakladatelé Bill Mollison a tak, tak to jsou původně Australané, kteří vydali takové ty základní vlastně učebnice. Ale jde o to, že vlastně my můžeme použít některé ty základní myšlenky nebo principy, ale nemůžeme použít úplně všechny postupy vlastně, které oni navrhují, protože u nich v té Austrálii, v té Americe jsou vlastně podmínky úplně jiné a my musíme vycházet z podmínek, jaké máme my tady u nás, teda v České republice, a ještě konkrétně na každé té zahradě, protože v Polabí, v Nížinách, a tak vlastně máme jiné podmínky než na Šumavě, takže podle toho vlastně musíme s tou zahradou zacházet a vlastně tak jí vymýšlet, tak jí přizpůsobit. Říkáte, že v určitých částech této země jsou různé odlišné postupy, třeba máte Polabí a máte třeba Podkrkonoší nebo tak, tak to znamená, že vy máte jakoby představu o tom, co tam roste, musíte si nějak nastudovat ty biotopy a podle toho to nabízíte klientům? V podstatě ano, v podstatě ano, protože samozřejmě v tom Polabí je jiný reliéf, jiné teplotní podmínky, jiné vlhkostní podmínky a takže, takže tam vlastně jsou doma jiné druhy rostlin, než v těch vyšších polohách a jiným druhům rostlin se tam dobře daří, tak aby, tak aby bylo jim dobře a byli zdraví, že jo. Tam vlastně jeden z takových principů permakultury je, že je dobře sázet ty rostliny, kterým se u mě daří, protože ty porostou hezky, budou zdravé a odolné, zatímco ty, kterým se tam nedaří a který třeba pocházejí z nějakých jiných krajů, které jsou odlišné svými podmínkami, tak bych pro ně musela ty podmínky vlastně nějak upravovat a už by mi to dalo jako příliš práce, starostí, a tak a vlastně pořád bych se o ty rostliny starala, zatímco mým cílem je vybrat tak, aby se staraly sami o sebe a bylo jim dobře. To znamená, jestli to dobře chápu, že permakulturní zahradu, když správně nastavíte, tak se o ní minimálně staráte nebo vůbec? No vůbec ne, protože kdybych se o ní nestarala vůbec, tak tam budu mít za pár let hezký smíšený les u nás v našich podmínkách. Ale je pravda, že když ty druhy vyberu dobře, když je zasadím na správná místa, když mezi nimi vytvořím vlastně vztahy, které jim budou ku prospěchu, takže ta péče jde velmi omezit. Kde vy jste se poprvé s permakulturou setkala? No, poprvé asi někde jsem objevila na internetu články a pak jsem objevila vlastně web mého pana učitele Jaroslava Svobody, od kterého tady mám vlastně tuhle tu knihu, což je vlastně taková... Takhle ukážeme na kameru. Jedna z velice hezkých a velice vlastně i čtivých a zábavně psaných učebnic permakultury, kterou bych doporučila. No a potom jsem u ní teda vystudovala kurz v roce 2009 a od té doby se permakultuře věnuji. A čím vás to zaujalo? Vy jste se léta věnovala ochraně životního prostředí a lesu. Čím vás zrovna zaujala ta permakultura? Co byl ten iniciační moment? No právě tím, že je blízká přírodě, že vlastně tam jde o pěstování v souladu s přírodou. Já jsem vlastně vystudovaný zemědělec, takže jsem byla učena takové ty umělá hnojivá a chemické postřiky a takové věci, jenomže toho tady máme všude kolem prostě příliš, že jo. A když člověk vlastně chce zeleninu a ovoce vlastně pro sebe a pro svou rodinu, tak si ji chce vypěstovat bez těch chemických přípravků vlastně, protože kdybych nechtěla, tak si ji můžu koupit, že jo. Já si ji vypěstuji bez toho a lépe a budu ohleduplná k přírodě, jo. Nebudu tam stříkat si na zahradě nějakými pesticidy, kterými sice odstraním třeba jeden organismus, ale tím, že třeba odstraním nějaký druh hmyzu, tak vlastně poškodím celý ten potravní řetězec, všechny ty další druhy, které jsou na něj vázané. Jo, zatímco třeba letos, jo. Letos je takový rok, kdy je hodně mšic a vlastně já tam vidím, že je tam hodně mšic, ale v přírodě vlastně fungují zpětný vazby, takže když je hodně mšic, tak tak vidím, že už teďko se mi namnožilo hodně slunéčka sedmitečného a že všude tam, kde byly ty mšice, takže už mi běhají ty larvičky vlastně slunéčka, který vlastně ty mšice vysbírají sežerou. Takže tím mi zredukují tu populaci, no a až zase bude nízko populace těch mšic, tak zase nebudou vlastně mít slunéčka tolik potravy, takže se nebudou zase tolik množit slunéčka. Ono je to takový, ty kontrolní vlastně zpětné vazby v přírodě, takhle krásně fungují a vlastně já si myslím, že je fajn je využít, a ne s tou přírodou bojovat. Mně by zajímalo třeba, jaký vůbec, jestli volíte nějaký hnojení, protože já mám třeba na zahradě nádhernou jasmínu, ale každý rok mi jí sežerou mšice. A ještě jsem se neodhodlal k tomu, že bych ji hnojil chemickýma hnojivama, ale z těch, který byly dostupný jako přírodě blízký, zatím se mi nepodařilo se nikdy zbavit. Vždycky ve stejné období jí prostě obsadí mšice a sežerou ji dřív než stačí, stačí vykvést. Takže chci se zeptat, existují nějaké hnojiva nebo nějaké postupy, který vy doporučujete, anebo když je ta zahrada správně založená, tak ona si právě, jak říkáte, dokáže ty mšice zredukovat prostě sama. Měla by, protože jednak teda tam máte vlastně hmyz, který ty mšice vlastně sbírá, můžete to podpořit tak, že tam vytvoříte biotopy nebo nějaké i třeba umělé domečky, prostě hmyzí hotely, že jo, takové ty květináčky se slámou a podobně, kde třeba ty škvoři nebo slunéčka nebo zlatoočky můžou žít. Potom vlastně vám taky pomůžou ptáci, protože ty také sbírají hmyz, vrabci, že jo, ty, nasbírají spoustu hmyzu nejrůznějšího, takže můžete vlastně instalovat ptačí budky, můžete třeba sázet živé ploty volně rostoucí z domácích dřevin, kde můžou vlastně hmyzožraví ptáci hnízdit, no anebo můžete potom použít nějaký přípravky, který vlastně podpoří imunitu nebo vlastně životaschopnost těch rostlin. To jsou vlastně různé probiotické přípravky vlastně, které se vyrábějí, který se dají použít. Nebo se dají použít třeba takový vlastně domácky vytvořené přípravky typu kopřivové jíchy, jo, což je vlastně svým způsobem hnojivo, vzniká to asi, ono je to asi hodně známý, ale vlastně dělá se to tak, že vezmete kopřivy, nasekáte je na kousky, zalijete vodou, necháte vlastně kvasit párkrát promícháte, po čuchu poznáte, že už je hotovo. No, není to úplně jako asi vhodný ke dveřím někam do obývacího pokoje nebo do blízkosti verandy, protože je to cítit docela hodně. No, ale když je ta jícha hotová, tak ji naředíte, tak třeba jedna ku deseti a zalíváte s tím. A působí to jako hnojivo, ale i to vlastně posiluje ty rostliny vlastně. Pomáhá jim to se vyrovnat třeba s chorobama, se škůdcema, podporuje to jejich životaschopnost. Mimochodem zmínila jste třeba škvora. To byl hmyz nebo zvířátko, který za mého dětství se jezdilo na letní tábory, tak to bylo postrach. Já jsem neviděl dneska škvora ani nepamatuji. Spoustu druhů hmyzu prostě jako mizí, ale jako naprosto, jako dramatickým tempem. Je to pravda a z krajiny mizí opravdu hodně. Je to tím, jak se hospodaří v krajině, že jednak chemické postřiky, jednak prostě mizí biotopy, spousta nebo velká rozloha krajiny je prostě vybetonovaná, vyasfaltovaná, zastavěná. Mizí takový ty biotopy, ty pomalý loučky nebo nějaký meze a takhle. Tak to je pravda. A tomu aspoň třeba na té zahradě můžeme pomoct. Aspoň vlastně ta naše zahrada může být takový ten kousek přírody, kde můžou mít útočiště právě nejen hmyz, nejen ptáci, ale třeba užovky a slepýši a ještěrky a žáby různého typu. Máme rosničky na zahradě třeba, tak to je velká radost. Jaká byla vlastně cesta českého uživatele permakulturní zahrady vůbec jako k tomu se dopracovat? Protože tady je pořád ještě takový trend, který vidíme kolem měst, kde jsou ty satelitní výstavby, tak tam jsou všude takovýhle trávníčky, anglický trávník, potom možná nějaký stroj na barbeque a k sousedovi musí být túje, který u nás v naší krajině vůbec nemají co dělat, ale všude jsou, aby tam nebylo vidět a nepadá z toho listí a tak. Mění se tedy nějak, už začínají chápat i u nás v Čechách lidé, že prostě opravdu ta zahrada je jako chrám, který by neměl takhle vypadat jako anglický trávník. Já bych řekla, že čím dál víc, že čím dál víc si lidi uvědomují, že tohle to je, že tak by to asi úplně nemuselo být, že by bylo vlastně pro přírodu a vlastně i pro nás, protože my jsme taky součást přírody, takže by bylo líp, kdyby to vypadalo jinak. A kdyby třeba naše děti viděli, jak vypadá ta žabka a jak roste ten rybíz a že maliny nerostou v támhle v tácku v hypermarketu. Pojďme si tedy říct, jak to konkrétně vypadá. Řekněme, že máte téměř prázdnou zahradu nebo ona není málo kde prázdná. Většinou tam pár ovocných stromů je, který předpokládám, že vy tam necháte, i když třeba už nejsou v nejlepší kondici. A jak potom ten proces vypadá a jak následně docházíte vy k tomu klientovi a dál se mu o ní staráte nebo pomáháte mu s tím nebo vytvoříte mu nějaký jakoby jízdní řád toho, jak se o ní starat. V podstatě ano. Pokud na té zahradě už nějaké stromy jsou, tak to je vždycky dar, ať to jsou jakékoliv stromy, protože to už vlastně poskytuje stín, poskytuje místo k životu prostě různým živočichům, i když třeba je to starý strom, který má dutiny, tak to je vlastně v dnešní době už úplně jako nedostatkový zboží pro různý netopýry a pro podobné živočichy. Takže ty samozřejmě necháme a doplňujeme. No a jinak já na tu zahradu chodím určitě víckrát, dvakrát, třikrát, čtyřikrát v různou dobu, abych vlastně viděla, jak to tam vypadá na jaře, v létě, na podzim, za sucha, za slunka, kde jsou místa, které hodně vysychají, kde jsou místa, kde se nejdéle drží sníh a podobně. A na základě toho teda vytváříme potom nějakej projekt, taky podle toho, co ten klient chce, kolik má na tu zahradu času, jak se o ní chce nebo nechce starat, protože zahrada má být pro radost, a ne ke vzteku, takže aby potom jako nebyl nucený se o ní starat a jako vůbec o to třeba nestál. Může být permakulturní zahrada i ve městě? Není to problém? Určitě. Ne, ne, není. Dokonce ne úplně asi u nás, ale znám případy třeba z Ameriky a podobně, kde mají permakulturní zahrady na střechách vysokých domů. Samozřejmě ty stromy jsou tomu přizpůsobený, nemají tam takový ty ohromný stromy, jako máme tady v alejích, ale třeba spíš ovocný stěny, nebo se tam používají techniky prostě vyvýšený záhony, hydroponie a tak, ale určitě prostě dá se v různých podmínkách. Vaší specialitou jsou i nejenom tedy jaksi stromy, které plodí jako plody, ale i jedlé květiny. Řekněte nám o tom něco, to je pořád trošku takový novum, jedlé květiny. No, no, jedlé květiny, no ono, myslíte, ty plané, anebo ty pěstované, oni jdou jíst obojí, spousta květin, který pěstujeme na zahradě, mají nějaký části jedlé, většinou teda asi se myslí na květy, květy třeba denivek jsou úžasný, výborný, květy pupalky, květy bohyšky, ale jsou jedlé i jiné části, jsou často jedlé třeba listy různých druhů, jsou jedlé třeba takové ty jarní výhonky, denivky nebo bohyšky, ty se vlastně dají jíst klidně jako chřest spařený, že jo, jenom s máslem, nebo obalený ve slanině, osmažený, nebo potom se dají jíst i různý oddenky a podobně. No a pak je spousta druhů jedlých vlastně planých rostlin, což si myslím, že je důležitý, protože teďko, když vidíme, jak to počasí vypadá, že chvíli je prostě horko, sucho, všechno pěstované uschne, nebo potom prostě přijde taková bouřka kroupy a zase všechno pěstované se utluče, tak vlastně ty planý rostliny tady jsou pořád a myslím, že je docela fajn vědět, že třeba kopřiva, nebo bršlice, nebo česnáček, že se dají jíst, že to jsou vlastně výborné, nebo listy stromů třeba i lesních, že jo, takové ty mladé listy, lípy, úžasný na salát, zasyrova, výborný. Musíte někdy překonávat nedůvěru těch klientů, že třeba o tom slyšeli poprvé, že by se dali jíst třeba listy mladého stromu, no, já jsem to taky slyšel poprvé. No, tak já to nenutím, já tak spíš třeba hlídám, abych třeba nesázela takový ty hodně jedovatý keře, který mají bobule, jo. Ono sice většinou na zahradě máte spoustu jedovatých druhů a ani to jako nevíte. Ale třeba není potřeba to řešit, že jo, protože proč by dítě šlo okusovat vlastně kůru nebo listy nějakého keře, který vůbec nejsou dobrý. Ale něco jiného jsou ty bobule, protože když mám na zahradě třeba rybí, angrešt, hlošinu a podobně, vlastně podobný druhy s jedlýma bobulkami, tak si dávám pozor, abych tam nesázela třeba brslen, nebo tis, nebo tak, který mají taky červený bobulky, jedlý a aby prostě to dítě nesnědlo tohle to, jo. Ale to většinou prostě o to bývám žádána, že teda tam jako klienti takové rostliny nechtějí a jako už jsem naučena, že takové druhy ani vlastně nesázím, i když třeba jsou pro přírodu fajn. A i jsou mnohdy jako krásný od pohledu, že jo. No, no. Tak ono, potom se to ty děti naučí taky, že jo, protože vlastně nežijeme nikde v kleci a potom, když jdou někde do přírody, do lesa nebo tak, tak jako, tak tam se s těmi druhy vlastně setkají taky, ale tak tam už jim to ty rodiče můžou říct, ukázat a tak. Ale vycházím z toho, že když mám to dítě vlastně na zahradě, takže jako, že jsem ráda, že je tam v bezpečí a… Setkáváte se i s tím, že dnešní děti vědí mnohem míň o tom, co se dá třeba sníst v přírodě? Já si pamatuji, že v dětství jsme určitý věci, vyběhli jsme do lesa a věděli jsme, co můžeme sníst. Dneska už mám pocit, že se trošku tápe, že na opatrnost. Určitě, no. My jsme jedly jako děti šťaveli, že jo, takové věci, a to si myslím, že už se moc nejí, no. Bukvice, úžasný, no. Řekněte mi, vyžaduje permakulturní zahrada více časů nebo méně, než klasická zahrada? No, podle toho, jak se k tomu postavíte a co tam máte, ale obecně bych řekla, že méně, protože spoustu činností se dá omezit, jo. Když někdo třeba každý tři dny vlastně seká trávník na takový ten anglický, a ještě ho třeba hnojí, že jo, a v létě zavlažuje a tak, tak mu to určitě dá víc času, než když já na té zahradě mám louku a posekám si třeba jenom kousíček kolem terasy a pak si prosekám cestičku prostě ke kompostu a prostě do nějakých míst, kde chodím, a to ostatní sekám třeba třikrát do roka, jo, tak to je třeba o něčem jiným. Nebo jinou péči vyžaduje třeba nějaký tvarovaný živý plot z habru nebo prostě z buxusu nebo tak a volně rostoucí živý plot vlastně z našich dřevin, kterýho si buď nevšímám vůbec anebo třeba jednou za tři, čtyři roky, když už je moc velký, tak ho teda nějak jednorázově prořežu. Jo, to samé vlastně, když má někdo záhonky, který vlastně klasicky pleje, tak mu to dá víc práce, než když používá mulčování, který jednak teda omezí vypařování z té půdy, takže nemusí případně zavlažovat a jednak vlastně ještě omezí růst plevelu, takže nemusíte tak často plít, no. Zeptám se Vás, vy sama máte permakulturní zahradu někde, kam jezdíte, kde se doučujete, máte někde, pro sebe? Já mám takovou, no, částečně permakulturní, částečně experimentální, protože si tam prostě pěstuji různé druhy, které třeba bych klientům úplně jako nedávala, ale chci vědět, jak se tady u nás v našich podmínkách chovají a chci si je osahat, takže, no, mám, mám fíkovníky, mám tomely, já mám prostě takové věci v našich 550 metrech nad mořem na České Sibiři, což bych jako úplně asi nedoporučila, protože většinou jako doporučuji sázet takový ty věci, kde je jistější výsledek. No a co bychom tedy doporučili začínajícímu klientovi permakulturní zahrady, kdyby chtěl začít, má se obrátit na někoho jako jste vy, nebo si může načíst něco na internetu a zkusit to sám, co byste jim radila? Tak asi oboje je cesta, to záleží na to, kolik má odvahy, kolik má času, že jo. Něco hledat nebo něco studovat je samozřejmě fajn, a když to, když jako to má člověk rád, tak ho to bude i bavit, to já bych vůbec jako neodsuzovala. Objednat si někoho, ať už mě, nebo prostě nějaký kolegy na konzultaci, tak to je samozřejmě taková jako zkratka, že to máte rychlejší, no, že vám jako řeknu tohle, to můžete, anebo tak jsou vlastně některé prvky, které si můžete cvičně vlastně vybudovat, jo, nějaký prostě bylinkové záhony, že jo, kolem terasy, který, což je vlastně krásný přírodní prvek, který kromě toho, že máte vy ty bylinky, tak je to vlastně úžasná věc pro hmyz, pro včely, čmeláky, motýly. Vlastně kterákoliv bylinka, nebo když vysadíte vlastně volně rostoucí živý plot, tak tím jako taky nemůžete vůbec nic zkazit, že jo na to asi taky nepotřebujete žádného odborníka, to jde udělat bez pomoci. No, potom třeba s dřevinama už bych asi, to už bych si asi studovala pečlivěji, nebo se někoho zeptala, protože jednak jde o výběr druhu odrůdy, výběr podnože taky, jak chci, aby ten strom byl velkej, že jo, a potom taky jde o nějakou péči vlastně v začátcích. Jasně. Kdo jsou vaši klienti? Jsou to spíš lidé, který třeba požadují jednorázovou konzultaci nebo více konzultací, nebo někdo, kdo chce založit celou zahradu jakoby od začátku? No, já mám vlastně všechno, no. Já mám vlastně i lidi, kteří chtějí jednotlivou konzultaci poradit, co jak, pak mám, pak mám klienty, ke kterým chodím několikrát za rok, že tu zahradu projdeme, že jim řekneme, jako toto je dobrý, tady by chtělo udělat vlastně, provést tenhle ten zásah, sem by se dalo dosadit něco, tadyhle té rostlině se úplně nedaří, ta by něco potřebovala, jo, a tohle to je fajn, to takhle nechte, a to takhle může být. No a pak mám klienty, kterým teda vytvářím nějaký, ať už skicu nebo projekt a buď jim to odevzdám a oni si to potom jako realizují sami s tím, že třeba potom se na mě obracejí s nějakými dotazy, no a pak mám pár klientů, ale to mám jenom pár, protože vlastně jsem firma sama si o sobě a jedny ruce, kterým jsem tu zahradu realizovala a kterým se o ní vlastně ještě jezdím třeba jednou měsíčně starat. Když jdete takhle po ulici, poznáte na první pohled permakulturní zahradu? Třeba u nějaký zanedbaný, která zůstala tak jako ladem. No, asi jo, tak zanedbaná. To je nejlepší, já mám nejradši zanedbaný zahrady. No, no, a tak ona permakulturní zahrada nemusí být úplně nutně zanedbaná, jo. Ono, jako no, je pravda, že si to lidi takhle představujou, že ta permakulturní zahrada to je taková ta buš a tak, ale tak ono to, jako můžete mít permakulturní zahradu takovou jako hodně divokou, hodně zarostlou a můžete mít i permakulturní zahradu jako poměrně hezky úhlednou, jo, s takovými těmi prvky, na který je člověk jako zvyklý, ale v tom permakulturním provedení, no, takže jako to může i velice hezky vypadat. Já jsem četl takovou hypotézu nedávno o tom, že se neustále bojuje s těmi deštnými pralesy, aby se nekáceli a tak, že oni ty místní obyvatele, ne ti, kteří tam