Každý, kdo se pouští do velkého dobrodružství s názvem stavba rodinného domu, je dříve či později postaven před otázku, z jakého materiálu jej postavit. Ať si už vyberete cihlu, pórobeton, dřevo či ztracené bednění, je důležité brát v potaz vlastnosti materiálu a dodržet všechny požadavky, které jeho výrobce předepisuje.
Líbí se vám tento článek?
Otázka zní jednoduše, odpověď je poněkud složitější. Svou významnou roli zde totiž hraje velké množství ukazatelů, proto než se pustíme do konkrétních stavebních systémů, musíme se alespoň okrajově zabývat základními parametry, které je třeba vzít v potaz. Jedná se o tepelný odpor, schopnosti jednotlivých materiálů akumulovat teplo, difuzní odpor, otázku kondenzace vodních par ve stavebním systému, zabudovaná a praktická vlhkost, kompletnost stavebního systému, tepelné mosty v konstrukci, o zvukovou neprůzvučnost, vliv klimatických podmínek na stavbu a poměr zastavěné a podlahové plochy.
Tepelný odpor
Tepelný odpor vyjadřuje schopnost materiálu bránit pronikání tepla. Čím vyšší tepelný odpor je, tím pomaleji teplo materiálem projde. Cílem tedy je, aby byl tepelný odpor obálky budovy co nejvyšší. Jednotky tepelného odporu R se udávají v m2K/W. Podle norem je minimální požadovaný tepelný odpor pro venkovní svislé konstrukce RN=2,0 m2K/W. Většinou jsou ale uváděny dvě hodnoty tepelných odporů, tj. ideální hodnota v jednom ideálním místě (tedy maximální), kde nejsou uvažovány tepelné mosty, a pro stěnu se započtením vlivu tepelných mostů. Hodnoty tepelných odporů se tak mohou lišit i o 5 až 30 % a je třeba tyto hodnoty nezaměňovat.
Akumulace tepla
Jedná se o hromadění tepla ve stavebním dílci, který toto teplo nespotřebuje, ale jakmile klesne teplota v okolním prostoru, „odevzdává ho“ zpět. Nástup nových stavebních technologií ukazuje, že tepelná akumulace nemusí být u těchto staveb až tolik důležitá. Silné zdivo s velmi dobrou akumulací totiž pohltí příliš mnoho tepla, které pak bez užitku vyzařuje do prostoru v době, kdy obyvatelé domu tuto energii nevyužijí. Na druhé straně nám může přijít vhod tzv. fázový posun, například když teplo akumulované ve dne je odevzdáváno do interiéru v noci.
Faktor difuzního odporu
Difuzní odpor označuje schopnost materiálu bránit volnému prostupu vodní páry daným materiálem (konstrukcí) difuzí v porovnání se stejně silnou vrstvou vzduchu ve stejných fyzikálních podmínkách. Difuzní odpor nám tedy říká, zda zvolená stavební konstrukce „dýchá“, či nikoliv. Čím menších hodnot difuzního odporu dosahuje, tím lépe vodní páry volně procházejí materiálem a nedochází ke srážení vlhkosti v konstrukci (interiér domu nezvlhne). V tomto případě je ale třeba počítat také s větráním, které má na odvádění vlhkosti z interiéru nezanedbatelný vliv.
Kondenzace vodních par
Obvodový plášť domu je během roku vystaven různým kombinacím teplot a relativní vlhkosti uvnitř a vně, čímž dochází ke kondenzaci vodních par uvnitř konstrukce. Tato kondenzace vede ke snížení tepelného odporu stavebního materiálu, a to má vliv na větší náklady na vytápění.
Zabudovaná a praktická vlhkost
Takzvaná praktická vlhkost vzniká užíváním již dokončeného objektu, zabudovaná vlhkost vzniká obvykle během mokrého procesu výstavby (zdění, betonování atd.) nebo při dešti, pokud není hrubá stavba ještě zastřešena. Tato vlhkost snižuje hodnotu tepelného odporu stěn. To má vliv na spotřebu energie, protože část tepla na vytápění se spotřebovává i na vysychání zabudované vlhkosti.
Tepelné mosty
Tepelný most se vytváří v místě obvodového pláště a dalších obvodových konstrukcí, kde se stýkají různorodé materiály s rozdílným tepelným odporem, kde není zajištěno dostatečné souvislé zateplení a kde proto dochází k většímu úniku tepla než v okolí. Bývá to nadpraží, obvodový věnec, svislá a vodorovná spára s maltou apod. Způsob, jak eliminovat tepelné mosty, se pak liší podle konkrétního stavebního systému a také podle toho, jak jsou navrženy detaily konstrukce.
Vzduchová neprůzvučnost
Akustické vlastnosti stavebních konstrukcí se označují indexem vzduchové neprůzvučnosti Rw (dB). Vyjadřuje schopnost bránit přenosu zvuku šířeného vzduchem (hluk z ulice, hudba z vedlejšího bytu, hovor atd.). Zde je opět důležité, jak kvalitní práci odvedl projektant a nakolik stavební firma dodržela potřebné detaily. Požadované hodnoty udává norma ČSN 73 0532, u rodinného domu je minimální hodnota Rw = 52 dB, včetně přenosu zvuku vedlejšími cestami.
