Palivové dřevo, má-li dobře hořet a odevzdat maximum ze svého energetického potenciálu, vyžaduje určitou dávku znalostí a správnou přípravu.
Líbí se vám tento článek?
Čerstvě poražené dřevo obsahuje: 50 % vody, 24 % uhlíku, 2,5 % vodíku, 22 % kyslíku, 0,5 % dusíku a 1 % popeloviny. Voda se při spalování odpaří.
Spalování mokrého dřeva pak probíhá za nízkých teplot, je velmi obtížné a neefektivní. Na krbové vložce to poznáte na velmi rychlém zanášení prosklení dveří topeniště. To proto, že při nízkých teplotách dřevo nejenom nevydává tolik energie, ale ve spalinách je velké množství dehtových par a sazí, které následně ještě zanášejí spalinové cesty a komín. Tyto spaliny také obsahují vysokou koncentraci oxidu uhelnatého a další látky, jež mohou být zdraví škodlivé. Při hoření mokrého dřeva (také hodně smolnatého dřeva) jsou plameny sytě červené s „dehtovými“ jazýčky na konci.
Dřevo na topení je tedy nutné co nejlépe vysušit. Dosáhnout doporučené hranice max. 20 % obsahu vody může podle druhu dřeva, jeho zpracování a místních podmínek trvat jeden až dva roky. Tento proces se urychlí a zkvalitní, pokud dřevo naštípáte. Čím je dřevo sušší, tím je jeho výhřevnost větší.
Kvalitní spalování s velkou výhřevností závisí také na specifickém složení dřeva ve srovnání s ostatními palivy. Je v něm totiž obsaženo neobyčejně velké množství kyslíku, který je vázán přímo ve struktuře paliva/dřeva. Tím se také vysvětluje to, proč se dřevo tak snadno zapaluje a tak dobře hoří. Pokud jde ovšem o energii, jejími nositeli jsou jediné dvě hořlavé složky: uhlík a vodík. Jejich obsah ve dřevě pak jednoznačně určuje výhřevnost.
Tento článek je pro členy klubu Můj dům.
Jste členem? Přihlásit se.
Zeptat se & odpovědět