žijou, ty ne, ty k tomu mají vztah k tomu deštnému pralesu, ale ti obyvatelé, co tam žijou teď, ty Brazilci a Kolumbijci, že oni jako za ně je to, z jejich pohledu je to křoví a nemá to žádnou jakoby hodnotu, že my jako z Evropy je musíme vlastně motivovat nějak finančně a jinak, aby to přestali vypalovat a kácet a byla tam taková úvaha, že člověk má v sobě po staletí to, že pro něho je ideální kultura taková ta savana, kde je ojedinělej strom, ojedinělej keř, je to přehledný, takže člověk vidí potenciální predátory a tak. Nevím, jestli to je pravda, ale nicméně je to třeba tak, že váš klient řekne jako, právě vám řekne, jako já bych chtěl permakulturní zahradu, ale musí být jako přehledná, musím jako vidět a nechci moc velký, jako křoví tam a tak. Projevuje se tenhle moment v tom? No většina klientů teda většinou chce takový ty spíš nepřehledný zahrady, jo. Je fakt, že já se na tohle ptám, protože hlavně u klientů, který mají malý děti a který třeba chtějí, že jo, když je maminka v kuchyni a něco tam vaří a chce prostě kouknout z okna a mít jako přehled, kde to dítě je, jo, takže spíš takhle. Anebo vymýšlíme nějaký třeba sukcesní design, že vlastně prvních pár let, než dítko poporoste, takže je ta zahrada vlastně přehlednější a potom, že se řekne ano a potom se dosadí tohle, tohle, tohle, no. Ale je fakt, že se sázejí i nějaký prvky třeba vyloženě jako schovávačky pro děti, že jo, takový ty klasické, ty vrbičkové, prostě iglú a týpí, anebo různý týpí vlastně z prutu popnutý fazolema a podobně, no, což je taky fajn, protože to máte vlastně i schovávačku vlastně stín, že jo, pro to dítě a no. Já jsem miloval v dětství, když jsme měli pomlázku, když jsme jí zapíchli tu pomlázku, do toho otočili a ona opravdu jako vyrostla, zezelenala, to byl pro mě jako zázrak pro kluka, já miluju teda nepřehledný zahrady. Paní inženýrko, vy máte ještě nějakou literaturu? Můžeme tedy ukázat, ještě nám říct, co jste nám přinesla, kromě té knihy, kterou už jsme tady viděli, která je teda zásadní, co tam máte ještě další, no? No, mám tady jeden sborníček vlastně, který vydává Permakultura CS, je to celá vlastně takováhle řada. Ostatní díly se věnujou třeba trvalkám, nebo potom uchování úrody, nebo potom třeba živočichům v permakulturní zahradě. A to je vlastně takové dílo, které postupně vlastně svazek po svazku vychází. No a pak jsem vzala ještě na ukázku jeden, vlastně jednoho klasika ze zahraničí. To je pán, který hospodaří vlastně v Rakousku v horách. Má tam úplně jiný podmínky, ale má prostě takový úžasný různý postupy, který si myslím, že některý z nich by třeba u nás ve vyšších polohách klidně, klidně šli použít a vlastně obdivuju jeho velkorysost a odvahu, s kterou on se pouští vlastně do formování krajiny tam u něj. A samozřejmě já dodám, že paní inženýrka má svůj web, který se jmenuje janinyzahrady.cz, kde spoustu těch věcí, co jsme tady říkali, tam je plus mnoho dalších věcí, které by vás mohli při založení takové zahrady zajímat. Vy se samozřejmě na paní inženýrku můžete obrátit, kontakt tam na ní je. Já Vám mockrát děkuji za tu návštěvu, za to všechno, co jste nám řekla, i za ty knihy, které jste nám ukázala. Přeji Vám hodně štěstí a přeji, ať máme co nejvíc krásných permakulturních zahrad. Děkuji. Já bych to přála teda nám a naší přírodě taky. Děkuji. Na shledanou. Na shledanou. Může vás také zajímat: Co to znamená, když se řekne “jedlá zahrada”? Jedlá, nebo též užitková zahrada je nejstarší známý typ zahrady. V minulosti byly nedílnou součástí především venkovských zahrad hlavně užitkové výsadby. Kromě ovocného sadu sem patřily i plochy pro pěstování vlastní zeleniny nebo rovnou polnosti. Na nějakou dobu to vypadalo, že „jedlou“ zahradu vyměníme jen za ryze okrasnou s tvarovanými živými ploty a nízce sečeným trávníkem, současné trendy to ale úplně vyvracejí. I na té nejmenší zahradě se většinou najde alespoň jeden ovocný stromek, několik keřů drobného ovoce nebo menší záhonek, na kterém si majitelé pěstují sezonní zeleninu. Tento typ zahrady se snažte umístit ve větší vzdálenosti od vzrostlých stromů. Občasný stín sice není až tak moc na překážku, ale větším problémem bude prokořenění půdy a hlavně to, že pěstované rostliny budou se stromy bojovat o vodu i živiny.  Co opravdu patří do kompostu Jako bioodpad můžeme zjednodušeně označit všechny organické zbytky neboli odpad z domácnosti, který je rozložitelný. Většinu z nás asi napadnou především různé slupky a okrájené části ovoce a zeleniny nebo zvadlé květiny, patří sem ale také třeba posekaná tráva nebo plevel, listí a drobné větvičky ze zahrady. V kompostu najdou své místo také skořápky od vajec, čajové sáčky a kávové sedliny. Všechny tyto věci se výborně rozloží, vrátí se jako výživný humus zpět do přírody a vám na zahrádce pomohou třeba vypěstovat kvalitní úrodu.  Co to znamená "spárování" rostlin Společné pěstování má hodně výhod. Některé květiny přitahují opylovače, jiné odpuzují škůdce a další odradí plevel. Nepřehlédnutelným benefitem je neuvěřitelná pestrost míchaného záhonku.  Rostliny pro společné pěstování: Afrikány ochrání rajčata, levandule a máta odpuzují mšice a slimáky, měsíček lékařský přiláká opylovače, heřmánek pravý odláká mšice od zeleniny, tymián zažene slimáky, slunečnice zastíní i velkou plochu záhonu.  Související články: [wp_show_posts id="94505"]

Ing. arch. Pavel Šmelhaus, Atelier ARS  Jak se staví domy s nadstandardními tepelně izolačními vlastnostmi? První z přestavovaných domů architekta Pavla Šmelhause má jako další benefit zajímavě řešené základy, respektive jen základové pasy a druhý, inspirovaný jiným oceněným domem architekta, disponuje odvětrávanou dřevěnou fasádou. Obsah: [minutovnik time="00m50s" class="test-class" autoplay="1"]Stavba inspirovaná Antarktidou[/minutovnik] [minutovnik time="09m50s" class="test-class" autoplay="1"]Ekologičnost obkladových materiálů[/minutovnik] [minutovnik time="14m40s" class="test-class" autoplay="1"]Stropní sálavé vytápění[/minutovnik] [minutovnik time="17m50s" class="test-class" autoplay="1"]Podobné domy od jednoho architekta[/minutovnik] [minutovnik time="20m00s" class="test-class" autoplay="1"]Rodinný dům u Kladna postavený podle vzoru jiného domu téhož architekta[/minutovnik] Přepis rozhovoru: Dobrý den, vážení přátelé, posluchači, diváci našeho Můj dům studia. Naším dalším hostem je inženýr, architekt Pavel Šmelhaus. Já Vás tady vítám. Dobrý den. Pan architekt je autorem mnoha architektonických ocenění a my jsme vybrali dva domy, které byly publikovány u nás v časopise Můj dům. Oba ty domy mají společnou jednu věc, oba jsou obloženy dřevem. Tak jsem si říkal, že to je asi obklad, s kterým pracujete rád. Tak obecně pracuji rád se dřevem a pokud ten dům nemůže být už konstrukčně ze dřeva, tak aspoň na té fasádě, že použijeme, tak mi to udělá radost a klientům to přináší nesporný užitek. První stavbou je dřevostavba inspirovaná Antarktidou, tak se jmenovala v našem časopise. Kde se ten název vzal? Proč zrovna Antarktidou? Tak jednalo se o dřevostavbu, v tomto případě to tak bylo, a ta Antarktida se tam dostala celkem jednoduchým způsobem, protože firma, která ten dům měla stavět, tak v té době realizovala naši antarktickou stanici. A v podstatě v té antarktické stanici testovala nějaká složení, testovala ten svůj systém, který tam samozřejmě se osvědčil a když jsme my řešili ten náš dům, tak jsme se snažili, nebo já se o to vždycky snažil, aby ten dům měl nějaké nadstandardní tepelně izolační vlastnosti. Snažil jsem se o to i v dobách, kdy to nebylo tak jako často ještě preferováno. A v době, kdy se u nás stavěly podstatně subtilnější konstrukce, tak my jsme s tím klientem se rozhodli pro ten samý systém a ty samé dimenze izolací, jaké se v té době použili v té Antarktidě. Takže opravdu ty domy mají stejná stavební jádra, tak je to vlastně na stejném principu a stejně dimenzované v obou těchto lokalitách. Ten dům se nachází na vyvýšeném pozemku v malé obci u Českého ráje. Ten pozemek má rozlohu 1600 m². Je tam krásný výhled na západu do údolí řeky. A navzdory tomu všemu jsem si všimnul, že ten pozemek je jakoby placka a zajímalo by mě z pohledu vás jako architekta, je složitější vytvořit koncept nějakého domu na placatému pozemku anebo je pro vás zajímavý, když se pracuje s nějakým terénním převýšením, nebo už je tam nějaká stávající vzrostlá zeleň. Co je zajímavější? [lock] Tak ten pozemek je především pro toho klienta. Tak tento pozemek si klient vybral, protože bydlel v nedalekém městě a chtěl si na období zralého života a případně na důchod postavit něco, co bude podle jeho přání komfortní dům. Vybral si lokalitu, kde je poměrně hodně sluníčka, protože pocházel z Jablonce, který je v Údolí a tam je takový mlhavější počasí, takže se z tohoto prostředí chtěl dostat někam trošku víc na jih. A tento dům je u Českého ráje v oblasti obklopené sady. A podařilo se i v tomto relativně jako členitém terénu v jedné obci najít pozemek, který byl poměrně rovinatý. A ten rovinatý pozemek má tu výhodu, že nemusíme řešit nějaké složité osazování do terénu. Když udělám rozsáhlejší dům, tak mi neúměrně nenarůstají třeba náklady na základy. A defacto ten plochý pozemek poskytuje jako větší variabilitu a méně omezení po té technické stránce. Na druhou stranu svažitý pozemek zase je taková větší výzva, aby se tam ten dům vhodně osadil, udělalo se nějaké vhodné ekonomické řešení těch založení, případně, aby i ten svah terénu se využil jak pro ten dům, tak i pro nějakou navazující zahradu. Takže každý pozemek má něco, pokud bych to měl zcela zjednodušit, tak na rovném pozemku se staví mnohem lépe, a proto jsou vyhledávány. A není to složitější v tom, že na tom rovném pozemku, abyste vytvořil nějaký zázemí nebo nějaký soukromí těch lidí, tak je to mnohem těžší, protože ta vzrostlá zeleň vám třeba pomůže nebo to terénní převýšení, není to složitější? Samozřejmě má i ten plochý pozemek nějaké nevýhody. Pokud tento dům je přízemní a okolo vznikají nějaké patrové stavby, tak přece na tom pozemku jste jen tak, jako víc na očích, mají vás jako na dlani, ale tomu se dá právě pomoct nějakou tou vegetací. Ale i vhodným osazením toho domu, aby ten dům byl nějak excentricky osazen, aby na jedné straně pozemku vznikla nějaká rozsáhlejší zahrada a ty zbylé části jsou okrajovou zelení, která vytvoří nějakou izolační bariéru. V časopise bylo psáno, v souvislosti s tímto domem, že vy jste, ty majitele toho objektu, musel o své vizi přesvědčit, že oni měli jinou představu. Pamatujete si na to, co oni chtěli? Chtěli. Samozřejmě klient přichází s nějakou představou, kterou buď někde viděl, nebo má svou vizi už dlouhé roky. A mnohdy se ukáže, že sice má nějakou myšlenku, co by se mu líbilo, ale defacto tu cestu k tomu si ještě nenašel. Takže v podstatě ta slepá ulička nebyla příliš dlouhá a brzo jsme se dostali k tomuto konceptu, kdy jsme okolo těch vnitřních místností, okolo toho jádra toho domu začali ty ostatní místnosti doplňovat, z čehož vznikla poměrně členitá stavba. Původně chtěli nějakou jednoduchou kompaktní stavbu, ale podařilo se mi je přesvědčit o tom, že je lepší preferovat nějaké vhodné uspořádání a ten vnější plášť tomu přizpůsobit. Je to postavený ze sendvičových panelů. Byl to materiál, se kterým už jste předtím měl zkušenost, nebo jste poprvé s ním pracoval? Přímo s touto firmou jsem. To byla moje první zkušenost. To je vlastně sendvič, který je složen z OSB desek, mezi nimi je ještě izolace na bázi polystyrenu. Je to velice tuhá konstrukce, kompaktní, má velkou výhodu v tom, že se nemusí nějak pracně řešit parozábrany, protože ta konstrukce už má poměrně vysokou těsnost. Je tam vlastně vysoká přesnost i té výroby, tudíž ty panely se dělají všechny továrně a tudíž to, co si vymyslíme, potom do milimetru na té stavbě sedí. Takže tady ten systém se mi velice líbil. A defacto je to podobné systému, které se používají v zahraničí. Ten obklad té budovy je z kanadského cedru. To bylo zajímavé, že v tom časopisu je napsaná poznámka, že jste zvolil tento materiál oproti jiným exotickým, které se u nás používají. To mě hrozně překvapilo, protože si upřímně řečeno moc neumím představit, jaké exotické dřeviny se dají použít u nás v našich podmínkách jako na obložení domu. Samozřejmě u všech majitelů dřevostaveb nebo stavebníků, kteří chtějí stavit dřevostavbu, je největší obavou to, jak to dřevo dlouhodobě vydrží. Mají mnoho zkušeností z různých chat, ze starých domů, že to dřevo přeci jen po letech nějakým způsobem degraduje, mění svoji barevnost a tak dále. A zase už vědí, že se sem dovážejí dřeviny třeba tropické, které se používají na obklady, fasád nebo hlavně na ty terasy, které mají mnohem vyšší odolnost, defacto vůbec nehnijí, dají se tam vlastně nechat bez nějaké údržby dlouhé roky. Nicméně, když se potom na to dřevo podíváme, tak na něm tu jeho exotickou strukturu vidíme. Není to ani dub, ani smrk, ani modřín. Okamžitě poznáte, že to dřevo svojí barevností, texturou je něco naprosto odlišného. Kdežto ten cedr. Vlastně ty vlastnosti má podobné, ale je podobný našim jehličnatým dřevinám. Takže, když na první pohled z dálky laik vidí palubku z cedru nebo vidí palubku modřínovou, tak to prakticky nerozezná. Opravdu ta struktura toho dřeva je skoro stejná. A ještě, abych to uvedl na přesnou míru, říká se tomu kanadský cedr nebo červený cedr, ale nejedná se o cedr, jaký známe třeba ze Středomoří, ale je to vlastně túje plicata, nebo je túje, které máme běžně pro nás jako na živé ploty. Tak v Kanadě tyto stromy dosahují obrovských rozměrů a z nich se potom ty palubky vyrábějí. A to mi řekněte, to skutečně se vozí z Kanady sem, kde to teda jako po vodě přijde, po moři loď, která přiveze cedr a který se pak v Evropě obkládá. Ano, je to tato, řeknu, dlouhá cesta toho dřeva, aby se k nám dostalo. Zase máme větší jistotu, že přece jenom v Kanadě ty lesy podléhají nějakému dozoru. Není to vlastně takové to těžení toho pralesa, které v nás vždycky vzbuzuje hrůzu, kterou vidíme občas v nějakých těch dokumentech o kácení deštných lesů. Takže v té Kanadě to lesní hospodářství pracuje nějakým udržitelnějším způsobem a tyto stromy se tam prostě těží a musí se to sem prostě přivézt. Běžně to tak je, že vlastně to dřevo, už nařezané, často už ve formě těch palubek, aby se nevozil materiál, který se tady potom opracovává, vlastně kompletně dováží z té Kanady. Jaká je životnost nebo jak se s tím dál pracuje? Každých třeba pět let musíte udělat nový nátěr? A jaká je životnost toho kanadského cedru? Tak ten kanadský cedr je takové specifické dřevo. Byť je poměrně měkké a lehké, snadno opracovatelné. Pak obsahuje v sobě takovou zvláštní pryskyřici, která vlastně to dřevo konzervuje, brání jeho plesnivění hnití, tudíž to dřevo i bez nátěrů v podstatě vydrží velice dlouho. Takže kdo chce ten vzhled nechat přirozenému stárnutí, pak u té túje to může udělat. U jiných dřev se tam musí ten nátěr třeba ochranný provést anebo se musíme smířit s tím, že to dřevo bude svoji barevnost měnit a pokud nám nevadí, že to dřevo časem bude šedé, šedočerné, což je přirozené, tak ho můžeme nechat bez údržby a nic se neděje. Jsou to doškové střechy, které vlastně vydrží. Pardon, řekl jsem doškové má to být šindel. Takže ty šindelové střechy ze dřeva vydrží desítky až stovky let a vlastně také stárnou nejsou nějak obnovovány. Jde akorát měnit tu svoji barevnost a strukturu povrchu. A povězte mi, kdybych byl nějakej hodně radikální stavař a nechtěl bych tam mít tu ekologickou stopu toho kanadského cedru, že se to dováží z Kanady a chtěl bych využít čistě materiály, které jsou u nás. Je tady vůbec dřevina, která by to splňovala? Třeba ten modřín na obklad? To jste řekl velice dobře. Z těch našich dřevin, které se tady dají běžně těžit nebo se v našich lesích pěstují, tak ten modřín je optimální dřevo. Má poměrně vysokou hustotu, má vyšší obsah pryskyřic, má takovou už tmavší barevnost, tudíž to tmavnutí tam už není zase tolik poznat. Takže z těch dřev, co u nás jsou, tak ten modřín se dá použít jako nejlepší. Jinak třeba když se mluvil o těch střechách, tak tam se používá dřevo jedlové, které má rovnou strukturu a má také vysokou odolnost. Nicméně to jedlové dřevo je mnohem vzácnější než ten modřín. Ale vy preferujete kanadský cedr. Který není cedrem, ale je to tu. Já to, nepreferuju, tady se to u těch dvou vašich domů zrovna tak náhodou sešlo pěkně. Ale pokud se s těmi klienty mám možnost bavit a oni se mohou seznámit s tím jaké jsou vlastně vlastnosti těch dřev, jaké nároky na tu údržbu jsou, jakou mají představu o tom výsledném vzhledu, tak třeba se pro ten cedr zvolí. Já nakonec nejsem ten, kdo dělá to finální rozhodnutí, musí se nakonec rozhodnout ten klient. Máte představu, jak se změnila cena toho materiálu třeba v důsledku post covidovém období nebo, řekněme, celosvětové inflace? To přesně nevím. Pokud vezmu ten vývoj trošku zpátky, tak ve chvíli, kdy začal ten covid, tak tím, že se utlumily různé činnosti, tak toho materiálu byl trošku přebytek, ty ceny mírně poklesly, počet, ta stavební výroba také se trošku zpomalila, potom přišel nějaký rozběh, zase ten stavební se obnovil, takže teď všechny ty ceny, předpokládám, teď jsem nezjišťoval aktuální ceny, i u tohoto asi povyskočily, spíš to odhaduju z toho, že když něco poptáváme, tak ta garance té ceny není v řádech týdnů, ale třeba jenom dnů, kdy nám tu dodávku jsou za nějaké peníze schopní ty dovozci garantovat. Dřív to byla třeba nabídka, která měla platnost měsíc, dva, teď je to otázka, týdne dvou maximálně a pak se ta cena mění. Takže tam asi nějaká dynamika v té ceně určitě také se objevuje. A jak je to třeba u vás jako u architekta? Preferujete nějaký určitý druh třeba obkladového materiálu, který nabízíte klientům, anebo je to vždycky opravdu dům od domů podle toho, jaká je povaha, charakter, co ty lidi chtějí, nebo je něco, co opravdu máte hodně rád? Tak to dřevo mám rád, ale samozřejmě jsou klienti, které se mi nedaří přesvědčit tomu, že se mají smířit s těmi vlastnostmi toho dřeva nebo mají zcela odlišnou představu o tom vzhledu té stavby. Takže nelze to jako paušalizovat, že vlastně každý dům ode mě musí být obložen dřevem, není to tak. Každý dům ode mě musí se jeho klientům líbit, musí jim vyhovovat po té stránce, jak vzhledové, tak těch nároků na údržbu. A musíme se vejít