Klimatické podmínky na stavbě
Jedná se o teplotní a klimatické podmínky, za kterých je možné s konkrétním materiálem pracovat, aniž by došlo ke zhoršení jeho vlastností. Dále se to týká také podmínek pro skladování stavebního materiálu, nutnost permanentního zastřešení atd.
Poměr zastavěné a podlahové plochy
Poměr zastavěné a podlahové plochy je důležitý zejména pro domy s menší půdorysnou plochou. Pokud pro stavbu malého domku použijeme obvodové zdivo větší tloušťky, můžeme se pak připravit o několik metrů čtverečných obytné plochy.
Kompletnost systému
Celou stavbu podstatně urychlí a zjednoduší, pokud si vyberete ucelený stavební systém, který má vyřešeny všechny detaily. Stavební prvky jsou kompatibilní, jeden navazuje na druhý, od základů přes překlady a stropy až po střechu. Navíc jsou zde dokonale definovány všechny technologické postupy, takže není prostor pro kutilskou tvořivost.
Dům z pálených cihel
Stavebniny z pálené hlíny, zejména cihlových bloků, se u nás trvale těší velkému zájmu stavebníků. Pálené cihelné bloky dobře regulují teplotu a vlhkost v interiéru a mají vliv i na akustickou izolaci. Jsou pevné, požárně odolné a mají dlouhou životnost. Velmi oblíbené jsou broušené cihelné bloky, které umožňují místo mokrého procesu tzv. přesné tenkovrstvé zdění pomocí tmelů, lepidel či pěny. Díky tomu je stavba přesná a rychlá.
Cihelné bloky jsou odlehčené, duté a pórovité, což má velký vliv na tepelněizolační schopnost těchto materiálů. Zdivo se v zimě pomaleji ochlazuje a v létě se nepřehřívá. Pro stavbu domů v pasivně energetickém standardu se póry cihelných bloků plní při výrobě polystyrenem nebo minerální vatou, proto odpadá nutnost dodatečného zateplení obvodových stěn. Vzniká tak jednovrstvé zdivo, které přitom dosahuje parametrů jako běžné zdivo s dodatečnou izolací.
Dům z pórobetonu
Pórobetonové zdicí prvky jsou mezi stavebníky velmi oblíbené. Využívají se jak u novostaveb, tak i rekonstrukcí. Vyznačují se dobrými izolačními schopnostmi, a to jak proti teplotním výkyvům, tak proti hluku. Jsou rozměrově přesné a konstrukčně jsou navrženy tak, aby maximálně zjednodušily výstavbu domů, a tím snížily náklady. Složení jednotlivých pórobetonových tvárnic se liší dle výrobce. Mezi hlavní rozdíly patří využití křemičitého písku (světlé tvárnice), nebo elektrárenského popílku pro výrobu tmavých tvárnic. Dále obsahují vápno, cement, případně sádrovec a hliníkový prášek. Právě ten se podílí na pórovitosti tvárnic z betonu.
Mezi hlavní přednosti pórobetonoých tvárnic patří cena a malá hmotnost, snadná manipulace a jednoduché opracování. Dají se lehce řezat, hoblovat či se do nich snadno vytvářejí instalační drážky pro rozvody. Mohou být jednoduché nebo dvouvrstvé s integrovanou tepelnou izolací. Pórovitá struktura tvárnic často svádí k předpokladu, že velmi významně nasává vodu. Není tomu tak. Uzavřené póry, které jsou pro tento materiál charakteristické, sotva vyvíjejí kapilární síly. Vodu tedy pórobeton absorbuje velice pomalu.
Dům z bílých cihel
Vápenopískové cihly (VPC) se dají použít pro obvodové i vnitřní zdivo, jak pro nosné, tak výplňové dělicí stěny. Jejich hlavní předností je velká pevnost v tlaku, výborné tepelněakumulační a zvukověizolační vlastnosti. Dosahují skvělých parametrů i při menších tloušťkách nosných stěn, a proto jsou vhodným základem zděných sendvičových konstrukcí obvodových stěn (SENDWIX). Tento systém je složen z několika různých materiálů – vápenopískového zdiva, zateplení a povrchové úpravy na vnitřní i vnější straně konstrukce. Tepelnětechnické vlastnosti obvodových stěn určuje tloušťka tepelné izolace.
Ztracené bednění
Systém ztraceného bednění je ideální pro všechny nosné stavební konstrukce. Jednotlivé prvky systému (stěnové, stropní, schodiště) se předpřipraví ve výrobně, na stavbě se navzájem se spojí spojovacími prvky a vyztuží ocelovou výztuží. Následně se vloží ocelová výztuž a zalije betonovou směsí, po vytvrdnutí vznikne monolitická konstrukce.
Oproti tradiční betonáži s užitím velkoplošné bednicí techniky odpadají vysoké náklady na zhotovení bednění a jeho demontáž. Vzniká tak houževnatá, vysoce pevná konstrukce s výbornými akumulačními, tepelně izolačními i protihlukovými vlastnostmi a stavění je snadné. Stěny obsahují jako izolaci vrstvu pěnového polystyrenu, jsou požárně odolné a stabilní.
Zeptat se & odpovědět