do nějaké ceny. Vy jste tohoto klienta nejdřív přesvědčoval o tom, že použijete trošku jiný materiál konstrukční, a pak jste je přesvědčil ještě po druhý. Vy jste jim nabízel rekuperační jednotku s nucenou výměnou vzduchu. Oni to nechtěli. Byly tam ještě ty staré předsudky, které dneska už jsou poskromnu, jakože ne rekuperace? Samozřejmě technické vybavení toho domu a používání technologií vyžaduje aktivní účast uživatelů, majitelů toho domu. A pokud někdo má opravdu představu o tom, že ten dům chce mít celoročně co nejvíc otevřený, že chce větrat v zimě, v létě, že na to je zvyklý, že mu to tak vyhovuje, tak v tu chvíli i ta rekuperace vlastně ztrácí smysl. Ta rekuperace funguje dobře ve chvíli, kdy ten klient je ochoten přistoupit na to, že ten dům musí uzavřít, aby ten uzavřený cyklus té rekuperace dobře fungoval. A tento dům, jak jste říkal, tak na takovém pěkném vyvýšeném místě na obytný prostor navazují nějaké rozsáhlejší zastřešené terasy, kde se vlastně 6 měsíců v roce odehrává život té rodiny a ten dům defacto zůstává otevřen. Takže v tuto chvíli ta rekuperace tam úplně ztrácí smysl, a to zimní v období, zase klienti byli zvyklí víc cestovat a podobně, takže kolikrát ani přes tu zimu v tom době by nebyli tak často, takže to období, kdy by ta rekuperace měla nějaký energetický přínos, by byla třeba v řádech týdnu, maximálně nějakých dvou měsíců. A navíc nechtěli mít žádnou složitou technologii, protože i ta rekuperace, ty rozvody vzduchotechnické, vyžadují nějakou údržbu a někdo si pořizuje dům, přesně jako tyto manžele, aby měli pohodlnější dům na starší a méně aktivní část svého života a nechtějí strávit aktivní život tím, že budou muset čistit vzduchovody ve svém domečku. Oni se nakonec rozhodli pro stropní elektrické vytápění. Prosím vás, vysvětlete mi to. Já, když vezmu čistě fyziku ze základní školy, tak teplo stoupá vzhůru. Jak se podaří tomu teplu, který vyrábí panely nahoře, dostat dolů? To si pamatujete z fyziky úplně dobře a musím to těm klientům vysvětlovat poměrně dost často. Teplo, konvekcí stoupá nahoru. Ale známe všichni sluníčko, a to na nás svítí shora a je nám příjemné. Takže ten topnej panel funguje na podobném principu, že celoplošně toto infračervené teplo na nás září. Takže v tu chvíli klidně funguje i shora dolů. Funguje to dobře i v tomto domě, kde jsou v té části obývacího pokoje stropy přes 4 metry vysoké, tak i v tomto prostoru to teplo se podaří příjemně distribuovat v celém tom domě. Ale když je opravdu velká zima, a to zase musím říct, aby to všichni slyšeli a nedělali si o tom nějaké iluze, že to je zázrak techniky, když máte třeba chladnější den, tak vlastně pocítíte, že v té místnosti je příjemně teplo a když si sednete ke stolu, dáte nohy pod stůl, tak najednou cítíte, že pod tím stolem je paradoxně chladněji, protože tam to stropní teplo tolik jako nezasahuje. A pokud tam instalujeme tyto stropní panely, tak je zase důležité, jak fungují ty ostatní části stavby. Jednak, jak je podlaha dobře izolovaná, ale především to, z jakého je materiálu. Takže pokud tam máte na podlaze dřevo, které není studené, které je samo o sobě příjemné, tak vlastně tam ta tepelná pohoda je dobrá. Pokud by tam byla nevytápěná dlažba, která vás bude od nohou studit, tak by v té místnosti mohlo být opravdu nepříjemně. Takže pokud se to zkombinuje s dalšími prvky, tak toto stropní sálavé topení je velice komfortní. A musel jste třeba počítat, když jste věděl o tom, že tam bude právě toto stropní sálavé vytápění, třeba ještě tlustší izolací v té podlaze, než byste normálně uvažoval, nebo to už na to nemělo vliv? Tak tento dům měl ještě takovou jednu specifiku, která vlastně se příliš u nás nepoužívá, ale třeba v tom zahraničí. Vlastně na té antarktické stanici je použitá a ten dům není založen na základové desce z betonu, ale jsou tam pouze takové štíhlé betonové pasy, přes které už je vlastně jeho dřevěná konstrukce. Tudíž ten strop nebo ta podlaha má konstrukci stropu, jsou tam poměrně vysoké nosníky, kam se vejde poměrně dost izolace a pod tím je provětrávaný prostor. Takže ta podlaha tady v tom případě i z těch technických důvodů má nějakou svoji dimenzi izolace a ta bohatě stačí pro ten ekonomický a příjemný provoz domu. Takže žádný podlahové vytápění už nebylo potřeba? Není to potřeba vlastně a defacto by to bylo i v rozporu s tím, že tam na podlaze jsme chtěli mít dřevěné podlahy a s nimi kombinovat to podlahové topení technicky možné je, ale není to ta nejefektivnější cesta. Tak toto byla dřevostavba ve stylu Antarktidy. Další barák je zajímavý v tom, že manželé, kteří vás oslovili, se dlouho, oni jsou oba stavební inženýři, a strašně dlouho se nemohli rozhodnout, jaký dům chtějí. Pak viděli váš dům, za který jste dostal v roce 2006 cenu soutěž Dům roku v Ruzyni a ten se jim natolik líbil, že chtěli udělat podobný. A teď se zeptám, budu se snažit zeptat, aby to nevypadalo hloupě, ale řekněte mi, jak to je pro architekta. Když za nim někdo přijde a řekne, vy jste tady udělal krásnej dům, chci ho stejnej, je to benefit, že vy pak můžete podle jednoho vzorového domu vyrábět mnoho dalších podobných domů? Anebo si kladete otázku, jestli sám sebe nevykrádáte? Já bych sebe klidně docela rád vykrádal, ušetřil si spoustu práce. Ale každý pozemek je jiný a každý ten investor je jiný a to, že se někomu líbí zvenku nějaký dům, vůbec neznamená, že takový dům se hodí pro jejich konkrétní parcelu a třeba jejich požadavky. Ale jsou tam nějaké výrazové prvky té architektury viz. tady, že to bylo nějaké takové vyšší zděné přízemí, nějaká dřevem obložená patrová část, nějaká střecha v mírnějším sklonu, valbová bez štítu. Takže vlastně uplatňovat nějaké takovéto architektonické prvky, které někoho zaujmou na zcela jiné stavbě, pro jiné lidi na jiném místě je vlastně pro mě nějaké vodítko, kam vím, že má ten výsledný výraz domu dospět, ale musí především splnit všechny ty nároky, které na to klade jednak ten pozemek a jednak vlastně to zadání těch klientů. Takže vám to udělalo radost, když přišli a řekli, my už jsme něco takového u vás viděli, chtěli bychom něco podobného. To je důkaz toho, že jste tu práci odvedl dobře. Obecně jsem rád, když stavby, které dělám, se někomu líbí, ale prvořadé, aby se líbili tomu, kdo v nich musí bydlet. Takže pokud jsou klienti spokojení, tak je to dobře. A pokud ten dům se ještě někomu líbí a inspiruje ho, tak to beru také jako pozitivní zprávu. A teď mi řekněte, já jsem ho úplně hned nenašel. Liší se potom ty výsledné tvary jako pro vás? Jako v tom výsledném tvaru liší se? Jsou zcela odlišné ty domy. Ten jeden dům má defacto, abych se nespletl, vlastně i obytné podzemní podlaží, protože byl v prudším svahu než ten první. Je podsklepený jeden celý, druhý jenom z části jsou tam takovéto rozdíly, které jsou na první pohled patrné, ale mají nějaké vnější, architektonicky podobné prvky, které se opakují. Takže kdybyste je viděl z dálky nafocené, tak vám budou možná v té siluetě připadat stejné. Když přijdete blíž, tak zjistíte, v čem všem se od sebe ty domy odlišují. Dům, o kterém my si tady povídáme, je u Kladna a já tady jenom k tomu krátce řeknu, že je to zděný dům s železobetonovými monolitickými stropy, částečně kontaktním a částečně provětrávaným zateplovacím systémem. To se bavíme o tom cedrovým obkladu, který mohl být asi podobný jako u té dřevostavby po vzoru Antarktidy. To, co je zajímavé na tomto pozemku, je, že stavebníci si přáli zachovat vzrostlé stromy. To je asi vždycky obrovský benefit, když tam jsou vzrostlý stromy na parcele. Tak to každopádně. Bohužel těch parcel, kde ty stromy vzrostlé jsou, je poměrně málo. Spíš vidím jako smutné, že při velikosti současných parcel a velikostech domů na nich, tak už tam pro nějaké velké stromy to místo nezbývá. Takže to, že bychom se dočkali toho, že tyto lokality těch domků nějak hezky zarostou a budou v krajině působit jako nějaká vesnička, kde vidíte náves a na ní jsou obrovský stromy nebo vidíte pásy jako zahrad okolo vesničky. Zatím se rýsují střechy a špička, kostelíčka. Tak to se obávám, že těch satelitů nikde nevznikne, protože tam na ty vzrostlé stromy to místo bohužel není. A není na těch zahradách, ale není ani v tom veřejném prostoru, že by se tam mohly zasadit někam vzrostlé stromy. Pak je tu další věc. Když náhodou ty stromy vzrostlé někde jsou, tak se to na první pohled lidem začne líbit. Ale mnohdy si neuvědomí, kolik listí z toho jako padá. A i mnohdy si stěžují, pokud třeba obec někde ozelení nějakou ulici, jsou tam časem větší stromy, tak nakonec si na té obce stěžují, že jim z obecních stromů, kvůli nímž si ten baráček koupili, tak si stěžují, že jim z těch obecních stromů lítá listí na zahradu a kdo to má uklízet. Ve čtvrti, kde já bydlím, byla dlouho prázdná jedna poslední parcela a byl tam nádherný, ale opravdu jako nádherný topol. A ten člověk, co to koupil, říkal, že si to kupuje tu parcelu právě kvůli tomu topolu. Tak první, co bylo, když začal stavit, že ho pokácel. Říkal, že tam vysadí jako jiný topol. Ale já jsem si vždycky vzpomněl na Václava Cílka, který říkal, nesázejte strom k baráku, najděte si strom a k tomu postavte dům. Ale asi je to těžký. Je to těžký, už jsem se s tím víckrát setkal, s různými takovými historkami se stromy na zahradě. Například někde v Liberci jsme dělali také cedrem obložený dům, ten možná také v časopise najdete někdy. A vlastně ne na tomto pozemku, ale o kus dál, byly takové vzrostlé, myslím, že jasany to byly, poměrně vysoké, takovou krásnou kulisu tam vytvářely, nicméně tomu pozemku trošku stínili. A tak jsme říkali, ano, budeme to respektovat, je to krásný výhled na ty stromy a ten dům posuneme tak, aby nám sem nakonec nestínili. No, a ještě v průběhu té práce na té studii přišla vichřice, stromy popadaly, takže kdybychom stavbu měli v tu dobu už hotovou, tak vlastně ten důvod, proč jsme je někam umístili, by zcela pominul. A nových vzrostlých jasanů se tato generace těch klientů nedožije, bohužel. Takže by vlastně celý ten koncept se zcela zhatil. Takže nemůžu říct, že je vždycky dobré ty stromy respektovat, ani ty stromy tu nejsou na věky věků. A zažil jsem to teď, kdysi jsem dělal diplomový projekt na jedno náměstí v Praze, kde byla takové torzo, taková proluka a tam vyrostl takový pěkný akát. A jsem říkal, no já, je tam akát, je to studijní, jako školní projekt, já ten akát nebudu respektovat. Postavil jsem takovou pěknou kompozici, hezky to vycházelo, náměstí se uzavřelo, dobrý. No a přišlo pár let a na tom pozemku se začala stavit nějaká komerční stavba a nevím, jaký odbor, jestli životní prostředí, památkáři, toho architekta nebo klienta, donutili tam ten strom jako zachovat. Takže celou dobu stavba byla vykousnutá, měla vykousnutý roh na náměstí podle toho stromu, který tam pár let po tom živořil. Strom už tam není, dům je vykousnutý, náměstí tam má takovou díru po zubu a už to nikdo nikdy nenapraví. Takže stromy je dobré respektovat, ale má to nějaké své meze. Rozumím tomu, no. Já zase na druhou stranu musím říct, že a mám s tím osobní zkušenost, že na jihozápad máme vzrostlý stromy a listnatý. Je to výborné v tom, že v létě vám to dělá přirozený stínění, pohlcuje to slunečný paprsky, takže nepotřebujete markýzy. A v zimě, kdy potřebujete každý paprsek světla, tak to nevadí, protože to listí spadá a přes ten strom krásně svítí. Takže rozumím tomu. Je to prostě na miskách vah. A to, co jste řekl s tím stíněním z jihozápadu, to je úplně přesně ten ideální případ, kdy to nepříjemné, to sluníčko vlastně jihozápadní je v létě hodně nepříjemné. A pokud vám zapadne už za nějaké stromy a máte tam potom příjemný stín k večeru na nějaké terase nebo k domu, tak je to opravdu ten ideální stav, když vám to takhle ta kompozice vyšla. Umožní, no. Taky ono to trvalo, než to tam vyrostlo. Samozřejmě. To, co mě zaujalo na tomhle baráku, bavíme se pořád o tom objektu v tom Kladně, je, že ti manžele, kteří vás oslovili, jsou sami stavební inženýři. To znamená, že technický stavební dozor si dělali sami. A teď mi řekněte, je to dobře, nebo je to pas, do který člověk padne, že potom je v tom úplně totálně pohlcený? Tak já to vidím jako ideální stav, kdy vlastně ty stavebníci jsou sami stavaři, inženýři, rozumí problematice té stavby jako takové. Nicméně jsou si vědomi toho, že ten návrh, té architektury, dispozice, je něco jiného než to umět technicky dobře postavit. Takže když si vlastně nechají ode mě, tak říkajíc, poradit v té architektuře a pohlídají si tu technickou stránku toho domu, tak já to vidím za sebe jako ideální stav a rozhodně tady to mi přijde jako pro ten dům pozitivní. A ještě je výhoda toho, že když jsou na to dva, tak se mohli prostřídat. Jeden mohl pracovat, vydělávat peníze a druhý hlídal barák. To určitě taky, protože pohlídat jednu stavbu je nad síly jednoho člověka. Já jsem byl kdysi u jednoho pána, který byl nějaký bankovní poradce a on si tyhle věci dělal sám a vzal si na to rok a půl volno. A měl vypočítaný, že musel pět let pracovat, aby si na to vydělal a dalších pět let potom bude pracovat, aby to splatil. Ale prostě všechno si chtěl ohlídat a měl teda neskutečný znalosti. Asi když je člověk trošku bystrej, tak za pomocí toho internetu se spoustu technických věcí dá naučit. Tak máte pravdu. Dá se spousta věcí zjistit. Ale byl jsem před časem na jednom nějakém školení od výrobce stavebních hmot, kde vystupoval zástupce, který řešil nějaké problémy na stavbách a podobně. A ten tam označil tři největší škůdce na stavbách. Na prvním místě byl architekt, na druhém místě internetem poučený laik a na třetím místě kuna lesní. Takže ty dokážou napáchat největší škody a když se to zkombinuje, tak je to asi nejhorší. My jsme začínali povídáním o cedrovém obkladu. Tento barák má taky cedrový obklad. Mě by zajímalo, přistupujete nějak k němu odlišně, když jsou tam jiné povětrnostní podmínky, jiná nadmořská výška, tam to bylo v Českém ráji, tohle je vlastně v údolí na Kladně. Jinak se to ošetřuje nebo je to jedno? To prostě na tom nezáleží? Nezáleží na tom. V podstatě ten cedr speciálně, ten vydrží v každých podmínkách a obecně nevadí mu ani to, když je zatěžován nějakým hnaným větrem v nějaké extrémnější poloze. Spíš, co je klíčové, je vlastně použití správnýho kotvícího materiálu toho cedru. Ten cedr je extrémně trvanlivý. Pokud se nechá bez poruchy upravit, tak dokonce netmavne tolik, ale stává se takovým světlejším, skoro šedobílým až, protože se na ně neusazují žádné ty řasy, to je vlastnost toho cedru. Ale může se stát veliká chyba, když se použije nesprávný kotvící materiál. A to, co vám přijde jako, že vydrží všechno, jako třeba pozinkované nebo zinkované vruty, tak ty začnou v tom prostředí toho dřeva, které je mírně kyselé, korodovat a začne vytvářet černé skvrny. Nebo když se použijí třeba nějaké sponkovačky, které nemají vyložen nerezový drát, tak tam se objevují černé fleky na té fasádě. Takže to je vlastně problém těch fasád z cedru, že se musí kotvit zásadně nerezem, který nemění tam tu barevnost, nevytváří tam ty skvrny toho oxidu železitého v místě toho, kde se namočí ten styk dřeva s tím šroubem. Takže pokud tady to se respektuje, tak není zapotřebí se nějak víc přizpůsobovat těm podmínkám. Ale i ten cedr se dá nějakým olejem třeba výraznit ta barevnost, když ho natřeme, tak on tu svoji červeno-hnědou barvu jako zvýrazní, ale pokud se natře jednou, tak už tam to riziko, co ten nátěr po čase udělá a stává se spíš to, že když ten nátěr se použije, že to dřevo potom už zůstává tmavší. Než to, když se nechá zcela neošetřen, tak zpočátku je tam nějaká nerovnoměrná ta barevnost na té fasádě, ale s přibývajícími roky se ta fasáda sjednocuje, vyplavují se ty třísloviny a ta fasáda zůstane takovou jednolitou, poměrně světlou fasádou. Ale chce to nějaké období vydržet a neleknout se po prvních pár nějakých deštích, kdy tam vzniknou nějaké skvrny od těch kapek deště, když to necháte dostatečně dlouho, tak to dřevo se vymeje a zůstane krásně čisté. Ještě bychom to mohli natřít býčí krví. Nevím, jestli by nám to prošlo dneska. Nevím, jestli se to ještě dá, používal se zejména v těch interiérech. Nevím, co by dělal v exteriéru a nevím, co by na to řekli ochránci zvířat. Pane architekte, já Vám mockrát děkuji, že jste si na nás našel čas v našem Můj dům studiu. Já pevně věřím, že se tady brzy potkáme znovu a ukážete nám další vaše další zajímavé baráky, že je budeme moc publikovat i v časopise Můj dům. Takže já Vám děkuji a přeji Vám hodně štěstí. Bude mi potěšením. Taky děkuji. Na shledanou. [su_note note_color="#ededeb"]Ing. arch. Pavel Šmelhaus (1972) Vystudoval Fakultu architektury ČVUT. Zabývá se návrhy bytových staveb, nízkoenergetických rodinných domů, komerčních interiérů a výstav. Projektuje v ateliéru ARS, který za projekty energeticky úsporných staveb obdržel několik ocenění v architektonických soutěžích.[/su_note] Může vás také zajímat: Co to znamená, když se řekne energeticky nezávislý dům? Abychom mohli dům zařadit do kategorie soběstačný dům, musí zvládat následující: vyrobit a akumulovat elektrickou energii pro svou spotřebu i nabíjení elektromobilu, vyrobit, zachytit a rekuperovat dostatek tepla pro celý dům a zajistit tak teplotní komfort obyvatel díky pokročilému tepelnému hospodářství a kvalitní izolaci. To znamená, že při řešení energetiky domu je třeba sestavit celkovou energetickou bilanci – zjistit všechny tepelné ztráty, teplo pro ohřev vody a odběr všech elektrospotřebičů. U moderních domů hrají velkou roli solární zisky jižním prosklením. V potaz je nutné vzít i fakt, že dospělý člověk v klidu vyzařuje 80 až 100 W. Jaké jsou další možnosti ukládání elektrické energie? Kromě baterie na bázi chemické přeměny (tedy lithiové, gelové, VRLA, olověné…) lze pro uchování energie použít „baterii“ na daleko jednodušším principu – do vody. Solární panely lze přímo zapojit do některých ohřívačů vody a obejít se tak téměř bez elektroniky. Nevýhodou je nízká účinnost takového řešení, tedy takové zapojení dobře funguje jen při přímém slunečním svitu. Aby se účinnost zvýšila a panely byly schopné ohřívat vodu i při částečně či zcela zatažené obloze nebo i v zimě, je nutné mezi panely a ohřívač přidat stabilizátor (nebo také regulátor) napětí. Výhodou tohoto řešení je určitě cena a jednoduchost. Ohřátím 160 litrů vody z 55 na 75 °C uložíte více než 3,5 kWh elektřiny. Baterie o takové kapacitě a střídač by vás vyšly nejméně na 120 tisíc korun, zatímco 160litrový bojler i s regulátorem nestojí ani čtvrtinu. Nevýhodou je to, že z horké vody už nelze zpětně elektřinu vyrobit. V létě sice budete mít plný bojler či akumulační nádobu horké vody, ale nebudete pro ni mít žádný užitek, zatímco hned vedle poběží klimatizace či bazénová filtrace, pro kterou budete kupovat elektřinu ze sítě. Jak funguje spolupráce fotovoltaiky s tepelným čerpadlem? Kombinace fotovoltaické elektrárny a tepelného čerpadla jednoznačně dává z ekonomického hlediska smysl. Je zde však velmi důležitý faktor – komunikace obou systémů, jež spolu musí být nejen propojené, ale také je nezbytné, aby vzájemně komunikovaly. Využívá se to například u bojleru nebo v létě při klimatizaci, pokud ji tepelné čerpadlo zajišťuje. Také pokud máme bazén, lze navolit, aby tepelné čerpadlo vyhřívalo sice primárně vodu v bojleru, ale přebytek posílalo do bazénu. Tepelná čerpadla, která mají odpovídající řídicí systém, tak mohou přímo komunikovat se střídači fotovoltaické elektrárny po jejich komunikačním rozhraní a ovlivňovat tak svůj chod. To je rozhodně důležitý faktor. Související články: [wp_show_posts id="93910"]

Petr Kotek, odborný redaktor magazínu Můj dům Za stavební systémy můžeme považovat i běžné cihly. Moderní materiály ale nabízejí stavebníkům ohromné možnosti, jak stavět rychle, přesně a energeticky úsporně. Jaké jsou tedy všechny možnosti? Obsah: [minutovnik time="00m30s" class="test-class" autoplay="1"]Proč si zvolit zdící stavební systém[/minutovnik] [minutovnik time="02m12s" class="test-class" autoplay="1"]Kritéria pro výběr stavebního systému[/minutovnik] [minutovnik time="03m44s" class="test-class" autoplay="1"]Definice tepelného odporu[/minutovnik] [minutovnik time="05m18s" class="test-class" autoplay="1"]Definice difúzního odporu[/minutovnik] [minutovnik time="07m45s" class="test-class" autoplay="1"]Největší výhody pálené cihly[/minutovnik] [minutovnik time="11m32s" class="test-class" autoplay="1"]Bílá vápenopískovcová cihla[/minutovnik] [minutovnik time="12m42s" class="test-class" autoplay="1"]Ztracené bednění jako stavební materiál[/minutovnik] [minutovnik time="14m35s" class="test-class" autoplay="1"]Vnitřní příčky v domě[/minutovnik] Přepis rozhovoru: Dobrý den, vážení posluchači, diváci našeho Můj dům studia. Mám tady dalšího hosta, je jím odborný redaktor časopisu Můj dům, Petr Kotek. Dobrý den. Dobrý den. A naším dnešním tématem jsou zdící materiály a systémy. Zeptám se Vás hned na úvod, proč si stavebník má zvolit celý stavební systém a neskládat materiály sám podle svého uvážení. Já zkusím úplně jednoduchou laickou odpověď, protože to pro stavebníka, respektive pro lidi, kteří pro něj tu stavbu realizují, je pohodlnější. Ty stavební systémy jsou dnes nesmírně propracované, záleží na tom, jaký materiál konkrétní stavebník preferuje, ale když už se pro některý z nich rozhodne, tak mu vždycky výrobci v té dané kategorii dokážou nabídnout skutečně ucelený a opravdu systém. Není to marketingový tah, je to prostě vyjádření toho, že když dojde zedník na konec jedné šáry s cihlami, tak si nemusí přizpůsobovat tu další tak, aby mohl vyzdít roh, ale prostě má připravenou tu cihlu ve formátu, ve velikosti, tak, jak mu ji připravil výrobce. Je to v podstatě tak, že stavební systém začal vznikat už v momentě, kdy se začala utvářet nějaká stavební prefabrikace, ale to jsou časy mnoho tisíc let zpátky, to je Mezopotámie, kdy se začaly vyrábět cihly nejdřív z bláta, ze slámy a potom dokonce pálené a už to byla obrovská výhoda proti tomu, nejen když jsme žili v jeskyních, ale když potom člověk tu jeskyni opustil a začal stavět domy ze dřeva, tak si musel nejdřív ten strom porazit, opracovat a na místě ho přizpůsobit velikostně, což nebylo úplně jednoduché v okamžiku, kdy měl k dispozici prefabrikát, tak mu ta stavba samozřejmě šla daleko lépe od ruky. Podle jakých kritérií by si měl stavebník vybírat stavební systém? Můžete mít osobní preference, můžete věřit projektantovi, což je rozhodně rozumný postup, nebo můžete využít momentálně probíhající prodejní akci, kde je nějaké procento u jednoho konkrétního stavebního systému z vašeho pohledu výhodné. Ale v zásadě jde o to, že těmi nejdůležitějšími parametry jsou, a já je teď přečtu, protože nejsem stavař, ale jsem pouhý novinář, je to tepelný odpor, schopnosti jednotlivých materiálů akumulovat teplo, difuzní odpor, pak je tady otázka kondenzace vodních par ve stavebním systému, zabudovaná a praktická vlhkost, kompletnost stavebního systému, což by měla být naprostá samozřejmost, eventuální tepelné mosty v konstrukci, respektive jejich eliminace, zvuková neprůzvučnost, vliv klimatických podmínek na stavbu a poměr zastavěné a podlahové plochy. Možná bych navázal na ten poslední detail, jestli že si ten systém vyberete, máte nějakou tloušťku obvodového zdiva, která je daná použitým systémem, tak je samozřejmě rozdíl, jestli stavíte dům na půdorysu 60 m², 100 m², 150 m², protože ta tloušťka toho obvodového zdiva zůstává stále stejná, takže čím menší stavba, tím víc vám samozřejmě to zdivo ukrajuje z podlahové plochy. [lock] Vy jste zmínil tepelný odpor, to je velmi důležitá veličina u materiálu. Můžete nám ji, našim divákům a posluchačům nějak osvětlit, co to je? V zásadě jde o to, že čím vyšší je ten tepelný odpor, tím pomaleji teplo prochází materiálem. Čili tepelný odpor vyjadřuje schopnost materiálu bránit pronikání tepla a cílem je, aby byl ten tepelný odpor co nejvyšší. Protože my se chceme izolovat od vnějšího prostředí, chceme si vytvořit v tom domě, ve vlastním domově, prostředí, které bude vyhovovat nám, nikoliv okolní přírodě, jakkoliv ji respektujeme. A proto je tohle jeden z těch důležitých parametrů. A zároveň jste mluvil o akumulaci tepla v materiálech. Jak k tomu dochází? Některé materiály mají přirozeně vyšší schopnost teplo akumulovat, typicky třeba kámen. Ale v zásadě nám nejde tolik o to, abychom teplo naakumulovali, protože se může stát, že když jednou rozpálíme kamna, obvodové zdivo nasaje teplo. My potom odejdeme do práce, tak to zdivo to teplo vyzařuje a my z toho vlastně nic nemáme. Čili jde o hromadění tepla ve stavebním dílci, který toto teplo nespotřebuje, ale jakmile klesne teplota v okolním prostoru, tak ho odevzdává zpět. Čím pokročilejší jsou stavební technologie, tak tím je v podstatě méně důležitá ta akumulace. A v podstatě spějeme k tomu, aby materiály byly, pokud možná spíš inertní. A ještě jednu důležitou veličinu ve stavebnictví jste zmínil, a to je difuzní odpor. Co si po tím mám představit? V zásadě jde o to, ten difuzní odpor říká, do jaké míry nebo zda vůbec zvolená stavební konstrukce tzv. dýchá. Označuje tedy schopnost materiálu bránit volnému prostupu vodní páry, daným materiálem difuzí, v porovnání se stejně silnou vrstvou vzduchu ve stejných fyzikálních podmínkách. Teď to znělo trochu jako ze script, ale tak to je definováno. U materiálu se velmi často mluví, varuje se předtím o tepelných mostech. Jaké jsou největší problémy a jak se jim vyvarovat? Tepelný most znamená, že nám někudy ze stavby uniká teplo tam, kde nechceme. Není to ani během větrání, není to ani během rekuperace. Je to prostě mimovolní proces, který vznikl nějakou nedomyšleností, nepřesnou realizací, prostě chybou. Ten tepelný most se vytváří v místě, kde se stýkají různorodé materiály a není pamatováno dostatečně na to, aby ten styk těch materiálů ten vznik tepelného mostu eliminoval. Je to v podstatě každá spára ve zděné stavbě, která je vyplněná maltou, což už se dnes v podstatě neděje, ale dříve se skutečně ta vrstva malty vrstvila a vyrovnávalo se to tak, aby ty křivé cihly dali dohromady rovinu a tam pochopitelně vznikaly tepelné mosty. Ty dnešní stavební systémy mají v sobě zakotveno to, že při troše pečlivosti a troše dobrého plánování se tomu dá předejít a ten tepelný most eliminovat. Mluvili jsme tady o podlahové ploše. Je to stejný údaj, jako je zastavěná plocha? Zastavěnou plochu změříte, když obejdete dům s dlouhým pásmem a změříte ho od rohu k rohu, takže v podstatě zahrnuje i tu tloušťku toho obvodového zdiva. Podlahová plocha je ta, kterou naměříte, když ten dům změříte zevnitř. V podstatě je to tak. Neříkám, že musíte běhat s pásmem, jsou samozřejmě sofistikovanější měřící technologie dneska, ale pořád je to o tom, že máte základovou desku, což je ten vnější půdorys toho domu. Na ní po obvodu postavíte nějaké zdící prvky a ty vám tu plochu zmenší, takže nakonec zůstane ta podlahová. My tu mluvíme o materiálech, pojďme teda konkrétně k nějakým materiálům. Pojďme třeba k pálené cihle. Jaké jsou největší její výhody? Možná ta úplně největší z pohledu stavebníka je ta, že je skutečně prověřená tisíciletími, což těžko někdo může říct o čemkoliv, co spatřilo světlo světa před necelými sto lety, což je třeba případ pórobetonových tvárnic, k těm se ještě dostaneme. Ta pálená cihla, nebo řekněme pálený cihelný blok, protože ten pojem cihle, jak jsme jí leta znali, už má dneska minimálně vizuálně úplně jiný obsah. Takže, ta pálená cihla velmi dobře reguluje teplotu a vlhkost v interiéru a má vliv i na akustickou izolaci. Je pevná, požárně odolná, má dlouhou životnost. Je například spočítáno, že z cihel se dá postavit dům do osmého podlaží, teprve potom vlastně ta stavba naráží na mez únosnosti té první základní řady, těch stavebních prvků. A ty cihelné bloky se dneska dělají v nejrůznějším provedení, jsou především odlehčené, protože se dělají velkoformátové a s tím by prostě ten zedník na stavbě těžko manipuloval, protože je to samozřejmě pořád především ruční práce. Jsou duté a pórovité, a to má velký vliv na tepelně izolační schopnost těchto zdících materiálů. Tohle pálené zdivo se v zimě pomaleji ochlazuje, v letě se nepřehřívá, dokonce existuje varianta, která se používá při výstavbě pasivních domů. Ta spočívá v tom, že ty komůrky se vyplňují materiálem, jako je například polystyren, který zase zvyšuje ty izolační schopnosti. Dalším často využívaným materiálem je například pórobeton. Co by se dalo říct o něm, nějaké jeho výhody? Pórobeton vznikl v podstatě z nouze, když ve 20 letech minulého století ve Švédsku byla nouze o stavební materiál, tak se trošku experimentovalo a došlo se k tomu, že za pomoci celkem dostupných surovin se dá vyrobit stavební prvek prefabrikát, který je lehký, má vynikající izolační vlastnosti, dá se krásně opracovávat. To je úžasná věc. Kdo pracoval s Ytongem, respektive s některým dalším pórobetonovým prvkem, tak ví, že není problém si tu tvárnici přizpůsobit zubatou pilou, není problém vyfrézovat prostupy a drážky na instalace. Pórobetonu, respektive tomu Ytongu, který byl první, který odstartoval ten bum, je tuším 95 let, ano v roce 1927 se ho podařilo poprvé vyrobit. Klíčovou roli tam hraje hliníkový prášek, který spustí chemickou reakci, ta vede až ke čtyř znásobení objemu toho původního materiálu nebo té hmoty, pak se to vytvrdí v autoklávu a máte základ pro dům. Je pravda, že z pórobetonu často velmi rádi stavějí lidé, kteří si troufnou na to postavit si dům svépomocí. Je to dáno i tím, že výrobci, dodavatele jim vycházejí velmi vstříc. S dodávkou materiálu na tu hrubou stavbu obvykle dorazí i parta fachmanů, myslím, že ten termín je tady na místě, kteří skutečně, precizně založí tu stavbu, tak aby prostě nebyla z kopce a při dodržení základních, technologických předpokladů se podaří tu rovinu dodržet v podstatě až po věnec. Pak nastoupí tesaři. A co například bílá vápenopískovcová cihla? Poměrně taky oblíbený materiál. Co byste nám řekl k ní? Je pravda, že na rozdíl od pórobetonu, ze kterého se dnes alespoň u nás staví možná až 30 % staveb, tak ta bílá cihla je trochu menšinová záležitost. Spíš se s ní setkáte u nejrůznějších malých doplňujících staveb. Velmi rádi ji třeba používají kutilové, kteří si chtějí postavit na zahradě vlastní krb. Ale v principu je to tak, že se dá použít i pro kompletní stavbu domu, a to jak pro obvodové i vnitřní zdi, to znamená pro příčky, jak pro nosné, tak výplňové dělicí stěny. Má vynikající pevnost v tlaku, výborné tepelně akumulační a zvukově izolační vlastnosti a dosahuje skvělých parametrů i při menších tloušťkách stěn. Používá se na jejich výrobu vápno, křemičitý, písek a voda. Je to strašně jednoduchá záležitost. Řekněte našim posluchačům a divákům, co třeba takové ztracené bednění dá se používat také jako stavební materiál? Docela určitě ano, ale opět. Řekl bych, že to naráží na určitý tradicionalismus, který není rozhodně, není to nic negativního, pejorativního. Prostě stavebník, který se rozhodne investovat své těžce z banky získané peníze do stavby vlastního domu, tak si může zkrátka vybrat co je mu nejbližší. Ztracené bednění se proto u nás používá běžně spíš na podezdívky domů, na nejrůznější prvky, jako jsou podezdívky plotů, tak dále. Konec konců není to jenom to typické šedé stavební bednění, které je potřeba potom ještě nějakým způsobem pohledově upravit, ale vyrábějí si nejrůznější dílce, které fungují úplně stejně. To znamená, že se naskládají na sebe, proarmují se a vylijí se betonovou směsí. Po vytvrdnutí vznikne monolitická konstrukce, která má vynikající vlastnosti neobyčejně dlouhou životnost, samozřejmě při dodržení všech parametrů. Myslím si, že je poměrně výjimečné, že si někdo troufne postavit si tímhle způsobem celý dům, ale v zásadě není nejmenší důvod se tomu bránit. Je to opět otázka kalkulace, možná konzultace s tím projektantem. A v té poslední řadě třeba i docela obyčejná porada, ne se sousedy přímo, ale se známými, o tom, jak bydlí oni, jak jim ta stavba funguje. Možná nějaká delší návštěva, ale kdo si vás vezme na víkend domů, jenom proto, abyste si mohli vyzkoušet, jak se bydlí v domě ze ztraceného bednění. My tady celou dobu zatím mluvíme o vnější konstrukci, nebo těch nosných stěnách. A co vnitřní příčky? Jak k nim přistoupit? Záleží na tom, jak moc máte v oblibě otevřený prostor, nebo jestli dáváte přednost menším místnostem, kde máte, řekněme, větší pocit intimity. Samozřejmě je ideální si tu stavbu vymyslet a rozčlenit prostorově už ve fázi projektu, ale ne vždycky je to možné. To znamená, že pokud stavíte a už přesně víte, jaký bude půdorys jednotlivých místností, kde ty příčky budou, tak ideálně použijete příčkové dílce z toho stavebního systému, pro který jste se rozhodl. Ale může se stát, že rekonstruujete, že jste koupil starší dům a chcete jeho dispozice trochu změnit, takže někde něco ubouráte, někde něco přistavíte. Při tom přestavování už tolik nezáleží na tom, z čeho třeba to obvodové zdivo je. Existuje velká pravděpodobnost, že jestli to je stavba stará několik desetiletí, takže tam pod omítkou najdete nějaké po domácku zhotovené tvárnice ze škvárobetonu, které ale vlastně tu stavbu nějak ne, že neohrožují, které jsou funkční i dneska, i když dneska by se to samozřejmě stavilo trošku jinak. Takže pak jde o to, zjistit jaká je únosnost v základní vrstvě čili podlahy nebo stropních překladů a můžete začít rozdělovat prostor podle toho, čeho chcete docílit. Jestli chcete vytvořit úplně novou strukturu, úplně nový půdorys toho domu, jestli tam chcete místo jedné ložnice mít dvě nebo naopak, anebo jestli chcete třeba jenom oddělit, řekněme, jídelní prostor od kuchyňského, pak to nemusí nutně být práce pro zedníka nebo pro šikovného kutila, ale můžete pracovat v podstatě s nábytkovou sestavou. Jde o to, že ta příčka neplní nosnou funkci. Tak, tohle bylo povídání o stavebních a zdících systémech. Naším hostem byl odborný redaktor časopisu Můj dům, Petr Kotek. Já Vám mockrát děkuji. Já děkuji za pozvání. Za krásně vydatný povídání a s vámi, vážení diváci a posluchači, se těším zase u nějakýho dílu Můj dům studio. Na shledanou. Na shledanou. Může vás také zajímat: Co si představíme pod pojmem "faktor difuzního odporu" Difuzní odpor označuje schopnost materiálu bránit volnému prostupu vodní páry daným materiálem (konstrukcí) difuzí v porovnání se stejně silnou vrstvou vzduchu ve stejných fyzikálních podmínkách. Difuzní odpor nám tedy říká, zda zvolená stavební konstrukce „dýchá“, či nikoliv. Čím menších hodnot difuzního odporu dosahuje, tím lépe vodní páry volně procházejí materiálem a nedochází ke srážení vlhkosti v konstrukci (interiér domu nezvlhne). V tomto případě je ale třeba počítat také s větráním, které má na odvádění vlhkosti z interiéru nezanedbatelný vliv. Jak vybrat správnou omítku Minerální omítky se skládají z písku a pojiva (což je nejčastěji vápno, cement nebo sádra). Smícháním s vodou vznikne velice tvrdá, drsná slupka, maximálně paropropustná, ale hodně nasákavá, takže ochranu proti dešti je třeba zajistit dodatečně nátěrem. Ten by měl být omyvatelný, protože kvůli drsnější struktuře jsou minerální omítky náchylné k zašpinění. Šlechtěné minerální omítky se dodávají zabarvené, takže omítnutý povrch je barevně stálejší než nátěr. Pomocí nejrůznějších škrabek lze minerální omítky plasticky upravovat, nebo naopak pomocí hladítka dosáhnout elegantní hladké struktury. Disperzní omítky jsou zárukou maximální vodoodpudivosti fasády. Jako pojiva se užívají nejrůznější druhy umělých pryskyřic, takže i tenkovrstvá omítka odolává atmosférickým vlivům, je pružná a nepotřebuje nátěr, protože ji lze namíchat v libovolných odstínech. Nedoporučují se pro použití při rekonstrukcích. Při jejich nanášení je nutné zcela odstranit původní nátěr, případně vytvořit novou podkladovou omítku. Silikátové omítky – jejich pojivem je draselné vodní sklo. Jsou velmi vhodné pro historické a památkově chráněné objekty. Jsou vysoce paropropustné a hydrofobní. Lze je pořídit v různých odstínech, ale jejich tónovatelnost je podstatně omezená. Sanační omítky se používají všude tam, kde se fasáda potýká se zemní vlhkostí a s ní spojenou krystalizací solí na povrchu omítky. Při tuhnutí sanační omítky dochází k vytvoření omítkového systému s vysokou porézností a z toho vyplývající extrémní paropropustností. Voda se ze zdiva stačí vypařit tak rychle, že neutvoří na povrchu nežádoucí efekty – skvrny, výkvěty solí, plísně. Sanační omítky zaručují částečné vysoušení a vytvoření vlhkostní rovnováhy ve zdivu. Proč musí cihly vázat? Kladete-li cihlu podélně, staří zedníci tomu říkají zdění „na běhouny“, pokud ji do zdi kladete napříč, označovalo se to jako zdění „na vazáky“. U každého zdění je dobré cihly před stavbou na chvíli namočit do vody, aby na nich lépe držela malta a aby z ní cihly nevysály vodu. Zatímco u 15cm příčky se vazba vytvoří půlcihlou, tak u nejslabší nosné zdi o šířce 30 cm docílíme převazbu použitím tříčtvrteční cihly ve druhé, čtvrté, šesté a dalších sudých vrstvách. Nosnou zeď můžete stavět i širší, například přidáním podélné cihly získáte zeď o šířce 45 cm, přidáním příčné cihly získáte 60cm zeď atd. Ve všech těchto případech musí zeď v první řadě začínat částí cihly, jinak se vám vazbu nepodaří vytvořit a v další řadě budete mít spáru na spáře. Vazeb je celá řada: křížová, polokřížová, polská, holandská atd. Jednotlivé vazby se mění podle použitých částí cihel (čtvrtky, půlky, tříčtvrtky). Polohy spár nám tak zobrazí určitou strukturu. Vždy je ale nutné dodržet převazbu, a to nejméně o jednu čtvrtinu cihly. U křížení zdí se v jedné vrstvě jedna zeď vyzdívá jako průběžná a druhá se k ní přizdí. V další vrstvě dojde k prostřídání a zároveň posunutí styčné spáry o 1 cihly (75 mm). Související články: [wp_show_posts id="50894"]

Doc. Ing. arch. Jan Jakub Tesař, Ph.D., Stempel & Tesař architekti a Ing. arch. Jitka Pálková, editorka časopisu Můj dům Definicí komfortního bydlení je uměřenost, jednoduchost a racionalita. Dalším specifikem je kompaktnost s důrazem na jednoduchou údržbu stavby i interiéru. První představovaný dům je postavený v horách. Charakter venkovského stavení umocňují lokální materiály i formy. Druhý dům je městský a nepopře inspiraci funkcionalismem – nábytek, jenž slouží současně jako příčky nebo umírněná barevnost podpořená akcenty červené a oranžové. Obsah: [minutovnik time="0m30s" class="test-class" autoplay="1"]Dům u Mníšku v Krušných horách[/minutovnik] [minutovnik time="5m13s" class="test-class" autoplay="1"]Úvodní jasná představa majitelů[/minutovnik] [minutovnik time="13m00s" class="test-class" autoplay="1"]Izolační skladba konstrukcí[/minutovnik] [minutovnik time="17m40s" class="test-class" autoplay="1"]Zpětná vazba od klientů[/minutovnik] [minutovnik time="23m45s" class="test-class" autoplay="1"]Dům na konci světa, a nebo ne?[/minutovnik] [minutovnik time="28m30s" class="test-class" autoplay="1"]Architektonický styl Jana Tesaře[/minutovnik] [minutovnik time="34m15s" class="test-class" autoplay="1"]Kuchyň oddělená od obývacího pokoje[/minutovnik] [minutovnik time="36m50s" class="test-class" autoplay="1"]Koncept barevného domu[/minutovnik] Vybíráme z rozhovoru: Jak se staví pro rodinu se dvěma malými dětmi? Při sepisování priorit mysleli majitelé přirozeně také na své potomky. Dům byl navrhován pro rodinu se dvěma malými dětmi, později se narodil ještě další sourozenec a domácnost obdařil svojí milou přítomností také bílý švýcarský ovčák, který se rád sluní na terase a pobíhá po zahradě. V současné době zde spokojeně žije pětičlenná rodina a pes. Rodinný dům tvoří dvoupodlažní hmota se sedlovou střechou propojená s praktickou přízemní dvougaráží, jejíž plochá střecha kryje také vstup. Půdorys obytné části má tvar obdélníku, garáž tvoří plochý kvádr se zelenou střechou. Příjezd na pozemek, vjezd i hlavní vstup do domu se nachází na severovýchodě, zpevněná příjezdová komunikace vede do vstupního zádveří. [lock] Proč je podle vás důležité přizvat k plánování stavby architekta? Dovolte, abych místo popisu citoval majitele zmiňované stavby: “Investice do architektů byla v našem životě jednou z nejlepších,“ říká majitel domu a dodává, že sice někdy měli jiné představy, ale nakonec vždy dali na rady profesionálů. „Myslím si, že dobrý architekt umí zohlednit přání klienta tak, aby zároveň vzniklo hodnotné estetické dílo, a ve výsledku to nebude jistě o neshodách v osobním vkusu,“ dodává majitel, a ještě pochválí výhodnou orientaci parcely, která umožnila obytný prostor obrátit k výhledům a zároveň ke slunečním paprskům. To by se bez architektů zcela jistě nestalo. Jak byste definoval koncept barevného domu? Jako kontrast k bělostné hladké fasádě architekti zvolili tmavě modré okenní rámy, které dodávají jednoduché stavbě výrazný vzhled. Modrobílá barevná kombinace se opakuje i v interiéru, který byl z převážné části zařízen vybavením vyrobeným na zakázku podle návrhu architektů. Hladké podlahy z bílé stěrky kontrastují s nábytkem, řada vestavěných skříní a dveří je zvýrazněna tmavě modrým matným lakem. Kompozici doplňuje zářivý žlutý akcent, odstín slunce a optimismu. Může vás také zajímat: Podmínky hypoték přitvrzují, dosáhnete na ni ještě? Hypotéku na stavbu nebo přestavbu domu můžete aktuálně získat do 90, někdy až 95 % odhadní ceny nemovitosti. Neplatí to ale u všech bank. Splátky všech úvěrů včetně hypotéky na stavbu mohou činit maximálně 65 % vašich čistých měsíčních příjmů.Žádat o hypotéku mohou občané ČR nebo dalších států EU starší 18, případně 21 let. Pro Slováky platí téměř stejné podmínky jako pro Čechy. Musíme mít dům bezpodmínečně pojištěný? Nejprve si ujasněme rozdíl mezi pojištěním nemovitosti a pojištěním domácnosti. V prvním případě se jedná o pojištění stavebních součástí objektu, tedy veškerého nemovitého majetku. V principu se vztahuje na obvodové zdi, okna, dveře a dveřní zárubně, malbu, kotel, radiátory, pevné podlahové krytiny, zateplovací materiály nebo střechu. Pojistit, nebo za navýšené pojistné připojistit si můžete také rekreační objekt, chatu či půdní vestavbu. Mezi nebytové prostory, které mohou být předmětem pojištění, patří garáž, zahradní domek, kůlna, samostatně stojící dílna, skleník či bazén. Některé pojišťovny dokonce nabízejí pojištění pro objekty, které ještě nejsou dokončené nebo jejichž stavbu jste právě zahájili. Pojištění domácnosti oproti tomu zahrnuje veškeré vybavení nemovitosti, tedy jednoduše to, co lze odnést. Patří sem domácí spotřebiče, elektronika, nábytek, knihy, cennosti, sportovní vybavení a další osobní věci. Pojištění domácnosti zahrnuje i koberce, obklady, tapety či obrazy. Hodit se vám bude i v případě, že někdo odcizí váš majetek ze společných prostor bytového domu. Je nezbytné kolaudovat nově postavený dům? Vše podstatné ohledně kolaudace popisuje stavební zákon, který byl novelizován s účinností od 1. ledna 2018. Celý legislativní proces ohledně novely stavebního zákona má samozřejmě své úřední, čtenářsky mnohem méně stravitelné pojmenování: zákon č. 225/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. V současné době ministerstvo pro místní rozvoj koriguje další novelu stavebního zákona, která by měla nahradit stávající. Zatím ale není jasné, zda se povinnost kolaudace do stavebního zákona vrátí, či nikoli. Související články: [wp_show_posts id="93916"]

Ing. arch. Jitka Pálková, editorka časopisu Můj dům Nevýhodou stavby domu ve svahu je větší náročnost i nákladnost, které ale později plně vynahradí krásný výhled a spousta slunce. Jenomže ne všechny domy mohou být postavené na jižní stráni, co když máme k dispozici severní svah… Více o domech ve svahu se dočtete také v našem e-booku. Obsah: [minutovnik time="0m30s" class="test-class" autoplay="1"]Obecná definice domu ve svahu[/minutovnik] [minutovnik time="1m30s" class="test-class" autoplay="1"]Výběr pozemku[/minutovnik] [minutovnik time="6m00s" class="test-class" autoplay="1"]Stavba domu ve svahu[/minutovnik] [minutovnik time="8m40s" class="test-class" autoplay="1"]Dvě desky nad Brnem[/minutovnik] [minutovnik time="9m40s" class="test-class" autoplay="1"]Dům na maloměstě[/minutovnik] [minutovnik time="11m00s" class="test-class" autoplay="1"]Dům ze tří kolmých hmot[/minutovnik] [minutovnik time="12m00s" class="test-class" autoplay="1"]Dům „Dovolená na lodi“[/minutovnik] [minutovnik time="13m00s" class="test-class" autoplay="1"]Dům, který na první pohled padá[/minutovnik] [minutovnik time="12m00s" class="test-class" autoplay="1"]Dům „Dovolená na lodi“[/minutovnik] [minutovnik time="14m30s" class="test-class" autoplay="1"]Dům na vysoké noze[/minutovnik] [minutovnik time="16m11s" class="test-class" autoplay="1"]Stavba na hraně[/minutovnik] [minutovnik time="17m30s" class="test-class" autoplay="1"]Shrnutí - pozitiva a negativa bydlení v domě ve svahu[/minutovnik] Vybíráme z rozhovoru: Jaká je definice domu ve svahu? Dům ve svahu si staví lidé především kvůli výhledu, což bývá hlavním benefitem konkrétního pozemku, jenž mnohdy umlčí možné nedostatky, komplikace a hlavně vyšší náklady na stavbu. Hodně záleží také na tom, jak prudký zvolený svah je. Jestliže je sklon jen pár stupňů, tak to samozřejmě na výsledek nemá až takový vliv, jako stavba na pozemku strmém. Tam už jsou nároky značné. [lock] Jaké jsou výhody a nevýhody domu ve svahu? Opravdové problémy vidím hlavně v umístění domu na pozemku, jeho orientaci a velikosti. Velké chyby se dělají ve výšce základové desky vzhledem k okolí a pozemku. Často je dům buďto utopený nebo naopak příliš vysoko. Obojí je velkou chybou, se kterou se pak zahradním architektům velmi špatně pracuje, a majiteli se pak i těžko žije. Další chybou je špatná kvalita prací, hlavně příprava půdy před založením zahrady. Vždy se vyplatí investovat do dobré půdy. Velká pozornost se musí věnovat i zdrojům a funkci závlahové vody. Jaká další skrytá úskalí může stavba ve svahu stavebníkovi připravit? U pozemků ve svahu je určitě žádoucí alespoň základní geologický posudek. Už ten napoví, zda se vyskytují nějaká rizika a vyplatilo by se provést vrtanou nebo kopanou sondu. Ta pak podezření potvrdí nebo vyvrátí. Například navážka zaroste zelení a není po desítkách let, zvlášť pro oko laika, vůbec zřetelná, zatímco zkušené oko odborníka i architekta to dokáže odhadnout. Riziko je malé, ale pokud se taková situace „podaří“, může se cena založení domu vyšplhat do nečekané výše. U pozemku na rovině bývá rizik méně, zde se může spíše vyskytnout vyšší hladina spodní vody, ale nejedná se o tak složitý problém jako zakládání na nestabilním svahu. Větší problém představují zarostlé skládky. Geologie je dalším z důvodů, proč přizvat odborníky hned při výběru pozemku. Nejzásadnější rozhodnutí se dělají hned na začátku. Může vás také zajímat: Na co myslet při stavbě domu na horách? Výstavba domu v horských podmínkách je všeobecně považována za jeden z nejnáročnějších stavebních projektů vůbec. Základy domu samozřejmě musejí stát na naprosto pevné skále, tudíž se příprava pozemku může zvrhnout v dobývání skalnatého terénu do značné hloubky. Dalším problémem takového projektu je nutnost pečlivé kontroly, zda se blízko nenachází podzemní voda – ta by mohla v budoucnu narušit základy domu. Z hlediska použitého materiálu je nejvíce doporučovaným postupem přízemí postavené klasickým stylem (cihla, kámen), načež další pak ze dřeva (kulatiny). Jde o to, aby dům nebyl příliš těžký a na nerovném terénu nehrozil jeho sesuv. Na co všechno je třeba myslet při koupi pozemku? Rodinný dům je investice na desítky let či celý život, zásadní je proto sledovat územní plán, který určuje, co se v přímém i širším okolí daného pozemku může a bude stavět, kudy vedou komunikace a jak se daná lokalita i celá obec budou vyvíjet. Územní plány mají platnost několik let, a pak dochází ke změnám, takže se vyplatí přemýšlet v delší perspektivě. Už od počátku by měl stavebník mít základní představu o svém budoucím domě a ověřit si, zda vybraná parcela vůbec takové řešení umožňuje, zda bude například možné pohodlně vjíždět do garáže, bude-li kam umístit bazén, venkovní hřiště atd. Důležitá je přístupová cesta na pozemek – její šířka, průjezdnost, strmost, vlastnictví a další parametry. Je třeba zvážit, zda umožňuje příjezd těžké techniky. I špatný přístup může realizaci stavby dost prodražit nebo zkomplikovat, a to nejen přímo v místě stavby, ale i v okolí. Pokud například 500 metrů před pozemkem je mostek s nosností pouze do 3,5 tuny nebo s nízkou průjezdnou výškou, může to znemožnit příjezd nákladních vozidel na stavbu. Nedostatečně zpevněná cesta ve svahu může zase ohrozit sesuvem domy stojící pod ní, takže budoucí sousedi se logicky budou bránit a mohou neúnosně prodlužovat stavební řízení. Sousedské vztahy jsou kapitola sama pro sebe a určitě se vyplatí před koupí pozemku sousedy obejít a prozkoumat situaci dříve, než se stavební řízení a soužití stane noční můrou stavebníka. Je dobré si uvědomit také přítomnost a charakter okolních stromů – do jaké výšky vyrostou, zda jsou jehličnaté a budou stínit po celý rok, nebo jsou opadavé a v zimě nebudou bránit sluníčku a výhledu do okolí (ale bude vám z nich padat listí do bazénu) a podobně. Jak se tvoří zahrada ve svahu? Velký potenciál pak může mít pozemek s „defektem“. Za spolupráce se zahradním architektem se z něj může stát dokonalá zelená oáza. V současné době vítězí v této kategorii zejména pozemky ve svahu. Nabízí se totiž celá řada osvědčených technických řešení k jejich kultivaci. Terasování je vhodné nejenom k pěstování rostlin, ale také k dokonalému posezení s vyhlídkou. Stále častěji se používají gabiony (drátěné boxy plněné kamením), které se kombinují se dřevem a jsou popnuté rostlinami. Nádherné jsou i suché zídky vyskládané z kamene bez použití spojovacího materiálu. Spáry ve zdi se následně osázejí rostlinami a pozemek je pak vskutku originální. Řešením mohou být samozřejmě i typizované svahovky či komplexní technologie pro řešení svahů. Staré trámy pak lze využít třeba i na vytvoření schodiště nebo jako zahradní doplňky. Zatravnění ochrání před erozí, sází se především keře a půdopokryvné byliny, které svah zpevní svými kořeny. Související články: [wp_show_posts id="102694"]

Jana Šulcová, editorka magazínu Můj dům Existuje celá řada možností, jak si zajistit vlastní zdroj vody – od nalezení vlastního pramene až po zachytávání dešťovky. Vybudování studny nebo instalování nádrže i dvojí rozvody jsou v podstatě jediné náklady. A pomůžou i dotace… Obsah: [minutovnik time="1m00s" class="test-class" autoplay="1"]Ceny vodného a stočného[/minutovnik] [minutovnik time="2m00s" class="test-class" autoplay="1"]Statistika spotřeby pitné vody v Česku[/minutovnik] [minutovnik time="3m00s" class="test-class" autoplay="1"]Studna jako řešení problémů s nedostatkem vody[/minutovnik] [minutovnik time="9m00s" class="test-class" autoplay="1"]Kvalita vody ve studni[/minutovnik] [minutovnik time="12m00s" class="test-class" autoplay="1"]Železitá voda[/minutovnik] [minutovnik time="18m00s" class="test-class" autoplay="1"]Akumulační nádrže pro vodu na zahradě[/minutovnik] [minutovnik time="21m00s" class="test-class" autoplay="1"]Pravidla pro zalévání na zahradě[/minutovnik] Přepis rozhovoru: Dobrý den, vážení diváci, posluchači. Vítám vás u dalšího dílu pořadu Můj dům studio. Naším hostem je dnes poprvé šéfeditorka časopisu Můj dům paní Jana Šulcová. Dobrý den. Dobrý den. My natáčíme tento díl v druhé polovině května a venku se dá říct, že je počasí téměř jako v létě, takže jsme skočili ze zimy rovnou do léta, což se nám v posledních letech téměř pravidelně děje. A to sebou samozřejmě nese nejenom horké počasí, ale také velmi suché počasí. A my si tu proto dnes budeme povídat s paní Šulcovou o tom, jakým způsobem je možné šetřit vodou a šetřit i samozřejmě vaše peníze a nestrádat přitom ani bohatou úrodou. Já začnu tak. Ceny vodného a stočného se zvýšily. Zajímalo by mě, zvýšily se stejně jako třeba ceny energií v poslední době? Ceny se zvýšily. Naštěstí, ale ne tak radikálně jako energie nebo plyn, což teď zažíváme neuvěřitelný kolotoč. Na ty ceny má vliv spousta různých faktorů. Jedna věc je, že jsou různí dodavatelé. Oni ne, že by si chtěli přidávat peníze, že by chtěli na nás vydělávat, ale oni jinak nemůžou, protože je ovlivňuje lokální stav. To znamená místní stav vody, místní kvalita vody. A to všechno má vliv na náklady. Oni do toho také dávají nějaké energie a bohužel tím to neovlivní. Rozdíl v České republice může ale dělat pro spotřebitele i 40 korun, někdy 30 záleží na té lokalitě. Takže nedivme se, buďme k nim trpěliví a shovívaví. Oni dělají všechno pro to, abychom tu vodu měli co možná nejlepší. Řekněte mi, existují nějaké statistiky spotřeby pitné vody na osobu? Statistiky se dělají samozřejmě. Já tady mám například poslední údaj z roku 2019, kdy ve středočeském kraji byla spotřeba na osobu zhruba nějakých 89 litrů. Dá se ale předpokládat, že reálná spotřeba byla někde kolem 100-120 litrů. Ale toto je voda, kterou my v podstatě vyplýtváme. Protože představte si, že ke svému životu, opravdu reálnému životu, potřebujeme necelých 8 litrů vody. A to je voda, kterou potřebujeme na nejnutnější hygienu, pití a vaření. Zbytek je jenom náš komfort. To, že se koupeme, že pereme a podobné. Ale tato spotřeba, i byť vypadá ohromná, tak pořád nic není. Například před rokem 1989 jsme byli úplně na jiných číslech. Měli jsme například 179 litrů na osobu spotřebu. To je úplně šílený číslo. Ale to zřejmě souviselo i se špatným hospodařením s vodou. Byly tady fabriky, které se s tím opravdu vůbec nemazaly. Zemědělství mělo ohromnou spotřebu. Ale musím říct, že my jsme rekordmani téměř v celé České republice. Protože například proti Skandinávii, která má 200 litrů v současnosti spotřeby na osobu, nebo Španělsko, který má 256 litrů na osobu, tak na našich 100 až 120 litrů to je prakticky zanedbatelné. Je to možná tím, že jsme se konečně naučili hospodařit s vodou a naučili jsme se, jak si pomoct i dalšími zdroji. Řešení v takové chvíli může být studna? Ano. Jedním z možných řešení je vlastní studna. Samozřejmě městský člověk si takto nepomůže, ale lidé, kteří mají domy na okrajích měst nebo na vsi, tohle řešení mají dost často. Ono jim to hodně pomůže i právě finančně. Pořízení vlastní studny není nereálné, ale není jednoduché. To si každopádně musíme uvědomit. Ono nejde o to jenom vzít krumpáč a vykopat si studnu. Navíc málo, kdo to ví, že vlastními silami si můžeme vykopat studnu maximálně do tří metrů. Jinak se dostáváme do střetu se zákonem. A to nikdo z nás nechce, protože ty sankce nejsou zanedbatelný. Jedním z možných řešení, jak se dostat k vodě, je nechat si udělat hydrogeologický průzkum. Hydrogeolog nás navštíví na zahradě. Nejde o to, když vám někdo bude nabízet, že udělá hydrogeologický průzkum pouze podle mapy. Tak od něj ruce pryč, protože to není odborník. On potřebuje opravdu navštívit tu lokalitu, sledovat, jaké tam je podloží, jaký je místní, lokální problémy. Protože pokud bychom cokoliv z toho zanedbali, tak se můžeme dostat do velkých problémů s tím, že můžeme ohrozit studny v okolí. Naší nešťastně provedenou studnou můžeme strhnout v pramen. A to nikdo z nás nechce, protože sousedské vztahy bychom velmi rychle narušili. Účinných metod k nalezení vody je samozřejmě víc. A kromě toho průzkumu jsou tady i proutkaření. Jinak se tomu také říká biodetekce. Nemysleme si, že je to nějaká ezoterika, nějaké šamanství, onoho služeb proutkařů využívají i hydrogeologové, využívají to i velké vrtařské firmy. Některé hydrogeologové dokonce sami umí proutkařit. Jde jenom o to pořídit si kvalitní virguli, projít se potom pozemku a najít, kde ta voda je, kde ten pramen je. Zkušený proutkař vám dokonce dokáže říct, odhadnout, v jaké hloubce ta voda je, jak ten pramen je silný. Protože on většinou působí v té konkrétní lokalitě. Zná, jaký je tam podloží, ví, kde ty prameny zhruba hledat. A kromě těchto dvou odborných, víceméně odborných metod, jsou tady ještě metody zajímavější. A to jen tak pro zajímavost. Těma se můžeme i bavit, protože můžeme si to sami odhadnout. Například můžeme naplnit hliněnou nádobu silikagelem nebo rozdrcenými cihlami, zakopat to na nějakou dobu a sledovat, jak moc ten materiál nasákne vodu. Podle toho poznáme, kolik tam té vody je. Další věcí je pozorování rostlin a stromů, protože některé rostliny vyloženě rostou na místech, kde ta spodní voda je. Ale tohle je opravdu jen pro zajímavost. A tím si můžeme i zkontrolovat, jaký ten náš odhad byl proti tomu odbornému. Jinak samozřejmě bez odborného posudku nemůžeme tu studnu začít vrtat. [lock] Kolik stojí taková vrtaná studna? Ta cena se nedá určit úplně jen tak jednoduše, protože jako všude jinde ovlivňuje tu cenu spousta různých faktorů. Například průměr toho vrtu, typ podloží, nebo dostupnost té konkrétní lokality, kam ta technika musí dojet, protože ne vždy vrtáme uprostřed obce. Někdy jsme na opuštěné stráni. Seriózní cena začíná někdy na třinácti stovkách za metr do dva a půl tisíce za metr. S tím bychom asi tak mohli počítat. Náklady sice nejsou malé, protože ta vrtaná studna může být někdy v hloubce třiceti metrů, tak si to spočítejte, kam se dostaneme, ale ta návratnost v úsporách vody je opravdu značná. Ale doporučujeme domluvit se dopředu se společností, která nám ten vrt bude dělat, abychom se domluvili, co budeme dělat v případě, že se tam ta voda nenajde. I to se může samozřejmě stát. Sice existuje tady určitý průzkumný vrt, který může něco naznačit. Naznačí hloubku vody, sílu pramene a kvalitu té vody. Nicméně nemusí zaručit, že tam voda skutečně nakonec bude. Může se narazit na tvrdou skálu, může dojít ke spoustě různých faktů, které nikdo dopředu neovlivní. A tam je potřeba se domluvit, jak to financování bude, protože se musí začít dělat vrt nový. A to by se násobilo. Řekněte mi, jak je to s kvalitou takové studny? Je tam zaručená ta kvalita nebo je potřeba se ji ještě nějak dobrat? Kvalita vody je neustálý problém. Potřeba ji neustále řešit a sledovat, protože se v průběhu času mění. A mění se někdy i v průběhu roku. Stačí, aby byl velký déšť, který spláchne veškeré nečistoty z pole. Takže odborníci doporučujou dělat kontrolu vody jednou za rok, za dva maximálně. Samozřejmě pokud máte nějaké podezření, že došlo k určitému průsaku vody, buď to právě z pole nebo z nějaké jímky, tak můžeme jít i častěji. Rozbor vody dělají opět odborníci. Cena toho rozboru je dost odlišná. Záleží na tom, jak rozsáhlý ten rozbor chceme. Takový ten základ stojí kolem 12-15 stovek, ale může to být i 20 tisíc, pokud chceme kompletní velký rozbor na všechny látky obsažené v té vodě. Může se na studniční vodě objevit takzvaný zákal? Zákal je jedna z nejčastějších problémů, které se u vody vyskytují. On zpravidla není na škodu. Bývá to patrné u čerstvě založené studny. Může to být nekvalitně provedenou prací, nekvalitním obsypáním materiálu. Je to i zkalením. To znamená, že počkáme, až ten kal sedne a vodu máme víceméně čistou. Samozřejmě může se stát, že ten kal tam zůstává. Pak už nastupují různá kalová čerpadla, filtry, které tu vodu čistí. Jak je to třeba s tvrdostí vody? Je to problém u studny? Pod pojmem tvrdá voda. Musíme si představit, že jsou v ní rozpuštěné různé minerály. A ty minerály se někde projevit musí. To znamená, že my je nejčastěji vidíme v podobě různého sedimentu. A takového nepříjemného vápenatého škraloupu. Který může a velmi často ovlivňuje spotřebiče domácí. Nejvíc tím trpí pračky, myčky a boilery. Taková jednoduchá rada, jak poznáme, že už máme hodně vápenatou vodu, tvrdou vodu, je varná konvice. Protože na tu používáme denně. A na ní nejčastěji vidíme takové drobné kapičky toho vápníku. Dole na dně konvice se udělá vyloženě škraloup. A v tom okamžiku je potřeba tu vodu začít čistit, vyfiltrovat. I ty spotřebiče vyfiltrovat. Dát jim takovou tu ozdravnou kůru. Někdy stačí ocet, stačí kyselina citronová. Anebo konkrétní přípravky, které tu vodu čistí. Jak je to třeba s kovy, jako je mangan nebo železo? Můžou ty znamenat nějaký problém? Železitá voda také bývá dost často. Já s ní mám docela i osobní zkušenosti, protože jsme měli chatu nedaleko Kerska, kde je tzv. Svatojosefský pramen, jinak tzv. Kerka. Ta Kerka ten pramen je nedaleko Hrabalovi Hájenky. Víte, která to je? To je taková, kde dělají ty knedlíky. Kančí se šípkovou a se zelím. Nicméně ta voda je dobrá. Je z ní strašně dobrá káva. To můžu opravdu osobně potvrdit, ale je tam hodně oxidu siřičitého a zapáchá po vajíčkách. Takže na čerství, na jenom čisté pití, není úplně ideální. Nicméně to železo není na škodu. Pokud je v rozumném množství nějak nás to neovlivní. Jenom máme povlak rezavý, zase znova na lahvích, na těch spotřebičích a podobně. Nicméně nadlimitní hodnoty železa můžou způsobit zdravotní potíže, hlavně na játrech a na slinivce. Takže to bychom si měli hlídat. A pokud tam to železo je ve vyšší hodnotě, tak opět stačí pořídit si jednoduchý filtr, který to železo odfiltruje. Sporu se železem často bývá přítomný i mangan. On i v přírodě jsou většinou vedle sebe. Mangan taky není vůbec pro organismus nějakým způsobem zátěžový, ale zase znovu je v nadlimitní množství. Je z toho problém a můžeme mít problémy například s cévním systémem. Jednoduché řešení, filtr. A teď mi řekněte, co taková věc, jako jsou pesticidy a dusičnany. To už může být asi problém? Pesticidy, dusičnany, ano. To je problém. My je neovlivníme. Ty má na svědomí zemědělská činnost. V případě mělké studny, to většinou bývá ta kopaná studna, tak je v té vodě budeme mít dost často právě v případě nějakých prudkých srážek a podobně. Řešení je znovu filtry, odfiltrování a neustálá kontrola. Dobře, tak opusťme studnu. K tomu bylo řečeno myslím si dost vyčerpávající. Řekněte mi, jaké jsou druhy vod podle kvality? Dají se tak rozdělit? Voda není jedna, to máte pravdu. V první řadě je to voda pitná. Pitná voda, ale bývá z pravidla voda už upravená. Ve městech je to jasné, to je voda z vodáren, chlorovaná, upravovaná. Na soukromých pozemcích to bývá právě voda z těch hloubkových vrtaných studní. Ta bývá také čistá a pitná. Je to voda, se kterou nemusíme nic dělat. Další variantou je takzvaná voda šedá. Šedá voda to je splašková odpadní voda, ale pod tím si nepředstavujte, že to je voda z toalety. Je to voda, která jde ze sprchy nebo například z myčky. Ne, z myčky ne, je to hodně špinavá voda, ale z pračky. Tahle voda, když se přefiltruje, tak se může znova vrátit do domácnosti, do oběhu a používá se například znova k praní. Třetí variantou je voda dešťová. Tu máme zadarmo. Ta nám prostě spadne z nebe. Bylo by velká škoda, abychom tu dešťovku nevyužili, protože když už něco zadarmo dostaneme, tak proč bychom s tím měli šeredit? Dešťovou vodu samozřejmě běžně používáme na zahradě k zalévání, záhonu, trávníků. Ale můžeme ji používat i v domácnosti, pokud si na to ty rozvody správně připravíme. Pojďme si tedy něco říct o dešťové vodě, nějak jí definovat. Dešťová voda, jak jsem už říkala, je poklad, který nám spadne z nebe. Pokud je dobrý rok, tak v létě dokáže spadnout až 60 litrů dešťové vody na metr čtverečný. A to už je nezanedbatelné množství. Byla by škoda nechat jí jen tak odtéct do kanalizace nebo volně do přírody, proto se doporučuje jímat ji do zásobníků. A následně potom používat buď to k zalévání v zahradě, nebo si ji použít i v domácnosti. Jaké ty zásobníky můžou mít podobu? Tak úplně nejjednodušší, to známe asi všichni, to jsou takové ty klasické barely. To je jednoduchý zásobník. Najdeme ho na každé chatě. To by bylo moc jednoduché. Takže těch zásobníků na tu dešťovou vodu, na těch nadzemních jednoduchých zásobníků je daleko víc. Jsou tu pak i opravdu takové promyšlené, sofistikované jímky, které mají i filtry, aby nám tam nepadaly listy, aby nám tam nepadal hmyz, například, aby se ta voda neznečišťovala a zůstala i v tom barelu víceméně čistá. Tyhle barely se dají koupit v hobby marketech od nějakých 120 Kč, ale až do 20 000 Kč. Záleží na tom, jak moc náročný a sofistikovaný ten barel je, protože některé ty barely dokážou být i napojené na chytrou domácnost a mají i různé detektory hladiny vody a dokážou skoro pomalu i sami zalévat. Kam se ty akumulační nádrže ukládají? Je možný je mít normálně na zahradě nebo musím proto mít vykopanou díru v zemi? Nadzemní nádrže, tak jak už ten název napovídá, se staví na zem. Není s ním žádná práce. Koupíme, postavíme ho ke svodu okapu a můžeme jímat vodu. Jiný je to u podzemních nádržích, retenčních, které už zachytávají vodu ve velkém objemu. Tyto nádrže je už třeba zakopat. Na to je potřeba myslet už při stavbě domu. Řekněte mi nějaké praktické využití té dešťovky. K čemu jí pak můžu využít kromě zalévání? Kromě zalévání se dešťovka využívá v domácnosti na sprchování, splachování, do myček. Zkrátka používáme jí jako užitkovou vodu. Ovšem je potřeba dodržet rozvody. Ovšem je potřeba, abychom si neublížili, neuškodili našemu zdraví. Musíme zachovat rozdělení vody pitné a vody dešťové, která je a vždycky bude jenom voda užitková. Pokud máme v plánu s vodou doma pracovat, je třeba už při stavbě zařídit si dvojí rozvod. Rozvod na dešťovku a rozvod na pitnou vodu. Na dešťovku jsou nějaké dotace. Na co tam člověk může dosáhnout? Náklady na pořízení podzemní nádrže nejsou malé. Jedna věc je pořídit si tu nádrž. Už to je od nějakých 15 do 90 tisíc. K tomu samozřejmě přistupují různé úřední jednání, to znamená kolky, umístění, což znamená výstavbu, dopravu té nádrže, instalace, montáž, všechny možné filtrační mechanizmy a dostáváme se na částku 200 tisíc korun. To není málo. Ale pořád se to ještě vyplatí, pořád je to návratný a bereme-li v úvahu stoupající ceny vodného a také ekologického hledisko, protože ne všechno se dá zaplatit penězi. A někdy ten dobrý pocit, že děláme něco pro přírodu, stojí za to, je k nezaplacení. Pokud si ale chceme trošku ulevit financemi, tak nám hodně pomůže stát. Pomůže nám dotačním systémem, a to je zelená úspora a jeho nová etapa týkající se přímo dešťovky. Tam od nich můžeme očekávat podle našich možností a podmínek, podle toho, co doložíme, dotaci od 27 až do 105 tisíc korun, a to není málo. Pokud vás toto téma víc zajímá, tak stačí si najít na webu adresy Nová zelená úsporám, tam najdete všechny podmínky a formuláře. Jak bychom měli šetřit s vodou na zahradě? Existují třeba nějaká pravidla, jak zalévat? Ani s dešťovkou bychom na zahradě neměli plýtvat, protože i když nám spadne z nebe, je to dar a s darem se máme chovat slušně. Zaléváme s ní s rozmyslem. My jsme v redakci připravili v rámci článků takové desatero pro šetrného zahrádkáře, ve kterém najdete opravdu detailně rozepsáno, jak šetrně a úsporně zalévat. Může být řešením úsporného režimu na zahradě i takzvaná kapková automatická zálivka? No je, je. To je hotové požehnání pro zahradníky, protože nejenom, že nám to šetří spoustu vody, ale šetří nám to i čas a energii. Dobře navržený automatický systém dokáže v zahradě ušetřit až 30 % vody. Oproti klasické zálivce, jak jí známe konví nebo hadicí. A o co se jedná? Je to více méně opět hadice, ale odborně vedená zahradou. Za její funkčností stojí ovládací jednotka. To už je sofistikované zařízení, které ovládá inteligentní časový spínač. Na něj lze napojit různé systémy. Taková kapková zálivka dokáže nejenom zalévat, ale dokáže i včas přidat hnojivo. Dokáže snímat hladinu vody v zahradním jezírku a dopustit ji, aby naše rybky nestrádaly suchem. Dokáže kupodivu ovládat i světelné zařízení, které je rozvedené na zahradě. To všechno je součástí systému inteligentního domu. Automatickou zálivku si můžeme realizovat i sami. Takovou jednoduchou, primární. Ovšem, pokud chcete promyšlenější systém, zase doporučujeme svěřit tuto činnost odborníkům. Odborným firmám, něco investujeme, něco jim zaplatíme, ale následně tím promyšleným systémem nám ušetří spoustu peněz. Jak nejlépe šetřit s vodou v domácnosti? V domácnosti je to jednoduché. Vodu používáme prakticky jen v kuchyni, koupelně a na toaletě. Na ty tři místa se musíme zaměřit. V kuchyni jsou to baterie. Ideální jsou baterie pákové, ne takové otočné kartuše, protože pákovou baterií ušetříme poměrně hodně vody. A pokud chceme opravdu úsporu, jsou tu baterie senzorické. To znamená, tam stačí jenom pod ně strčit ruce a voda se spustí sama v okamžiku, kdy je to potřeba. Například je zajímavé, že během umytí rukou, to je takový 15vteřinový cyklus, spotřebujeme až 3 litry vody v té nejhorší variantě. Pokud to bude baterie senzorická, tak je to o třetinu vody méně. To znamená litr vody, a to už je hodně znát. Další variantou jsou myčky. Myčka vody dokáže ušetřit spoustu vody. Na jeden cyklus spotřebuje 10-12 litrů, podle toho, jak je nádobí zašpiněné. Pokud budeme mýt nádobí tak, jak to běžně děláme pod tekoucí vodou, je to až 40 litrů na jedno umytí nádobí. A to už je opět velikánský rozdíl. Na baterie se ještě doporučuje dávat takzvaný perlátor. Perlátor ošidí naše vnímání množství vody, protože on ten proud vody provzdušní. Tím pádem my si umyjeme ruce, zeleninu nebo cokoliv jiného, omyjeme mnohem podstatně menším množstvím vody, ale při stejné užitnosti. Dalším místem, jak jsem zmiňovala, jsou toalety. Tam proteče strašně moc vody. Teď si představte, že když vám bude netěsnit nádrž, tak můžete doslova spláchnout do záchodu až 25 litrů vody za hodinu. To znamená, že je třeba hodně hlídat kvalitu splachovacího zařízení. A doporučuji pořídit si moderní splachovací zařízení. Nemusí to být ani to nástěnné, ale může to být i zásobník s dvojím dávkováním na malý a velký objem vody. Většinou vám ten malý objem stejně stačí na spláchnutí. Posledním místem, kde můžete ušetřit vodu, je koupelna, respektive vana a sprcha. Nechci vám tím doporučit, abyste se sprchovali méně. V létě to ani není možné. Ale můžete samozřejmě zvážit, jestli je třeba vlézt do vany, ve které spotřebujete až 60 litrů vody, anebo se jenom osprchovat a ta spotřeba je kolem 30 litrů. Doporučuje se taky nečistit si zuby anebo neholit se pod tekoucí vodou. To jsou taky už úplně nejjednodušší zásady. Toto byly velmi užitečné rady ohledně hospodaření s vodou paní Jany Šulcové, šéfeditorky časopisu Můj dům, krok za krokem. Já Vám mockrát děkuji, že jste přišla k nám do našeho studia. A někdy zase na viděnou. Děkuji, budu se těšit. Na shledanou. Může vás také zajímat: Jaká jsou všechna nutná povolení a projekty pro stavbu studny? Z právního hlediska je studna samozřejmě považována za vodní dílo, takže jeho realizaci budete potřebovat příslušné povolení. Spoustu z nás samozřejmě napadne studnu si vykopat svépomocí, ale je třeba myslet na to, že svépomocí lze kopat pouze do hloubky tří metrů, což ale pro dosažení kvalitní vody většinou nestačí. Vedle hydrogeologického posudku a způsobu realizace musíte mít ještě projektovou dokumentaci. Tu vám vypracuje hydrogeolog a autorizovaný vodohospodář. Poslední krokem k vaší vysněné studni je získat územní rozhodnutí o umístění stavby a stavební povolení od stavebního úřadu a povolení k nakládání s vodami od vodoprávního úřadu. Zní to možná složitě, ale o obě povolení lze zažádat v takzvaném sloučeném řízení na místním odboru životního prostředí. Rozhodně nedoporučujeme tyhle kroky přeskočit, protože stavba postavená načerno není legální a podle zákona majiteli hrozí povinnost ji odstranit, anebo citelná pokuta, která může být až 50 tis Kč. Jak bychom definovali dešťovou vodu a co tomu říká stavební zákon? Pokud je dobrý rok, tak v letním období spadne v Česku měsíčně až 60 litrů vody na m2 a to už je nezanedbatelné množství. Proto pokud můžeme dešťovou vodu shromažďovat, byla by škoda nechat ji odtéct do kanálu. Je zdarma, prakticky bez nečistot a hodí se nejen k údržbě zahrady, ale využít se dá i v domácnosti – na praní, sprchování nebo splachování WC. Oproti kohoutkové vodě je dešťovka měkčí a obsahuje více živin (například dusík), také je takzvaně „odražená“ to znamená, že má ideální teplotu například pro zalévání a nehrozí tak teplotní šok která nesvědčí třeba rajčatům nebo okurkám. Dešťovka také logicky neobsahuje chlór a nezpůsobuje tak vysychání rostlin kvůli usazeným krystalkům solí. To všechno jsou důvody, proč je dešťová voda například pro zahradu tou nejlepší volbou pro přirozenou zálivkou. Při praní nebo mytí dokonce ušetříte dvakrát, a to i na mýdle nebo pracím prostředku. Co to je kapková automatická zálivka To je opravdu výrazná pomoc, jak efektivně hospodařit s vodou. Doslova každá kapka se dostane k rostlině. Dobře navržený automatický systém dokáže zahradu zalít o 25 až 50 % efektivněji než zálivka pomocí zahradní hadice. Automatickou závlahu si můžete realizovat sami, ale účinnější bude, jestliže se obrátíte o pomoc k odborná firmě. Oni už vědí, na co se zaměřit – v první řadě se budou zajímat o podmínky na stanovišti i o zdroje vody a další nutné detaily. Dokáže dokonce i vyřešit pravidelné přihnojování například trávníku, to obstará automatický nebo manuální injektor, do kterého nalijete tekuté hnojivo. To se při samotné zálivce přimísí k vodě a vy se už o hnojení nemusíte starat. Za funkčností závlahy stojí ovládací jednotka, inteligentní časový spínač, na nějž lze napojit různé systémy, které je nutné spínat ve zvolenou dobu po konkrétní dobu trvání. Jde například o hlídání hladiny vody v jezírku a její následné dopuštění, ale můžete sem napojit i několik světelných okruhů zahrady. To už je ale opravdu nadstandardní výbava. Související články: [wp_show_posts id="94856"]

Ing. Iva Bastlová, DiS., interiérová designérka Nevíte, jak zařídit obytné místnosti a co nesmí chybět v obývacím pokoji? Máte se bát výrazných barev? Co říká zkušená interiérová designérka na úložné prostory v posteli a jak radí uspořádat dětský pokoj? Obsah: [minutovnik time="0m30s" class="test-class" autoplay="1"]Obývací pokoj[/minutovnik] [minutovnik time="4m00s" class="test-class" autoplay="1"]Úskalí plazmové televize na zdi[/minutovnik] [minutovnik time="5m00s" class="test-class" autoplay="1"]Barevnost obývacího pokoje[/minutovnik] [minutovnik time="8m00s" class="test-class" autoplay="1"]Trendy v bytovém designu[/minutovnik] [minutovnik time="9m00s" class="test-class" autoplay="1"]Ložnice[/minutovnik] [minutovnik time="12m00s" class="test-class" autoplay="1"]Noční stolky[/minutovnik] [minutovnik time="15m00s" class="test-class" autoplay="1"]Studentské pokoje[/minutovnik] [minutovnik time="17m30s" class="test-class" autoplay="1"]Tapety jako designový prvek[/minutovnik] Přepis rozhovoru: Dobrý den, vítám vás u dalšího dílu pořadu Můj dům studio. A naším hostem je bytová designérka paní Iva Bastlová. Dobrý den. Dobrý den. Paní Bastlová je nejenom autorkou těchto vynikajících knih, které tady máme před sebou, ale zároveň, jak už jsem říkal, je bytovou designérkou. A my si samozřejmě nebudeme povídat o ničem menším, než o vnitřním zařízení vašeho domu nebo bytu. Minule jsme si povídali o funkčních prostorách a dnes si budeme povídat o užitných místnostech. Tak pojďme na to. Co musí splňovat například obývací pokoj? Tak obývací pokoj v podstatě v dnešní době už téměř neexistuje, protože se dost často prolíná právě s takovým tím otevřeným konceptem kuchyně a jídelny, kde ta rodina tráví většinu toho společného času. No a od právě těch dřívějších obývacích pokojů, které byly takové reprezentativní, kam se vodily návštěvy, a všechno to tam bylo takové vymazlené, tak ty obývací pokoje dneška jsou víc relaxační, jsou víc na pohodu, jsou víc pro rodinu. A už vlastně ta návštěva spíš přijde k tomu velkému jídelnímu stolu nebo v těch letních měsících se to řeší terasou a ty obýváky bývají takový víc rodinný pokoje. Dokonce u prarodičů já jsem zažil, že obývací pokoj bylo něco, co bylo naklizené, kam se nechodilo. Tam se muselo opatrně jenom třeba na Vánoce nebo tak. Byla to prostě místnost, která byla naklizená, ta byla taková jako na okrasu. Byla připravená na nečekanou návštěvu. Co tedy nesmí v dnešním obývacím pokoji chybět? Jak už jsem zmínila, je to hodně o té relaxaci. Dost často je to spojené se sledováním nějakých filmů. Ne vždy musí to být televize jako to, co právě běží, ale lidi si pořizují velké obrazovky, že si pouští filmy, které zrovna chtějí. Nebo to je potom na sledování nějakých pohádek pro děti, který potřebujete na chviličku zabavit. Takže to je veliká pohovka, pohodlná pohovka, ergonomická. Ne pohovka, která vypadá designově, ale nedá se na ní sedět. Ale pohovka, která opravdu umožní to rozvalení se. Pak jsou to konferenční stolky, případně nějaké pohodové křeslo na čtení knížky s lampou. Kde je velká změna, tak to jsou úložný prostory. Protože když se podíváme třeba na moderní obývací pokoje před těmi více než deseti lety, tak se v podstatě tvářilo, že nepotřebujeme úložný prostor. Určitě si vybavíte televizi, pod kterou byla jedna polička a nikde nic, totální minimalismus. A dnešní trendy jsou úplně jinde. Už přiznávají to, že lidi mají věci, že lidi běžně žijí a používají i ty věci. A velkým trendem je hodně úložných prostor, které jsou pečlivě navrženy, tak, aby nevypadaly jako robustní skříně, nějaké ty obývací stěny, které známe právě z doby minulé. Ale jedná se například o vestavěné skříně nebo jsou to z posledního Milána knihovny, které jsou od podlahy až ke stropu. Je to hodně o prosvětlených vitrínách a v některých případech je to i o ukrývání televize, která je za posuvnými dveřmi a v momentě, kdy se na ní chceme dívat, odkryjeme, ale jinak nefunguje jako ten oltář, ke kterému by se všechno vztahovalo. No právě, to by mě zajímal váš názor jako designérky. Vy jste částečně odpověděla, že ty obrovský plazmový televize na té zdi jsou jakoby černá díra. Když to není něčím zakrytý, moje manželka přes to dává dečky, ono to pak spadne i s tou televizí. Ale zkrátka, jestli vám to nevadí, když to je v tom obývacím pokoji, ta obrovská černá plocha? Tak vadí, nevadí. Když klient má tu potřebu jí skrýt, tak to umíme vyřešit. No a jinak je to hodně o tom, jestli vůbec tu televizi chtějí nebo ne, protože mám třeba klienty, kteří ani tu televizi tam nechtějí mít vůbec. [lock] Anebo movitější klienti na to mají vyčleněnou místnost, kam se třeba chodí nějaký videokoutek nebo jak to říct, kinokoutek. Ano. Mění se nějak barevnost současných obývacích pokojů? Tak celkově ta barevnost je velmi specifická k těm interiérům. To bychom tady povídali dlouho, ale já bych určitě ráda zmínila, že od toho chladného, studeného, bílého obývacího pokoje, který teď můžeme říct, že třeba například ve skandinávském stylu, tak ty trendy ze zahraničí naznačují, že se od nich budeme odklánět. A v podstatě na zahraničních veletrzích už jsou vidět hodně pestré interiéry, kde se používá nejenom dřevo-dekor, ale i pastelové lomené barvy, případně i výrazné barvy, jako je tmavě modrá, ale u nás třeba více oblíbená červená a oranžová barva. A to jste mi teď úžasně nalila. Existuje vůbec něco, co se dá nazvat současným trendem v interiéru? Není to nějaká past, do které člověk spadne? Tam je otázka. Trendy tady určitě jsou, ale nedají se definovat jednou nebo dvěma větami. To je v podstatě celá disciplína. A těžko říct, co kdo vnímá jako ten trend, to je taky další bod. No ale já vždycky doporučuji ty trendy ne tupě kopírovat, ale spíš sledovat a brát si z nich to, co se mi líbí. Protože ty interiéry by měly být právě dělané pro ty uživatele, kteří tam budou. Takže když se jim to trendové líbí, tak proč ne? Já se s nimi úplně neřídím, ale dělám to pro ně. Ale současně musím říct, že jsem v podstatě jedna z mála lidí, kteří se věnují trendům vůbec a v České republice. A máte třeba, mě by zajímalo, liší se nějak trendy, jako jsou u módy? Kdy některé módní trendy, když je vidíte, tak jsou naprosto extravagantní, takže víte, že se nebudou nosit, že jsou to jenom zvláštnosti na módní přehlídky. Existuje taky v bytovým designu něco, o čem víte? Řeknete si, aha, to vypadá pěkně, ale to je nepoužitelné. No ono to s těma přehlídkama je vlastně trošku jinak, protože ty fashion designéři, když dělají tyhle přehlídky, kde jsou ty pro nás rádoby nepoužitelné oděvy, tak to je demonstrace něčeho, co je takové vyvrcholení, tam je to úplně na plnou páru dané. Ale to jsou ty přehlídky od couture, kde se ani nepředpokládá, že by to běžně člověk nosil. To je taková definice a demonstrace toho trendu, toho směru. Pak jsou módní přehlídky, které jsou pret-a-porter a nakonec potom, když si jdeme koupit to v oblečení, tak jdeme do běžný konfekce, ale ona ta konfekce vlastně kopíruje právě to, co bylo na tom od couture a postupně se to zjemňuje, až to nakonec skončí u nás v šatníku. A s těma interiérama je to v podstatě to samé. To, co se ukáže v Miláně, neznamená, že přesně bude do našich interiérů, ale ono to sem dojde, ono se to rozmělní a pak je to vstřebatelné. A teď mi řekněte, když se tady o vás ví, a vy to sama přiznáváte, že jste jeden z lidí, který sleduje ty moderní trendy v designu, chodí za vámi klienti s tím, že chtějí třeba ty nejmodernější věci nebo využívají toho faktoru, že právě vy jste ten člověk, který to sleduje? Když navrhuju interiéry pro koncového uživatele, tak jak jsem minule říkala, tak je to hodně přes reference. A tam se vlastně vůbec trendů nedotýkáme. A oni dost často tyto klienti ani nevědí, že jsem specialistka i na trend monitoring. Ale tam, kde já to využívám, tak to je školení třeba pro výrobce nábytku, případně pro jiný designery, nebo je to aplikace těch znalostí trendových při produktovém designu. Tak dobře, pojďme tedy do ložnice. Ne, tedy my dva, my zůstaneme tady v podcastovém studiu. Ale naši diváci, změnilo se něco v poslední době na ložnicích designově? Tak ten posun, jak je v kuchyni a v obýváku, tak v ložnici nebude a není. A nicméně určitě je tam stejný pojítko, a to je pohodlnost a ergonomie, která je v současné době mnohem víc významná, než byla dřív. A samozřejmě gró je pohodlná a ergonomická postel, no a toho docílíme hlavně kvalitní matrací a ideálně čalouněným čelem nebo celou čalouněnou postelí. Říkáte, že se ta ložnice úplně příliš nemění, to znamená, že současně dnešní klienti třeba požadují nad postelí taky ten velký obraz ze svatby, ještě to je hezký takový. Anebo je tam někdy třeba jelínek u chaloupky, taky ještě tento trend je? Nebo od toho už se upustilo přece jenom? Tak tu dekorativní estetickou záležitost nechávají klienti dost na mě a já teda moc portréty nad postel nedávám. Musím vlastně říct, že jsem to asi nikdy ani neudělala. Ale u obrazu bych rozhodně zmínila to, že když interiéry navrhuju, tak od klientů chci vědět, jestli do nového interiéru si přenesou své obrazy a potřebuju vědět jejich rozměr a jejich barevnost. Jak vlastně vypadají většinou mi posílají fotografie a ty já potom vlastně aplikuju do toho interiéru a dost často vlastně mi i ten obraz, který je tomu člověku blízký, napoví, jak ten interiér vlastně budeme ladit. Ale než ty portréty nebo paroží, tak určitě používám jiné dekorativní prvky, jako jsou hlavně třeba tapety. Mně tam manželka teda dala obrázek Pána Boha myslela si, že mě polepší, ale tak to je jedno. Ale nicméně postel, vy jste ji zmínila, to je strašně důležitá věc. A tam, na tom se snad shodneme, tam ten progres udělal obrovský oproti dřívějším postelím, ty matrace a tak. Co se ještě liší? Je to opravdu věc, že si to uvědomují, že ta postel je úplně to nejzákladnější, se prostě špatně vyspíte, takže ten den nebude stát za nic? Je tam velký progres v tom, že se lidi na to ptají a zajímají se o to? Ano, to je jednoduchá odpověď. A ještě bych se zeptal, abychom od toho úplně tak rychle neutekli, řeší se tam třeba i tam, jako mě by zajímalo, do jaký míry tam se třeba řeší cena, protože vím, že jsou určitý zdravotní matrace, kterých stojí třeba 60 000, celá postel stojí třeba 90 000. Uvědomují si lidi, nebo jsou ochotní lidi dávat i takhle velký částky, třeba ta střední třída nebo ta vyšší střední třída? Tam to záleží, jestli se jenom mění matrace a třeba v ten rok se neinvestuje do toho bydlení anebo se jedná o celkovou rekonstrukci nebo zařízení celého domu, protože v momentě, kdy zařizujete v současné době dům, na který jste měli nějaký rozpočet a ty ceny se teďka rapidně změnily, tak tam si troufnu říct, že tak velká investice do té matrace nebude, protože se prostě musí hlídat ta cena komplexně za celý ten interiér. Nicméně rozhodně je tam velikej posun v tom přístupu a uvědomění si, že kvalitní matrace a ergonomicky zařízený interiér je důležitý. Jste příznivkyní úložných prostor v postelích? Zásadně jsem proti, protože v momentě, kdy je ten úložný prostor, tak ta matrace nedýchá, a to je špatně. Co noční stolek? Existuje dneska vůbec ještě poptávka po nočních stolcích? Noční stolky si troufnu říct, že byly, jsou, a ještě dlouho budou, ale i tady je změna. To je zrovna zajímavý solitér, protože před těmi x desítkami let jsme byli zvyklí, že k posteli musí být přesně tenhle stolek a z každé strany ten samý. Tak v podstatě dnešní vývoj je víc o takové hravosti a jak jsem říkala, o originalitě osobitosti, o tom, že všechno nemusí být naprosto dokonalé, souměrné. Tak vlastně ty trendové ložnice dost často mají různý stolky, ať jsou jinýho tvarosloví, jiný barvy, jiný velikosti. Důležitý je, aby byly samozřejmě funkční, aby se na ně dala postavit právě sklenička s vodou a dost často jsou i zařízený nebo vybavený různýma nabíječkama integrovanýma nebo integrovaným svítidlem atd. Takže jsou zase po té technické stránce nebo po té technologické vytuněný. Elektronický smog u postele nevadí, neřešíte, když se bavíme o těch nabíječkách? Tam jde o to, že si tam ty klienti můžou ten mobil nabít, ale jestli ho tam budou mít vedle sebe přes noc, tak to už já nedokážu ovlivnit. Můžou to tam mít přes den si to nabít a pak v noci to můžou vypnout. Ale můžou si tam na tom mobilu hrát hry a jiné věci, když tam o víkendu budou trávit. Tak, většinou ne. Ke stolku nočnímu patří třeba i lampička. Řešíte i takovou drobnost, jako je lampička na nočním stolku? Když interiéry navrhuji, tak řeším i komplexně osvětlení, jeho rozmístění a výběr svítidel. Takže určitě ano. A zase, jak jsem říkala, u nočních stolků ani tady nemusí být vždy osvětlení. Ta klasická lampička s tím širmem, který musí být ve stejném rozměru, stejného vzhledu. A ty lampičky můžou být různý. Dokonce tam můžou být dvě lampičky. Jedna je třeba funkční, ledková, která se dá nastavit a druhá je dekorativní. A tím se nemyslí, že se tam postaví dvě lampičky na noční stolek, ale jedna je třeba nástěnná a druhá visí ze stropu, což je takový zajímavý doplněk. Mluvili jsme o ložnicích, kde tak velký změny nedostály. A teď se zeptám, dětské, studentské pokoje také se příliš neměnily? Nebo tam určitou změnu vidíte oproti dřívějším časům? Změnu, co se týče potřeb vybavení, nikoli, ale určitě bych mohla říct, že je tady změna v přístupu. Já, když jsem třeba začínala před těmi 20 lety navrhovat interiéry, tak v podstatě se hlavně navrhovaly právě kuchyně a obývací pokoje. A ty dětské a studentské pokoje byly podřadné místnosti, kam se používal nábytek, který zbyl, když se lidé stěhovaly. Nebo tak poskládaný, taková všeho chuť. A poslední roky je to mnohem lepší, protože pro děti se interiéry navrhují intenzivně a řeší se opravdu i ergonomie, kvalita spaní a tak dál. Takže tam vidím veliký pokrok. Prosím, řekněte našim divákům posluchačům, co je ergonometrie, co si pod tím mají představit. Ne ergonometrie, ale ergonomie. A ergonomie je v podstatě věda, která zkoumá vztah toho prostředí k tomu danému člověku, který tam vlastně kde probíhá nějaký pracovní proces. To znamená hlavně se ergonomie řeší v kuchyni, v kanceláři, ale ta ergonomie je vlastně i ergonomie předmětu. Aby když ten předmět vememe do ruky, aby se nám dobře držel, ale i ergonomie prostoru. Aby když odněkud někam jdeme, tak abychom tam prošli bez jakýkoliv kolize. Ergonomie vlastně eliminuje rizika, nehody, úrazy a přidává pohodlí a bezpečí. Máte nějaký styl, který preferujete? Třeba nějaké neutrální barvy u toho dětského pokoje? U dětského pokoje preferuju právě funkčnost a ergonomii. A co se týče vzhledu, tak já to tak jako pro sebe nazývám rostoucí pokoj. To znamená, že ode mě se klient nedočká růžovýho nábytku pro holčičku nebo modrýho pro chlapečka, ale většinou ten nábytek dělám v neutrálních barvách, ať se jedná o nějakou béžovou, bílou nebo jemný dekor dřeva, tak aby to bylo jako rostoucí, protože ty děti mění ty barevné preference velmi často. A když jim ve čtyřech letech zařídíte růžový pokoj, tak ona ho v deseti nenávidí. Tak vlastně ta barva, kterou to dítě má rádo, tak se použije na těch doplňcích, na výmalbě, na bytovým textilu, ale ne na tom nábytku, který tam zůstává dlouho. Zajímal by mě váš názor na tapety. Máte je ráda? Používáte je? Jak jsem zmínila u té ložnice, tak ano, ale dost často vidím u klientů tu představu, že se jedná o takový ty hnusný materiály papírové, které si vzpomeneme na tu dobu před revolucí z těch paneláků, tak to určitě ne. Tapety jsou v současné době kvalitní, jsou vinylový, vliesový, textilní, a hlavně je tam obrovská škála ve výběru různých dekorů. Některé můžou být plastické, metalické, takže se s nimi fakt hrozně dobře pracuje. A já do těch dětských pokojů ještě ráda používám i vlastně vybrané nebo respektive tapety, které jsou zase tištěné digitálním tiskem na míru, kdy vyberu ten konkrétní motiv a pro to dítě přesně tak, aby to bylo takové víc jako hravý. A většinou to používám pouze na jednu stěnu, která je dominantní, ať je to tapeta v nějakém hracím koutku anebo je to tapeta za lůžkem. Takže už se dá říct, že se trošku obrací ten trend, je opět zájem o tapety. Já jsem třeba tím trvale poznamenaný, já budu nesnášet tapety do konce života, protože jsem přesně vyrůstal v těch husákovských, prostě strašných tapetách v tom bytě. Takže už se mění ten trend, že lidi vidí, že tapety můžou být taky krásný, inspirativní. Určitě. A to mám i signály od prodejců tapet, že co se týče prodejnosti, tak je tam veliký vzestup. Je něco na závěr, na co by si měli dát naši posluchači, diváci, našeho Můj dům studia, dát pozor u těch dětských pokojů? Tak tam já se střetávám dost často právě, jak jsme se bavili i u těch ložnic s využitím prostoru pod matrací, kde se tam snaží potom vlastně uklidit a narvat kdeco a různé deky a jiné věci, které ani se toho dítě netýkají. Tak pokud je to zase aspoň trochu možné, tak doporučuji nechat tu matraci dýchat, aby to bylo zdravé. Určitě bych ještě zmínila umístění pracovního stolu, protože je tam takový dogma, nebo řada lidí si myslí, že musí být ten stůl přesně pod oknem, ale už nehledí na to, kde vůbec ten stůl je umístěný, protože když se dá dost často pod okno, tak vlastně to dítě má za zády vstupní dveře, což je pocitově strašně nepříjemný. Když se třeba podíváte, jak jsou zařízený kanceláře pro ředitele, tak nikdy nebude mít vlastně vchodový dveře za zády. Vždycky bude vidět do toho prostoru a chce mít přehled. A to je z důvodu, že ten člověk se tam potřebuje cítit dobře, bezpečně, příjemně. A takhle by se mělo přistupovat i k těm dětským pokojům, protože určitě víme, že když tam to dítě bude hrát na tom počítači, bůh ví co, nebo cokoliv prohlížet, že bude v šíleném stresu, kdyby náhodou jeden z rodičů otevřel ty dveře. Vy tomu stejně nezabráníte, akorát to dítě je v tom stresu. A to není jen o těch hrách, to je o celkově takovém tom pohodovém přístupu ke svému prostoru. A já si myslím, že bychom tomu dítěti měli vytvořit ten jeho vlastní prostor, tak, aby se tam cítilo dobře a ne, aby čekalo, kdy tam jeden z rodičů vlítne a seřve ho za to, co dělá, nebo nedělá. Takže tak. A na závěr bych určitě řekla jednu takovou radu komplexní, že aby si lidi ten interiér hlavně dělali pro sebe, aby nehleděli na to, co na to řekne kamarádka, sousedka, kolegyně v práci. Aby se tam líbilo jim, aby se jim tam dobře žilo, protože to je na tom nejdůležitější. Toto byla paní inženýrka Iva Bastlová, bytová designérka, která napsala několik velmi působivých knih. My vám je můžeme doporučit, podívejte se na to. Pokud by vás knihy zaujaly, tak se nebojte jí oslovit. Slyšeli jste, že nápadů má spoustu. Paní Bastlová, já vám mockrát děkuji za návštěvu. A někdy zase třeba na viděnou. Děkuji za pozvání a těším se na případnou, viděnou a slyšenou. Na shledanou. Může vás také zajímat: Jak lze nejsnadněji opravit chyby v dispozici interiéru? Tam, kde projekt selhal, si můžete upravit byt i jinak než rekonstrukcí, například optickými iluzemi. Malé místnosti dopřejte vzdušnost: Nejčastějším nedostatkem jsou pokoje menší, než byste si přáli. Co s tím? Nejsnadnějším řešením je výběr barev – čím světlejší, tím lepší. Když mají stěny, strop i podlaha stejnou světlou barvu, místnost se zdá být mnohem větší. Při výběru barvy počítejte s tím, že se pod různým umělým osvětlením jeví jinak, než jaké ve skutečnosti jsou. Proto se je snažte vybírat na denním světle, které odstín nezkresluje. Avšak i tak počítejte s tím, že po uschnutí na stěně bude barva bledší. Existují programy, které umožní laikům téměř profesionální návrh interiéru? Software na navrhování interiéru pomáhá nejen běžným uživatelům, ale také profesionálům v oblasti interiérového designu. Prostřednictvím aplikace lze vytvořit vizuální rozložení místností, plán k přestavbě, doplnit nábytek či ostatní příslušenství. Systém navíc poskytuje realistický pohled na interiér, jakýkoli prostor zobrazuje i ve 3D rozhraní. Existuje několik dostupných aplikací v různých cenových úrovních i bezplatné varianty, které si můžete nainstalovat. Prostřednictvím nich si vytvoříte návrh interiéru, podle kterého můžete postupovat při vytváření nebo přestavbě příbytku. Aplikace mnohdy zacházejí do nejmenších detailů, aby byly schopny poskytnout co nejrealističtější pohled na interiér. Co je dobré vědět, než se pustíte do plánování osvětlení Ideální je, když je celý dům navržen tak, aby do něj během dne vstupovalo co nejvíce přirozeného světla. Lidský organismus je totiž nastaven na život venku. Umělé osvětlení by tak mělo být denním řešením jen v menších provozních místnostech uprostřed dispozice (spíž, komora, šatna), v těch obytných by se mělo dostat ke slovu až s postupující tmou. Zjednodušeně platí, že plocha oken má odpovídat šestině podlahové plochy místnosti. Důležitou roli hraje i správná orientace místností vůči světovým stranám (například koupelna a ložnice na východ, případně sever, obývací část na západ či jihozápad a podobně). Související články: [wp_show_posts id="94860"]

Vítězslav Dobeš, odborný redaktor magazínu Můj dům Stavíte dům nebo se na to teprve chystáte? Víte, že od ledna roku 2020 musí všechny novostavby odpovídat standardu budov s takzvanou téměř nulovou spotřebou energie (NZEB) anebo pasivním domům? Jaké používat materiály a technologie a o kolik se zvýší náklady? Obsah: [minutovnik time="1m00s" class="test-class" autoplay="1"]Co si představit pod pojmem pasivní dům[/minutovnik] [minutovnik time="2m00s" class="test-class" autoplay="1"]Orientace domu[/minutovnik] [minutovnik time="3m20s" class="test-class" autoplay="1"]Vnitřní klima[/minutovnik] [minutovnik time="4m30s" class="test-class" autoplay="1"]Náklady na stavbu a náklady na provoz[/minutovnik] [minutovnik time="7m00s" class="test-class" autoplay="1"]Blower Door Test[/minutovnik] [minutovnik time="9m30s" class="test-class" autoplay="1"]Srovnání pasivu a nízkoenergetického domu[/minutovnik] [minutovnik time="11m30s" class="test-class" autoplay="1"]Ideální materiály pro stavbu[/minutovnik] [minutovnik time="12m00s" class="test-class" autoplay="1"]Režim bydlení v pasivním domě[/minutovnik] [minutovnik time="14m00s" class="test-class" autoplay="1"]Servis rekuperační jednotky[/minutovnik] Přepis rozhovoru: Dobrý den, vážení diváci, posluchači pořadu Můj dům studio. Máme tady dnes opět pana Vítězslava Dobeše. Dobrý den. Dobrý den. Odborného redaktora, který bude mluvit o pasivních domech. Pojďme hned na to. Řekněte mi, co si mám představit pod pojmem pasivní dům? Tak pasivní dům je vlastně dům, který splňuje velmi přísná kritéria energetických úspor při provozu. Znamená to, že maximálně využívá tepelnou energii svých obyvatel, spotřebičů a slunce. A takový údaj velmi praktický, že vlastně pasivní dům vytápíme nějakých 15 až 20 dnů v roce. Takže dochází přirozeně k velkým energetickým úsporám. Jak je to třeba s vyúčtováním, kolik tvoří výdajů ročně? No teď jsme si to řekli, jestliže to je nějakých 15 až 20 %, tak když si vezme běžný dům, který zhruba spotřebuje v tom nejvyšším parametru až 10násobně více, tak ten údaj i náklady jsou 10násobně vyšší. Co si představovat pod tím slovem pasivní? Znamená to, že takový dům nepotřebuje žádnou energii? Výraz pasivní je lehce zavádějící, protože samozřejmě pasivní dům funguje na nějaké energetické bázi, i když tedy velmi nízké. Definujeme jí údajem 15 kWh ročně na m² a ta energie vlastně tam probíhá, ale je velmi efektivně využívána a velmi ochraňována, abych to tak řekl. Prostě energie v pasivním domě je opravdu základ všeho toho života, který se tam odehrává v tom domě. Je nějaká ideální orientace toho domu? Kam by měl být orientovaný? Určitě, tak asi to není nic překvapivého. Má být orientován na jih takový dům, protože světelné paprsky přichází z jihu, takže maximálně zefektivnit paprsky, které do toho domu jdou. Musíme si říct i o oplášťování nebo vnějším plášti toho domu. Ten vnější plášť by měl být velmi pevný, těsný a nemělo by docházet k nějakým unikům toho tepla. Vycházíme opět z toho výrazu pasivní, držíme tam pasivně to teplo. [lock] Někdy dochází k záměně pasivního a nulového domu. Jsou to stejné kategorie? Nejsou to stejné kategorie. Nulový dům je v podstatě jenom teoretický název, protože v praxi nic takového neexistuje. Nulový dům má spotřebu maximálně 5 kWh na rok na m². Pasivní dům má spotřebu 15 kWh, takže nulový dům má o 10 kWh méně na m² na rok, ale pořád to není nulová hodnota. Jaké je klima uprostřed nebo uvnitř pasivního domu? Ve velmi příjemném, přirozeném prostředí, kde je přirozeně větráno, nedochází tam k cirkulaci energie navíc, ani vzduchu navíc. A zároveň tam nejsou žádné plísně a podobně, což si za chvilku asi řekneme o rekuperační jednotce. Pojďme rovnou na ní. Vysvětleme, co to je, protože pro spoustu lidí to může být strašák. Existují k tomu různé mýty. Pojďme si říct, co rekuperační jednotka je a proč je pro pasiv nezbytná. Rekuperační jednotka je systém, který přivádí vzduch a pracuje s teplem, které obyvatelé domů vydýchávají. A ta rekuperační jednotka přivádí vzduch zvenku, zároveň ho čistí od různých nečistot, bakterií a podobně a pracuje s tím teplem, které vydýchávají ti lidé a tím pádem vzduch se přirozeně ohřívá a rekupeuruje. Znamená to, že největší výhoda pasivního domu spočívá v jeho nízké spotřebě. Dá se to tak říct? Dá se to tak říct. Nízká spotřeba je opravdu tou prioritou. Řekli jsme si pak o tom opláštění, to je taky důležité. A jak je to třeba, řekněte mi, s náklady na stavbu pasivu vůči nízkoenergetickému domu, o kolik ta cena může být vyšší, aspoň zhruba to zkusit odhadnout, a o kolik to zvyšuje pak cenu na realitním trhu, ten pasiv? Tak to je velmi zajímavá otázka, protože si myslím, že udělám radost lidem, kteří třeba chtějí investovat. Tak začnu teda s tou investicí. Pokud byste chtěl investovat peníze, které máte opravdu navíc, tak vy vlastně vynaložíte při stavbě pasivního domu na projektanty a na zedníky a na odborné firmy, tak vynaložíte zhruba o 20 % víc, než činí náklady na stavbu toho klasického, řekněme, běžného domu. Ale ten pasivní dům, když ho postavíte, má na trhu až někdy dvojnásobnou cenu. Takže ty prvotní náklady se vám vrátí v tom, že bydlíte ve velmi kvalitním a ceněném domě, který můžete kdykoliv z jakýkoliv důvodů prodat, když budete chtít změnit životní styl nebo se odstěhovat do jiné lokality. A vlastně na tom velmi pěkně ještě i vyděláte. Lze nějak pasivní dům na dálku poznat? Je něčím rozpoznatelný dnes třeba v současnosti? Tak samozřejmě záleží na tom, jaký máte vkus a jakého si zvolíte architekta. Ale pokud si zvolíte kvalifikovaného architekta, který rozumí své práci, tak byste pasivní dům ani neměl rozeznat od toho běžného. Samozřejmě, když to vezmeme vnějškově, čistě z vnějšího pohledu, tak ten pasivní dům kolikrát může mít fotovoltaiku na sobě a podobně. Takže si řeknete, ano, to je moderní, hezký dům, ale čistě architektonicky se to vlastně v ničem nemusí lišit. Záleží opravdu na konkrétním architektovi. Takže ty doby, kdy pasiv byl nevzhledná kostka, už jsou pryč. Ty jsou opravdu definitivně naštěstí pryč. Pojďme si ještě říct, mluvíme tu o energetické bilanci, dokázali bychom říct taky nějaká čísla, která jsou pro ten pasiv podstatná? Tak my jsme si řekli základní věc, která je těch 15 kWh na m² na rok. To je prostě takový naprostý základ. Pak existuje něco, co se jmenuje Blower door test, a ten nám vlastně měří hodnotu, která říká kolik tepla utíká skrze různé praskliny nebo já nevím, jak to nazvat, skrze ten vnější obvod. A to je prostě velmi důležitá hodnota, já se teď omluvám, teď se podívám do papíru. Je to zařízení, kterým se ten Blower door test dělá. To se skládá z velkoprůměrového ventilátoru, zasazeného v rámu s plachtou. Takže a buď se to dá do dveřního otvoru se to umístí, nebo se dá do okna. A pomocí tohoto zařízení je vytvořen přetlak a podtlak, kdy se vlastně měří ten tlak, kterým to teplo uniká. A ta intenzita výměny vzduchu za hodinu při tlakovém rozdílu 50 pascalů je takový základní údaj, kterým si pak říkáme, jestli ten dům splňuje ten základní parametr toho úniku tepla, jestli se vejde do té normy, která mimochodem je definována českou státní nebo prostě státní normou, anebo nikoliv. Tam je důležité říct, že tenhle ten Blower door test je důležitý i z hlediska získání dotací zelená úsporám, protože pokud byste nesplnil tenhle ten test a dostal jste se na tu hodnotu, která je maximálně povolená, tak tu dotaci nezískáte. Existovalo by, dokázali bychom udělat nějaké srovnání. Ohledně mluvíme tady o spotřebě energie na vytápění, mluvíme o tom, že pasiv spotřebuje zhruba 15 kWh za m² rok. Máme nějaké srovnání, kolik třeba spotřebují nízkoenergetické domy nebo staré domy, třeba postavené v 60., 70., 80. letech, pro představu? Tak už to tady zaznělo, my jsme si řekli vlastně, že jestliže pasivní dům má tu maximální spotřebu 15 kWh na rok na m² tak ten klasický dům se pohybuje až desetkrát výše, dejme tomu od 80 do těch 140, 150 kWh. Nízkoenergetický dům by měl mít méně než 50 kWh a takové ty klasické staré domy, 70., 80. léta minulého století, ty jsou kolem 200 kWh na rok na m². Na trhu jsou pořád ještě nejčastěji nabízeny nízkoenergetické domy. My jsme si řekli, v čem se liší v té energetické bilanci. Je něco ještě dalšího, v čem se třeba vůči těm pasivům liší? Nízkoenergetický dům je v podstatě na Darwinově stupnici vývoje domu, když to takhle řeknu, tak je mezičlánkem nebo předstupněm pasivu. Je to určitě o tom, že logicky, jestliže takový dům potřebuje více energie, tak potřebuje nějaký důkladnější, otopnější systém, potřebuje nějakým způsobem pracovat více s tím přívodem tepla, z nějaké třeba distribuční sítě. Takže opakuji, je to takový mezičlánek mezi tím opravdu starým, klasickým v uvozovkách barákem a tím moderním, pěkným pasivním domem. Předpokládám, že asi ty izolace nebudou tak silné, protože to nevyžaduje ta norma? Přesně tak. Když jste zmínil izolace, ještě bych chtěl říct jednu věc. Když stavíme pasivní dům, tak je vždycky důležité vyvážit ten hlavní nosný materiál, kterým by měl být ideálně dřevo. Nemusí, ale je to osvědčený materiál. A ta izolace tvoří pak nějaký parametr, který nám drží to teplo. A my se musíme dostat do stavu, když si děláme nějaký konkrétní projekt, tak si vycházíme z toho, že si řekneme, z čeho ten dům stavíme, jakou má vodivost tepla ten konkrétní materiál. A z toho pak vycházíme, když volíme tu izolaci. Je asi nesmysl mít, postavit si dům a pak ho oplácat 30 nebo 50 cm nějaké tepelné izolace. Záleží opravdu na konkrétním projektu, na tom architektovi, projektantovi. A vy, když si to pečlivě promyslíte, je to takovej trošku merkur stavebnice, ale když se to všechno povede a sedne si to, tak máte opravdu ten dům přesně podle svých představ. Dá se říct, že nějaký materiál pro stavbu pasivního domu je prioritní? Cihla vs. dřevo nebo je to jedno? Řekli jsme si, že konstrukčně takový ten základ je nejlepší dřevo. Můžeme se pak rozhodnout, jestli si zvolíme klasickou cihlu nebo vápenopískovou cihlu. Vápenopísková cihla je takovým kompromisním materiálem, protože je velmi pevná, stabilní, unese i třeba pětipodlažní dům, podle výpočtů. Je to opravdu na každém. Důležité je, aby ta izolace, konstrukční stavba nebo ta konstrukce hlavní, to dřevo, aby všechno do sebe zapadalo a všechno drželo to teplo. O tom jsme si říkali, že je to velmi důležité. U dřeva bych ještě zmínil jednu věc. Nepotřebujeme u něj žádné velké základy, takže se vyhneme různým nákladům na hydroizolace nebo dejme tomu proti radonovému záření. Tohle to všechno eliminuje, tím, že uděláme tu stavbu lehkou konstrukčně, nadzemní, ale opakuji. Pokud použijeme tu vápenopískovcovou cihlu, tak získáváme velmi stabilní celek i bez těch základů. Jaké je bydlení v pasivním domě? Vyžaduje nějaký speciální režim, který třeba nízkoenergetický domy nevyžadují? Třeba je to tak, že se tam nesmí větrat, nesmí otevřít okno v pasivu? V pasivu můžeme větrat. Je to poměrně takový mýtus, že se nesmí větrat, ale není to prostě pravda. Přirovnal bych to ke klimatizaci, kde máme napsáno, neotvírejte okna, pokud klimatizace běží, tak tady to prostě neplatí takhle. A tady bych ještě navázal na tu rekuperační jednotku, o které jsme si říkali. Rekuperační jednotka to opravdu velmi dobře zvládne, tu výměnu vzduchu. Můžeme si otevřít okno, a nemusíme, ale důležité je, že ta rekuperační jednotka musí neustále běžet. Nebo nemusí, ale je to velmi záhodno, protože prostě další mýtus, který, že nemáme otvírat okna při rekuperaci, tady jsme si řekli, že nefunguje, nebo že to tak není, tak rekuperační jednotka potřebuje, aby běžela, protože ten provoz zabraňuje i třeba výskytu různých plísní nebo mikroorganismů, takže měla by fungovat bez ohledu na to, jestli otvíráme nebo zavíráme okna. Ta rekuperační jednotka vyžaduje pravděpodobně nějaký servis, jednou za půl roku nějakou výměnu filtru nebo něco podobného? Je to tak, samozřejmě pak záleží na konkrétních okolnostech, ten půlroční interval je zhruba takový orientační nebo základní a pak vycházíme z toho, jak ten dům používáme, může dojít k nějakým specifickým situacím, kdy zjistíme, že ten filtr musíme měnit častěji nebo naopak můžeme o něco později, ale ten půl rok je takový základní termín. Vy jste mluvil o dotacích, pochopil jsem to dobře, že na nízkoenergetický dům dotace není, zatímco na pasiv dotace, zelená úsporám je? Ano, na pasivní je úspora, zelená úsporám, jak jsme si řekli, tam musí splňovat ten Blower door test, bez něj by to nešlo a samozřejmě i díky té úspoře můžete mít, máte další bonus při stavbě svého vysněného bydlení. A to já myslím si, že je výborný důvod pro to, se pustit do stavby pasivního domu, když pro nic jiného, tak pro štědrou dotaci, která dosahuje 400, možná 500 tisíc korun. Já vám mockrát děkuju, to byl pan Vítězslav Dobeš, odborný redaktor časopisu Můj dům a nejenom časopisu Můj dům. Já vám děkuju mockrát za účast a někdy příště zase na viděnou. Já děkuji, na shledanou. Může vás také zajímat: Jaké výhody nabízí pasivní dům Energeticky pasivní dům je stavba s velmi nízkou potřebou energie. Oproti stávajícím budovám spotřebuje až o 90 % méně energie, při současném zajištění vyššího komfortu a zdravého vnitřního prostředí. Tento typ staveb nabízí řadu výhod například: Vyšší komfort bydlení, zdravé vnitřní prostředí, velmi nízkou spotřebu energie, celoročně příjemné teploty, stálý přívod čerstvého vzduchu – bez průvanu, prachu a pylů, malé nároky na údržbu a provoz a nízkou závislost na dodávkách energie Na stavbu pasivního domu můžete získat dotaci Nová zelená úsporám až 585 000 Kč. Optimální vytápění a ohřev teplé užitkové vody v pasivním domě Pro výrobu tepla pro vytápění a ohřev teplé užitkové vody (TUV) je možno použít téměř jakékoli známé zdroje tepla nebo jejich kombinace. Díky mnohonásobně nižší potřebě tepla oproti běžnému domu postačují i zdroje o velmi malém výkonu. Pro provoz domu upřednostňujeme využití úsporných a obnovitelných zdrojů energie (solární kolektory, tepelná čerpadla, krbová a peletková kamna apod.). Využití úsporných zdrojů se projevuje dalším snížením nákladů na provoz domu a zmenšením závislosti na dodavatelích energií. Jaké jsou výhody dřevostaveb v porovnání se zděným domem?  Doba výstavby: Dům může být předán k bydlení třeba již za tři týdny – zejména při použití panelové konstrukce. Dřevostavby se stavějí v podstatě celoročně – u zděných staveb je potřeba stavební práce v zimě přerušit. Navíc zde i v jiných ročních obdobích probíhají technologické přestávky, během nichž je třeba nechat použité materiály vyschnout. Více prostoru: Dřevostavby bývají konstruovány tak, aby se jednalo o energeticky úsporný dům. Zděné domy využívají k dosažení stejného efektu izolanty a stěna bývá až dvakrát širší než u dřevostaveb, což zvyšuje nároky na prostor. Právě výrazně tenčí stěny dřevostaveb dokážou „vykouzlit“ až 10 % prostoru navíc oproti zděným stavbám. Životnost: U dřevostaveb bývá ve srovnání s domy zděnými nižší, třebaže vždy záleží na konkrétních podmínkách. Akumulace tepla: V dřevěném domě dosáhneme rychle vnitřní teploty, ale když topení vypneme, stavba rychleji vychládá. Zděný dům teplo akumuluje na delší dobu. Ekologie:  Porovnáme-li ekologičnost staveb, u dřevostavby je oproti zděným stavbám mnohem větší podíl materiálu z přírodně obnovitelných zdrojů. Dřevo zde může být zastoupeno i více než z 95 % procent. Související články: [wp_show_posts id="94863"]